Krétské písmo na Moravě
V roce 1976 se opavskému archeologovi Jiřímu Pavelčíkovi poštěstil neobyčejně vzácný nález, která dokumentuje na neolitické Moravě stejné písmo jako v té době na Krétě a v Řecku. Jde sice o malý keramický kotouč o průměru 4 cm a v tomto kraji ojedinělý ale svým nápisem snad stejně významný jako Evansovy nálezy četných tabulek na Krétě.
K nálezu došlo při průzkumu neolitické osady u obce Hlinska poblíž Lipníka na severní Moravě, nálezce o něm podává zprávu v Památkách archeologických (Praha 1983, str. 295-315) a nachází se opavském archivu. Kotouček ležel v odpadové jámě spolu s uhlíky, popelem, kousky zetlelého dřeva a jinými odpadky z neolitické domácnosti. Tyto přilehlé organické zbytky dal pak nálezce kvůli zjištění stáří otestovat radiokarbonovou analýzou ve dvou ústavech. Ve východním Berlíně zjištěno absolutní stáří 4675 +- 60 let a téměř stejné hodnoty v holandském Groningenu 4670 +- 45 let. Pochází-li tedy památky z doby okolo 2750 př. tzv. n.l., to jest zhruba z počátku 3. tisíciletí př. tzv. n.l., to znamená, že je o jedno tisíciletí starší než nálezy slabičného písma na Krétě, jenž je moravskému písmu příbuzné.
Podobné keramické kotoučky, ovšem bez nápisů byly po neolitických tkalcích nalezeny po celé oblasti od Číny po Atlantik. Sloužil kdysi jako setrvačník točivého momentu při kroucení nití z vláken . Osou byl kolík prostrčený otvorem uprostřed kotoučku. Toto primitivní zařízení zvané vřeteno bylo součástí přeslenu, později nahrazeno kolovratem.
Stářím památky je nápis značně nezřetelný, takže jej nálezce zpočátku považoval za pouhou ornamentální výzdobu. O nálezu se pak dověděl znalec starých písem J. Mana z Valašských Klobouk. Zjistil, že písmo moravského kotoučku je skoro totožné s písmem kréto-mykénských tabulek. Takže znaky kruhového nápisu hlinského kroužku mohl upřesnit a přepsat.
Nápis na plošce mezikruží má základnu ke středu kotoučku, takže svislé linie znaků se k vnějšímu obvodu rozbíhají. Je psán pravoběžně a plynule bez označení začátku a konce věty, bez dělení na slova, jak bylo tehdy zvykem. Z devíti znaků nápisu jsou dva použity dvakrát, tím pádem je zde sedm znaků. Z toho dva jsou totožné se znaky krétského písma (typu A i B), totiž znaky „já“ a „wá“. Jejich fonetické hodnoty stanovil Ventris (student architektury a badatel) a ověřili jsme si je z textů tabulek v této souvislosti.
Ostatních pět znaků odvodíme z moravských názvů praslovanštiny akrofonicky takto.
há – od názvu „háza“ (venkovský záchod), odvozeno od slovesa „házajá“ (od-hazovat), původní znak hlásky „h“ po celé Evropě i na severoafrickém pobřeží
wi – od názvu „witwě“ (větve stromu), tentýž znak je směrově levoběžný ve staré Itálii jako „v“, v latince F
tí – od názvu „tíri-pód“, ale zde na Moravě asi „tírinoš“ (třínožka), kotlík na třech nožkách pro vaření na otevřeném ohni
na – od „navíjka“ (cívka na niti)
šča – od „ščap“, později „ščěp“ (štěp, roub stromu) staročesky „ščěpenie“ (začepení-zavázání-uzavření), „začepená nevěsta“ (už nikoli volná, přimknutá k muži)
Takto stanovené hodnoty znaků by pak dávaly na hlinském kotoučku toto znění textu.
