Bojová kultura a bojová umění jsou v podstatě jedno a totéž. Toto srovnání názvů použijeme jen proto, že dnes nám vymývají mozky tím, že pokud bojová umění, tak určitě vznikla kdesi v Číně nebo Japonsku. Nemůžeme říci, že tyto národy své bojové umění nemají, ale musíme říci, že každá rasa má svá původní bojová umění.

Ti, kdo se bojovým uměním věnují nějakou dobu vědí, že fyzická šikovnost a kondice není všechno. Bojová umění v zásadě dělíme na externí a interní. Toto dělení zde je potřebné zejména proto, abychom věděli o čem je řeč. Externí bojová umění jsou založena na fyzické síle, udržované kondici, pružnosti a pohyblivosti, kterou má mladý člověk. Problém je, že když člověk zestárne a snáze se stane objektem násilí už není ve stavu se bránit. Opačným přístupem jsou interní bojová umění. Tyto kromě fyzické dovednosti aktivizují energetický systém člověka.

Tento však má každá rasa jiný. Zatímco Číňanům „stačí“ aktivizovat 7 čaker a mohou se vznášet ve vzduchu, my bílá rasa, máme 9 (základních) čaker. Při aktivizaci „pouze“ 7 ještě nepracujeme na „plný výkon“, ale při aktivizaci všech 9 jsme na mnohem vyšší úrovni. Že to není možné? Ale pokud to není možné, proč jsou celé dějiny křesťanství dějinami zrady a fyzické likvidace našich pradědů včetně písemné kultury – Slaviano-Árijských Véd? Odpověď je velmi jednoduchá – abychom nebyli schopni se k této ohromné bojové schopnosti Našich Předků vrátit. Biorobot poslouchá pokyny svého pána boha, svabodný člověk také komunikuje s Bohem, ale tento je výlučně jeho příbuzný, který – i když to mohou být miliony let co opustil Midgard-Zem – je a zůstává jeho Předek. Bohem Slaviana nebo Árijce nemůže být cizí bůh – ten přece není rodina.

Ve tzv. škole nám vždy vtloukaly do hlavy, že minulost lidstva – ta která stojí za to – to je zejména minulost antického Řecka a zejména Říma. I když předtím se zmiňují ještě nějací „oficiální povolení“ Sumerové, Asyřané, Babyloňané, či v Evropě ještě tak okrajově například Etruskové. A to je vlastně všechno. Tak se velmi jednoduše vytratila z minulosti největší říše světa, která jestvovala minimálně tisíciletí, a která stojí u základů veškerého znání dneška – nejen kulturního ale i vojenského. 

Tato obrovská država se jmenovala Tartaria (Rassenia) a dlouhá tisíciletí dominovala světu. Pokud se dokázala tato obrovská država udržet, musela stát na velmi pevných a hlubokých základech – jak kulturních tak vojenských. Jaké byly tyto základy – védické. Byla to říše Našich Předků, Slaviano-Árijců. Jelikož oficiálně nám říkají, že my, Slaviani, jsme slezli ze stromů či vyšli z jeskyní kdesi těsně kolem (násilného) křtění našich krajin. Nemohou připustit znání o naší slavianské pravlasti, jenž vojensky nejednou zakročovala jak proti Římu (který nakonec i zničila), tak i proti inkvizičním snahám katolické církve vyhladit slavianské obyvatelstvo a vyměnit ho za bioroboty.

Proč Tartaria? Neboť když se cizinci ptali Našich Předků kdo jsou, ti odpověděli: „Jsme děti Tarcha a Tary“, kteří jsou podle prastaré Víry Slavianů – ochránci Země Rasy. Samozřejmě pro oficiální vědu nepřípustné.

Vojenské oddíly Tartarie nejednou ničily výkvět křesťanských armád a církevní organizace, čímž vždy zpomalily vyhlazování západních Slavianů. Protože to byly armády, přicházely bez žen a dětí, oni na vojenské výpravy nechodí. Toto využila „oficiální historie“ a nazvali je „kořistnickými hordami“. Základní vojenské jednotky slavianských družin državy se za dávných dob jmenovaly Geti. Píše o nich také Herodotos. Zda mají tvar Geti nebo Masageti, jedná se o vojenské družiny Slavianů.

