Paralelní Vesmíry
Vznik a vývoj Vesmíru je popsán v Knize Světla – a nás nyní zajímá oblast známá jako paralelní Vesmíry. Nejprve se však podíváme na věc z jiného úhlu. Velice podstatnou složkou pochopení souvislostí je porozumění mechanismu působení mravnosti.
Základ Duchovnosti člověka ovlivňuje jeho chování i „osud“. Dnešnímu člověku je nepochopitelné, jakým způsobem úroveň mravnosti realizuje tento vliv. Duchovnost je spojena s mravností člověka. Mravnost je principiální mechanismus řízení energie. Libovolná životní situace je cílevědomě navržena pro vysoké, nízké i neutrální řešení. Proto v závislosti na tom, jaký postup jejího řešení si daný člověk vybere produkuje buď vysoké, nízké, nebo střední energie.
Výběr v situaci provádí sám člověk v závislosti na vlastnostech, které již nabyl v minulosti. Pokud jsou v něm mravní normy nízké – a tomu odpovídá nahromadění nízkých energií v Duši – tak bude balancovat mezi dobrem a zlem. A když se podobné situace opakují a jednotlivec – který má na paměti vysokou mravnost – si trvale vybírá vysoké činy, tak jeho Duše každým správným řešením situace začne nabírat vysoké druhy energií. Bude tak až do doby, než formované vlastnosti nepřejdou do trvalé formy. Pokud u daného jedince vznikají muka Svědomí – například stylu krást-nekrást – tak u vysoce mravního člověka se už tato otázka neobjevuje. Takový člověk raději dá své, než by vzal cizí. Toto jsou různé mravní vlastnosti, ze kterých přímo vyrůstá zachování se v konkrétních situacích.
Ale mravní normy se u člověka formují nejen při završení činů, ale také při účinku citů, emocí, smyslů. U člověka je vždy vše propojeno s produkcí formátované energie: zde jemné, tam hrubé. Proto, přes co člověk vyvíjí své smysly – skrze vysoce mravní umělecká díla, poslechem klasické či lidové hudby, básně, literatury – závisí, jaké energie produkuje a jaké vstupují do jeho matrice. Pokud má potěšení z dívání hororů, detektivek se spoustou vražd apod., tak do své Duše nabírá negativní energie. Člověk samozřejmě sám rozhoduje na co se bude dívat.
Dokonce dnes je v módě upřednostňování výběru těch elementů, které zavádí parazitický systém. Dosahováním potěšení ze sledování erotiky a nízkých „uměleckých“ děl člověk nutí své smysly pracovat pro matriční struktury, tj. produkovat negativní energie. Lidské smysly však produkují kladnou nebo zápornou energii až poté, kdy on realizuje svůj výběr, rozhodnutí. A jakékoli rozhodnutí člověk realizuje na základě těch mravních norem, které si už dokázal osvojit. Vysoké mravní základy nutí člověka konat výběr ve prospěch nejen vysokých činů, ale také vysoké úrovně v umění, módě – zkrátka ve všem.
Tedy proto je tak důležité, aby Duše nahromaďovala vysoké mravní principy, tj. vysokou Duchovnost, které budou automaticky nutit člověka konat výběr ve prospěch blahých činů. Proto se stává pochopitelné spojení mezi vysokou Duchovností člověka a jeho činy. Podívejme se na to, jak člověk nabývá vlastností charakteru pomocí programu, tj. podívejme se na mechanismus, jak vypracovává vlastnosti svého charakteru.
Program člověka sestává z několika variant: pozitivní pouť A-4, negativní pouť A-2 nebo A-1 a optimální varianta A-B. Základní pouť v programu, tj. optimální varianta, je z bodu (události) A do bodu (události) B odpovídá správné pouti. Jsou to kontrolní body, tedy člověk je žádným způsobem nemůže obejít. Jsou v jeho životě nevyhnutelné bez ohledu na to, jakou si vybere životní pouť. Druhostupňové body – tj. přesnější události v životě člověka – se mohou nebo nemusí odehrát v závislosti na tom, jakou pouť si vybere – jde o body 1, 2… 5. Poutě A-1, A-2 a A-4 nejsou základní varianty vývoje, tedy události na nich nejsou ověřující, kontrolní.
