Venedia, Slovenia, Řím, Sarmati a Kelti

Zánik Ruskolaně zapříčinil rozkol rusko-árijského světa na dvě části – východní a západní – a ztrátu vztahů mezi nimi téměř na období 500 roků. Kromě toho se značně zkomplikovala situace západní části tohoto světa. Možnosti jeho západní části se od té doby omezili jenom na Venediu a Sloveniu. Slovenia byla zaneprázdněná bojem proti Sarmatům, kteří útočili z jihu. Venedia odrážela útoky Gótů na západě a byla nucena se zapojit do boje proti Antům v Karpatech. 

Za těchto podmínek se Venedia a Slovenia mohli spoléhat jen na své vlastní síly a přírodně-klimatické podmínky krajiny. Slovenia byla v tomto smyslu dost dobře chráněná. Mezi řekou Don a Oka se nacházela lesostep, která velmi komplikovala pohyb sarmatského jezdectva. V okolí řeky Oka a Ugra byl tento les prakticky nepřekonatelný.

Opírajíc se o les a řeky Slovenci vybudovali opevnění oksko-ugorskou obranou linii, díky které začali úspěšně odrážet Semitů-Sarmatů. Základ této opevněné linie tvořili pevnosti. Na místě těchto pevností později postavili město Kozelsk, Rjazaň a jiné. Pevnost, jenž vybudovali na místě budoucího města Kozelsk, byla hlavní v systému celé obranné linie. Právě tato pevnost se stala centrem vytvoření nového národa Rusů (Vjatičů). 

Boj na oksko-ugorské obranné linii pokračoval v průběhu několik stoletích, dokud Sarmaty definitivně neporazili a nevyhnali z území Rusů. Není náhoda, že se v pozdějším období Moskovská Rus taktéž bránila před útoky Krymských Turkotatarů na oksko-ugorské obranné linii. Samozřejmě občas se stalo, že Sarmati prorazili tuto obrannou linii a dobyli některé osady. Ale byly to pouze ojedinělé případy, které neměli vážné následky, protože ruské družiny na to hned přišli a odrazili útok. 

Ve 2. století před tzv. n.l. Ruskolaň a Makedonie trpěli od svých nepřátel jednu porážku za druhou. Na Ruskolaň útočili Semiti-Sarmati a Bosporští Řekové. Na Makedonii útočilo Řecko a sílící Řím. Jako první padla Makedonie. V tom čase Venedia odrážela útoky Keltů na západě. Tady v průběhu dlouhého období boje pokračovali s proměnlivými úspěchy. Ale jakmile Semiti-Sarmati a Bosporští Řekové koncem 2. století dobyli dolní tok Dněpru a vytlačili Rusy (Skýty) na severozápad od Ruského (Černého) moře, bylo jasné, že se nezastaví.

Když se Semiti-Sarmati přibližovali k hranicím Antie Podkarpatské, Anti urychlili budování svých pohraničních opevnění. Poprvé si tyto obrovské zemní hráze na Ukrajině všiml archeolog A. S. Bugaj. Celková délka hrází dosahovala asi 1000 kilometrů. Každá z hrází je stavba vysoká 10 – 12 metrů a šířka v základech dosahuje nejméně 20 metrů. 

Stavěli se čelem na jih a aby byli pevnější umísťovali se do nich dřevěné konstrukce. Tyto hráze byly perfektně spojené s přirozenými překážkami a závaly v lesech, takže se prakticky nedali obejít. Radiouhlíková analýza ukázala, že větší část hrází byla vybudovaná v období od 2. století před tzv. n.l. do 2. století tzv. n.l. 

Díky tomuto opevnění Anti zastavili pohyb Semitů-Sarmatů a Bosporských Řeků na severozápad. Na každé hrázi se nacházela hlídka složená z několik desítek elitních vojáků té nebo oné rodové družiny. Protože Sarmati a Řekové nedokázali překonat hráze, uzavřeli s Anty mír. Později se zjistilo, že předkové Antů a Sarmatů měli blízké vztahy ještě v časech jestvování Anto-Iberského státu. Potom se mezi Anty Podkarpatska a Sarmaty-Alany vytvořili spojenecké vztahy. 

Pěší vojsko Rusů a Antů bylo rovněž vyzbrojené různými zbraněmi pro boj může proti muži ale nemělo těžké štíty a dlouhé kopí, kterými byli vyzbrojené řecké falangy. Rusové a Anti taktéž neměli příslušný výcvik, jenž měli Řekové. Pěchota Rusů a Antů mohla vést víceméně úspěšný boj využívajíc opevnění hrází a zátarasů v lesech. 

