Kdysi v Državě 2
Jedno staré přísloví říká:
Moudří jsou všichni. Jenže jedni předtím, druzí potom.
Tohle jsou pravidla chování Vítěze – jedné z kasty, která patří tradičně ke Slovansko-Árijské společnosti. Pro nabytí sil našich nebeských svítidel: Luny, Slunce a Hvězd je třeba použít jednoduché cviky. Dívej se do Slunce bez mrkání. Zpočátku to není možné, proto koukej nejprve levým, potom pravým okem proměnlivě. Toto posiluje zrak a napájí Silou tvůj organismus. Tímto narůstá Vůle. Během dne se nad naší zemí vznáší Pra-Sokol, Duch-Vůle národa Slovanů. Během noci hleď na Lunu, ona hlídá naše sny. Jsou to dvě Síly chránící náš Rod, náš Národ. Zaměňují jedna druhou, ale nejlépe, když jsou obě v tobě a přátelí se s tebou. Síla Slunce a Síla Luny, Vůle a Moudrost. Sjednotit je v sobě.
Toto je pokračování předchozí části – Kdysi v Državě.
Síla Hvězd je jedna z těch nejjemnějších a neviditelně, pomalu, ale jistě „obaluje“. Vol ji postupně.
Sílu Ohně nabýváme během skákání přes vatru. Když naše tělo prochází plamenem, tak Ohněm se spalují všechny negativní energie v energeticko-informační obálce (biopoli) člověka, která se takto očišťuje. A při chůzi naboso po rozžhavených uhlících se posiluje Síla Vůle a aktivizují vnitřní rezervy organismu. Před tím, než vstoupíš na rozpálenou uhlíkovou stezku, proslav Předky a řekni: „Ve mně hoří Oheň Stvořitele, Semargle Ohni očisti mě“.
Vzduch, Vítr, Vichr a Dýchání jsou způsoby ovládnutí Živly Vzduchu. Síla tohoto Živlu je neobyčejně záhadná. Nikdo přesně neví, jak vzniká Vichr. Předtím, než se zrodí tělo člověka, vytvoří se vichr z energií matky a otce (při početí). Před vznikem Zemí také vzniká Vichr. Vichr se nedá postihnout. Je začátek i konec všech věcí. Když člověk umírá a tělo ještě jestvuje, Vichr už odnáší Duši. Bez Duše-Vichru se tělo rozpadá. Pro nabytí síly Vichra je třeba vyjít ven. Sedni si tváří k proudům větru, otevři se mu, prociťuj proud.
Voda je nejsilnější očistný prostředek. Je to známé odpradávna a všude používané. Čistá pramenitá Voda je Síla Živé Vody. V celitelství je to velmi silný léčebný prostředek. Stejně jako její pití skrz naprogramování.
Síla Země je ještě jeden zdroj hromadění energie. Země je naše Ochránkyně. Stoupajíc po Zemi se nabíjíme její Silou. Stůj bosýma nohama na Matce Zemi a ucti si Ji úklonem na všechny čtyři světové strany.
Role Vítěze-charakterníka je neustálé očišťování se od negativu a hromadění sil. Čím větší je mistrovství charakterníka, tím rychleji si obnovuje ztracené síly. Kdo se nedokáže sám obnovovat, ten ať dá pokoj charakternictví Vítěze. Kdo se bez Ochrany a Osobní Síly snaží zapojit do Jemnohmotného Světa, je prostě hloupý a naivní sebevrah. Vítězi věz – proti jakékoli Síle se vždy najde jiná Síla.
Přátel se s kovem. Ten, kdo narovnává křivé hřebíky od kovu neumírá.
Měj svou zbraň – ona je prodloužením rukou charakterníka. Proto také má být bytostní a nikdo cizí se jí nemá dotýkat.
Buď přísný k sobě i k ostatním. Přísnost však neznamená chladnost. V přísném srdci se často ukrývá Ohromná Ljubost.
