Migrace haploskupiny R1a
Před 24 tisíci roky vznikla na jižní Sibiři (zřejmě na Altaji) haploskupina R1a, rod R1a, kterému bylo souzené stát se v budoucnosti rodem Árijů a následně slovanským rodem R1a. Dnes k němu patří v průměru polovina etnických Rusů a v jižních oblastech Ruska nejméně dvě třetiny obyvatelů. Nejstarší haplotypy této haploskupiny získané u současného obyvatelstva Mongolska, severní Číny nebo altajského regionu. Mají takový rozptyl mutací, že je možné datování až do období před 20 tisíci roky. Je tedy jasné, že někde tam byla pravlast haploskupiny R1a. Tady už je pojem pravlast vhodný, protože počátek haploskupiny se váže ke konkrétní události, k vzniku charakteristické mutace v chromozomu Y.
Zatím neznáme, kdy se nositelé haploskupiny R1a přesouvali na západ přes Tibet. Víme, že na území Hindustánu se nejstarší haplotypy R1a datují do období před 12 tisíci roky. Na území Iránu i Anatolie a vůbec v Přední Asii a na ostrovech Indického oceánu se označují do doby před asi 10 tisíci roky. Podobně do doby před 10 až 9 tisíci roky se datují nejstarší archeologické předměty v Anatolii, tedy na území severní Turecka.
Víme, že nejstarší haplotypy R1a v Evropě se časují do období před 10 až 9 tisíci roky (archeologické vykopávky na Dněpru do doby před 10 600 roky). Vykopávky haplotypů R1a se našli na místech od Černého moře až po Baltské moře. Tam, kde se tyto haplotypy identifikovali jsou stejné jako u současných etnických Rusů, Poláků, Bělorusů, Ukrajinců. Kromě až stovky subkladů haploskupiny R1a (subklad = větev rodu) v současné Evropě a na Ruské nížině, je známo i víc než deset hlavních východních větví této haploskupiny. Většinou jde o odvozené haploskupiny R1a-Z645-Z93. Evropské větve, to jsou hlavní odvozené haploskupiny R1a-Z645-Z280 (východní Slovani), R1a-Z645-M458 (západní Slovani a jejich potomci), R1a-Z645-Z284 (skandinávští potomci a jejich zrozenci na Britských ostrovech), R1a-L664 (severozápadní evropská větev).
Nositelé původně bratrských haploskupin R1a a R1b se v rámci migračního toku v minulosti přesunuli na západ a osídlili západní i východní Evropu. Přesouvali se po různých trasách. Haploskupina R1a šla po jižním oblouku přes Tibet, Hindustán, Afganistán, Iránskou plošinu, Anatolii a dále přes ostatní části Malé Asie. Před přibližně 10 až 9 tisíci roky přišla na Balkán. Podle všeho šlo o nositele „praindoevropského“ jazyka (podle současné lingvistické klasifikace) nebo spíše přímo árijského jazyka.
Před 6000 roky, tj. na začátku 4. tisíciletí před tzv. n.l. se árijská haploskupina R1a-Z645 začala dělit na svoje subklady. V důsledku migrace obsadili území od severozápadní Evropy (L664), Skandinávie (Z284), Baltiku (Z280), západu Ruské nížiny (M458), její centrální části (Z280). Během jiho-árijských migrací (Z93) odešli na jih, jihovýchod a východ. Obyvatelstvo všech těchto území hovořilo árijskými jazyky.
Haploskupina R1b překonala rovněž migrační skok od altajské oblasti jako haploskupina R1a. Ta (R1b) se přesouvala severním obloukem přes Střední Asii, severní Kazachstán, jižní Ural, střední Volhu a Ruskou nížinu dále na jih přes Kavkaz zpět do Anatolie (asi před 6 tisíci roky) a odtud dvěma hlavními trasami do Evropy. Jedna trasa vedla přes Malou Asii na Apeninský poloostrov a Balkán, druhá přes Blízký východ a možná přes Mezopotámii (kam přinesla Sumery). Dále přes severní Afriku i ostrovy Středozemního moře až po Atlantik přes Gibraltar na Pyrenejský poloostrov a dál na sever do kontinentální Evropy (přibližně před 5 tisíci roky.