Žreci Tartarie však vyhodnotili průběh vojenských srážek s ostatními vojsky a poznatky použili k přeorganizování vojenské doktríny Tartarie. Samostatné, na principu družinovém a nikoli armádním fungující jednotky známé jako geti byly přeformovány do vojenského svazu. Geti a unie vytvořily zkrácený název Guni, který překládáme jako Huni. Nešlo vůbec o národ, pouze o název moderní organizace armády. A jak efektivní byla tato armáda? Mimo jiné zničila Římskou říši. Nuže a název vojenské organizace Geti přežil i v historickém názvu Gótové. Obvykle původ názvu je velmi prostý.

Nejpřímočařejší možností pochopení bojového umění Našich Předků je podívat se blíže na bojová umění, která přežila do dnešních dnů – bojová umění Kozáků (Kazaků). Je to živé spojení s dávnou minulostí, neboť ačkoli náš, slavianský název je dost podstatně „odkloněný“ od pointy názvu, v ruštině zní jako Kazak. V kořenu slova je „AZ“ – tedy člověk žijící na zemi, s myslí v 16. rozměrnosti, což je zároveň i významový obraz prvního písmena Staroslovanské Boukvice. Název je opravdu prastarý.

Bojové tradice Slavianů lze rozdělit na tři skupiny: tradice profesionálních vojáků (knížata, bojaři, kozáci), tradice prostých lidí a tradice volchvů. Byzantský historik Lev Diakon (950 – kolem 1000 tzv. n. l.) píše o volchvovské tradici ve své kronice takto: „Ti volchvové, kteří žijí v lesích ovládají své ruce a nohy s takovým úspěchem, že se mohou sami s holým mečem postavit proti desítkám vojáků oděných do brnění.“ Volchvové zaučovali do svých metod boje i ochránce slavianských knížat. Např. žák volchva Mežibora jménem Guda byl osobním strážcem knížete Igora a kněžny Olgy.

Podle dalších svědectví slavianských historiků je známo, že kočovníci často napadali prastará slavianská kapiště, kde stály kamenné sochy Předků. Tato kapiště hlídali volchvové, kteří byli skutečně bez brnění (i bez železné košile). Přesto se pouštěli do bojů s nepřítelem a často vyhrávali, přestože proti přesile. Úplně bez brnění, jen s holemi v rukou vycházeli proti ozbrojeným Pečenegům a zůstávali nezranění. Předpokládalo se, že jim pomáhají slavianští Předkové.

Když mluvíme o tradicích kazackých bojových umění, nemůžeme vynechat nositele těchto tradic – kazaky charakterníky. O nich, o jejich životech i po nich kolovaly skutečné legendy. Jejich nadlidské schopnosti vyvolávaly údiv dokonce i u bývalých kozáků. Prostý lid je nazýval čaklony, ale judo-křesťanští kněží, že se v nich usídli běs. Charakterníci byli ochránci prastaré bojové kultury Árijců a do svých řad přijímali nové členy jen po provedení speciálního obřadu zasvěcení. Ochraňujíc prastaré znání volchvovské bojové školy, charakterníci mistrně využívali všechna známá umění, například tance a zpěvy spojovali s technikou boje. Prostí lidé pevně věřili, že charakterník se může v době boje přeměnit na vlka nebo jestřába.

Schopnosti volchvů charakterníků zahrnovaly magii, telekinezi, levitaci, hypnózu, sugesci. Kazacké rody charakterníků si v tajnosti uchovaly do našich dob bojové mistrovství zvané „Spas“. Spas jako tradice vznikl daleko před příchodem křesťanství. Je to světonázor vojáka, kozáka, jde o obranu rodné země. Duchovní podoba Spasu se u kozáků tradičně podává vždy z dědy na vnuka v podobě: „Kozák se nenarodil proto, aby odrážel útok“, takto se mluví o metodě předstihujícího úderu.

