Pokus o zotročení Velké Moravy a Kyjevské Rusi

Nikomu není třeba představovat olympioniky Cyrila a Metoda. Oficiální věda je považuje za ty, co přinesli nám – divokým Slavianům – poznání a sestavili nám i písmo. Říkají, že bez nich bychom byli divoká zvěř nebo něco podobného. Ale měli bychom se podívat na jejich
„nezištné“ činy blíže.

V první řadě, proč jsou považováni za apoštoly všech Slavianů, pokud přišli pouze na Velkou Moravu? Podle informací, které o nich máme jeden z nich zemřel a je pohřben v Římě a druhý je pohřben na Slovensku – kdesi na hoře Zobor (v hlavním městě Velké Moravy). Na území Kyjevské Rusi – jak dnes nazýváme Velké knížectví Kyjevské – dle všech historických záznamů nikdy nevstoupili. Proč je tak vehementně všichni pseudo slované slaví? 

Jejich činnost časově souvisí s nástupem nejtěžší fáze Poslední Noci Svaroga, což nelze při dostatku informací přehlédnout. Tato fáze nejtěžší Noci Svaroga, která zahalila do temnoty celou Midgard-Zem na Sedm Kruhů Života – 1008 let – sahala až po Leto 7504 od UMHCH, tj. 1995 až 1996 tzv. n.l. Temné Síly dokázaly zablokovat pozitivní působení Zdroje Síly uloženého Světlými Bohy do sibiřské země. Bylo to velmi kritické období, protože kdyby úplně zachvátily naši Zemi na počátku nejtěžší fáze Noci Svaroga – jak se jim to nejednou podařilo na jiných Zemích – tak jejich okupace naší Země by definitivně ukončila jestvování všech Slavianů. Ale kníže Sviatoslav jim v tom zabránil.

Olympionici Cyril a Metod absolvovali r. 860 „služební“ cestu k Chazarům. Přestože se nám podsouvá, že účelem jejich cesty byla jakási teologická disputa, je to sotva pravda. Chazaři byli Izraelem těch časů. Roku 740 přijali za státní náboženství judaismus a jejich oficiální státní symbol byla Davidova hvězda. Dlouhodobě se „zabývaly“ nájezdy na slavianská území, vypalovaly slavianské vesnice, zabíjely obyvatelstvo a děti a mladé ženy odváděly násilím do otroctví. Prodávali je v Konstantinopoli – Cařihradu, jak se v té době jmenoval
dnešní Istanbul (Stambul). Byzanc celkově pozitivně vycházela s Chazary, chazarští vládci byli v Konstantinopoli častými hosty. Jak se uvádí v kronice Hinkmara z Remeše, Cyril se na této cestě setkal i s Maďary. Že by náhoda? Maďaři byli něco jako „pravá ruka“ Chazarů, pro které vykonávali služby a chránili chazarské zájmy na západě jejich říše. Zajímavé je to, že jinak bojovní Maďaři se z této své služby stáhli po jediné vojenské akci Pečenegů. Taková reakce Maďarů, kteří se nikdy jen tak nevzdávali je samo o sobě velmi podivná, ačkoli Pečenegové byli tvrdý oříšek.

Abychom pochopil souvislosti, musíme se podívat na události, které se odehrávaly v té době v Kyjevské Rusi. Tato byla celé věky součástí Velké Tartarie (Velké Rasenie). Ale v polovině 9. století narušil odvěké rodové tradice přímý potomek Kija, kníže-varjag Oskold a se svým bratrem Dijem zachvátili moc. Podle prastaré tradice se knížata vybírala na osm let, ale byli to výlučně důstojní lidé. Za mimořádné zásluhy se mohl jejich úřad stát doživotním, ale nikdy dědičným. V tomto je hlavní rozdíl mezi knížetem a králem. Z našeho pohledu je proto král již zdegenerované kníže. Volili se vždy dva – vojenský kníže, nazývaný chán a mírové kníže. V dobách míru měl v rukou moc mírové kníže, ale v dobách války se vlády chopil kníže-chán. Kníže-chán se obvykle vybíral z kasty profesionálních vojáků – varjagů.

Oskold po zachvácení moci v Kyjevě si dal titul chagan, což je název vytvořený spojením obou mocenských označení, tzn. vojáka chána a světského knížete. Dle dobových záznamů byl Oskold mimořádnou osobností své doby, talentovaným vojevůdcem a vladařem. Zorganizoval několik vojenských výprav Rusů proti Byzanci, kterou tehdy naši Předkové nazývali Romeje. Většina výprav byla úspěšná a Cařihrad platil Rusům daň.