Častěji se věnuj nedostatkům svého charakteru. Detailně analyzuj jejich zjevné působení a krátkodobost rozkoší, které poskytují. Přej si pevně nasadit všechny síly, abys jim příště nepodlehl. Taková sebeanalýza a posouzení sebe sama před tváří Spravedlnosti pomohou tvému Duchovnímu Vývoji v takové míře, o jaké jsi předtím ani netušil. Vždyť nejtěžší vítězství je vítězství nad sebou samým.
Ve vztazích k jiným dodržuj následující pravidla: Nikdy nedělej to, co není tvou povinností, tedy nepotřebné věci. Proto předtím, než cokoli uděláš promysli si, jestli to je tvá povinnost. Nikdy nevyslovuj nepotřebná slova. Předtím, než cokoli vyslovíš, popřemýšlej o možných důsledcích. Nikdy neporušuj své vlastní principy jen proto, abys vyhověl jiným.
Nikdy nedovol, aby nepotřebné nebo pusté myšlenky ovládly tvou mysl. Nejprve se snaž odstranit pusté či hloupé myšlenky a koncentruj mysl na rozbor svých chyb či odzrcadlení ideálů.
Zvykej si na osamělost, zvykej si být sám se svou myslí a myšlenkami.
Nahromaděná energie se nedá zničit, lze ji pouze převést do jiných forem, nebo přeměnit na jiné činy. Nemůže zůstat nečinná.
Je zbytečné se snažit udusit vášeň, kterou není v našich silách řídit. Pokud jí nakupená energie nebude odvedena do jiných kanálů, tak bude růst do té doby, dokud se nestane silnější než Vůle a úsudek. Aby byla pod kontrolou, je třeba ji odvést do jiného, vyššího kanálu. Tak ljubost k čemusi minulému lze zaměnit za ljubost k něčemu vyššímu a zlozvyk lze přeměnit v ctnost záměnou jeho cíle.
Vášeň je slepá, nikam nevede a úsudek se pro ni stává důležitějším vůdcem než instinkt. Nahromaděný hněv nebo láska si neodvratně najde nějaký objekt, na který může vylít svoji zuřivost. Jinak může vyvolat výbuch, který se stane svému pánovi ničivým. Za klidem následuje bouře. Naši Prapředci říkali, že Příroda nestrpí prázdnotu. Nemůžeme zničit nebo odstranit vášeň. Pokud ji vyženeme, tak její místo zaujme jiné živelné působení. Proto se není třeba pokoušet zničit nízké tak, že jej ničím nezaměníme, ale je třeba zaměnit nízké vysokým. Zlozvyk ctností, pověrčivost Znáním.
Věz, že nejestvuje jiné uzdravení se z přání, není jiného uzdravení se od touhy odměnění, není jiného uzdravení se od pokusu neuspokojené vášně, než pevné zaměření zraku a sluchu na to, co je neviditelné.
Vítěz musí vědět o své vrozené schopnosti vývoje.
Veškerá minulost našeho Slovansko-Árijského národa ukazuje, že složitost života nemůže sloužit k ospravedlnění sklíčenosti a o to více zoufalství.
Rozhodnost útoku je první nutnost pro Vítěze, který si zvolil svoji pouť. Kde ho lze najít? Když se zamyslíme, není těžko spatřit, odkud ostatní čerpají tuto rozhodnost. Jejím zdrojem je neoblomné přesvědčení.
Člověk, který vede válku sám se sebou a v této bitvě vítězí, je toho schopen pouze tehdy, procítí-li, že tato válka je to jediné, co je třeba dotáhnout do konce kvůli sobě samému.
Nežij jen tak, žij v Tady a Teď – tedy ve Věčnosti.
Duševní čistotu lze dosáhnout pouze dvěma způsoby. Prvním je rozhodně od sebe odhánět jakékoli špatné myšlenky; druhým je udržovat rovnováhu mysli za všech okolností, nikdy nepřipouštět emoce a podráždění.