Součástí kazackého charakteru a umu je hluboce zakořeněná psychologie svobody a občinového výkonu moci, na jejichž bázi byl i vytvořen unikátní „orden“ (orda) kazaků-charakterníků, kteří ovládali přírodní síly a měli mimosmyslové schopnosti. Vysoká duchovnost a intelektuální úroveň kozáckého mistrovství se odrážela ve velké hloubce poznatků duchovního a materiálního světa, tzn. ve znání Véd.

V kozácké společnosti si byli všichni rovni, leckterý řadový kozák jsi byl rovný s hejtmanem nebo atamanem. Při volbě atamana ho zkoušeli do maxima, bouchali do boku, sypali mu na hlavu zemi aby pocítil, že ho volí kozácká hromada. Základní složkou kozáckého charakteru byla vůle. Tato psychologická struktura byl základem všech fenoménů, díky které kozácký gurt porážel nepřítele desetkrát silnějšího co se týče počtu vojáků. Kozák charakterník, použijíc svou vůli, dokázal vytrpět i nelidské mučení nepřáteli.

Dalším kozáckým atributem je bystrý rozum a vojenská šikovnost, která jim geniálním způsobem pomáhala vyhrávat všechny bitvy. Příkladem je konotopská bitva, ve které pomocí hydrotechnických zařízení zalily vodou jezdectví Moskevců. Koně uvízli v bahně a kozáci vyhráli.

Kozáci-charakterníci demonstrovali nadpřirozené schopnosti. „Hypnotizovali“ nepřátele, zasílali na ně šílenství a tito se začali kácet sami mezi sebou, přičemž charakterníka nezasáhla ani šavle ani kulka. Dokázali se stát neviditelnými (pomocí manipulace aury), přeměnit se na libovolnou rostlinu nebo strom, sednout si na plátno a plavat po řece nebo moři, přejít nepozorovaně přes dveře a brány. Možná někdo řekne, že něco takového dokážou jen ninjové, ale určitě nikoliv my, bílá Rasa.

Dle údajů z Véd, Tartaria sahala v dávných dobách i na tzv. Velké ostrovy – dnešní Japonsko. Naši Předkové tam byli vyhlazeni a ostrovy obsadili dnešní úzkoocí pánové. Ale málokdo ví, že skutečný původ ninjů není domácí. Dnes mnozí odborníci předpokládají, že umění ninjů pochází z Číny – ve skutečnosti tam zůstalo po bílé Rase.

Další vlastností kozáků byla jejich schopnost „vyhýbat“ se kulkám a šavlím. Z minulých dob jsou zadokumentována svědectví, jenž hovoří o tom, jak se nemálo kozáků vrhalo do bojového zmatku před branami do půl pasu po opasek svlečenými pouze se dvěma šavlemi v rukou. Nepřátelé padali jeden za druhým, ale kozáci nebyli ani jen zranění.

Aby bylo možné dosáhnout tohoto jevu bylo sestaveno speciální magické zaříkání proti šavlím a kulkám. V době bitvy kozáci-čaklové seděli v kruzích a šeptali magická zaklínání (vytvářeli ochranný kruh), což opravdu pomáhalo. Vysvětlení zde může být dvojí: zaklínání vytvoří neproniknutelnou energetickou bariéru, nebo se tělo stane tak tvrdým, že mu neuškodí ani šavle, sekera či kulka. Takový jev nejednou demonstrují fakíři, jogíni, v interních bojových uměních se jmenuje „železná košile“.

Všechny tyto psychologické poznatky, které jsme obdrželi od Našich Prapředků počínaje volchvy mají neocenitelný teoretický a praktický význam. Armáda, která je vyškolena na principech kozáků-charakterníků může mnohonásobně zvýšit svou efektivitu. A kozácké ustoje jsou dobrým způsobem jak řešit otázku slušné výchovy mladého pokolení.

My – Slaviani a Árijci se opravdu nemáme proč stydět za Naše Předky a už vůbec nemusíme kopírovat cizí kulturu.

 

Zdroj:

vk.com/id510552269

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *