Kdysi v Državě
Nastal čas nejen mluvit, ale i prakticky se vracet k Tradicím Našich Předků. Naše tradiční organizace společnosti v Državě je prakticky postavena na kastovním systému. Proto přinášíme Pravidla chování Vítěze – jedné z kasty, která patří tradičně ke společnosti Slovanů a Árijců.
Slovan se nemůže považovat za Vítěze, pokud nezná a nedodržuje prvopočáteční, prastaré Tradice a obyčeje Slovanů-Vítězů. Vítěz se v první řadě snaží nabýt Znání svých Předků z čisté ljubosti, přičemž jeho úsilí se nakonec ověnčí sebepoznáním. Znání je věc mimořádně individuální a předává se ani nikoliv tak slovně, jako spíše činy. Zde je však třeba vědět, že ačkoli za všechno je třeba platit, za Znání obzvlášť! A platba není ani tak potřebná učiteli, jako zejména učedníkovi. Vždyť jen tehdy se Lekce života stává jeho součástí, vstupuje do něj a přeměňuje se.
Vítěz musí vědět, že ve všech – dokonce i v těch nejméně důležitých detailech – je vždy ukryta Zkušenost. A zkušenost, to je kostra Znání. Nikdo nedokáže zabránit člověku, aby nabyl Znání. Žádné vězení nezastaví myšlenky myslícího člověka. Zkušenost lze nabývat ze všeho a vždy…
Stejně nebezpečné je udržovat Znání v sobě a nepředávat jej potomstvu. Pokud se o Znání nedělí s člověky na to již připravenými, tak toto Znání – koncentrujíc se – může v jednom okamžiku „roztrhat“ psychiku takového „Uchovávatele“ a může zcela ztratit rozum. V ladu s tradicí Znachar, který nepředává Znání, nemůže umřít, dokud Znání nepředá důstojnému pokračovateli. Proto není třeba být „skoupým“. Moudrost Znání musí vždy být aktuální a čistá.
Vítěz – byť velmi silný a vyvinutý – celý život bojuje o to, aby se naučil ovládat sám sebe. Tato pouť začíná navedením pořádku a čistoty svého těla. Pokračuje péčí o svůj oděv a materiální prostředí ve kterém žije. Potom uvádí do rovnováhy vztahy s příbuznými a přáteli. Teprve potom se u něj objevuje specifická úroveň, tedy moc nad svými emocemi. A teprve poté nabývá mimořádného daru intuitivního prociťování jak jiných živých bytostí, tak i okolního světa celkově. Péče o hygienu vlastního těla nejenže očišťuje naše orgány vnějšího ponímání, ale také podřizuje disciplíně našeho Ducha, upevňuje Vůli a přiučí vnímání a schopnosti starat se nejen o sebe, ale i o ty, kteří jsou kolem.
Proto je třeba vstávat brzy, hned po probuzení se. Nepolehávat v polospánku v posteli. Především však hned poté, co otevřete oči ze spánku, nevyskakujte rychle z postele, ale projděte se naboso ven, abyste chodidly stoupali po holé zemi na svěžím vzduchu. To proto, aby vás opustil „starý duch“ a negativní energie, která se mohla nakupit během noci v nohou, odejde do země. Po procházce se dobře omyjte chladnou vodou, ale nejlépe pokud se osprchujete. Tím oživíte své tělo a připravíte ho na činnost. Během mytí cvičte svou Vůli s cílem smýt spolu s fyzickou nečistotou i mravní špínu.
Vítěz. Po očistě přistup k odívání a věz: oděv vítěze je jeho Štít a Meč. Za starých časů Vítězové ponímali oděv jako druhou kůži. Poskytuje ochranu před fyzickými projevy vnějšího světa. To je přímá, základní a přirozená funkce oděvu. Ale má také tajnou, skrytou funkci. Například opasek s výšivkou a výšivky kolem krku, rukou a na podolku. Používaly se oberežné symboly, ornamenty, které jsme zdědili od pradávna. Máma vyšívala dítěti výšivku ornamenty s rodovými kosmickými symboly, které také poskytovaly ochranu. Žena či matka vypravující Vítěze na cesty do vzoru výšivky „všívala“ svou Ljubost, Věrnost a Památku, čímž se výšivka stávala spojovacím článkem mezi Ní a Ním. Toto je druhá strana mince odívání.
