Etruskové a Etrurie
Jako většina příběhů Našich Předků, i příběh Etrusků je smutný. Minulost se změnit nedá, ale může posloužit k tomu, abychom neudělali stejné chyby, tzn. abychom nestoupli na tytéž „hrábě“. Stará Moudrost říká, že „kdo nezná minulost, je odsouzen k jejímu opakování“. Z védického pohledu je to opravdu jasné – „kdo nezná vlastní minulost, nemá žádnou budoucnost“. Ale i o tom je dnešní doba.
Po zničení Tróje se podařilo části Slavianů (Trójanů) pod vedením Enea ujít na západ a uchytit se na Apeninském poloostrově. Apeninský poloostrov ve 12. století př. tzv. n. l. obývaly národy, které patřily k Šedým a nacházely se na velmi nízkém stupni vývoje. Z tohoto důvodu nebyli domorodci schopni klást kolonizaci Trójanů skutečný odpor.
Takto Trójané dokázali od 12. do 8. století př. tzv. n. l. vytvořit mocnou rodovou federaci, která rozšířila svůj vliv až za hranice Apeninského poloostrova. Období od 8. do 6. století př. tzv. n. l. představuje vrchol vzkvétání Rodové federace Etrusků. Situace se však v 5. století změnila. Za Trójany začali přijíždět Řekové-Achájci, kteří vtrhli na Sicílii a vytvořili tam několik svých kolonií, jako Syrakusy, Himer, Akrahant a další, čímž vstoupili do nepřátelského vztahu s Kartágem i Etrurií.
Ve 4. století př. tzv. n. l. si už Achájci tak upevnil své postavení na Sicílii, že začali více ohrožovat Etrusky na Apeninách. V té době se však rychle změnila i situace na samotných Apeninách, kdy se tam v 5. století zformovaly tři národy. Etruskové měli 100 Rodů spojených do federace. Samnité, původní obyvatelé Apeninského poloostrova, začali pod vlivem Etruskův přechod na občinovo-kmenové zřízení. Na takový systém organizace začali přecházet i Sabíni a Latini. Všechny tyto národy však značně zaostávaly za Etrusky, kteří měli svou Rodovou federaci v čele s volenými knížaty, Radou hlav Rodů, volchvy a Kruhem, tzn. Shromážděním Rodovičů – členů Rodu.
Etruskové, kteří sami sebe považovali za Rasény měli své vlastní písmo, písemnou tvorbu, ovládali mechaniku, měli vysokou úroveň umění a řemesel, znali divadlo a mnoho dalších věcí. Svou společnost organizovali na dodržování Rodových Ustojů. Ty, kteří Ustoje nedodržovali sice nezabíjeli, ale vyháněli je z Rodů, což je typická doprovodná vlastnost všech Slaviansko-Árijských národů. Vyhnanci z Rodů buď umírali, nebo nacházeli útočiště mezi jinými národy, kde zvěrské zvyky byly běžným způsobem chování. Toto samozřejmě postupně zhoršovalo vztahy Etrusků s domorodými národy, v nichž přebývalo stále více a více vyhnanců. Největší skupina vyhnanců odcházela k Latinům. Avšak přírodní podmínky Apeninského poloostrova umožňovaly vyhnancům jestvovat i samostatně.
Začátkem 8. století př. tzv. n. l. si banda takových vyhnanců vybudovala vlastní tábor v oblasti budoucího Říma a navázala přátelské vztahy s blízko usazenou občinou Latinů. Na jednom z následujících svátků, kteří slavili spolu, tato banda pozabíjela všechny muže domorodé občiny a unesla všechny ženy. Protože se logicky obávaly pomsty dalších občin, tak si v letech 754-753 př. tzv. n. l. postavili opevnění, které se později stalo městem. Mytologie Římanů o Romulovi a Rémovi jako zakladatelích Říma a jejich vzdáleném Předkovi Eneovi je pravdivá jen v tom bodě, že Řím založili vyhnanci Etrusků.
Latinové se nakonec vzdali pomsty vůči silné a dobře opevněné bandě, která se neustále doplňovala novými a novými vyhnanci. Mnohem více je dráždilo bohatství Etrusků. Nakonec se jim podařilo navést tuto rychle rostoucí bandu na loupežné nájezdy proti Etruskům. V 7. století př. tzv. n. l. se tato banda vyhnanců díky jejich spojení s Latiny rozrostla na čtyři klany, což již začalo představovat vážnou hrozbu pro Etrusky. A tak v první polovině 6. století Etruskové dobyli Řím a zavedli tam vládu svých místodržitelů.
Toto však nijak nezamezilo nárůstu nepřátelství ze strany domácího, loupežného obyvatelstva, které bylo řízeno opoziční klanovou šlechtou. Z důvodu potřeby omezení nadměrné moci klanové šlechty provedl kníže-místodržitel Etrusků Serbius Tullius reorganizaci římské společnosti. Tak, že do ní vložil základ teritoriálně-majetkového principu. Území Říma bylo rozděleno na 4 triby, jenž se neshodovaly s územími klanů a začaly plnit roli teritoriálních rajónů. V těchto rajonech tak už byli lidé s různou úrovní příjmů. Kromě toho Serbius Tullius rozdělil všechny muže Říma na 5 tříd, do kterých se obyvatelé dostali na základě majetkového cenzu. Nejchudší census dostal název proletáři, protože celý jejich majetek představovaly pouze děti.