Souhrn získaných údajů vede k tomu, že právě Erbíni, nositelé haploskupiny R1b, a představitelé kultury zvoncovitých pohárů, vytěsnili Árije z Evropy na Ruskou nížinu. Toto vytěsnění v žádném případě nebylo mírumilovné. Před 5000 roky prakticky všechny rody-haploskupiny staré Evropy z Evropy zmizeli. Část zahynula a části se podařilo odejít na Britské ostrovy, do Malé Asie a na Rusko nížinu. Tuto nížinu přešli nositelé haploskupiny R1a (jako Árijové) před 4500 roky a rozešli se několika základními směry. Na východ po jižní Ural, dále až po Altaj a Čínu (před 4000 – 3000 roky), do Indie a Íránu (před 3500 roky), přes Kavkaz. Následně do Mezopotámie a na Arabský poloostrov (před 4000 – 3600 roky).
Období před 5000 roky bylo celkem mimořádně důležité pro budoucí Evropany a Árijce obzvlášť. Během tohoto období došlo k rozdělení rodů na západo a východoevropské, na árijský rod a rod Erbínů (nositelů haploskupiny R1b). Došlo k vyčlenění budoucích Slovanů, haploskupin Ra1, I2a, N1a1, které celkově tvoří teď nejméně 85% etnických Rusů, z nichž asi 50% připadá na haploskupinu R1a.
Část nositelů R1b zůstala v Asii a je nadále nositelem této haploskupiny i dnes. Ostatní odešli na Kavkaz a do východní Evropy ve stejném čase i do západní Evropy. Z Pyrenejského poloostrova se do kontinentální Evropy před 4800 roky dostala tzv. kultura zvoncovitých pohárů a během následujících 2000 roků se po Evropě rozšířila. Tito lidé zpočátku hovořili neindoevropskými jazyky. V 1. tisíciletí před tzv. n.l. ale přešli na indoevropské jazyky, přičemž je přebrali zjevně od nositelů R1a, nejspíš od raných Keltů. Předpokládá se, že mezi typické představitele haloskupiny R1b patří Keltové ale to je omyl. Slovo Kelti je dnes jazykový pojem jako keltské jazyky. Nositelé těchto jazyků jsou dnes téměř výlučně obyvateli Britských ostrovů a mají haploskupinu R1b. Keltský jazyk je ale indoevropský, zatímco Erbíni před 1. tisíciletím před tzv. n.l. hovořili neindoevropskými jazyky. Kdo teda byli ranní Keltové.
Prví Kelti byli nositeli haploskupiny R1a, migrovali z východu fakticky jako Praslovani. Mohli to být např. Trákové (skupina indoevropských kmenů, které žili na severovýchodě Balkánského poloostrova a severozápadně od Malé Asie, hovořili tráckým jazykem) nebo Ilýrové (velká skupina příbuzných indoevropských národů, obývali severozápad Balkánského poloostrova a částečně Apeninského poloostrova). Jen o několik století století se indoevropský, árijský jazyk Keltů rozšířil mezi evropskými Erbíny. Mapy ukazují, že se kultura a jazyk Keltů přesouval po Evropě jako lesní požár. A tak se neindoevropský jazyk nositelů R1b v Evropě stal indoevropským.
Náš slovanský předek v té skupině (R1b) chyběl a nebyl ani mezi těmi, jenž zůstali v Asii ani mezi těmi, kteří odešli na Kavkaz nebo do Západní Evropy. Náš slovanský předek se oddělil od nich dříve, přinesl haploskupinu R1a do Evropy a usídlil se na Balkáně. Mutace rodu L62 a dále Z645 zůstala u všech, kteří tvoří rod Árijů. Ti z nás, mající haploskupinu R1a jsou přímí potomci těch, kteří přišli Balkán, dále do Evropy a na Ruskou nížinu před 5000 roky.
