Árijové z pohledu genealogie DNA
Předek Árijů přinesl haploskupinu R1a do východní Evropy. Před 10 až 9 tisíci roky se usídlil na Balkáně, potom se rozšířil po Evropě. Mutace dané haploskupiny, konkrétně jejího subkladu R1a-Z645, jenž vznikla před asi 6 tisíci roky, zůstala u všech, kteří vytvořili rod Árijů. Árijové jsou přímí potomci těch, kteří přišli na Balkán v té době a mají charakteristickou mutaci ve svém Y chromozomu. Samozřejmě, že samotný pojem Árijové spojujeme s dávnými Áriji ale etničtí Rusové (však i další Slovani ale u Rusů jich je nejvíc), kterých polovina jsou nositeli haploskupiny R1a-Z645-Z280 i R1a-Z645-M458, jsou jejich potomci.
Konkrétněji, co znamená dávní Árijové. Nejprve byla identifikovaná haploskupina Árijů, jako i jejich potomků. Ukázalo se, že je to právě R1a-Z645. Tato haploskupina, přesněji charakteristická nezvratná mutace této haploskupiny, určuje chromozomy Y víc jak u 90% indických bramínů a do 72% nejvyšších kast Indie (haploskupiny R1a-Z645-Z93-Z2123 a R1a-Z645-Z93-L657). Společný předek nositelů haploskupiny R1a žil v Indii před 4600 roky. V tom čase se nositelé R1a přesouvali z Evropy na Ruskou nížinu a dále vytvářeli řetěz archeologických kultur (jámová, andronovská apod.), kterých potomkové přecházeli od Evropy po jižní Ural a dále do Indie.
Poslední úsek této trasy od jižního Uralu po Indii archeologové zatím nenašli. Celé desetiletí (i více) byl kámen úrazu, jakou trasou se v Indii objevili Árijové. Testy na staré DNA ukázali, že v sintaštýnské (kultura Sintašta) kultuře byli stejně snipy R1a-Z645-Z93-Z2123 jako i ve vyšších kastách Indie. Archeologové zatím nenašli přímé důkazy fyzického přechodu Árijů do Indie ale s pomocí genealogie DNA to není problém. V každém případě žádná jiná haploskupina se pro úlohu Árijů nehodí, ačkoli se objevili J2a, G2a, R1b. Prvních dvou haploskupin je ve vyšších kastách málo, nedají se ani porovnat s R1a. I jejich příchod do Hindustánu se datuje do období před 8 až 12 tisíci roky. Třetí R1b se v Indii prakticky nevyskytuje. Naopak haploskupina R1a u nich představuje až 90%.
Víme, že haploskupina R1a vznikla před 24 tisíci roky na jižní Sibiři, před 10 až 6 tisíci roky se rozšířila na území od Balkánu po Dněpr a do Pobaltí. Před 4600 roky byli nositelé R1a na území současného Německa. Dále přešli přes Ruskou nížinu na jih, na Blízký východ, na jihovýchod do Střední Asie a dále na Iránskou plošinu, na východ po jižní Ural, odkud se rozdělili na jih do Hindustánu a na východ na Altaj, do Mongolska a Číny.
Indoevropské jazyky („politicky“ korektní výraz pro dávné árijské jazyky) se začali dělit na jednotlivé větve asi před 6000 roky. Podívejme se na subklady (větve rodu) haploskupiny R1a. Jestvuje jeden charakteristicky subklad, R1a-Z645, ten vznikl před 42 snipy, před 6000 roky. Časově to odpovídá tomu, že tento snip můžeme považovat za první árijský snip. Máme i jiné varianty? Ukážeme si řetězec snipů.
R1a-M420>M459>M198>M417>Z645>(Z93, Z280, M458, Z284).
První v řetězci, původní R1a, vznikl před 166 snipy, před 24 tisíci roky. Druhý před 126 snipy, 18100 roky, třetí před 96 snipy, 13800 roky. Čtvrtý, tedy M417, vznikl před 66 snipy, 9500 roky. Co se týká zařazení Árijů k haploskupině R1a, tak tuto souvislost jsme už našli ve vyšších kastách Indie mezi mitanskými Áriji na Blízkém východě v řetězci archeologických kultur a na základě snipů v kultuře Sintašta v Indii. Takže je korektní spojovat počátek Árijů v dávné minulosti s rozdělením jejich jazyků na větve. Tyto větve jsou prezentované výše v závorkách.