Spolu s touto reformou provedl i vojenskou reformu, na jejímž základě každá třída stavěla určené množství centurií, tzn. setin vojska.
Vytvoření tříd na základě majetku nevytvářelo Rodovou, kastovou společnost. Tato organizace vytlačila z občanského života klanovou organizaci spolu s jejich vzájemným skrytým bojem mezi sebou. Ale na tomto základě se oligarchové začali ještě více vzdalovat od spodiny. Okruh zájmů oligarchů se začal koncentrovat na nabývání nových a nových bohatství. Svržení knížete místodržitele a vytvoření oligarchické republiky se takto stalo už jen otázkou času. Toto svržení však nevyhnutelně vedlo ke srážce s Etrusky, což se odehrálo r. 509 př. tzv. n. l. a bylo spojeno s vyhnáním sedmého římského knížete místodržitele Tarquinia Hrdého. Kníže etruského města Clusium (dnešní Chiusi), Porsena, přišel na pomoc Tarquiniovi Hrdému, dobyl Řím a vnutil Římanům ponižující smlouvu.
Roku 506 př. tzv. n. l. utrpěli Etruskové těžkou porážku v Latiu, kde se řecko-achájský tyran Aristodemos zmocnil města Kume (Cumae). Římané využili této události a definitivně se vymanili zpod vlády Etrusků. Nastal úporný boj Římanů o prvenství mezi Latiny. V roce. 493 př. tzv. n. l. vstoupil Řím do latinské federace šesti latinských měst už jako vedoucí síla. Proces vytváření římského národa pod nadvládou oligarchie byl ukončen v letech 388-340 př. tzv. n. l., kdy po latinské válce byli všichni Latinové připojeni k Římské zbojnické oligarchické republice, ale přitom dostali různá práva.
Po posílení latinské federace začali římští oligarchové válku na zničení Etrusků. První obětí se stalo největší etruské město Veje, které leželo nad říčkou Kremerou, přítokem Tiberu. Město bylo dobito po desetiletém obléhání římským vojevůdcem jménem Marcus Furius Camillus. Město bylo vydrancováno, obyvatelé prodáni do otroctví a celé jeho území – cca 75 000 ha – bylo změněno na římské území. Od tohoto okamžiku nastává zánik Etrurie a rozmach Říma.
Námořní moc Etrusků byla zásadně zeslabena. Jejich porážka byla zapříčiněna i tím, že na severu Apenin se objevil nový nepřítel – Keltové. Část Keltů přešla přes Alpy a usadila se na obou březích řeky Po, odkud vytlačili Etrusky. Keltský kmen Senonů koncem 5. století př. tzv. n. l. došel až k ústí řeky. Začátkem následujícího století začali Keltové systematické nájezdy na Etrurii, což využili Římané k oblehnutí města Veje a jeho vydrancování.
A tak se ve 4. století př. tzv. n. l. Etruskové ocitli zaklínění mezi Řeky-Achájci, Kelty a Římany, přičemž jejich položení se neustále zhoršovalo. Za těchto podmínek se v nejvýhodnější pozici ocitl Řím. Mohl a dokázal stavět na protiřečení protivníků a maximálně efektivně využít svou státní organizaci.
Po těžkých srážkách s Římany Keltové pochopili, že zatímco s Etrusky se lze domluvit a žít, s Římany to není možné v žádném případě. Až tehdy se Keltové rozhodli vystoupit na straně Etrusků, ale bylo už velmi pozdě. Řím už natolik zesílil, že už se neobával ani koalice svých protivníků. Dále roku 290 př. tzv. n. l. Samniti skončili s vojenským odporem. Samnitská federace byla zlikvidována, její kmenové svazy přeměněny na římské spojence s omezenými právy.
Následkem samnitských válek a pádu Střední Itálie r. 250 př. tzv. n. l. Etruskové a Samnité definitivně zmizeli z mapy Apeninského poloostrova. Odteď zde zavládli Římané. Potomci etruských vyhnanců se změnili na pány a Řím na největší stát imperiálního typu ve Středomoří. Takto skončily slavné a tragické dějiny Slavianů Pelasgů, kteří založili Trojskou federaci, Minojskou (Krétskou) federaci a Etrurii. Kultura Slavianů-Etrusků se natolik slila s římskou, že někteří římští císaři se později dokonce chlubili svým etruským původem. Nicméně musíme zdůraznit, že Římané přijali etruskou kulturu jen povrchně a formálně. Byly to formy vyznání a symbolika (standardy, žezla, svastika apod.). Ale podstata světonázoru Slavianů a Árijců, jeho Duchovně-mravní základy byly zavrženy.
Zdroj:
vk.com/id510552269
