Slovanské Světoponímání
Když hovoříme o slovanském Světoponímání, mluvíme o prastaré víře Slovanů, na bázi které fungovalo slovanské společenství. Víra značí Vyzařující Moudrost, to znamená především poznání Stavby Světa v celém rozsahu jeho projevu. V této souvislosti Víra, to je poznání ale nikoli slepé klanění se neobjasněnému božstvu, tak jako je to všech světových náboženstvích. V slovanském světonázoru Stavba světa zahrnuje Svět Tmy a Svět Světla. Tyto zahrnuté Stavby světa nejsou jeden od druhého oddělené. Energie vycházející ze Světů Světla se rozptylují po prostranstvích Světů Tmy ale Světy Tmy pohlcují energii, která jde ze Světů Světla. Přímo odtamtud pochází, že Svatba Světa je pro nás dualistická.
Vesmír je ve své struktuře a organizaci nadevše složitý. Má mnoho galaxií, jenž se nezávisle pohybují okolo jednoho centra. Kromě galaxií jestvují i další objekty, ku příkladu černé díry. Galaxie jsou rozložené ve většině prostoru Vesmíru. Jsou to seskupení ohromného množství sluncí, hvězd, zemí, měsíců, asteroidů, komet a prachu, pohybujících se v systému té či oné galaxie, vypouštějíc a pohlcujíc energie různých druhů. Tady bychom měli mít na paměti, že hmota je zhmotněná energie. Černé díry naopak jsou rozložené v ohraničeném prostoru Vesmíru a jsou určené na pohlcení energie (hmoty) vypuštěné galaxiemi. Když se množství energie v černé díře přiblíží kritické hmotnosti, vybuchuje a rodí novou galaxii.
Každý objekt Vesmíru, či už atom nebo elektron, buď vydává nebo pohlcuje energii a hmotu. Dobře je to vidět na příkladu živočišného a rostlinného světa. Zvířata a rostliny aby měli energii na život, pohlcují pro ně nutnou sluneční energii a potravu, přepracovávají je a dostávají různou energii – tělesnou a růstovou. Stejně jako galaxie a černé díry, zvířata a rostliny jestvují určitou dobu. Potom umírají, vytvářejíc možnost na objevení se druhým strukturám a organismům věčně živého Vesmíru.
Smrt starého a zrod nového probíhá ve Vesmíru pořád. To je jeho hybný motor, umožňující Vesmíru jestvovat věčně. Odtud je jasné, že u něho nejestvuje začátek a konec. V současnosti vědecký svět sestavil několik koncepcí vzniku Vesmíru. Mezi nimi je neznámějších devět koncepcí, jenž zahrnují teorii velkého třesku, i teorii božského stvoření. Není však mezi nimi ani jedna, která by mluvila o věčnosti Vesmíru. I tak je věčná existence vesmíru potvrzovaná několika vědci. V současnosti, ruský vědec S. Belych ve své práci Plankovská fyzika postavil pod velkou otázku teorii vesmírného třesku.
V této práci ukazuje, že za plankovským bodem energie prvohmoty se nachází jen v kinetickém stavu a podle všech parametrů má, dle našich měřidel, souvislou nekonečnost. Nakolik u všech druhů vzájemných působí jestvují plankovské body, to linie z nich pocházející vytváří jako kdyby hranici mezi hmotou a prvohmotou.
Závěry S. Belycha ukazují, že ve Stavbě Světa jestvuje energie (hmota) a praenergie (pramaterie). V tomto se opětovně ukazuje dualita Stavby Světa z našeho pohledu. Zároveň se z jeho vývodů jasně stanovuje, že ve skutečnosti je množství Vesmírů a ty protékají z jednoho do druhého. Nacházíme se v jednom z liniových, fyzických světů Stavby Světa, který se nazývá Vesmír. Lidé vidí jen pozorovatelný Kosmos, který má tvrdé a svítící objekty. Ve Vesmíru může být několik paralelních světů, mezi nimiž také vznikají vzájemná působení. Toto vše hovoří o věčnosti Vesmíru, jeho nekonečnosti a bezhraničnosti. Jako předpokládá S. Belych, jedno je možné povědět jistě, že z pohledu obrovských rozměrů Vesmíru je proces jeho tvorby dlouhotrvající a zabírající miliony miliard roků.
O Silách, které nutí energii (materii) pohybovat se, zapalovat se, rozšiřovat se, protékat, umírat, rodit atd. je toho známé málo. Odkrytí jejich tajemství jako i věčnosti Vesmíru bude vždy plašit mysl lidí, rodíc v nich dobré poznání, tak i lživé představy. Sklony většiny k jednoduchým řešením a mystifikacím, jejich neochota se učit Stavbu Světa přivádí k tomu, že se ztrácí prastaré poznání a ve všeobecnosti se šíří lživé představy.
V této souvislosti je potřeba se obrátit na dávné zdroje a podívat se jak oni pojednávají o Vesmíru a Galaxiích. Jedním z takových zdrojů je Kniha Světla ve které se praví:
Kdysi, přesněji tehdy,
když ještě nebylo časů,
nebylo Světů a Reálností,
námi, lidmi přijímanými,
byl, neztělesněný,
jen jediný Ra-M-Cha.
On se projevil do Nové Skutečnosti
a od přijetí Nové
Bezhraniční Nekonečnosti
ozářil se Velkým Světlem Radosti.
I tehdy se objevila
Nekonečná Nová Věčnost,
v Nové Skutečnosti se rodící,
i nekonečné množství jejích projevů se objevilo.
Tak se objevilo to, co my lidé,
jako prostranství Světů
Javi, Navi a Pravi vnímáme.
