Praslovani – Árijové v Evropě a za jejími hranicemi
Takže jakým směrem se ubíral árijský migrační tok, na západ do Evropy nebo naopak, na východ přes jednotlivé regiony. Bylo to víc nebo méně než před 4900 roky. Do Indie to bylo méně, v době před 4600 – 3500 roky. To znamená, že z tehdejšího Ruska migrovali na východ. A co západ.
Téměř po celé Evropě od Islandu na severu až po Řecko na jihu obyvatelstvo mělo jednoho a toho stejného předka. Potomkové si jako štafetu odevzdávali svoje haplotypy zase svým potomkům z generace na generaci. Vycházeli přitom z jednoho a toho samého místa, pravlasti Praslovanů, „Indoevropanů“, Árijů, kterou byl Balkán. Nikoli jednoduše Balkán jako takový, bylo to dnešní Srbsko, Bosna, Chorvatsko, Makedonie. Šlo o region nejstarších evropských haplotypů rodu R1a a doba (v které žil prvopředek), ke které směřují nejstarší mutované haplotypy, to je doba před přibližně 10 až 9 tisíci roky. Tyto závěry se potvrdili při zkoumání 67-markerových haplotypů. Výsledky byli publikované v sérii článků v časopise Advances in Anthropology (Úspěchy antropologie) v letech 2011-2012.
Genealogie DNA jednoznačně ukazuje, že v průběhu 6 tisíc roků žili naši balkánští praslovanští předkové v daných krajích a nikam se nepřesouvali. Pokud se přemísťovali, nebyli zatím nalezeny stopy těch aktivit v haploskupinách našich současníků. Ještě je naděje ve vykopávkách a jejich haplotypů ale zatím jich není prozkoumaných tolik, ačkoli ani málo.
Zjistilo se, že nositelé haploskupiny R1a byli ve východní Evropě už před 10 tisíci roky, v Pobaltí před 7 tisíci roky, na území dnešního Německa před přibližně 5 tisíci a na území od Běloruska po Ural před více než 4 tisíci roky. V té době došlo k něčemu zásadnímu. Předpokládá se, že asi před 6 tisíci roky začalo velké stěhování národů zřejmě v souvislosti s přechodem na nové formy hospodářství. Asi před 4800 roky přišli na Pyrenejský poloostrov Erbíni, nositelé haploskupiny R1b a začali aktivně osidlovat kontinentální Evropu ničíc tak místní obyvatelstvo. To byl fakticky důsledek velkého stěhování národů nebo to bylo jeho součástí. Ti, jenž přežili, šli do periferních oblastí Evropy, na Britské ostrovy, na Balkán, do Skandinávie, Malé Asie, na Ruskou nížinu. Výsledkem byl i přesun Árijů (haploskupiny R1a) na Ruskou nížinu.
Migrační vlny rodu R1a se dále rozbíhali na všechny strany. V Německu se našel přesně takový haplotyp jako u východních Slovanů. Společný předek v Německu pochází z období před 4600 roky. Jeho nositelů je nyní v Německu v průměru 16%. Většina tamního obyvatelstva má skandinávskou haploskupinu I1 (16%) a západoevropskou R1b (45%). Je třeba říct, že první dávný haplotyp vykopávek skupiny R1a na území Německa se datuje do doby před 4600 roky, což bylo nakonec vyvráceno v létě 2008. Nositelé těch haplotypů zahynuli včetně dětí. Zabili je nepřátelé v jejich osadách. Těžké časy pro nositele R1a v Evropě zjevně začali. V posledních letech se našli v Evropě haplotypy vykopávek skupiny R1a v pohřebištích s tímto datováním. Německo před 4660 +- 180 roky, ve Švédsku před 4560 +- 75 roky, v Dánsku před 4690 +- 180 roky. Jak vidíme je datování přibližně stejné doby jako začátek osídlování Evropy Erbíny.