Kontrolní, tj. prověrkové body se tak nazývají proto, že s jejich pomocí lze ověřit vlastnosti, jenž si Duše vypracovala – tedy jak jsou vysoké nebo nízké. Bod A zahrnuje kontrolní situaci, ve které člověk musí uskutečnit výběr. Může správně odhadnout své síly a probíhající události a v ladu s tím vybrat optimální variantu své pouti A-B. Je to nejlepší pouť, činy a síly jednotlivce se nacházejí v rovnováze.
Pokud si náš člověk vybral směr A-4 znamená to, že pozitivní pouť je pro něj přitažlivá, ale v bodě 5 přecenil své schopnosti, tedy v nějaké události začne jeho degradace. Na základní pouť B se vrátí. Duše však tak či onak pozná pozitivní zkušenost a nabude pozitivní snahy. Ale aby jedinec mohl pokračovat v cestě ve stejném směru, bude muset pracovat na nějakých svých vlastnostech. Je to proto, aby v budoucnu měl potřebný potenciál k udržení se na vybrané pouti.
Pokud si jedinec v bodě A vybere negativní pouť A-2, tak všechny události na této cestě se vyvinou tak, aby vznikl impuls k probuzení jeho vědomí. Jeho život bude sestávat z různých otřesů, neúspěchů, které ho přinutí přemýšlet a analyzovat životní události.
Z pouti degradace bude vrácen na správnou pouť nuceně, tj. nikoliv skrze výběr, ale nutnost – to je úsek 3-B. Tvrdé podmínky jestvování v bodě B se vztahují k normám chování, které stanovila společnost. Pouť A-1 je slepá ulice. Znamená, že jedinec si vybírá takové činy, po jejichž završení jej odeberou ze života. Pokud si jedinec vybral pouť A-B znamená to, že již nabyl pevných charakteristik. Výběr pouti A-4 hovoří o určitých nedostatcích v pozitivních vlastnostech jedince. A výběr A-2 nebo A-1 potvrzuje, že individuum nenabylo potřebné vlastnosti, a tedy ještě bude muset dlouho na sobě pracovat, tj. procházet složitými situacemi.
Člověk z jakéhosi důvodu odděluje Duchovnost od všech ostatních vlastností, ačkoli právě ona je všechny spojuje do jedné jediné vlastnosti.
Než pochopíme, v čem je „mobilní Živatma“ důležitá, vzpomeňme si paralelní vesmíry, o kterých se lze dočíst i v Knize Světla. Kontrolní body našeho života zásadním způsobem ovlivňují naše cesty – v předchozích řádcích jsme souvislosti vysvětlili. Ale v těchto kontrolních bodech dochází i k dalšímu jevu – vytvářejí se Paralelní Vesmíry. O co jde?
V každém kontrolním bodě se odehrává životní situace, jejíž výsledek zásadním způsobem ovlivňuje naše bytí. Aby naše Živatma mohla nabírat životní zkušenosti v maximální možné míře tak vždy, když provedeme „osudové“ rozhodnutí, se vytváří paralelní pouť, jejíž životní události se vyvíjejí způsobem dle druhého výběru. Postupem času se tyto body od nás vzdalují a časem na každé z paralelních poutí rovněž nastávají kontrolní body, které dále a dále rozvětvují další a další možnosti.