Z uvedeného vyplývá následující. Za prvé, že velký Ra-M-Cha, to je Síla, jenž použila praenergii (pramaterii) a přeměnila tuto energii na novou formu bytí. Za druhé, v komentářích ke Knize Světla se Velký Ra-M-Cha popisuje jako Prvopočáteční Jediná Nepoznatelná Existence, vylučující Životadárné Světlo Radosti a prvopočáteční Oheň Stavby Světa.
Když zjednodušíme překlad trojrunové vazby Ra-M-Cha, dostaneme Budující Síla Vyzařujících Světů. Není náhoda, že naše slova, nesoucí budovatelský počátek, měli v minulosti obraznou strukturu, která se nazývala Ra, protože ono představuje stavební částici Svítící Stavby Světa ale proto i dnes podněcuje u lidí pocit radosti. Když obraz runy Cha (pozitivní budující síly) postavíme před Ra, tak dostaneme Cha-Ra-M, což můžeme přeložit jako Pozitivně-Budující Zářící Radost Stavby Světa. Pokud spojíme znaky těchto run do jednoho slova, dostaneme nový slovní význam Chram. Znamená to, že dostaneme významové vyjádření, mající vztah k pozitivní a budovatelský činnosti lidí.
Chrám – to je kulturní spojení, vyjadřující Zářící radost Stavby Světa, protože Naši Předkové vždy pro stavbu chrámů vybírali zvláštní místa, kde z nitra Země vychází pozitivní energie. Museli v duši člověka vzbuzovat radost, svádět ho k tvoření, dávat mu pocit jednoty s Vyššími světy a Stavbou Světa vcelku. Cesta k Chrámu ve skutečném ponímání označuje návrat k prvopočátečnímu prastarému poznání, k prastarým významům, obrazům, k správnému ponímání Stavby Světa a vzniku rozumného života ve Vesmíru. Nikoli ale v té primitivně-zkažené formě jakou máme dnes.
Za třetí, z daného úryvku je též dobře vidět, jak vznikla naše galaxie Mléčná Dráha. Předkové odevzdávajíc potomkům své poznání, formulovali ho ve všeobecné formě, bez rozdělování detailů. Světy Javi, Navi a Pravi byli zrozené v naší galaxii a jestvují jen ve slovanském světoponínání. U všech ostatních druhů lidstva jsou ty poznatky v ohraničené nebo zkreslené formě. O vzniku naší galaxie, souhvězdí a hvězdných systémů se jasně hovoří v tomto úryvku:
Část prvovzniklého Živého Světla
se vylila do hlubokých nížin
a ta se smíchala s tmou a mlhou.
Objevili se prvotní Záblesky,
z kterých náš Vesmír a Vesmíry
výše rozpoložené zrodili.
V prastarém jazyku mají výrazy Vesmír a Vesmíry rozličné významy. Vesmír neznamená jednoduše Vesmír v současném ponímání. V ponímání Předků označoval spojení mnohých Světů, v kterých proběhl vznik života. Prvovzniklé Záblesky – to není nic jiného než jako projev vtělení Tvořivé energie Světla, kterou vydával Ra-M-Cha ze Staré Existence do Nové. V Knize Světla je uvedené, že v této Nové Existenci už byli Vesmíry, v kterých jestvovali prastaré formy života, nazývané jako svrchované absolutní něco. Potom se naplnili Vesmíry Životadárným Světlem, jenž vydával Ra-M-Cha, prastaré formy života se přemístili do Světů kam Světlo nedocházelo a tyto Světy my dnes nazýváme Světy Tmy.
Je potřeba si říci, že rozumné Světy se neobjevili naráz. Jedny se objevili dříve, druhé později. Ty, jenž vznikli dříve a blíže k bodu, kde se projevil Ra-M-Cha, jsou v daném momentě podstatně rozvinutější, Vyšší Světy, než ty, které vznikly dalé od bodu vzniku. V těch světech jestvuje samostatná forma života:
Ti ze Světlých Bohů,
kteří nejsou
Vyššími Bohy Nekonečnosti,
v zářícím Světě Duchovní síly přebývají.
V jiných zářících Světech ve Vesmírech jestvují jiní Vyšší Bohové. Představitelé těchto Vyšších Světů navštěvují méně rozvinuté Světy naší galaxie a nazývají se Svarožci. Proto jsou pro nás Vyššími (Prvopočátečními) Bohy. Toto je dobře viditelné z následujícího úryvku:
Nekonečně Velcí a Nekonečně Mocní
jsou v porovnání s námi Svarožci:
my můžeme o nich hovořit
jako o Vševládnoucích, Všemocných,
Všeblahých a Vševědoucích.
Takto se v naší galaxii Mléčná Dráha nachází mnoho rozumných Světů, které ve své úrovni rozvoje značně převyšují pozemské lidstvo a právě proto jsou jejich představitelé pro nás Prastarými Světlými Bohy. Toto ještě jednou ukazuje na množství Bohů i nato, že Bohové mají různý původ. Vyšší (Prvopočáteční) Bohové – to jsou Síly a Energie Vesmíru, které spolu a v shodě budují ve Vesmíru a řídí jeho vývoj. Druzí Světlý Bohové – Svarožci, jsou představitelé prvních rozumných Vyšších Světů naší Galaxie Mléčná Dráha, přinášející moudrost do Světů, které jsou na nižší úrovni vývoje.
Zdroj:
Potvrzení Knihy Světla Slovanské Světoponímání (Veleslav, Dobrognev, Svetozar, Darijar, Jarosvet, Mlava)
