Pojďme si připomenout, co jsou Slovanské Občiny a kopné právo, jenž byly bohužel dost možná úplně zapomenuty díky dnešní materialistické a pseudo západní společnosti. 

Pravděpodobně nejzákladnější funkcí každého živého společenství je zachování Rodu. Toto by měla ve skutečné lidské společnosti plnit Rodina. U lidí se taková společenství nazývají Občiny. Kdo nebo co může tvořit Občinu? Ku příkladu, skupina Rodin, která má k dispozici určité území na kterém hospodaří a z výnosů hospodaření žije. Mají samozřejmě celou řadu dalších úkolů. Jedná se například o zajištění bezpečnosti, zdravotnictví, vzdělávání. Občina se dá rovněž popsat jako skupina lidí ve které každý zná své místo a svou úlohu. Občinu musí také někdo vést.

K tomu se schází celá obec, respektive představitelé jednotlivých rodin na sněmu Občiny. Zde dochází k uplatnění kopného práva, tedy na projednávaném návrhu se musí všichni shodnout. Pokud ke shodě nedojde, návrh zůstává otevřen do další Veče. Veča je setkávání členů Občiny. Vytvořit však Občinu není tak jednoduché, jak se možná někomu může zdát. Závisí totiž na každé její buňce (jednotce). Jaká je kvalita Občiny, taková je kvalita celé společnosti. Tak jako Rody tvoří Občinu, tak Občiny tvoří Državu. Država projednává na sněmu návrhy, které obdrží od jednotlivých Občin. 

Mimo jiné, se lidé ve Slovanských Občinách řídí i následujícími pravidly. Hlásí se k původnímu Slovanství, Védské duchovní tradici a k Slovanské kultuře. Jednají čestně, chovají se s úctou ke svým Předkům, Rodům a ctí Duchovní dědictví Slovanů. 

Kopné právo

Pro začátek si můžeme tento pojem rozdělit na dvě samostatná slova. Kopa a právo. Kopa je shromáždění chodatajů (jednatelů) samosprávné slovanské osady nebo Rodu, jejichž účelem bylo usnesení se o naléhavých tématech doby. Právo je sbírka pravidel a přikázání podle kterých žili naši Předkové. Kopné právo se dá považovat za nejstarší a nejvyspělejší formu samosprávy na Zemi, kde byly zájmy celku nadřazeny zájmům jednotlivce. 

Kromě toho, že Kopa a Veče bylo poradní shromáždění, tak šlo také o místo, kde se kopí (hromadí) moudrost rodů určující normy života slovanské pospolitosti. Hlasovací právo měli pouze hospodáři, starousedlíci (rodový starší). Nazývali se také „kopní soudci“. Ti, kteří nevedli vlastní hospodářství a ženy, neměli právo hlasovat, zúčastňovali se pouze na žádost Kopy o podání svědectví. Ženy v tomto systému nerozhodovali, jejich hlavní úlohou byla výchova dětí a život v rodině. Součástí Kopy mohli být také starci. Sice nehlasovali ale vyjadřovali svoje stanoviska k jednotlivým problémům. Charakteristickým znakem Kopy bylo, že při každém schvalováním, volbě bylo nutné dosáhnout jednomyslnosti. Kopa i veče se konala na posvátných místech, ve svatyni nebo v kopišti. 

Na posílení významu široké samosprávy se volil desátník – jeden z deseti dvorů a setník – jeden ze sta dvorů. Rolnické občiny se účastnili Kopy prostřednictvím sdružení (správní jednotka), jenž se nazývala „volost“. Na Kopě se volil volostní stařešina (starosta) zpravidla na 3 roky, dále volostní rada a soud. V neposlední řadě také mohl být zvolen chodataj pro veřejné záležitosti (vyslanec pro hlavní město). 

Řešila se i obrana země a vnitřní pořádek, pro tento účel byl zvolen kníže ze zástupců nejsilnějších Rodů a dědičných bojovníků, kteří přinášeli slávu a čest otčině. Na celozemském sněmu se z knížat zvolil monarcha, hlava státu – velkokníže slovanských zemí. 

Typickým znakem starobylého pravoslaví byla úcta ke starším a tato tradice se udržovala mezi starověrci mnohá století. „Jak konali naši dědové, tak budeme konat i my“. Toto přísloví bylo posvěceno mnohaletou tradicí. Proto bylo celkem snadné vyřešit různé konflikty ale i pracovní otázky života občiny. K rozvoji občin sloužila právě zásada volitelnosti knížat, stařešinů a dotkla se i zájmů dědičných knížat a carské vlády. 

Zdroje:

kob-forum.eu

slovanskenoviny.sk

jasenka-nasaotcina.cz

tartaria.sk

svet-slovienov.sk

slovanskakultura.cz