Dunia, Kummirna, Tréby

V současném jazyce jsou dvě podoby zápisu tohoto slova: Dunia a Dunja – obě jsou správné, protože jde o – Ohnivý obětník. A má podobu dvojité svastiky. Nachází se v blízkosti Kapiště nebo Svatyliště na západní straně. Severně od obětníku, nebo kolem něj, byla vytvořena Kummirna, tj. zjednodušeně řečeno, sudý počet Kummirů – buď 4 hlavní, nebo 8, nebo 16 tj. od středu Obětního kruhu se vyhradilo místo, na něm se uspořádali Kummiry a vyjde to pak – jeden obětník pro 16 Kummirů. 

Nebo se Kummiry dělaly ještě západněji. Tam v Kummirně uprostřed stál centrální sloup, kolem něj 16 Kummirů, před každým Alatyr-kámen, aby žreci mohli podporovat oheň, neměli jsme nad Kummiry střechu. Kummiry byly jakoby zakryté, takže je nemohl zaplavit ani déšť, ani sníh. Taková Kummirna byla umístěna na západ od Dunie.

Západní Kummirna neměla žádné stěny – bylo provedeno tak, že přístřešek podpíraly tyče, mezi nimiž visela hustě tkaná vzorovaná látka, upevněná na válečcích. V období sněžení se tato látka shora z válečků uvolnila a vznikly jakoby stěny z husté látky, které po spuštění zakryly Kummir. Tyto stěny visely mezi sloupy a kovové válce dávaly jakési napětí a Kummirna se ukázala být uzavřená, nevětraná. Když bylo třeba – otevřela se, byla prostorná, tréby jsme položili na Alatyr kámen. Bylo to velmi pohodlné a nikdo nikomu nepřekážel a každý se obracel ke svému Předkovi – Kummirovi.

Oheň se bral z centrálního Ohnivého obětníku – Dunie na obr. 4. a používal se k zapálení ohně před ostatními Kummiry a v západní Kummirně. Žreci se však v takové Kummirně snažili, aby oheň hořel neustále. Nebo byly dny, kdy byl oheň speciálně uhašen, a to bylo ve kterých dnech? Na Novoletí, na Kupalu a na řadu dalších svátků. Proč u Kummirů oheň uhasili? Aby přinesli Nový Oheň, nové světlo.

Proto se na svátky a během svátků zapaluje oheň na čest Vyšných Předků, Předků – Ochránců a Uchovávatelů. U nás máme pohyb z Jihu na Sever, tj. člověk projde prostorem a stane zde v zóně „A“ obrácený k severu, odříká určité hymnusy, přinese Tréby k ohni a jde na Sever – to je náš pohyb na čest Vyšných Předků.

A když vzdáváme úctu Předkům, Praščurům a Rodovým Předkům, přicházíme z východu, opět stojíme v bodě A, přinášíme tréby Předkům a následujeme Předky na západ, protože přišli na tento javný svět z východu, jakoby s východem Slunce, a odešli za Sluncem na západ. Jestvuje takový pohyb na čest Předků, Praščurů, Pradědů, Rodových Předků – od Východu na Západ. Tj. v Rodičovské dny, ve Dni vzpomínek jdeme takto od Východu na Západ, a když máme služby v Den Peruna, v Den Velese, v Den Semargla atd. jdeme takto od Jihu na Sever.

 V zóně „B“, když tam proudí člověkové, je vždycky žrec, starosta, stařešina, nebo kdokoli, koho určí a přednáší hymny Ohni, Předkům a přilévá vonný olej do ohně. V rukou má misku s olejem. Hází tréby a pro slávu Předků lije tento olej na tréby vhozené do ohně. Ten olej je rostlinný, možná lněný, ale olej by měl být zahřátý, horký. 

Člověk, který oslovuje a přináší tréby, by se měl především naladit na to, co dělá – oslovit Rod, Předky aby konkrétně jeho tréby, dary, nekrvavé oběti, měly obrazný směr. Řečeno „moderním“ jazykem: měly vektor orientace, tj. kam půjdou.