V této rovnováze sil mezi Rusy a Anty na jedné straně a Řeky a Sarmaty na druhé straně, skončilo 1. tisíciletí před tzv. n.l. a začalo se 1. tisíciletí tzv. n.l. Přirozeně Řekové se Sarmaty, zaneprázdněni výpravami za účelem získáváni otroků, neměli zájem o to, aby objektivně posuzovali tuto vojnu. Proto prezentují Rusy a Anty buď jako barbary a lupiče nebo o nich nemluví vůbec. Proto je jasné, že tzv. akademická historická pseudo věda, která pokračuje v řecko-římských tradicích, takřka nic neví o Rusech (Slovanech), až dokud, Rurik nepřišel do Novgorodu. 

Nekonečné války měli negativní dopad především na Anty, protože muži odcházeli na vojnu a hospodářství krachovalo. Sarmati preferovali kočovné dobytkářství a proto je vojenské problémy ovlivňovali mnohem méně. Anti potřebovali pomoc, aby zastavili Sarmaty a donutili je, aby se zřekli svých výdobytků. A tuto pomoc jim v prvním období poskytly Góti. Vzniká otázka, kde se vzali Góti. 

Předtím jsme hovořili, že Venedi v průběhu delšího období bojovali s Kelty. Ke konci 1. tisíciletí před tzv. n.l. se Kelti rozdělili na dva národy: Galy a Góty. Galové žili na území současné Francie a bojovali proti Římanům a Góti žili na území současného Německa a bojovali proti Venedům. Koncem 1. tisíciletí před tzv. n.l. a začátkem 1. tisíciletí tzv. n.l. Řím úspěšně bojoval nejen proti Makedonii ale i proti Galům. 

Koncem 1. tisíciletí před tzv. n.l. Řím dobyl obrovské území, na kterých předtím žili Kelti. Galové byli nuceni podrobit se a bojovnější Góti uzavřeli s Venedy mír a na pozvání knížat Slovenie se přesunuli na východ a začali bojovat proti Sarmatům. Jejich značná část nasedla do lodí a po Venedském moři doplavala do Slovenie. Potom po řece Dněpr a Volha spolu se slovenskými družinami Góti vyrazili na jih, aby bojovali proti Sarmatům. Během uzavření míru se Slovencami si Góti vyjednali staršinstvo ve vojsku. Velesova kniha prezentuje Góty nejdřív jako spojence ale později jako zrádce, proti kterým bylo třeba bojovat. 

V roce 155 n.l. spojené vojsko Rusů (Slovenců) a Gótů na čele s králem Filimerem dobylo Dolní Dněpr. Rusové (Slovenci) a Góti využili občanskou válku, jenž vypukla v sarmatském svazku, v kterém se Alani rozhodli nastolit svojí nadvládu a dosáhli vítězství, následkem kterého se Sarmati podrobili vítězům na velkém území včetně Donu. 

Porážku Sarmatů zapříčinilo i to, že v tom čase vedli Bosporští Řekové válku proti Římu a nemohli poskytnout pomoc Sarmatům. Řím dobyl Tavrii (Krym). Alani nastolili svojí nadvládu na Severním Kavkazu. Situace Rusů se však změnila. Dva semitské národy – Góti a Sarmati se spojili. Zanedlouho se Sarmati označili za gótský národ – Heruly. Protože Góti napomohli tomu, aby Alani získali nezávislost, vytvořil se mohutný alansko-gótský svazek. 

Národy Rusů nahněvala podobná zrada a proto povstali. Ale síly byly příliš nerovné. Góti uštědřili porážku povstalcům – Rosomonům, Rugům a východním Venedům. Jejich města byli vypálené. Mnohé knížata, hlavy rodů a volchvové byli popraveni a ostatní zajali. Byl to strašný masakr, následkem kterého byli spálené mnohé pomníky kultury Rusů (Slovanů). Podobným způsobem Góti potrestali i jiné národy. Pohromu zažila i Slovenia. Západní tzv. historici, kteří vymysleli „historii“ (původ slova – Iz Tora – z Tóry, takže víme odkud vítr vane) Gótů, neměli zájem o to, aby ukázali jejich skutečnou tvář – jako zrádce, kteří zotročili spojence, jenž jim věřili. 

Zdroj:

Bystvor kniha 2 (Svetozar)