Před asi 4500 roky v Evropě nezůstali nositelé haploskupiny R1a, v každém případě nezůstali ve střední Evropě. Buď zahynuli nebo odešli na Ruskou nížinu. Proto se společný předek všech evropských haplotypů haploskupiny R1a datuje do doby před asi 4600 roky, potom se haplotypy v Evropě „vynulovali“, resetovali. Vědecky se tomu říká „populace prošla hrdlem láhve v boji o přežití“, nebo rovněž efekt „posledního Mohykána“. Pokud tento poslední Mohykán přežije, tak se stane zakladatelem nové genealogické linie. Začne se tedy počítat od něho, v případě, že bude mít mužské potomstvo a to přežije a rozmnoží se.
Ve Švédsku se datuje společný předek haplotypů skupiny R1a (před 4250 +- 450 roky), u vykopávek (4560 +- 75 roků). Časování je přibližně stejné a v rámci tolerované odchylky. Celkem je mezi současnými Švédy 16% nositelů haploskupiny R1a. Přesuneme se k Atlantiku, k Britským ostrovům. Je tu celá skupina území, na kterých už odedávna žijí potomkové Árijů. R1a-Z645-Z284 je hlavně ze Skandinávie a jak se předpokládá, jsou to potomkové Vikingů (předkové dnešních Dánů, Norů, Švédů, z období charakterizovaném dobyvačnými výpravami ze Skandinávie a Dánska do Británie, na Island, do Grónska, Severní Ameriky a jiná území) této haploskupiny. Potomků dávných Árijů je na ostrovech něco mezi 2 a 4% v Anglii a Irsku, 9% ve Skotsku. V Anglii a vůbec na Britských ostrovech dominuje západoevropská haploskupina R1b (do 67% na jednotlivých územích).
Podívejme se na území Polska. Společný předek R1a tu žil před 4600 roky. U rusko-ukrajinských haplotypů to bylo před 4900 roky. V současném Polsku je v průměru 58% potomků Praslovanů a v některých regionech až do 65%. Ostatní jsou nositeli hlavně západoevropské R1b a skandinávské haploskupiny.
V Česku a na Slovensku se společný praslovanský předek datuje do období před 4200 roky. Další (migrující) sem přišli z východu, z Ruské nížiny. Celkově je to o mnoho méně než u Rusů a Ukrajinců. To znamená, že jde o osídlení území dnešního Polska, Česka, Slovenska, Ukrajiny, Běloruska, Ruska v rámci doslova několika generací. Jde hlavně o 1. tisíciletí před tzv. n.l. až do 1. tisíciletí tzv. n.l. V Čechách a na Slovensku je 33%, resp. 42% potomků Praslovanů rodu R1a. Ostatní jsou nositeli převážně západoevropské R1b (28%, resp. 15%), skandinávské I1 (po 7%) a balkánské I2a (9%, resp. 16%). Na území Maďarska se společný předek R1a časuje do období před 5000 roky. Žije tam nyní třetina potomků Praslovanů R1a. Ostatní jsou nositeli západoevropské R1b, skandinávské I1 a balkánské I2a haploskupiny.
Nositelé těchto haplotypů skupiny I2a se začali rozšiřovat pravděpodobně asi od Dunaje nebo Východních Karpat po celé východní Evropě i jižněji na Balkán. Proto jich je tam teď maximální počet až do 40% ve všech balkánských státech. V evropských státech jako Island, Holandsko, Dánsko, Švýcarsko, Belgie, Litva, Francie, Itálie, Rumunsko, Albánie, Černá Hora, Slovinsko, Chorvatsko, Španělsko, Řecko, Bulharsko, Moldávie se společný předek datuje do období před asi 4500 roky. Jde o společného předka rodu R1a, který přišel z Ruské nížiny. Byl to společný předek pravlasti Slovanů, Árijů, Indoevropanů. I v Evropě jestvují ale větve, současné haplotypy, kterých předkové žili před 5000 – 6000 roky.