Byzantinci byli vždy zbabělí a úskoční politici. K tomu, aby dosáhli svých cílů, vždy využívali jakékoli prostředky, protože „účel světí prostředky“. Jednou z oblastí, kterou měli skvěle zvládnutou bylo umění travičství. Věděli jedy používat tak, že jejich nasazení bylo velmi obtížné zjistit a rozeznat. Nuže noví Oskoldovi „přátelé“ mu namíchali jed, jehož prvním projevem je ztráta zraku. Pokud se však do určitého času nepodá správný protijed, tak člověk zemře. Proto bylo velmi důležité, aby Oskold rychle podstoupil křest. Jinak by ve skutečnosti zemřel. Dvořané museli podstoupit tento risk, protože Byzanci šlo o hodně. Vojensky – jako obvykle – nemohli Slaviany porazit, nuže narychlo se snažili během jednání a hostin odhadnout povahu Oskolda. Tedy zejména fakt, zda po ztrátě zraku bude pravděpodobné, že se podvolí jejich strategii. Vyšlo jim to.

Šikovně oklamaný Oskold se vrátil do Kyjeva a začal silou bojovat proti védské kultuře. V Letě 6374 (r. 866 tzv. n.l.) se pokusil pokřtít Slaviany v Kyjevské Rusi. Je to náhoda, že v té době již aktivně spřádají své nitky u západního souseda Kyjevské Rusi olympionici Cyril a Metod? Jen pro zopakování, na Velkou Moravu je poslal tentýž Patriarcha Fótius, který tak „zázračně“ pokřtil Oskolda. Nikoli náhodou Velesova kniha hovoří o knížeti Oskoldovi jako o temném vojákovi, jenž přijal křest od Řeků.

Po smrti Oskolda se kyjevským knížetem stal Igor, za kterého nějakou dobu vládl Oleg, později nazývaný prorokujícím Olegem, což potvrzuje jeho védické pojetí světa. Nejpravděpodobnější je, že Oleg byl bojovým volchvem.

Po smrti Igora sedl na trůn v Letě 6453 od UMHCH (945) jeho syn Sviatoslav. Velký kníže Sviatoslav byl vojákem Světla, který r. 964 zničil judský Chazarský Kaganát. Chazarský Kaganát byl již začátkem Noci Svaroga mocný parazitický stát, jehož metastázy již pronikly do mnoha zemí Evropy, Blízkého Východu a Asie. Kníže Sviatoslav překazil Temným Silám plán podřídit si slavianské země na samém začátku nejtěžšího období Noci Svaroga tak, jak měli naplánované. Pokud by se jim bylo podařilo převzít moc nad slavianskými zeměmi již před tisíci lety, tak dnes by vše na Zemi vypadalo úplně jinak.

Na příběhu jeho matky, kněžny Olgy můžeme vidět celou „krásu“, tj. podstatu křesťanství. Velká kněžna Olga přijala řeckou, tj. křesťanskou víru a dala se v Konstantinopoli pokřtít. Jako přesvědčená křesťanka znenáviděla svého syna, knížete Sviatoslava právě za to, že byl světlým vojákem a co dělal pro záchranu Kyjevské Rusi a jak ji ochránil před křesťanstvím. Pokud by za Sviatoslavem nastoupili k moci jeho legitimní synové, temné Síly by jen velmi těžko mohly počítat se zachvácením moci.

Proto mu skrze matku, kněžnou Olgu podhodili chazarskou Judejku, která právě pro tento účel přestoupila na řeckou víru. Toto byla v podstatě tradiční judská varianta převzetí moci – skrze judskou ženu. Takzvaný institut judských „nevěst“ byla celkově velmi osvědčená
taktika k nenápadnému převzetí plné kontroly a moci v zemích, které nebyly jinak schopny vojensky porazit.

Ale tak či onak, důvěrná komorní kněžny Olgy, Malka, se stala souložnicí knížete Sviatoslava, jenž byl rodilým vojákem a záludným zákulisním detailům nerozuměl. Jeho syn Vladimír byl podle judských zákonů Judejcem. Uznání Vladimíra za svého syna byl v podstatě jediný vážný omyl knížete Sviatoslava, bohužel omyl osudný. Nakonec přivodil úkladnou smrt jemu samotnému i jeho dvěma právoplatným synům. Oleg byl zavražděn r. 977 a Jaropolk r. 980 tzv. n.l. Jejich likvidace byla příznačná – zabiti byli nejen oni, ale i jejich ženy a děti, a to vše na rozkaz tehdejšího novgorodského knížete, Judejce Vladimíra, jehož křesťanská tradice nazývá „Krásné Sluníčko“. Abychom to upřesnili – patří mezi svaté. Svatý Vladimír měl šest žen: Annu, Adélii, Malfridu, Olovu, Rognedu a Julii, která byla dříve manželkou zavražděného Jaropolka.

A tak Juda Vladimír sedl na kyjevský trůn sám v Letě 6488 od UMHCH, či jinak r. tzv. 980 n.l. Postupně ale bez okolků přistoupil k realizaci plánu vymyšleného Temnými Síly a silou zavedl i u nás Dionýzův kult.

