Záměna významů aneb co znamená slovo pravda
Poměrně novodobým fenoménem je záměna významů. Něco ve smyslu – přirovnání: slovo černá znamená výhradně černou, po přechodnou dobu znamená černou i bílou, poté jenom bílou. Otočení významu, které mozek přestal vnímat a bezvýhradně přijal. Paměť buněčná či genetická ale ví. To vyvolává rozpor, který někdo cítí silně, někdo mizivě, jiný vůbec.
Známe je tím například slovo úžasný. Vzniklo přesmyčkami hlásek: běs – děs – ďas – žas – u ďasa – úžas. Úžas či úžasný v původním významu strašný, děsný – děsný od ďasa – ďas. Je to jedno z nejtěžších slov, jenž by mělo být použito výjimečně pouze u událostí děsných, strašných, hrozných. Poslední dvě slova strašný a hrozný jsou rovněž ve svém významu posunuta. Jsou paralelami slovům děsný-úděsný a žasný-úžasný. Mělo by se také užívat výjimečně při těchto příležitostech. Jejich používání se vžilo ve smyslu zesilujícího určení (příslovečné určení) – posílení, znásobení řečeného. Např.: ta hora je vysoká – ta hora je strašně vysoká, ta hora je hrozně vysoká, ta hora je strašně moc vysoká; je to strašně/hrozně pěkné atd. Toto zvýrazňování nastalo ve chvíli, kdy jsme se přestali slyšet.
Hrubá, těžká slova jsou slyšet podstatně více než jemná, lehká. Až se začneme opět slyšet a poslouchat, stačí říci: ta hora je vysoká, popřípadě: ta hora je ale vysoká. Je to pěkné, libé, lahodné, malebné. Bez potřeby zdůrazňovat hrubými slovy, která mají navíc úplně odlišný význam, než v jakém bývají použita.
Dalším takovým slovem je slovo pravda a od něj odvozená další příbuzná slova. Prav-da – jako slovo jej máme všude. Pravák, pravda, pravděpodobnost, pravdivost, pravdivý, právě, pravěk, pravice, pravidelný, pravidlo, pravítko, právo, právní-k, pravomoc, pravopis, právoplatný, pravoslaví, pravoúhlý, pravověrný, pravý. V latině máme slovo pravus s odvozenými tvary (prava pravi pravo pravae pravam pravum pravas pravis pravos), mající význam křivý, špatný, podlý.
Budeme-li brát v úvahu to, že slovo může mít jen jeden význam, tudíž buď pravda jako čistá nebo pravda jako křivá, máme na výběr. Pokud dostojíme předpokladu, že latina vzešla z praslovanštiny, vychází pravda = křivda neboli lež a podlost. I prezident Zápotocký v předvečer měnové reformy ujišťoval, že žádná ne-bude, říkal pravdu.
Podíváte-li se kolem sebe s otevřenýma očima, je takových pravd kolem nás mnoho. Že lidé přijímají pravdy, je jejich věc, nikoli těch, kteří je říkají. Otevřete proto oči i uši a všechny smysly! Kam se to přelomí, záleží na každém jednotlivci, stále ještě. Kdo se bude chtít slovu pravda vyhnout, může kromě slova istina použít i – je to moje přesvědčení apod.
Čistina – istina – v praslovanštině totéž, co dnes křivě vnímáme pod slovem pravda. V latině je jen málo slov, jež se čtou s „č“, většinou se „c“ vyslovuje jako „k“. Výjimku tvoří slovo cist, které se i v latině čte jako čist. Koresponduje s praslovanskou čistinou – istinou, tudíž tím, co je čisté a čestné, bez poskvrny, bez falše, bez křivosti. Původní slovo však mohlo být i čís nebo ís. T – je nejstarším znakem kříže a zavírá, zavírá i sílu proudící slovem proto je možné, že původní slovo bylo bez T. Slovesa v praslovanštině měla koncovku „já“. Obrazem-přirovnáním „či“ na začátku je čibuk, fajfka, novodobě číše, které se dříve říkalo čaša – „čaiša“. ČAI – ČÍ je podstata.
