Osídlování Midgard-Země
Naši vzdálení Předkové (Nebeský Rod), od kterých vyšel pozemský druh bílého lidstva (Rasa), žili a žijí v hvězdném systému (galaxii) Svati (Mléčná Dráha, Perunova Pouť). Příbytky života Nebeské Rodu se nacházejí ve všech čtyřech ramenech Svati. Nás konkrétně zajímají ty čtyři Rody z rukávu Labutě, které se poprvé objevily v systému Jarila-Slunce před více než miliardou let na vaitmaře. Informace o nich se mezi současnými obyvateli Midgardu prakticky nedochovaly, pouze krátký příběh, o společenství čtyř Rodů z různých Čertogů Svati, kteří se stali Předky Rasy. Rasséni z Čertogu Rasa (Systém Slunce Dažďboga, malý a velký Lev), ch’Árijci z Čertogu Finista (Orion), da’Árijci z Čertogu Zimun (Malá medvědice), ve kterém se také nachází systém Jarila-Slunce a Svatorusi z Čertogu Labutě (Velká medvědice).
Byla to však krátká a vynucená návštěva a po velmi dlouhou dobu se Nebeský Rod v Midgardu a dalších zemích sluneční soustavy neobjevil. Měl k tomu velmi dobré důvody, o nichž bude řeč níže. Před a po první návštěvě Nebeského Rodu na Midgardu žili nebo krátce pobývali na Zemi zástupci různých mimozemských civilizací, přičemž někteří opustili svůj rod v důsledku genetických experimentů na sobě samých.
Všichni takzvaní „hominidé“, jak již bylo zmíněno, jsou v podstatě involučními pozůstatky dřívějších civilizací, které jsou nuceny (po konu) nosit pozemské „šaty“. Aboridžinci z Austrálie jsou jediní obyvatelé na Zemi, dle kterých legend zde žili před 60 tisíci lety (tzv. věda má nečekaně problémy s jejich chronologií). Jejich legendy jsou velmi specifické. Pocházejí od Duchů, kteří sestoupili z nebes na korábech.
Nebeský Rod nikdy nezapomněl na naši sluneční soustavu. K jejímu důkladnému rozvoji a osídlení se ale mohl přiblížit teprve před milionem let. Podnebí Midgardu nebylo pro Bílé osadníky vždy příznivé, a tak se nejprve osídlovaly měsíce Nia (Neptun), Striboga (Saturn) a Peruna (Jupiter), na nichž se stavěly základny. Poté začali rozvíjet Oreu (Mars) a Zem-Dei, která se tehdy nacházela mezi Zemí Peruna (Jupiter) a Oreou. Nyní jsou na tomto místě fragmenty mrtvého měsíce Dei (pás asteroidů) – Luticia.
Samotný Midgard byl osídlen v několika fázích. Počátek byl položen v „časech tří Sluncí“ (zhruba před 600 tisíci lety). Toto je jeden z Nejstarších Slaviano-Árijských Letopočtů Midgard-Země. Vzpomíná o událostech, kdy v důsledku rotace kolem centra naší Galaxie se stalo, že naše sluneční soustava se sblížila s dalšími dvěma slunečními systémy. V důsledku sblížení na nebesích bylo možné pozorovat ještě dvě Slunce-Giganty stříbrné a zelené barvy. Vzhledem k nimž z Midgard-Země měly stejnou velikost, jako viditelný disk našeho Jarila-Slunce. Tento přírodní fenomén udělal na Naše Předky velký dojem, a proto se stal výchozím bodem nového Letočíslení.
Midgard a Naši Předkové zde žili velmi dlouho sami, nepočítáme-li ponižující kmeny bývalých obyvatel Země, žijící převážně na jižní polokouli. Nebyly dotčeny a nesnažily se civilizovat, připojit je k nejvyšší technologii, založené na schopnosti pracovat s energeticko-informačními toky.
My, jejich potomci, si nepamatujeme netechnizovanou kulturu, kdy se svítilo bez drátů, jezdilo bez benzínu, chleba bez kácení lesů, domy byly teplé bez topných přívodů. Byli Jiné Cíle rozvoje, nikoli za kus a zisk, kdy nebylo třeba brát a rozdělovat, co se bere. Další Principy Činění založené na přírodních energiích a přírodních algoritmech. Obojího je kolem nás tolik, ale není nám o tom řečeno. Raději podřezáváme žíly-řeky Naší Matky betonovými výztuhami – hrázemi a pumpujeme Její krev, abychom potěšili zlaté tele.
Nám to vzdálené se zdá být velkým zázrakem, stejně jako se zdálo dřívějším obyvatelům, kteří dávali přednost melancholickému vyrábění kamenných hrotů šípů a dalších domácích nástrojů. Život bez techniky neznamená návrat do doby kamenné, jak prorokují uctívači „moderní civilizace“. Louče, kolovrátek, dřevěná radlice a venkovní zařízení jsou, jak je třeba chápat, materiálními znaky „doby temna“. „Moderní“ chování lidstva není slučitelné s přirozeným chováním, ono (lidstvo) v této verzi parazituje na této Zemi. Takže Matka Země se musí vážně vypořádat se svým přetaženým nemluvnětem.
Na Midgardu v rovníkových oblastech bylo klima vlhčí a teplejší než na Zemích přesídlenců. Proto se Předkové usadili na severní polokouli v zónách s mírným klimatem. Navíc ve svých systémech žili v kladném elektromagnetickém poli, takže se sem rozhodli žít na tom, čemu se dnes říká severní pól, aby tomu odpovídala energie.
(SѣVѣRЪ) – Sever: (СИЕ) – to je (ВѣРА) – Víra. A to mluví za vše. Právě na severním cípu (pólu) Midgardu Rod Dara (da’Árijci), který masivně dorazil na novou Zemi před 460,5 tisíci lety. Vybudoval pozemský symbol Nebeského Asgardu – město Asgard Daarijský, třikrát se zrcadlící v zemském Bytí Rasy. Kamenné kolo Daarie, vymezené čtyřmi velkými řekami, obsahoval další tři velké Rody. Rod Chara – ch’Árijci (před 268,3 tisíci lety). Dva Árijské Rody (da’Árijci a ch’Árijci) se dříve setkaly s představiteli Pekelného Světa a měli na genetické úrovni o nich určité představy, jakož i praktické zkušenosti s vedením války proti nim. Slavianské Rody (Svatorusi a Rasséni) do přistání na Midgardu neměly se Síly Pekla žádné zkušenosti a příslušející praktické zkušenosti v boji s nedokonalostí. Proto neměly adekvátní představu o zlu.
„Ochraňujte Rody Rassénů a Svatorusů před Cizozemskými nepřáteli, kteří chodí do zemí vašich se špatným úmyslem a zbraní“ – Perun.
Rod Svaga – Svatorusi (před 206,1 tisíci lety) a Rod Tule – Rasséni (před 180,2 tisíci lety). Provincie Tule, kde bylo i město se stejným názvem. Město mistrů, poskytujících všem potřebné nástroje, mechanismy atd. Tj. tam, jak ústní podání říkají, vyráběly se nástroje schopné neškodit okolní přírodě měníc svět, takové jako magické krystaly.
Zdroje:
vk.com/vedantainfa
rasa.sk