Ve čtvrtek 31. července 990 se kníže Vladimír obrátil k celému védickému obyvatelstvu Kyjeva s nařízením, aby se následující den dostavili na břeh Počajny k provedení obřadu křtění. Nikoliv dvojsmyslně Kyjevcům nekřesťanům oznámil, že každý, kdo odmítne křest bude považován za jeho osobního nepřítele… Praxe ukázala, že široké masy lze přimět jen pod hrozbou použití represivních nástrojů. Takovým způsobem v pátek, 1. srpna 990 začal Vladimír, „Krásné sluníčko“, občanskou válku a bojoval pouze se svými poddanými. 

V zemi s tisíciletými védickými tradicemi byly Kummiri (zobrazení Bohů a Předků v podobě sochy) přítomny všude a jejich podstatě každý rozuměl. Vladimír začal s dobře připravenou provokací, kterou „odborníci“ používají jako „důkaz“ ohavnosti. To znamená „důkaz“ o tom, že Naši Předkové přinášeli jako oběti živé bytosti a opakují tento výmysl – či přesněji pečlivě připravenou dezinformaci – dodnes. Juda Vladimír dal příkaz přinášet před sochami Slavianských Bohů – Perunem, Dažďbogem, Stribogem, Chorsem, Bohyní Makoš a všem ostatním krvavé oběti zvířat a lidí. Podstata těchto činů je hrozná. Přinášení živých obětí, ať už zvířat nebo lidí, nikdy nepatřilo ke slavianským obřadům. Ale v kultě Kali-Ma, tzn. Černé Matky – odkud je převzal judaismus – byly běžné. Jaká byla podstata této dobře promyšlené provokace? Vytvořit nesprávný obraz Našich Předků a podsunout jej dalším generacím.

Kdo má zájem se dozvědět více o praktikách lidských obětí, měl by si přečíst knihu SECRET AND SUPPRESSED – BANNED IDEAS AND HIDDEN HISTORY od amerického autora Jima Keitha. Na straně 215 začíná článek s názvem SECRETS FROM THE VATICAN LIBRARY, jenž obsahuje hrozné detaily o praktikách lidských obětí, které jsou dodnes vykonávány. 

Z textů (v knize od J. Keitha) je jasné jedno: elitní skupiny Germánů a Židů dodnes přinášejí lidské oběti. O Slavianech tam však nenajdeme v tomto směru ani zmínku.

Na úvodním obrázku je zobrazen kníže Sviatoslav se svou armádou na výpravě, která ukončila chazarské satanistické běsnění. Na poli je vidět pozabíjené Slaviany, kteří obdělávali svá pole a byli nečekaně napadeni Chazary a nemilosrdně pozabíjeni.

Takže „barbarským“ Slavianům přinesli „vzdělaní“ věrozvěstci dobrou zvěst… A jací „vzdělaní“ byli tito šiřitelé dobré zvěsti? K získání obrazu nám poslouží citát byzantského misionáře, mnicha Belisaria, který v 9. století tzv. n. l. navštívil Kyjevskou Rus a rovněž naši vlast:

„Slaviani a Rusi jsou divocí lidé a jejich život je divý a bezbožný. Muži a ženy se docela nazí zavírají do horce vyhřáté chalupy a obnažují svá těla. Nehanebně se šibou dřevěnými pruty až do znemožnění a hází se do připravené díry v ledu nebo se polívají studenou vodou a když se ochladí, tak se znovu vracejí do vyhřáté chalupy ukazujíc svá těla.“

Pokud by si křesťanská církev a její členové stáli za svým, tak návštěva v dnešním pojetí sauny by mělo být považováno za znak divokých mravů… Mimochodem nebude od věci si vyjasnit původ slova „barbar“. V původním staroslavianském znění a také v dnešní ruštině se používá jako „VARVAR“, což znamená „bradatý“. Protikladem je slovo „VARVARA“, což znamená „bez brady“. Odtud například pochází i ženské jméno „BARBARA“.

Letopisy „skromně“ mlčí o skutečném počtu zabitých lidí v rámci „dobrovolného“ přijímání cizí víry. Mlčí o tom, že za 12 let nanuceného pokřesťanšťování, bylo fyzicky zničeno 70% obyvatelstva. Přesněji z něco mezi 12 a 13 milionů Rusů a Slavianů v Kyjevské Rusi zůstalo naživu asi 4 miliony víceméně dětí. Vladimír začal s nastěhováním jiných národů do vylidněných prostor Kyjevské Rusi. Dnešní neslavianské obyvatele kavkazského regionu ruská křesťanská církev nazývá „původní obyvatelstvo“. Jinak by musela přiznat, co se skutečným původním obyvatelstvem udělala. Inu tak, před 1 000 lety přišla k nám dobrá zvěst… otázkou zůstává pouze – pro koho.

Zdroj:

vk.com/id510552269?w=wall510552269_2004