Čistota řeči jako základ interakce mezi vědomím a podvědomím

Často mluvíme o důležitosti zachování jazykového dědictví, o správném vyjadřování apod. Z nějakého důvodu si však málokdo pamatuje, jak důležitá je čistota řeči. Přestože se jedná o filozofický, abstraktní pojem, je konkretizován a promítá se do všech oblastí našeho života. Čistota v domácnosti, ve vztazích, v myšlenkách, čistota jako hygiena, včetně čistoty v řeči. Skutečnost je taková, že naše vědomí je nasměrováno. Naše myšlenky proudí určitými kanály. A tyto kanály jsou přísně strukturované. Myšlenka přechází z jednoho referenčního bodu do druhého. Abychom se z těchto kanálů dostali, musíme se naučit dívat tam, kam se ostatní nedívají. V tom spočívá princip řízení pozornosti. Pokud dáte někomu jinému právo kontrolovat vaši pozornost, přijdete o něco, co se před vámi dotyčný možná snaží skrýt. Jestliže dáte někomu jinému právo kontrolovat vaši pozornost, to, co si myslí, že byste neměli vědět, vám zůstane skryto.

Proto je důležité naučit se dívat tam, kam se ostatní nedívají, a nepřemýšlet podle hotových představ, ale razit si vlastní cestu. Ačkoli to bude v nesouladu s ostatními vyšlapanými cestami, umožní vám to vidět věci, které lidé s řízeným myšlením nikdy neuvidí. To je aspekt světonázoru, princip sebepoznání.

Zajímavé je, že všechna tato klišé, všechny tyto referenční body jsou zobrazeny v jazyce. Když se tedy začnete učit například Bukvici, budete lépe rozumět ostatním lidem, zejména když posloucháte, jak mluví. Zřejmě víte, že naše vědomí žije v přítomnosti, zatímco naše podvědomí žije ve věčnosti. To naznačuje, že podvědomí jestvuje mimo čas a prostor. Ve skutečnosti ví všechno. Pokud je člověk uveden do velmi hluboké hypnózy, je schopen říci jména a příjmení všech cestujících jakéhokoli letadla, které právě letí na obloze. Naše podvědomí kupodivu ví úplně všechno.

Celý informační obsah vesmíru je plně pokryt naším podvědomím. Omezené je pouze naše vědomí. To je základem takového pojmu, jako je mantika. Mantika je mechanismus komunikace s vaším podvědomím prostřednictvím něčeho. Kyvadlo, rámeček, karty, runy, cokoli. V podstatě jde o kontakt s podvědomím pomocí nějakého vnějšího nástroje. Jaká je tedy výhoda Bukvice? Je to jazyk podvědomí. Bukvice je ve věčnosti a je na úrovni podvědomí. A tady máme moderní jazyk, jazyk, kterým mluvíme nyní.

Možná jste slyšeli, že se jazyk dlouho vůbec niměnil. To se začalo měnit až s příchodem doby temna. Někteří lidé to přisuzují vnějším vlivům, jiní prostě vlivu vesmíru, průchodu Svarogovi noci. S vysokou mírou pravděpodobnosti však lze tvrdit, že tomu tak bylo. Proč? Lidé totiž svým vědomím pokryli celé spektrum aspektů podvědomí, jenž nyní nipokrýváme. Zajímali se tedy o to, aby naše podvědomí rozumělo našim slovům stejně dobře jako naše vědomí. Jinými slovy, mluvili jazykem, ve kterém podvědomí přesně rozumělo tomu, co jsme mu chtěli říct.

Jako příklad lze uvést použití částice ne. Na úrovni vědomí chceme něco říci pomocí částice ne, která znamená negaci jevu. Podvědomí nevnímá tuto částici jako negaci. Říkáme-li podvědomí, že nejsme nemocní, posiluje to nemoc. Zápor obecně byl do naší řeči dodán uměle. Když už naši Předci chtěli zápor použít, využívali slova jako bez (místo ne), ni, ani, aniž, nikoli.

Jazyky vědomí a podvědomí jsou nyní navzájem velmi rozleptané. Došlo k jejich desynchronizaci. Jestvuje skupina slov programující nemoc. Například jako kost v krku, nistrávím to, nisnáším to, nimůžu to vystát, chtělo se mi kýchnout, je mi špatně od žaludku. Když to řekneme, niznamená to výzvu ke špatnému zdraví, ale dáváme své podvědomé mysli tak jasné příkazy, že je okamžitě začne plnit. V podstatě se jedná o programování.

