Kopné Právo 2

Dnešní článek je pokračováním tématu Kopného Práva. Toto téma hojně diskutováno ve všech slovanských komunitách a fórech. Je nyní možné obnovit Kopu na některých samostatných slovanských ekoosadách nebo mezi pravoslavnými Starověrci-Ingljany? V první části článku jsme se zabývali tím, co je to skutečná Kopa. V tomto článku se chci zastavit u toho, co nyní neumožňuje obnovit Kopu a to ani mezi Starověrci-Ingljany.

Především všichni víme, že Kopné Právo (Kopa) je zákonodárná forma řízení, která funguje na základě přijetí jednomyslného rozhodnutí. A k tomu, aby někde jestvovala, je zapotřebí prostor zvaný Občina. Na termínu Kopa nyní vydělává mnoho lidí. Kdysi tak činili, když vytvářeli jakási ekoosídlení. Plánovalo se, že v takových ekoosadách se bude žít komunitně a bude tam platit Kopné Právo, tj. všichni budou rozhodovat jednomyslně. Ve skutečnosti se ukázalo, že na tom někteří lidé vydělali, někdo podlehl obecné myšlence atd.

Abychom pochopili problém vytvoření Kopného Práva na nejen území Ruska, musíme nastolit téma Občiny a ekoosídlení. Následující informace otevřou oči mnoha lidem, kteří byli prostoupeni touto hypotetickou myšlenkou Kopného Práva. Níže budu citovat článek Volodara Ivanova článek o ekoosídlení.

Přejděme k úryvku ze článku Volodara Ivanova „Proč a jak ekoosady umírají“.

Jak umírají ekoosady? Nepostřehnutelně. Obyčejně. Standardně. První tři roky téměř ve všech osadách probíhají víceméně na hurá. Chorovody. Svátky, věnečky, vyšívané košile. Kupala. Posezení u táboráku s kytarou. Nadšení. Z nových vztahů, stěhování, experimentů na stavbě i v zeleninové zahradě. Ale pak se všechno stočí ke vztahům. Nejprve mezi sousedy a pak v rodině.

Osada se rozpadá na shluky. Postupem času se jedna část vždy nějak nespokojí s druhou. Jedna mocná parta klade klacky pod nohy druhé špatné frakci. Ti, kdo přečetli všechny zelené knihy, nemají rádi ty, kdo jsou přesvědčeni, že jde o fikci.

Jedlíci sýrů se dívají přezíravě na jedlíky masa. Ti finančně úspěšnější se o svých chudých sousedech arogantně vyjadřují jako o žebrácích. Všichni chtějí svobodu. A každý ji chápe jinak.

V průběhu let roztříštěnost roste. Osada se štěpí na tři, čtyři nebo pět komunit a také na ty, kteří se v rámci osady izolují sami od sebe. A ti, kteří jsou z této konfrontace unaveni, když už na všechno rezignovali, osadu prostě opustí. Skutečný život se v těchto malých komunitách o 5-6 rodinách objevuje až po 10-15 letech.

Osada jako společenství stejně smýšlejících lidí je mrtvá. Ačkoli zvenčí vše vypadá dobře, život se stal jako v obyčejné vesnici. Jen větší pozemky a porosty/odpadky podél hranic pozemku místo obvyklých plotů.

Městští lidé s sebou táhnou městské chování a stereotypy. Je to nevyhnutelné. Chybí pochopení a znalost toho, jak jednat se sousedy, jak udržovat vztahy v rodině. Komunikace je postavena na městské šabloně. Když chcete říct něco ošklivého, tak to řeknete. Proč se držet zpátky? Ve městě se můžete schovat za miliony dalších lidí. V malé komunitě se nemáte kam schovat, jste stále na očích veřejnosti. A uražený soused nikam neodejde a cesty jsou tu opravdu úzké.

Městská mentalita zůstává v rodině. Rozvod v rodovém sídle není považován za něco neobvyklého. Naopak, je to téměř standardní situace. Mnoho lidí přichází již v novém vztahu. Doufají, že čisté místo a čistí lidé jim umožní uspořádat si věci jinak. Doufají, ale vnitřně se nemění. 

Kulisy se změnily. Je tu víc komárů, kyslíku, pletí, jahod a turistiky. Všechno je to o autenticitě. Ale vzorec chování a interakce s manželem se nezměnil. Faleš se nikam neposunula. Aby se rodina udržela, je třeba změnit přístup k sobě navzájem. 

Život v osadě je dvojí zdanění. Celý svůj život musíte budovat od nuly. Počínaje cestami, domem, studnou. Nic není na volném prostranství. Není se o co opřít. Kromě lidí, kteří sdílejí váš sen a riskovali. Domy byly postaveny ve všech osadách, tak či onak. A vykopali studny a dokonce postavili cihlové pece. Zahrady začaly přinášet hojnou úrodu. Na posekaných pozemcích ubylo komárů a přibylo domácích zvířat. Ale vztahy se nedařily téměř nikde. Sobectví si vybralo svou daň. 

Začínáme budovat další prostor ljubosti, pečujme především o vztahy. Jinak bude prostoru tolik, že se v něm ljubost ztratí. Bez ljubosti osada i vaše rodina zaniknou. Bez povšimnutí. Obyčejně. Standardně. – Konec  článku od Volodara Ivanova.

Většina nebo alespoň polovina těch, kteří odešli žít na půdu (ekoosadu), se vrátila domů a začala znovu hledat způsoby, jak rozvíjet svůj tvůrčí potenciál. To má jak pozitivní, tak negativní stránku. Domnívám se však, že ta pozitivní je větší. Koneckonců to zkusili a vyvodili z toho závěry. Získali zkušenosti.

