Duch a Duše z pohledu Bukvice
Staroslovanská bukvice je naše původní, obrazové písmo. Celkově jich je v tabulce 49. Dnes si probereme ty, které v sobě ukrývají možná i to, co by vás hned nenapadlo.
Neplýtvejte, děti, slovesy a příslovci cizího jazyka. V našich srdcích žijí jen rodná slova, ostatní hlasy jsou pro duši mrtvé.
Bukvice, jenž ve svém sémantickém (významovém) poli zahrnuje pojmy jako duchovno, síla ducha, inspirace – jedním slovem vše, co souvisí s duchovní oblastí je Ksi. Zahrnuje mimo jiné různé přírodní energeticko-informační entity.
Když se pozorně podíváte na jeho nápis, uvidíte, že naznačuje pohyb duchovní síly, která sestupuje na zem a proniká do jiných světů.
(Text vpravo, odspoda nahoru: Navi, Javi, Slavi, Pravi)
Vezmeme-li v úvahu, že se jedná o zjednodušený obraz, tj. plochý, pak jeho rozložením v objemu získáme něco, co připomíná vír. A každý vír vane, kam chce, tím, že proniká hmotnou rovinou. A to svobodně, bez překážek. Pak je jasné, co znamená jít vlastní cestou. Znamená to následovat, kam člověka vede duch. Ten vede člověka ke Stvořiteli. Duchovnost tedy odpovídá cestě, kterou vede duch, čím více život odpovídá cestě, tím je člověk duchovnější.
Ksi zprostředkovává poznání, že duch je pravou příčinou, původem a opěrným bodem celého našeho světa. Duchovní síly jsou pro fyzické smysly neviditelné, ale jsou jejich základem, prostupují každým atomem a ovládají hmotu na všech úrovních. Není náhodou, že starověcí mudrci uznávali duchovní sféru jako primární realitu, kterou nelze redukovat ani na materiální, ani na ideální. Počátek věcí není ve hmotě, ale v duchu, který však není totožný s abstraktními idejemi. Duch není idea, ale živá síla působící ve všech věcech, která spojuje vše se vším. Bukvice Ksi tak hovoří nejen o duchovní hierarchii, kterou představují božské formy v různých duchovních světech, ale také o duchu obecně.
Není náhodou, že hned po Ksi následuje Psi, jenž označuje spojení mezi duší a duchem. Téma vztahu ducha, duše a těla je velmi důležité, hluboké a rozsáhlé, ale nyní budeme hovořit o bukvě Psi. Psi v sobě nese významy spojené s duševní sférou: duše, oduševnělost, duchovnost, psychická energie atd. Z hlediska grafické podoby má Psi nejméně tři varianty zápisu.
Na prvním z nich je jasně patrná šipka směřující dolů. A to není náhoda. Symbolizuje inkarnaci duše, její sestup z nebes na zem, a jednak zdůrazňuje, že jde o nebeskou duši. Podle přesvědčení mnoha tradic jestvuje nejen nebeská duše, která má božský původ a zvířecí, vztahující se ke světu hmoty. První v sobě nese jiskru Stvořitele i poznání o určení člověka, zatímco druhé zajišťuje fungování těla, bez něhož není možná ani inkarnace či rozvoj ducha v pozemských podmínkách. Psi tedy informuje výhradně o živé, nesmrtelné duši, která je ve skutečnosti duší v pravém slova smyslu.
Zvířecí duše naproti tomu pouze podporuje životní funkce těla, a proto umírá spolu s ním. Nicméně je to zvířecí duše, která často ovládá životy většiny lidí a podmiňuje jejich chování na základě tří základních instinktivních potřeb. Abychom byli spravedliví, je třeba poznamenat, že zvířecí duše má šanci získat božskou jiskru a stát se nesmrtelnou duší.
Slovanská tradice považuje nebeskou duši, kterou Bohyně Dživa vede k inkarnaci, za maticovou strukturu – čtverec rozdělený na čtyři části. První část obsahuje vědomosti, které duše získala od Bohyně Dživy, o životě na obydlených zemích či planetách, o rozměrech vesmíru, jakož i nezbytný soubor pocitů a naznačení cesty, jejímž cílem je rozvoj duše a odhalení jejího božského potenciálu. Druhá část obsahuje vědomosti od patrona Boha Roda: o slučitelnosti duše s fyzickým tělem, stejně jako s obrazy ducha a krve, s okolním světem a s vědomostmi, které duše bude muset získat po svém vtělení. Třetí část shromažďuje informace, které mají být předány budoucím generacím, zatímco čtvrtá část zaznamenává zkušenosti, které duše získala během svého vývoje.