Je jasné, že jedna generace nimůže toto vše spojit a dospět k jednotě vědomí a podvědomí. Tento proces se protáhne na mnoho a mnoho generací. Prozatím však stačí tento problém alespoň označit. A pokud z vašeho podvědomí vychází impuls, jenž nidokážete vědomě popsat, nidokážete pochopit, proč vás přitahuje právě toto, často svou intuici neuslyšíte. Často k vám z vašeho podvědomí promlouvá program, který si tam obvykle vkládáte sami, a to ve formě impulsu. Totéž platí pro používání neslušných výrazů nebo nadávek. To, čemu se dnes běžně říká nadávky, byl dříve velmi silný energetický jazyk, v podstatě mantry, určené pro své specifické účely. A pokud by se používal v každodenním životě, rovnalo by se to použití jaderných zbraní v domácnosti. Při častém používání tato slova trhají lidskou psychiku na kusy. To znamená, že se lidé jen ničí. Musíme tedy pochopit, že svými slovy, svou řečí programujeme v podvědomí určité mechanismy, včetně mechanismů sebedestrukce.

Všímali jste si někdy mechanismu naší řeči? Většinou nepřemýšlíme o tom, jaké slovo použít. V opačném případě, kdybychom přemýšleli o každém slově a zachycovali je, byla by naše řeč velmi pomalá. Máme obraz. Svým vědomím si uchováváme obraz toho, co chceme říci. Tento obraz se dostává do podvědomí a odtud se vracejí slova a věty, které většinou mechanicky vyslovujeme. Emoce jsou kanálem, kterým proudí energie. Proto je tak nebezpečné vyvolávat emoce nad negativními událostmi v našem životě. Když se svými slovy obracíme k vyšší moci, máme tendenci mluvit pomalu, abychom měli možnost každé slovo energeticky naplnit.

Obraz z mysli sestoupí do podvědomí, kde je překódován z jazyka obrazů do jazyka slov, a člověk má připravenou větu, kterou může vyjádřit svou myšlenku.

Lidé s běžnými problémy mají určitá slovní klišé. Když se setkáte s člověkem, jehož řeč je plná těchto slov, naprosto zbytečných průpovídek a mnoha dalších nepříjemných věcí, které charakterizují jeho hostitele, položíte si otázku, jak je to možné? Ačkoli to nemá vliv na samotnou informaci, dává to důvod pochopit míru subjektivity, jenž daná osoba do svého projevu vnesla. Skutečnost je taková, že každý z nás prochází získaným poznáním přes dva filtry. První je životní cíl, který se v průběhu života nimění, a druhý je úroveň vědomí člověka, která se může v průběhu života měnit.

Je tu jedna zvláštnost. Čím více parazitických slov v řeči člověka, tím více se staví za boj proti parazitům, tedy proti systému, proti těm, kteří na nás parazitují. To ukazuje, že člověk ve skutečnosti válčí sám se sebou. Nedokáže se očistit, nebo sám stojí na parazitických pozicích a jeho řeč je plná parazitických slov.

Příkladem je fráze jako by. Je to velmi častá fráze nebo slovní klišé. V zásadě jako by znamená alegorii, tj. osoba implikuje přítomnost alegorie. Pokud je však toto spojení použito v přímém kontextu, naznačuje, že si dotyčný není jistý tím, co říká. Stojí na těchto pozicích, ale vnitřně o nich pochybuje. Podvědomí tyto pochybnosti vystřeluje pomocí takových klišé.

Další věc je zvuk eh, naznačuje, že se jedinec vznáší. V podstatě tento zvuk vychází z bukvice Jest. Jest znamená forma života, život v Javi. Vezmeme-li však runové označení tohoto obrazu, je to očekávání. Měsíc Elet je měsícem setby a pojmenování, ale jeho druhou stránkou je měsíc čekání. Ve skutečnosti je tedy člověk v očekávání. Čeká na příchod toho, co se bude vyprávět dál. Dochází ke zpoždění při vytváření slovní interpretace jeho myšlenkového obrazu z podvědomí. Ten člověk prostě čeká, až se tato slova dostanou do jeho vědomí. Otevře ústa, aby něco řekl, ale v tu chvíli slova ještě nejsou na místě a vyklube se náhradní slovo. To naznačuje, že je buď přetížen, nebo se u něj vyskytuje nějaká porucha. Jeho řeč neplyne z hlubin podvědomí a někde a něco ji brzdí.