Ve védických textech se popisuje mudrc, který se rozhodl, že spočítá všechny paralelní Vesmíry. Rozhodl se všechny navštívit a dal si přitom podmínku, že v každém paralelním Vesmíru zůstane maximálně 1 až 3 údery srdce (1-3 vteřiny). Začal meditovat, opustil tělo a začal počítat… Probral se až za 18 měsíců. Z informace je jasné, že množství paralelních Vesmírů je skutečně ohromné. Čím jsou paralelní Vesmíry blíže současnosti, tím jsou podobnější našemu Světu. Čím jsou dále v čase, tím jsou méně podobné na náš současný život a lidi z našeho okolí.
Všechny tyto naše bytí jsou co do podstaty naším životem, protože na všech místech kde působíme my je naše Živatma. Živatma je duchovní částice, a tudíž je mimo čas a prostor. Z pohledu prostoru tedy může být všude a nikde. Uvědomění si našeho Já se realizuje v našem vědomí. Máme-li omezené ponímání Světa, tj. pokud jsme chyceni v Matrixu vlivem toho, že naše Živatma v této realitě nevystoupila vysoko. Dnes je u většiny populace pouze v prostoru třech spodních čaker. Je nízko a tedy nevidí daleko. I v životě to je stejně.
Duchovní vývoj je výstup Živatmy minimálně na Lomnický štít či Gerlach, u některých až na vrcholy Himálájí. S výstupem vzhůru po naší energetické ose a osvojením si každé vyšší pozice čakry si osvojujeme i úroveň dané čakry odpovídajícího energetického těla. Takto se zároveň rozšiřuje naše vědomí. Tento jev zachycuje i Runa.
Rozšiřováním vědomí (šipky jdou od sebe) se naše znání rozšiřuje, ale vše co tam už bylo zůstávala uvnitř mezi šipkami. Kvalita Znání je zásadním faktorem Duchovního vývoje. Ve kterém Paralelním Vesmíru je koncentrováno naše Vědomí, ten Svět považujeme za skutečný. To však neznamená, že jiné Světy nejestvují. Znamená to jen to, že tam nedokážeme rozšířit naše vědomí. Kdo nemá Znání, ten ani nikdy nebude žádné jiné Světy hledat. Sem tam někdo na okamžik stejně „nahlédne“ do jiného paralelního Světa, co nejčastěji označujeme jako jev „Déja vu“.
Teď se můžeme vrátit k mobilní Živatmě. Výstup vzhůru po energetické ose našeho těla nazýváme Duchovní vývoj. Dokud je Živatma na nízkých energetických hladinách – nejčastěji v oblasti emocí – vždy narazí pouze na pevné „stěny“, za které se nikdy nedostane. Nevědomostí zdi nevědomosti překonat nelze.
Tartaria je z pohledu našeho vědomí jeden z paralelních Vesmírů, nebo přesněji my jsme jeden z paralelních Vesmírů Tartarie. Kdysi dávno každý z nás učinil nějaké rozhodnutí, které nás „posunulo“ do tohoto specifického paralelního Vesmíru. Později se události vyvíjely dál a dál, až jsme se dostali tam, kde jsme teď. Časem jsme zapomněli cestu zpátky – neznáme už ani původní slova původního slovienského jazyka – tedy není se čemu divit. V tomto paralelním Vesmíru jsme přistoupili na cizí hru a Tartarii jsme ztratili.
Dnes jsme uzavřeni v Systému, jenž žije z naší životní energie. Materiální cesta ven nejestvuje – tedy kromě jedné jediné, v Jemnohmotném Světě. Tuto cestu můžeme nazývat také Duchovní vývoj, což je cílevědomá činnost zaměřená na zvyšování pozice Živatmy v energetické ose, kterou dle staré tradice nazýváme Inglia. Když Živatma dosáhne deváté rozměrnostní hladiny v našem Vedogonu (biopoli) – stane se mobilní. Znamená to, že se může přesunout do toho paralelního Vesmíru, který jí vyhovuje. Přesněji Živatma se nepřesouvá – je mimo čas a prostor – ale přesouvá Vědomí. Můžeme si to však představit jako přesun Živatmy.
Zdroj:
tartaria.sk