Funkce oděvu je hlavně v ochraně před vnějším světem. Správný oděv zakrývá všechny hlavní klouby, aby z nich nebylo možno odebírat energii – tedy žádné krátké rukávy a kalhoty. A pokud už je třeba čelit útoku nožem bez zbraně, tak mezi ostrou čepelí a kůží je vždy alespoň látka oděvu. K oděvu patří i obuv – žádné pantofle, vždy musí být pevná. Ochrana Vítěze v neviditelné rovině je realizována hlavně Oberežným Kruhem, který ochraňuje smysly, Duši a psychiku před negativními vlivy magie, kouzel a všemi negativními programy. Stará tradice říká, že muž musí vždy nosit opasek. Kdo nemá opasek, ten se snadno dostane pod vliv Temných Sil. „Vítěz“ v módních teplácích bez pásku, v krátkých rukávech a pantoflích boj prohraje ještě dříve, než vůbec začal…
Od pradávna Naši Předci předpokládali, že čistota oděvu a příbytku je nezbytnou podmínkou přátelství Vítěze s Nebeskými Sílami, proto hlavně v době Noci Svaroga byla barva tradičního oděvu – národního kroje – bílá. „Móda“ černého základu v běžném tradičním oděvu přišla až s nástupem judských náboženství, tj. křesťanství a islámu. V době Rána Svaroga je už hlavní složkou vědomé ovládání Energií Života. Čistému je všechno čisté. Tedy nikoliv barva rozhoduje o Člověku, ale Člověk dává barvě konkrétní vlastnost. Důležitá je Vůle Vítěze, nikoliv podmínka okolí.
Oděv musí být – zvláště pokud je bílý – vždy čistý. Pokud voják musí bojovat ve tmě, tak nemůže mít na sobě bílý oděv, neboť se stává lehkým terčem. Vítěz stejně nesmí mít špinavý límec či usazeniny na rukávech. Pokud je možnost být čistým a on je ve špíně, tak ať osud potrestá takového „vojáka Světla“. Příbytek Vítěze je jeho Mikrokosmem, ve kterém je on Pánem a Stvořitelem. Proto za řád v jeho Mikrokosmu Vítěze berou na zodpovědnost přímo Předci.
Každé ráno po probuzení tak, jako za starých časů, v první řadě upřímně oslaví své Předky. Aby posílily jeho síly a nepodléhal lákadlům vedoucím k vášním. Vždyť pokud Vítěz ctí tradice, tak nabývá kolektivní sílu svých mohutných Předků. Stává se silnějším a je schopen dosáhnout velké výšiny v umění charakterníků.
Když přistupujete k jídlu, blahoslavte Předky za poživeň, kterou nám darují k udržení našich Rodů. Během konzumace si cvičte Vůli s tím úmyslem, aby poživeň byla dobře strávena a uvedla vaše tělo do rovnováhy s vašimi duchovními snahami, i aby neumožňovala zrod nových vášní a nečistých myšlenek. Jezte jen tehdy, když pociťujete hlad, pijte pouze tehdy, když pociťujete žízeň a nikdy jinak. Pokud jakékoli jídlo začíná přelstívat váš žaludek, nepodlehněte mámení požívat ho jen proto, abyste ukojili vaše přání. Pamatujte, že uspokojení z něj nabývané ještě před několika sekundami nejestvovalo a také zmizí o několik vteřin poté.
Pamatujte, že to je pouze přechodné ukojení a že to, co se nyní zdá ukojením, se při velkých dávkách změní na bolest. Vždyť jed je jen otázkou dávky. Vše je jedem i lékem zároveň. Co má míru je lékem. Co je nadmíru je jedem. Určit tuto míru umožňuje vnitřní smysl – chuť. Naši Předci říkali: hostinu ukonči tehdy, když ještě máš chuť jíst. Když odcházíš od stolu a sotva dýcháš kvůli plnému břichu, to už není zdravé! Jíst je třeba tak, aby bylo umožněno dobré trávení.
Na podporu sil organismu i uzdravení nemocného musí Vítěz-charakterník použít ty látky, které se nacházejí v jeho životním prostředí, které jsou ve vzájemném vztahu s naším organismem. Dnes už to je dávno zapomenuté, ale naši Předci věděli, že pro zdraví a posílení imunitního systému je nejlepší přirozená strava pocházející z toho regionu, ve kterém člověk žije. Platí to obzvláště pro léčivé bylinky. Po přijetí potravy lze přistoupit ke cvičením. Vítěz musí mít sílu – to je prostě nevyhnutelné. Bez osobní síly nemůže být ani řeči o charakternictví. V první řadě je třeba se naučit hromadit pět Živlů: Nebesa, Oheň, Vzduch, Vodu a Zemi.
Článek dokončíme příště.
Zdroj:
tartaria.sk
