Hvězdné války před 5000 lety
Jsou Mahábhárata a Rámájana střípky poznání vyhynulé civilizace? Létající stroje, jestvující v dávných dobách, se uvádějí v mýtech mnoha národů. Jedny z nejznámějších létajících strojů, Vimaany (zkomolenina našich Vaitman vzniklá překladem do sanskrtu), jsou popsány v indických eposech „Mahábhárata“ a „Rámájana“. Létaly nejen v zemské atmosféře, ale se řítily i do vesmíru a dokonce na jiné Země. Do jaké míry odpovídají tyto popisy skutečnosti a mohla by taková zařízení skutečně jestvovat? Na tyto otázky se pokusil odpovědět výzkumník indických starožitných artefaktů Robert Goodmai v článku zveřejněném v časopise Mezinárodní asociace archeologie, astronautiky a problémů mimozemských civilizací „Legendary Times“ z ledna-února 1999. Předkládám čtenářům do pozornosti tohoto krátké shrnutí.
V posledních letech se množství výzkumníků minulosti Indie vážně zabývalo vyhledáváním, shromažďováním a dešifrováním manuskriptů mluvících o Vimaanách. Jeden z těchto vědců, spisovatel a specialista na sanskrt Subrahmanyam Yer dešifroval zápisy na palmových listech vytvořených před 800 lety v Karnataka v Jižní Indii. V letech 1975 až 1978 Yer objevil starodávné texty s popisem technologie výroby Vimaan. S nadějí, že tyto informace využije v současné letecké a vesmírné technologii, se Yer obrátil na ředitele indického vládního oddělení Prabhua s návrhem spojit úsilí o vytvoření kopie některých technických vlastností Vimaan. Ředitel oddělení informoval žadatele, že on sám již přijal příslušná opatření týkající se předloženého problému a dosáhl dokonce i jistých úspěchů.
Jak se ukázalo, Prabhutozhe studoval texty na palmových listech. Použil z nich popisy určitých kompozitních slitin, ze kterých byly vyrobeny trupy Vimaan. Kromě toho byl do roku 1991 schopen tyto kompozitní slitiny i odlít a testovat je. Výsledky byly ohromující, protože byly odhaleny a objeveny jedinečné vlastnosti slitin, které je činí vhodnými v současném letectví, astronautika a vojenské technologii.
V září 1992 noviny „India Express“ zveřejnily potvrzující článek, že texty nalezené v oblasti Karnataka nejsou ničím jiným než průvodcem pro vytváření superslitin s vlastnostmi, jenž dnešním technologům nejsou známy. Výše zmíněný Prabhu údajně z popisů dokázal vytvořit pět slitin a na ostatních pracuje. V článku „India Express“ je také uvedeno, že na nedávné konferenci v Indii Prabhu představil důkaz o svých výzkumech.
Podle předkladatele byly zkoušky slitin testovány nejen v Indii, ale i v dalších státech. Zejména v USA, v Kalifornii, kde byly slitiny „Tamogharba Loya“ testovány na univerzitě v San Jose (slitina olova, která absorbuje 85% energie emitované rubínovým laserem). „Pancha Loha“ (slitina mědi, olova a zinku s dobrou tažností a mimořádnou odolností proti korozi). „AraaraTampa“ (křehká a velmi lehká antikorozní slitina) a „Chapala Grahaka“ (vysoce kvalitní keramický materiál, který vám po menších úpravách umožní získat velmi měkké a kyselinovzdorné sklo).
Dodnes byly rozluštěny kompozice dalších 14 materiálů, včetně „Bhandhira Loha“ (zvukotěsná slitina) a „Vidjut Darpana“ (sklo neutralizující světlo). Podle slov Prabhua rozšifrované texty poukazují na konkrétní oblasti minerálů a vysvětlují způsoby jejich těžby a čištění. Na oficiální žádost, adresovanou Prabhuovi se žádostí o potvrzení pravdivosti těchto informací, odpověděl, že pod jeho vedením se v současnosti pokoušejí vytvořit sklo absorbující sluneční světlo a slitinu používanou k výrobě trupů Vimaany. Ta absorbuje generované teplo v důsledku tření strojů o vzduch při vysokých rychlostech.