Podíl potomků Árijů v jiných evropských krajinách se pohybuje od 4% ve Švýcarsku, Holandsku a Itálii, 9% v Albánii, 12% v Řecku, 14% v Makedonii až po 38% v Litvě, 40% v Lotyšsku, 44% na Ukrajině, 51% v Bělorusku. V Rusku je Praslovanů-Árijů v průměru 48%. Na jihu a v středním Rusku dosahuje ale podíl východních Slovanů, potomků Árijů 60 – 75%. Další otázka, můžeme i Kavkaz, Anatolii, Blízký východ, Arabský poloostrov považovat za pravlast Árijů rodu R1a? Jistě, že ano, koukněme se na to. Arménie. Věk společného předka rodu R1a je 4400 roků. Však nositelů této haploskupiny je tam pouze 5%.
Migrační trasy dávných nositelů R1a procházeli přes Anatolii na západem směrem do Evropy asi před 10 – 9 tisíci roky. Toto využili lingvisti, když do Anatolie umístili protoindoevropský jazyk. Není to ale pravlast pouze tranzitní cesta. Pravlast nemá a nemůže mít jazyk, která se celé tisíciletí přesouvá v efektech divergence a konvergence, přitom jeho nositelé přešli dalekou cestu z jižní Sibiře do Evropy. Bylo to v období asi před 20 tisíci do 10 tisíci roky. Dále před 5 tisíci roky odešli na východ, potom putovali dále za Ural do Číny, na jihovýchod od Indie a Iráku, na jih přes Kavkaz do Mezopotámie a dále do Arábie až po Indický oceán.
Haplotypy rodu R1a jsou na Arabském poloostrově přítomné v krajinách Ománského zálivu, v Kataru, Bahrajnu, Ománu, Spojených arabských emirátech, Saudské Arábii kromě toho i na Krétě. Názvy těchto krajin znějí nezvykle ve vztahu k rodu R1a ale nositelé této haploskupiny tam v dávných časech žili.
V rámci přesídlování rodu R1a se pohyboval přes západ k Atlantiku, Britským ostrovům a na sever do Skandinávie. Tento stejný rod přišel na blízký sever a východ na území Polska, Česka, Slovenska, Ukrajiny, Litvy, Běloruska, Ruska se společným předkem žijícím před 4900 roky. Tento předek zanechal přeživší potomstvo, jenž dodnes žije po celé Evropě, od Islandu po Řecko i Kypr.
Potomkové bratra předka R1a, subkladu (větve rodu) R1a-Z645-Z93 s téměř stejným haplotypem v DNA, přešli k jižnímu Uralu, tam si před 4000 – 3800 roky postavili hradiště a jedno z nich se stalo známé jako Arkaim. Poté už pod názvem Árijové odešli do Indie. Stejně tak v 2. tisíciletí před tzv. n.l. poměrně početná skupina rodu R1a-Z645-Z93, rovněž sama sebe nazývající Árijové, přešla ze Střední Asie na Íránskou plošinu. Toto je důležitá souvislost umožňující nazvat celý rod Ra1 rodem Árijů, v časovém intervalu před 6000 až 2500 roky. První údaj je začátkem rozdělení árijských jazyků na větve, druhý znamená čas posledního vzpomínání jména Árijů v písemných důkazech Achemenidů carské dynastie staré Persie.
Tato souvislost vede k totožnosti „Indoevropanů“, Árijů, Praslovanů (jako jedné z dvou větví rodu Árijů) a rodu R1a v rámci genealogie DNA. Mimochodem hledání pravlasti pro migraci i jazyky v jejich dynamice v průběhu několika tisíciletí a na vzdálenost mnoha tisíc kilometrů je beznadějné a neperspektivní. Rozdělení indoevropského jazyka se dělo celou dobu během 24 tisíc roků jestvování haploskupiny R1a.
Protože celý rod R1a můžeme nazvat rodem Árijů ve výše uvedených časových hranicích jednoznačně ukazuje, že nikoli Praslované hovořili „indoevropskými“ jazyky ale naopak, větev bratrů Praslovanů přinesla svoje árijské jazyky do Indie a Persie.
Zdroj:
kniha Původ Slovanů, genealogie DNA (Anatolij Klosov)
