Daaria
Naši Předkové, Asové (Bohové v lidském těle), se ocitli na Midgard-Zemi v důsledku nucené zastávky obrovské vesmírné lodi. Loď vezla osadníky pryč od Velké Assy (bitva mezi Silami Světla a Tmy), byla ale poškozena. Přistáli tu Da´Árijci, Ch´Árijci, Svatorusové a Rasséni. Pevninu, kterou vybrali pro osídlení nazvali Daaria, Dar Bohů.
Daaria je kontinent rozdělený čtyřmi řekami na části: Rai, Tule, Svaga, Ch´Arra. Dříve se nacházel na severním pólu v Arktidě, známý je také pod pojmem Hyperborea. Všechny čtyři řeky se vlévaly do vnitřního moře, v jehož středu byl velký ostrov a na něm slavná hora Meru, říká se jí také Svět. Předpokládá se, že na samotné hoře stálo první město Asgard Daaria (Město Bohů).
Naši Předkové měli bílou pleť a lišili se barvou očí. Ch´Árijci měli zelené, Da´Árijci stříbrné, Svatorusové modré (Nebeské) a Rasséni ohnivé. Barva očí závisela na tom, jaké Slunce svítilo v jejich domovině. Nepocházeli tedy z opic, ani z „Adama a Evy“ ale z hlubin Vesmíru. Před jejich příchodem na Midgard-Zem tu nebyli žádní jiní lidé, pouze humanoidní bytosti zbavené duchovního růstu, opice (bez jangu, tj. bez pozitivní duchovní energie). Úroveň rozvoje jimi (našimi Předky) vytvořené civilizace byla mimořádně vysoká, což není překvapivé protože ji vytvořili civilizace galaktického původu. Takto se to odráží ve Slovansko-Árijských Védách:
Midgard nazval duši kolotočem snů,
neboť shromáždila moudrost mnoha hvězd,
které si obyvatelé tohoto světa uchovávají …
Podle starých kronik měla Midgard-Země před 450 000 lety úplně jinou podobu. Daaria byla spojena s euroasijským kontinentem horským průsmykem, který na jihu přecházel v pohoří Ripae (Ural). Saharská poušť byla mořem a indický oceán pevninou. Gibraltarský průliv chyběl. Na ruské rovině, kde dnes stojí Moskva, jestvovalo moře. Řeka Ra (Volha) se nevlévala do Kaspického moře ale do Černého. Na území západní Sibiře se nacházel ostrov Bujan, omývaný Západním a Východním mořem.
Život potomků Rodu Nebeského na Midgard-Zemi se v důsledku vesmírných katastrof mnohokrát změnil. Katastrofy byly podle Starověrců-Inglingů často důsledkem boje mezi Světlými a Temnými Silami ve Vesmíru. Zničení měsíce Lely (naše Země měla ještě další dva měsíce – Fattu a Měsíc) způsobilo první velkou potopu. Na Lelu se soustředili Kosčeji (představitelé Temného Světa) s cílem napadnout právě Midgard-Zem. Oni se snažili vytvořit království Koščej, o němž se mluví i v ruských pohádkách. Oblast kam spadly trosky se shodovala se severním pólem. Osa Země se posunula a Daaria zmizela pod vodami velké potopy. Na povrchu zůstali hornaté části Daarie jako je např. dnešní Grónsko.
Potomci Nebeského Rodu však nezemřeli s Daarií. Varoval je kněz jménem Spas. S předstihem tak začalo přesídlování na euroasijský kontinent. Naši Předkové se přestěhovali na dnešní východní Sibiř v oblasti řeky Irtyš, kde znovu vytvořili vysoce rozvinutou civilizaci se společnou kulturou a jazykem. Právě z Rassénie se lidé bílé rasy začali rozptylovat do světa. Na počest záchrany před potopou byl stanoven svátek Paschat. Což v ch’Árijském runovém písmu znamená – cesta kterou kráčeli Asové. Od té doby Naši Předci oslavovali každé šestnácté Leto (rok) Nebeský Rod za záchranu před potopou. Obřad mlácení vařenými vejci o sebe v tento den připomínal vítězství Tarcha Perunoviče nad Kosčeji. Rozbitému vejci se říkalo vejce Kosčej a symbolizovalo zničený měsíc Lelu. Celé vejce bylo symbolem síly Tarcha Dažďboga. Právě takto jsou zachyceny naše dějiny v kronikách a legendách starověrců.
Po druhé planetární katastrofě, museli lidé bílé rasy pomáhat i ostatním rasám, žluté rase (Číňanům), červené a černé rase, kteří se na Midgard-Zemi objevili mnohem později. Pomohli jim vytvořit infrastrukturu, naučit je Moudrosti Světla, Moudrosti poznání světů a Moudrosti Života. Není tedy divu, že védské symboly, zejména svastika, se vyskytují ve všech částech naší Země. V Evropě, na Sibiři, v Severní a Jižní Americe, Indii, Číně, severní Africe, na Blízkém východě, dokonce i na Bali. Používali je Keltové, Etruskové, Slované, Germáni, Egypťané, Skýtové, Baškirové, Čuvaši, Baskové, Kanaďané a mnoho dalších národů.
Logickou úvahou, výpočtem a zohledněním posunu zemské osy dospěl vědec Uvarov k závěru, že na území Grónska se nachází část Hyperborey. Stará tibetská legenda říká: bílý ostrov je jedinou lokalitou, která unikla společnému osudu všech kontinentů po katastrofě. Nemůže ji zničit voda ani oheň, protože je to věčná Země.
Mercatorova mapa také velmi přesně popisuje topografii mořského dna a ukazuje, jak obrovské území zabírala severní Sibiř před potopou. Jestliže přijmeme názor, že tato oblast Sibiře byla před stovkami tisíc let ponořena pod vodou, jak se někteří vědci domnívají, pak se bytí dávné, velmi vyspělé civilizace, jenž tuto oblast mapovala v dávném věku, stává zřejmým. A také jediným možným vysvětlením přesnosti Mercatorovy mapy v tomto místě. Lidé po potopě nevěděli jak takové mapy vytvářet. Pokud ne dávná vyspělá civilizace, kdo tedy tak přesně zmapoval území, které se potopilo.
Nejstarší severní země, podobná ráji, kde vládl Zlatý věk, je popsána v ruských bylinách (ruská epická báseň), v indické Rigvédě, v íránské Avestě, v čínských a tibetských historických kronikách, v germánském eposu, v keltské a skandinávské mytologii. Různé národy nazývaly Daarii po svém: Arktida, Hyperborea, Severia a další. Všechny naznačují, že tuto zemi obývali děti Bohů.
Jejich potomci v sobě nesou zvláštní gen, duchovní sílu, která stejně jako pták Fénix, jakmile se znovu narodí, sehraje spásnou a klíčovou roli v osudu naší civilizace.
Zdroje:
duh-roda.ru
ladstas.livejournal.com
daarija.ru