Ve světle toho, co uvedl vědec Prabhu přebírá skutečné rysy z popisu bitvy mezi Arjunem (hrdinou eposu) a démony v Mahábháratě:
Arjuna vystoupal na nebesa, aby získal božskou zbraň od nebeských obyvatel a naučil se ji používat. Tam Vladika nebes Indra přikázal Arjunovi zničit armádu démonů s počtem 30 milionů těchto tvorů, kteří se ukryli do pevností na dně oceánu.
Indra předal Arjunovi létající zařízení pilotované pomocníkem Vladikem nebes Malati. Zařízení mohlo nejen létat vzduchem, ale překonávat i podmořské prostory. V následující bitvě démoni vytvořili potopu, ale Arjuna pomocí božských zbraní vysušil veškerou vodu“ (!). Dále se v „Mahábháratě“ vzpomíná, že se Arjuna vrátil na nebesa na svém obojživelném (amfibii) vozidle a našel ve vesmíru plovoucí město, které se otáčelo kolem své osy. To město se nazývá Hiranyapura (Zlaté Město) a postavil ho Brahma. V tom okamžiku byl zotročen démony. Arjuna dostal příkaz zničit město, ale ho zoufale bránili démoni vyzbrojeni nevídanými vojenskými prostředky.
„Byla to hrozná bitva“ vzpomíná se v textu Mahábháraty, „Během níž bylo město odhozeno do hlubin vesmíru a pak bylo vystaveno silným kmitočtem. Arjuna rozstřílel město svou božskou zbraní a rozbil ho na kousky, které dopadly na Zemi. Přeživší démoni se vynořili z ruin a opět se vrhli do boje. Ale Arjuna je zničil, za což ho Indra pojmenoval za Největšího hrdinu.“.
Tento příběh a všichni s tím budou souhlasit, připomíná film „Hvězdné války“, až na to, že popsané události se staly před 5000 lety.
Zde by bylo vhodné zmínit skutečnost o letu „současné Vimaany“, což není spolehlivě potvrzeno, testovanou v Bombaji v roce 1895 doktorem Talpadem, profesorem Umělecké školy. Údajně ji postavil s pomocí své manželky s profesí inženýrky a přítele architekta Vimaany „Marun Sakam“ („Přítel Větrů“). Přitom doktor konzultoval pohonný systém s mudrcem Anekalem Subharaya Shastrim v Bangalore, s pohonem na sluneční energii a nuceným čerpáním rtuti. Mudrc Shastri ve své autobiografii zmínil podrobnosti tohoto dějinného setkání: „Doktor Talpade mě požádal, abych mu pomohl na jeho práci. Dal jsem doktorovi úvod Maharishi Bharadvaya „Vimaanika Shaastra“. („Nauka o aeronautice“).
Druhý den ke mně přišli, kromě Talpadeho, jeho pomocník Sri Balubhai a několik dalších osob. Doktor Talpade si zapisoval a já citoval příslušné texty těm, kteří přišli, napsané v sanskrtu. Tato setkání pokračovala několik týdnů. Výsledkem bylo, že Talpade pokračoval ve svém úsilí, sestrojil trup Vimaany a do trupu instaloval pohonný systém.“
Podle několika dostupných dokumentů Vimaana „Marun Sakam“ („Přítel Větrů“) , před ohromným davem několika stovek lidí, se zvedla vertikálně od pobřeží Khompati Beach v Bombaji. Zařízení dosáhlo výšky 450 metrů a přistálo na totéž místo. Mezi očitými svědky byli příští Maharádža města Barod, jakož i princ Sayyalzhira Gaikvad a další důležité osobnosti. To co viděli, je tak nadchlo, že slíbili hospodářskou pomoc tvůrci Vimaany. Bohužel toto ušlechtilé gesto, jenž by mohlo Indii vyzvednout mezi lídry vlády vzdušného prostoru, nedosáhlo svého cíle. Náhlá smrt manželky Talpade ho uvrhla do deprese a odvrátila od realizace plánovaného projektu. Další osud Vimaany „Marun Sakam“ byl zakryt temnotou. Podle slov doktora Kumara Kanjila, autora knihy „The Vimanas of Ancient India“ Talpadeovi dědicové pravděpodobně zařízení prodali a všechny jeho výkresy a výpočty anglické firmě „Rally Broz“. Stopy po této firmě jsou rovněž ztraceny.
Zdroj:
vk.com/id510552269?w=wall510552269_5645