Neúspěch takových snah, stěhování na půdu, vidím v absenci základního fundamentu. Pokud ho Starověrci-Ingljani mají, nic to nemění na tom, že 90 % tohoto základu nemůžeme realizovat kvůli velké vázanosti na systém. Anastazievci (přívrženci zelených knih od Megreho) nebo Rodnověrci to mají ještě těžší, protože musí doslova poslouchat na slovo jiné lidi. Nejdříve dojdou k této fázi, pak přejdou k jiné. Nejprve však musíte věřit sami sobě.

To vyvolává otázku. Co se stane s těmi, kteří se vážně rozhodnou změnit svou životní základnu? Zralost Ducha přímo ovlivňuje přizpůsobivost člověka dalším životním podmínkám. Člověk, který o to usiluje a plně si uvědomuje důsledky svého rozhodnutí, půjde při uskutečňování svého snu až do konce. Co je nejdůležitější, díky tomu bude vždy vidět příležitosti tam, kde je ostatní neuvidí. Taková vlastnost je u lidí vždy podporována neviditelnými silami a zpravidla vede k úspěšným výsledkům. Mnozí lidé sahají po vábivém ohni ekoosídlení, ale přinášejí si s sebou jen velkou touhu svého ega a nic jiného. Vracejí se domů.

Základní konstrukce nového společenství je především komplexem dlouholetých a jasně projevených myšlenek v mysli zakladatele každé Občiny. Každá Občina je základem každého ekoosídlení.

Ve Občině by měl být zvláštní Duchovní postoj k sobě navzájem, pak vybudujete opravdu zvláštní Duchovní místo. Hlavním základem každé Občiny je její skutečná budoucnost. Zajímavé slovní spojení, že? Skutečná budoucnost.

Co v našem světě může souviset se slovním spojením „přítomnost – budoucnost“? Správně je jen jedna věc: naše děti. Ony jsou současnou budoucností. Právě děti jsou skutečnou budoucností. Pro ně vytváříme Občiny, v nichž bude jestvovat Kopa – Kopné Právo, tedy žebříček rozvoje. Nejprve děti, pak Občina, pak Kopa.

V dnešní době mnoho řečníků vykřikujících o Kopném Právu, Občinách či ekoosadách, kteří sami nechápou, co je to Kopa, nabádá k přeskakování všech kroků. Navzdory vnější podobnosti máme odlišné cíle. Vaším cílem, když začnete mluvit o Kopě, je vytvořit Občinu nebo ekoosadu, vytvořit kouzelný svět, kde už problémy nejsou stejné. Když se mluví o Kopě, nemají za cíl vytvořit spravedlivý systém, systém řízení tohoto společenství. Mají za cíl prodávat pozemky. 

Někdy jim náklady vyjdou téměř na nulu. Pak začnou tyto pozemky prodávat. V případě potřeby ji rozparcelují, přemění na obytné domy nebo ji prostě rozbijí na hektarové kousky. Někteří půdu ani neprodávají. Prodávají své vysílání, blogy a školení na toto téma. Každý má svůj vlastní produkt. Proto tito řečníci tak krásně a někdy i ošklivě lžou.

Ukazuje se, že první cesta na Kopu v přechodném okamžiku Noci Svaroga začíná narozením a výchovou dětí. Mimochodem připomenu, že prarodiče mohou vychovávat i vnoučata. Jednoduše řečeno, pokud se vám podaří vytvořit Kopu doma ve vaší rodině, bude vám to umožněno i v budoucnu. Až tato rodina vyroste a vaše děti budou mít další rodiny, pochopí vaši myšlenku a smýšlení, postaví si domy poblíž. Budete jim pomáhat. Budete jim pomáhat, nikoliv stavět pro ně. Pak možná vytvoříte občinu, která bude mít v budoucnu pravděpodobně Kopné Právo. Rozumíte tomu?

V první fázi zrození Kopy se nám narodí děti. To je mimochodem první problém. Naše děti nejsou našimi společníky a už vůbec nikoliv stejně smýšlejícími. Nikoliv všechny, ale většina ano.

Naším hlavním problémem je tedy otázka: jak z dítěte udělat stejně smýšlejícího člověka, nebo jednoduše řečeno, jak dítěti předat hodnoty, které jsou pro vás významné? Pro Starověrce, to zní takto: Jak udělat z dítěte Starověrce-Ingljana? Nemusíte nic dělat, stačí jen žít.

Děti jsou naším odrazem. Je jasné, že klonovat sebe v dětech je naprostá idiotská utopie. Dítě je svým právem a potomkem Velkých Předků. Má plné právo být jiné: cítit jinak, chtít jiné věci, mít jiný temperament než vy, jinou rychlost reakcí a jiné způsoby a strategie myšlení.

Pokud chcete, aby vaše dítě bylo podobně smýšlejícím člověkem, který v budoucnu porodí vaše vnoučata, která možná porodí pravnoučata, která vytvoří občinu, přestěhujte se na půdu nebo žijte podle Kopy. Pak byste se měli již nyní zamyslet nad tím, jak je důležité předat svému dítěti některé základní kulturní hodnoty v podobě Zápovědí Předků, v podobě Slovansko-Árijské výchovy. I v podobě některých ideálů, které jsou podle vás hluboce pozitivní a definují člověka jako rozumného.

Musíte pochopit obecný princip fungování každého dítěte a lidské bytosti na Zemi. Dítě něco dělá nebo nedělá na základě svých potřeb, tj. potřeb, které má v daném věku, v dané fázi, v daném časovém okamžiku.

Ljubost a Mír vám. Světlé poznání vám. Všem vašim Rodům v přítomné budoucnosti Kopného Práva.

Zdroj:

https://vk.com/@-176218205-kopnoe-pravo-chast-vtoraya