Všechny vznikli při rozdělení Árijů Z645 na uvedené subklady před 5000 – 4600 roky. Každý z nich bude mít o několik století svoje teritoriální priority. Z280 v střední částí Ruské nížiny, M458 v západní části Ruské nížiny, na území dnešního Běloruska a Polska. Z93 na stepních a lesostepních územích jihu současné Ukrajiny a Ruska, Z284 ve Skandinávii, hlavně v Norsku, Švédsku, Dánsku.
Árijové hovořili jazykem, jenž označujeme jednoduše podle definice árijský. Můžeme ho pojmenovat „protoindoevropský“, pokud vezmeme do úvahy následující. A sice, že po tisíciletí potomkové těch Árijů, kteří se v daném období budou sami skutečně nazývat Áriji, přijdu do Indie a Iránu, pojmenují oblast v Indii Arjavarta (bydliště Árijů, název v klasické sanskritské literatuře), přinesou svůj árijský jazyk a jím bude hovořit severní Indie a východní Irán. Jelikož v období před 6000 – 4500 roky se už Árijové 1000 – 1500 let rozšiřovali po Evropě, západní i východní, tak se není čemu divit, že před 3000 – 3500 roky začali lidé do Indie až po Atlantik hovořit stejnými nářečími – Árijskými.
Takže DNA našich současníků ukazuje, že nejstarší kořeny Árijů rodu R1a s věkem 10 až 9 tisíc let se nacházejí na Balkáně – v Srbsku, Bosně, Chorvatsku, Makedonii a taktéž od Černého po Baltské moře. Před přibližně 5000 – 4600 roky rod Árijů Evropu opustil a přesunul se přes Ruskou nížinu na východ a následně se rozdělil na celý řad migračních proudů.
Povíme si na závěr ještě něco o Avestě. Je to soubor posvátných kanonických textů staroiránské literatury napsaných avestským jazykem. Podle legend byla Avesta napsaná zlatým atramentem na 12 tisíc kůží. Zachovala se pouze část, možná i proto, neboť vojska Alexandra Makedonského, kteří ničili impérium Achemenidů, dynastii králů staré Persie, zničili i Avestu. Část, která zůstala přikázal Alexandr Makedonský přeložit do řeckého jazyka. V novém letopočtu byl kánon obnovený a přeložený do středoevropského jazyka, nazývaný Zend. Odtud pochází název Zend-Avesta, což znamená Kánon a výklad.
Avestu můžeme označit i jako soubor literárních, filologických textů i legend o árijských národech a jejich počátcích. Vytvářela se v ústní formě v různých obdobích, zřejmě od začátku 1. tisíciletí před tzv. n.l. Její vznik pokračoval v průběhu tohoto tisíciletí. Skládání a systematizace Avesty se završila až v polovině 1. tisíciletí tzv. n. l. Přitom se zachovalo pouze pět knih z jednadvaceti. „Tvořivé přepracování“ materiálu se odehrávalo i v jeho ústním podání, i při zapisování a interpretaci v novějších časech. Proto nezůstává nic jiného, než se pokusit rozšifrovat texty. Toto dešifrování se uskutečňuje u každého podle příslušné úrovně poznání.
V Avestě je celým seznam krajin, v kterých se předpokládalo pobývání Árijů před jejich přesídlením do Iránu. Takových krajin je 15 a s výjimkou první – Aria Vaedža (tj. „árijského prostoru“), patří ostatních 14, buď do Střední Asie nebo jsou prezentované jen jako mýtické. Genealogie DNA ukazuje, že do Střední Asie Árijové (R1a) přišli přes jižní stepi a lesostepi nynějšího Ruska a Kazachstánu. Možná skutečně jestvuje i „árijský prostor“. Právě při popisu „árijského prostoru“ Aria Vaedža se v alegorické formě hovoří o prudkém ochlazení do té doby v pěkných krajích, čímž se léto zkrátilo na dva měsíce a zima se prodloužila na deset měsíců. Zem přemrzla „až do středu, potom do srdce. Přišla zima. Potom se stalo to nejhorší.“ Co bylo to nejhorší, není známé. V každém případě, ta hrůza donutila Árije opustit „árijský prostor“.
Zdroj:
kniha Původ Slovanů, genealogie DNA (Anatolij Klosov)