Na Ruské nížině se migrační tok Árijů, nositelů haploskupiny R1a a hlavně podskupiny R1a-Z645, která došla i do Indie, Iránu, na Blízký východ a vhodila tuto mutaci do prostředí budoucích Židů na Blízkém východě, aktivně posunul od břehů Dunaje do jižních stepí Ukrajiny a Ruska. Tento migrační tok vytvořil během svého přesunu hodně archeologických kultur. Došlo k tomu v období před 4500 až 3500 roky. V důsledku toho se celá řada středoasijských národů v značné míře spojuje s rodem R1a-Z645, tj. s árijským rodem. Podstatná část Tádžiků (64%), Kirgizů (63%), Uzbeků (32%), Ujgurů (22%), altajských národů (50%).
Ve Střední Asii se Árijové, přesouvající se po jižní části trasy zdrželi 500 – 800 roků. Tyto místa byly detailně popsané v Avestě, staré knize Árijů. V každém případě haplotypy iránských R1a mají prakticky stejnou podobu jako haplotypy R1a etnických Rusů z Ruské nížiny a datují se do období před 4050 roky. V tom období (před 6000 až 4000 roky) došlo k velkému stěhování národů. Bylo to globální stěhování (nesrovnatelné s tím ve 4. – 7. století tzv. n.l.) spojené s rozšířením nových technologií, zemědělství, koňské dopravy a v konečném důsledku vedlo k vytvoření sedmi indoevropských jazyků.
Takže ranná doba bronzová. Árijové přicházejí na jižní Ural asi před 4100 roky. Během několika století stavějí hradiště Sintaštu, Arkaim, celou „Krajinu měst“. Na střepinách nádob v Arkaimě byli objeveny znaky svastiky, což patřilo k tradičním symbolům Árijů. I v andronovské oblasti se našli pohřebiště, kterých zbytky ukázali přítomnost haploskupiny R1a-Z645-Z93-Z2123 rodu jižních Árijů. Mimochodem, stejný rod, jako ve vyšších kastách Indie.
Árijové tedy z Arkaimu (hradiště) odešli do Indie před asi 3600 roky. V tuto dobu došlo v minulosti lidstva k jedné z nejmohutnějších erupcí sopky Santorini v Egejském moři. Tento výbuch setřel z povrchu zemského minojskou civilizaci na Krétě. Vulkanický výbuch vyvrhl do atmosféry 60 kilometrů kubických popela, což vedlo k prudkému poklesu teploty na celé Zemi. Důkazem toho jsou letokruhy stromů v Evropě a Severní Americe. Výbuch byl doprovázen silným tektonickým pohybem. Maximálně přesné datování výbuchu rádio-karbonovou metodou ukázalo období před 3615 +- 15 roky. Podle letokruhů stromů to bylo před 3628 – 3629 roky. Teď už je jasné, proč Árijové věnovali ve védách tolik pozornosti chladu, chybějícímu východu slunce a dlouhým nocím. Vyjádřili to v Mahábháratě (staroindický epos, nejdelší báseň na světě) v alegoricko-výkladové formě.
Takové jsou možné příčiny přechodu Árijů do Indie. Hlavní část Árijů se pravděpodobně přemístila do Iránu bezprostředně ze Střední Asie, kde žili minimálně 500 roků a potom v polovině 2. tisíciletí před tzv. n.l. zamířili do východního Iránu. Souhlasí i to, že největší část árijské haploskupiny R1a v Iránu se nachází na východě, asi 20% obyvatel. Na západě jsou to jenom 3%. Tímto způsobem genealogie DNA ukládá na správné místa a spojuje do jednotného systému rozdrobené, konfliktní útržky informací z minulosti, antropologie a lingvistiky.
Zdroj:
kniha Původ Slovanů, genealogie DNA (Anatolij Klosov)