Slovník:
hájáwá – archaická forma, staročesky „hájoba“, dnes „ob-hajoba“, odtud i „hajný“ a „háj“
wití – archaická forma dnešního „žití“ nebo „živobytí“ (obživa), do latiny „vivus“ (živý), do řečtiny „bio-“ (živo)
Wána – opět potvrzený etnický název ve 2. pádě od „Wán“ (Slo-ván) jako na krétské tabulce, která je ovšem o 1500 let pozdější
jášča – 2. pád jednot. čísla od „jášč“ ve významu „provozující“, srbochorvatsky „jáčati“, staročesky „začati“ (činit-provozovat)
Jde sice o běžný keramicky kotouček, jakých bylo po neolitických tkalcích všude nalezeno mnoho, jen bez nápisu. Tento však nese nápis a tím se stává jedním z nejvýznamnějších nálezů, neboť dokumentuje tyto skutečnosti.
- že Neolitikové od Orientu až po Evropu byli národnosti slovanské,
- že tito dávní Slované užívali ve střední Evropě z počátku svého původního písma slabičného, a to stejného jako v Řecku a na Krétě ale i v Orientu. Užívali ho ve střední Evropě ještě v průběhu 3. tisíciletí př. tzv. n.l. a další památky dokládají, že k písmu hláskovému přecházeli postupně v 2. tisíciletí př. tzv. n.l.
- dnešní Slované jsou vlastně evropskými autochtony, a to od nástupu evropského neolitu
- že nesli stále stejný etnický název v množném čísle „Wáná“ jakož i na Krétě, u Vikingů „Vanna“ až do 9. – 13. století tzv. n.l. a ve stejné době u bavorského geografa „Zeriuana“ (Slované) z vlastního praslovanského „sělo-jáná“.
Zavítáme ještě do našeho sousedství, na Slovensko. Bratislavský muzejník Pavol Križko po pracném hledání objevil nakonec v letech 1861-1865 na konci Smrčníka dva praslovanské runové nápisy. O 30 let později byl upozorněn, že na skaliskách u obce Bodiny poblíž Povážské Bystrice jsou rovněž podivné staré nápisy, které neumí niko přečíst. Križko se tam vydal v roce 1895, nápisy opsal a uveřejnil ve Zborníku Muzeálnéj slovenskéj společnosti.
Toto písmo bylo tehdy zcela neznáme, neboť hliněné tabulky s tímto písmem objevil Evans na Krétě o čtyři roky později. Protože Križko toto písmo vůbec neznal, o luštění se ani nepokusil. Někteří slovenští badatelé se pokoušeli vyložit bodinské nápisy z řečtiny, ovšem bez úspěchu. Jsou totiž praslovanské.
Na výklenku skály u Bodiny na první pohled viditelném je vytesán následující nápis znaky 10-25 cm vysokými a rýhami 1-2 cm hlubokými.
Z textů kréto-mykénských tabulek víme, že některé znaky měly dvojí až trojí fonetickou hodnotu. Takže i zde první znak PA značí i BA, druhá má hodnotu DÁ od názvu „dá-lina“ (dálka), křížek je totožný s krétským RO ale značí i LO, jak je tomu i na Krétě. Kříž (podobný svastice) na dolním řádku není znakem písma, je to ideogram a označuje lidskou krvavou oběť tatarských pohanů na domácích praslovanských rolnících. Tedy stejný proces jako je doložen tabulkami v Řecku a na Krétě. První bodinský nápis čteme takto.
Nemusíme dál rozepisovat. Druhý bodinský nápis vytesaný na boční stěně skaliska má podobný význam a čteme jej tímto způsobem.
Tři kříže by znamenaly tři lidské oběti ale mohou znamenat i mnoho. Spodní řádek je už písmo, první znak zobrazuje nitro, po staru „nú-trina“, tedy NÚ, druhý znak skoro stejný s krétským DÚ od „dú-bjá“ (drtidlo na obilí z kmene stromu). Za něj patří „-ch“ pro něž toto slabičné písmo nemělo znaku.
Slovník:
nú – stará forma dnešního „nás“
dú-ch – ve východním dialektu stejný význam jako na karlovickém žárovém pohřebišti TA DÁCHÚ (tu zanikají – umírají – mizejí)
Pavel Križko správně usuzoval, že pracně vytesávané nápisy do tvrdých skal v té dávné době nebyly pouhými zábavnými hříčkami. Jsou to naopak záznamy smrtelně vážných událostí, které domácí praslovanský lid sužovaly a ohrožovaly.
Zdroj:
kniha O Slovanech úplně jinak (Antonín Horák)