Naplněná prvotním ohněm ís, ohněm podstaty, naplňující sám sebe – čís. Čis-t – T na konci zastavuje proudění ís – ohně, síly. Čís je podstata naplněná prvotním ohněm – dnes se používá slovo síla. Měli jsme i slovo číš, v němž „š“ znamenalo nikoli šamana ale draka jako nejčistšího nositele prvotního vědění. Číš je podstata naplněná čistým věděním – dnes zaměněná za slovo pravda. Podíváme-li se kolem sebe máme tu samou pravdu, jíž se všichni ohání a zaštitují. Zaměníme-li slovo pravda za čís (číš) – oslabíte jeho význam, posílíte původní pramen – barmen.
Dále se podíváme na slabičné významy. Pomohou vám nejen co se týká praslovanštiny ale i v rozboru slov.
a – alpan – lampa, světlo, počáteční princip, voda sumersky
á – ámbará – vahadlo – nosítko na rameno, váha – rovnováha
ai – otevření cesty k počátečnímu principu
ia – počáteční princip je omezen cestou
já – já, ego – jařmo – uzavření v já
aï – propojení, spojení s počátečním principem
ïa – rozpojení, oddělení od počátečního principu
e – uzemnění
ae – uzemnění počátečního principu
ea – počáteční princip bez Luči (luči, lučjá – praslovansky svítit, lu – světelný tok; či – cit, cítění, probuzení, vědomí = světelné vědomí, podstata)
ie – oddělení od země, od uzemnění
ei – propojení se zemí, uzemnění
ě – ěkarát (pluh) – otáčení, skrytého ve tmě na světlo; otočení, přetočení, pohled z různých stran, odkrytí, vícezrozměrnost
i – ihla – jehla s ouškem; cesta; sám
ï – ihla – jehla s nití (dvě tečky představují nit) – sešití, spojení, propojení
ó – ópatá – lopatka kormidla
ú – úhau – úhel, kohout
di – jeden, jedin, din, sám
dě – dva, dvo, duo
dr – přeříznout, přeseknout (dr-voštěp)
ka – skrytí, zakrytí, schování, blafování, faleš, temnota, daný směr; éterické tělo v Egyptě; oheň, smrt, vzduch, mysl, tělo v sanskrtu; znak kostry se zkříženými hnáty v zemi Mu
ak – výběr směru, možností
mo – motat se, na-za-od-motat
om – roz-motat, pochopit
pa – palúha – páčidlo; palúča – palice, bič; pád, past
ap – odraz, zkreslení
ra – oddělení od počátku (i sebe), rak – zpětný chod; raveň úhau (pravý úhel) – stavitel; bít, tlouci sumersky; oheň, teplo, záře, zlato v sanskrtu
ar – země; oddělený počátek, z toho plynoucí hustota, bázeň; předejít strachu z ovládání znamená ovládat (nejlepší obrana je útok); vládce, tyran staroslovansky
re – rě – rěbár – žebra; koš; schování, zakrytí, skrytí; opakování, padnout
er – získat, dosáhnout, přiblížit, pozvednout v sanskrtu; výtrysk
ri – ri-bár praslovansky = rybář, lov a ochrana loveného (pastýř – stádo), riskování
ir – odříznutá cesta, sluha sumersky; jde cizí cestou
ro – ro-nár = praslovansky potápěč, ponoří se do něčeho, v čem se získá síla
or – síla, energie – hutná, hustá
rú (lú) – rú-kě praslovansky = vzpažené roztažené ruce, vzdání se
úr – klín sumersky, úroda staroslovansky, prokletí u Etrusků
ur – mysl sumersky
uru – město sumersky, spojení myslí
uru – pavouk
sá – sa – sákat – suché větve; odumřelé, zamlžené, tlumené
ás – as – asa – válka, boj; ás – bojovník, válečník
sí – síť; síto; síla
tr – slabika bolesti
wi, vi – vích – chomáč, chochol, svazek, spojení; výstraha; slabika života; v praslovanštině i v pračeštině se používalo pouze dvojité „w“
za – zakrytí, za něčím
zá – západ – zapadající slunce
zě – zě-raló praslovansky = zrcadlo, vzhlížení; zírání do nitra – za zrcadlo; odraz
zo – zorá = vycházející slunce
Zdroj:
kniha Projít peklem (Věra Ovečková)