Proto tradice říkají, že Semargl, který přijímá oběti Dunie, je posílá do Nebes s částečkou sebe sama a tato částečka získává podobu koně, zajíce, ptáka (orla, sokola, jestřába) nebo podobu vlka (psa). Tato částice však získává Obraz Vlka (psa), když jsou tyto poklady tajné a jsou určeny pro konkrétního člověka, který zemřel, nebo pro konkrétního Předka. Všechna tato poselství Semargla, mají Obrazy jakých živých bytostí na Zemi? Těch, které jsou velmi rychlé. Tj. symbolizují rychlé doručování zpráv mezi živými a mrtvými.

Semargl, který spolu s trébami daroval část sebe sama Předkům, nám dává příležitost zaplnit vzniklou vnitřní prázdnotu. Protože jsme do tréb vložili část své Duše a rozdali ji, a protože jsme ji rozdali, znamená to, že v nás je nějaká prázdnota. Semargl nám dává příležitost tuto prázdnotu zaplnit. Proto ji vyplňujeme ohnivou silou obětníka. 

Děláme to vzestupnými proudy, tj. síla stoupá bere. Naplnili jsme tělo, Duši, Ducha a čtvrté – jako bychom naplnili i celé své Svědomí, tj. všechny čtyři složky.

Řekněme, že jsme přinesli palačinky, udělali jsme je vlastníma rukama, tj. přinesli jsme plody své práce vytvořené tímto tělem. Odložili jsme tělesnou energii a dostali jsme palačinky. Do těchto palačinek jsme vložili také Duši. A vložili jsme do nich Ducha, tj. část sebe. Takže řekněme, že tato palačinka byla obětována našemu pradědečkovi, ale přidali jsme do ní také část Ducha, aby věděl, že je od nás, nikoliv od cizího. Zároveň s čistými myšlenkami.

Pokud jsou naše myšlenky čisté, znamená to, že je čisté i naše Svědomí, tedy že tam vkládáme míru svých činů. Proto tam vkládáme čtyři prvky – Tělo, Duši, Ducha a Svědomí, čtyřikrát naplníme ohnivou sílu ze obětníku, abychom zaplnili tyto prázdnoty. Po naplnění těchto prázdných míst jdeme dál – na východ z obětníku.

My bereme sílu ohně na oplátku za to, co jsme vložili. Naši Předkové k tomu přistupovali velmi jasně, tj. všechno dělali s Duší, s Duchem, dle Svědomí. Nikoliv proto, že by bylo nutné přijít a udělat to, ale proto, že věděli, když šli do Dunie se svými dětmi: děti, když se na ně podívají, udělají to – děti budou vědět, že to děláme. Děláme to na čest Předků, a protože jim obětujeme z hloubi srdce, znamená to, že později nám budou obětovat naše děti, vnuci, pravnuci, tj. budou na nás vzpomínat. 

Maliny jsou považovány a byly nazývány krví medvěda. Třešně byly považovány za krev Vyšeně. Tj. třešeň má vlastnost očišťovat organismus a čistit krev od všech druhů nemocí. Protože je tedy propojena s krví, neměla by se ani házet do ohně Dunie. Třešňová šťáva není krev, kterou pijeme, ale je to síla Vyšeně, která obnovuje krev. Stejné je to s rybízem. Mělo se za to, že rybíz nese krev Spící země. Proto první rostlinou, která vyrašila listy, je rybíz. Tj. začíná v ní vřít krev Spící země, která se pak mění v bobule. Protože tyto tři bobule ovlivňovaly lidskou krev, bylo zakázáno házet je do ohně. Bylo však dovoleno položit je na stůl před Kummira.

Spousta svátků… Novoletí, to samé Krasnogor, Maslenica, zhasíná se zimní oheň a pak se zapaluje nový. Zapalujeme Živý Oheň a říkáme: Od Živého Ohně k Živému Ohni pro slávu Předků! Zapálíme nový Živý Oheň. Tj. oheň jako by se také obnovoval, také ožívá.

Zdroj:

telegra.ph/H-22-09-25