Vítězové nikdy nemohou sedět jen tak, nečinně, nestarajíc se o vývoj jen proto, že se už cítí dokonalými. Ať každý projevuje cílevědomost a pracuje správným směrem. Potom prvním krokem na této pouti bude očištění srdce.
Mysl vyžaduje očištění hned jak člověk zakusil hněv či vyslovil lež, nebo řekl či udělal něco lstivého, nebo uvedl kohokoli v omyl neupřímnou řečí nebo činem.
Kdo se snaží o postup, ten se musí vyhýbat vášním, hněvu, lakomosti, chamtivosti, ale musí v sobě kultivovat mužné podřízení se našim Védám, které nám zanechali Předkové.
Když člověk nabývá Síly, tak nemá ani přátele, ani nepřátele, protože všichni tito jsou pro něj jak přáteli, tak i nepřáteli.
Družba je velká věc, pokud v jejím základě je rovnoprávnost a partnerství. Ale pokud se jeden vozí na zádech druhého, to už není žádná družba. Co to je rovnoprávné partnerství dnes ví málokdo. Byl to úděl prastarých vojáků-charakterníků. Vojáci Ducha se navzájem znají podle síly vzhledu, ať se nikdy předtím nesetkali. Vzhled samotný mluví za všechno. On sjednocuje – nezávislé samotáře – do jedné Armády Vojáků Ducha. Takový voják-charakterník neodejde, když ho požádají o pomoc ti, kteří jsou v nouzi. Podá pomocnou ruku a vytáhne trpícího z nebezpečí. Ale za to mu zachráněný zůstává dlužníkem. To je Kon Sil.
Živý, Skutečný charakterník vykonává každý čin v první řadě aby tvořil, přičemž za tuto práci vždy dostává odměnu. Ale malá platba je ukřivděním té Síle, kterou Vítěz používá. Cenu je třeba znát a spravedlivé ceny se není třeba bát. Kromě toho je třeba vědět, že vděk potřebuje především ten, kdo ho vyjadřuje. Ten, kdo vykonal dobrý čin už má Blahoslavení Života, ale toho, kdo se za pomoc neodměnil nebo odměnil nedostatečně upřímně, jistě postihnou nepříjemnosti. Proto mistr-Vítěz charakterník také stanovuje cenu své práce tak, aby neprovokoval u jiných budoucí neštěstí. Proto se neobávej stanovit Cenu, pokud důvěřuješ své síle. Nikdo tě neobviní. Obvinit tě mohou tehdy, když jsi mohl pomoci, ale jsi nepomohl. Za všechno je třeba platit – to je Kon Všehomíru.
Slovan se rodí vojákům, proto už od příchodu na svět začíná pro miminko vojenská škola. Vězte. Vojáci mají svá pravidla. Ale neoplácet za dobro jiných také nelze. Ačkoliv za rok, deset či čtyřicet, život jim poskytne možnost splatit svůj dluh. Po celou dobu – dokud nesplatí dluh – nejsou svobodní. Proto se charakterník snaží vždy žít tak, aby nikomu nic nedlužil. Přestože někomu by se mohlo zdát, že někomu něco dluží – to ve většině případů je hloupost. Charakterník nebere „půjčky“, dokud nesplatí starý dluh.
Ten, kdo si neváží obyčejů svého Národa, kdo je neuchovává v srdci, ten zahanbuje nejen svůj národ, ale především si neváží sebe sama, svého Rodu, svých prastarých Předků. Ten není na Pouti Istiny.
Můžeme vidět, že jak Znachar, tak Živá Voda patří do naší prastaré Tradice. Voda je v pověstech informace, přičemž informace může vést k Životu ale i Smrti. Naše Tradice je Život. Teď se podívejme na muže kolem sebe. Nosí pohodlné tepláky i ven, namísto pevného opasku mají šňůrky. Pokud by si potřebovali dát na opasek nějakou zbraň, tak kromě nožíku na manikúru jim všechno stáhne tepláky. A to nemluvě o tom, že náhodou by si měli do kapes vložit třeba i jen jeden zásobník s náboji.
Zdroj:
tartaria.sk