Jak vidíte, struktura je jednoduchá, ale pro ty, kteří jsou schopni přemýšlet, může ukázat hodně. Duše přichází na Zemi, aby prošla určitou cestou a získala potřebnou zkušenost víceúrovňového odhalení božského potenciálu. Nejprve se však musí probudit.
Rozebereme si další bukvici a tou je Fita.
Pokud se podíváme na obrázek Fity, můžeme si všimnout, že se podobá bukvě Fiert otočené o 90°. To znamená, že namísto vertikály – mužského principu – je zde horizontála, která symbolizuje ženu. A Fita mluví o ženském světě. V sémantickém poli Fity je jedním z jejích významů svět rostlin. A řecký název pro bylinkářství je fytoterapie. V latině existuje slovo fetus, z něhož je odvozen termín fetální období (fetální období vývoje všech živých bytostí). Navíc má sakrální význam jako tvůrčí lůno velké Bohyně-Matky, lůno přírody, a co je obzvláště důležité, je posvátným prostorem odhalení skutečně ženského původu.
Fiert a Fita nás informují nejen o dvou různých uzavřených územích, ale taktéž o dvou oddělených vnitřních prostorech. O dvou tajemstvích, která nás definují jako muže a ženy. O posvátném středu jeho světa v muži a v ženě. Díky jejich přítomnosti dochází k vzájemné přitažlivosti mezi muži a ženami. Jinými slovy, jsou vedeni touhou pochopit tajemství toho druhého, jenž v zásadě nelze odhalit. Ale ani to není hlavním účelem vztahu. Jde o to, že když se ti dva setkají, projeví se společný prostor, kde se on a ona spojí, aby pochopili tajemství stvoření světa a vzájemně se proměnili na společné cestě božského naplnění. Fita mluví rovněž o duchovní proměně.
Pomocí této bukvy také můžeme pochopit, co je základem nebo kořenem duchovní transformace. Aritmetika nám v tom pomůže. Číselná hodnota Fity je 9. Druhá odmocnina z devíti je tři. Tři je číselná hodnota bukvice Glagoli. Glagoli je tedy kořenem slova Fita. Jádrem duchovní proměny, tedy duchovní dokonalosti, je praxe, konání, slovesnost. V kontextu daného tématu by se závěr dal formulovat takto: ženské je to, co transformuje mužské, a mužské je to, co transformuje ženské.
Proto grafický obraz Fity vypovídá o splynutí duchovních plánů, o spojení nebeského a pozemského v jeden celek, o prolínání horního a dolního světa, o vzájemné prostupnosti a jemnosti hranic, jimiž prochází tok jednoho do druhého, a o nemožnosti cokoli vyloučit, aniž by byla narušena celistvost světa. Také o harmonickém, vyváženém fungování všech jemnohmotných těl a všech buněk jakéhokoli živého organismu.
Co je výsledkem spojení mužského a ženského? Plod. A to je jeden z hlavních významů bukvice Ižica.
Přestože jsme právě řekli, že plod, fetus, je jedním z významů Fity, pak se to vztahovalo k nitroděložnímu období zrání, k péči o neviditelný plod. Ižica vypráví o viditelném, zralém plodu. To se ostatně projevuje i v jejím psaní. Vzhledem k jejímu umístění tedy můžeme říci, že Ižica nese poznání toho, co se zrodilo z dobrého semene, vyklíčilo a dozrálo, tedy přirozený plod.
Ne vždy tomu tak ale je. Zde je třeba vzít v úvahu kontext a pravopis. Konkrétně se jedná o svislou čáru, kterou lze považovat buď za Ižeji nebo za Iniť. Ižica naznačuje životodárné spojení mezi plodem a jeho zdrojem. Také ukazuje směr proudění životních šťáv, proudění milosti a nebo síly, která zajišťuje fyzický život, udržuje proudění života.
Plodem je tedy sám člověk, jenž se rodí jako výsledek spojení svých duchovních, duševních a tělesných sil, mužského a ženského principu, pozemského a nebeského Rodu, makrokosmu a mikrokosmu. A vše, co v procesu sebezdokonalování vytvoří, lze nazvat plodem pouze tehdy, je-li do toho vložena síla jeho Duše.
Zdroje:
alexfl.ru
yahealthy.info