Nabízí se otázka, jak se těchto klišé zbavit. Ukázalo se, že tento problém lze řešit dvěma způsoby. Za prvé. Jdeme hlouběji do svého nitra a měníme něco v sobě, čímž měníme situaci venku. Je to obtížná cesta. Způsob hluboké meditace, práce s podvědomím, to je v podstatě introverze. Člověk se ponoří do sebe a z hlubin svého podvědomí vytáhne uvědomění, proč ho daná situace přitahovala. Vnitřně ji zpracuje a situace sama zmizí.

Druhý způsob je, když lidé zpracovávají vnitřní stránku prostřednictvím vnější. Vyřešením problému ve zdánlivé rovině odstraníme zdroj tohoto problému i ve vnitřní rovině. To může zahrnovat opakování určitých frází. Například jsem šťastný, v mém životě je vše v pořádku atd. To je však pouze doplněk k hlavní práci. Důležité je v tomto směru nejen mluvit, ale také něco dělat. 

Když pochopíme, že tento mechanismus funguje oběma směry, můžeme si udržet vnitřní čistotu jen tím, že budeme mít svou řeč pod kontrolou a vyhneme se parazitním slovům. Když převezmete kontrolu nad svou řečí a tím ji očistíte, vnesete do svého vnitřního světa řád. Jestliže je řeč člověka rozervaná, často přeskakuje z tématu na téma a nivrací se k původnímu tématu, znamená to, že je rozervaný i jeho vnitřní svět. Někdy je samozřejmě přípustné ustoupit a podívat se na dané téma z jiného úhlu pohledu, ale návrat k původnímu tématu je nutný.

Tím, že ve své řeči používáte slova, obraty a celé věty, přispívající k vaší harmonizaci, přispíváte ke spojení různých dílčích osobností svého vnitřního já a k nalezení harmonie mezi nimi. 

Nyní si představte, že se snažíme porozumět jeden druhému pomocí slov, zatímco podvědomé obrazy těchto slov jsou zcela odlišné. To vede k určitému nisouladu na podvědomé úrovni. V tomto duchu je vznik obrazů původních slov naší záchranou při hledání společného jazyka. K tomu si však musíme pamatovat původní významy a obrazy bukvic, aby asociativní řady každého z nás ninarušovaly naše vzájemné porozumění.

Seznámením se s obrazy těch bukvic, jenž se přestaly používat, otevíráme nové energetické kanály. Každé písmeno není jen informace, je to informace v pohybu. A informace v pohybu je energie. Informace se čtou prostřednictvím energie.

V případě, že se člověk seznámí s Bukvicí, rozšíří se jeho spektrum vnímání, začne vnímat energie, protože se naučí pracovat s obrazem. Proto je návrat k obraznému myšlení základem pro zvýšení energetického stavu člověka. Když člověk začne vnímat informace v obrazech nebo pevných blocích, práce s informacemi již probíhá na úrovni pocitů.

Jakmile mluvíme o emocionálním obsahu, je třeba si uvědomit, že emoce jsou perem, kterým zaznamenáváme naše sdělení do éterických vrstev vesmíru. Informace přenášíme prostřednictvím emocí. Zvláště pokud chceme nastavit nějaký impuls. Když tedy začneme emocionálně vnímat obrazy bukvic, podvědomí to chápe jako příkaz k návratu ke zdroji. Náš zdroj však není v minulosti, ale ve věčnosti. V souladu s tím přechází člověk od lineárního vnímání času k objemovému, a to prostřednictvím emočního vnímání bukvic. Začíná vnímat nikoli minulost, ale věčnost a nekonečno, tj. vícerozměrnost.

Člověk duchovně se rozvíjející, není nikdy rukojmím svých emocí. Vždy je má pod kontrolou. Zároveň není bez emocí, ale zapne je, když potřebuje. Bukvice nečiní člověka emocionálnějším, ale vede ho k tomu, aby se svými emocemi nakládal uspořádaněji. Jinými slovy, přebírá nad nimi kontrolu, stejně jako nad svou řečí.

Zdroje:

alexfl.ru

kniha Bukvica (Věra Ovečková)