Praslovani byli všude na Zemi
Ač lovecké kmeny žily na Zemi po dobu snad milionů let, nedocházelo u nich k přemnožení. Ženy byly společné, oplodnění náhodné, děti často obětovány bohům a kmeny se navzájem vybíjeli při hájení loviště. Zcela jinak tomu bylo u neolitických Praslovanů. Potřeba pracovních sil v zemědělství a řemeslech si vynutila mnoho dětí v rodinách, většinou okolo deseti, rozených plánovitě, neboť o obživu nebyla nouze. Tím ovšem v řadě následných generací počet obyvatel obrovsky narůstá, dochází k přelidnění osídlené krajiny, které půda už neuživí. Přibývající mladé generace byly nuceny hledat obživu v jiné krajině. K tomu přispěly lovecké kmeny kromaňonské, jenž mezi zemědělce vnikaly, loupily a vraždili. Před nimi Praslované utíkali co nejdále od napadené lokality. To pak urychlilo rozptyl v podstatě usedlých a nestěhovavých Neolitiků po celé Zemi.
Byly domněnky, že lovci přecházeli postupně na zemědělství. Avšak v tom jim bránily jejich mytologické předsudky a měly k němu hluboký odpor. Takže zemědělství a vše co k němu patří, zůstalo po všechny věky výhradně v rukou k tomu zrozených Praslovanů.
Kdekoliv se Praslované na zeměkouli vyskytli, všude nesli s sebou stejnou hmotnou i duchovní kulturu. Pěstovali stejné plodiny a dobytek, užívali stejných motyk, pluhů, drtidel, přeslenů, pecí na pálení vápna a keramiky. Stavěli stejné rodinné domky s hospodářským zařízením, všude užívali svého jazyka a písma. Tou rodnou školou byla jejich ámudarská pravlast, kde žili zpočátku po dobu asi jednoho tisíciletí jako jedna velká rodina. Tam si osvojili veškeré pracovní postupy jakož i svůj specifický jazyk a písmo, které si pak s sebou kamkoliv nesli.
Čína, první masovější migrace neolitických Praslovanů z jejich pravlasti směřovala směrem východním do úrodných povodí řek čínských, kde je neolit doložen už v 9. tisíciletí před tzv. n.l. Zde se v průběhu pěti tisíc let natolik rozrostli, že celá Čína byla praslovanská. Jenže tato vybudovaná a zásobená země přilákala ze střední Asie lovecké kmeny. Ve 4 tisíciletí před tzv. n.l. se jejich šamani stali čínskými císaři. Pod jejich vlivem byli domácí Praslované zotročeni, jazykově odnárodněni a jejich kultura značně zdeformována. Přesto v jednoslabičných slovech čínských vytušíme kořeny praslovanské. Uvedeme si nějaký příklad.
Z praslovanského „kunika“ (sestava – písmo) do čínštiny „king“ (písmo – kniha), z praslov. „járam“ přes „jařmo“ do čín. „ja’mo“ (čínština nemá „r“), z praslov. „tjemje“ (témě – půda) do čín. „thján“ (pole) apod.
Výrazně zemědělský životní styl venkovského lidu zůstal v Číně dodnes, stejně jako lidové zvyky v průběhu roku. Pak jsou to stejné zemědělské nástroje a praktiky, rodinné domky, kovolitectví a řemesla, plachetní lodě, přísné rodinné vztahy atd.
Střední Asie. Ačkoliv v infiltraci neolitických Praslovanů z ámudarské pravlasti směrem na západ byla zábranou sousední poušť Kara – Kum, přesto se i do střední Asie dostali a zanechali tam své jazykové prvky. Ze samotné Činy pod tlakem císařů prchali Praslované směrem východním do Koreje, Vietnamu a Indočíny, kde se dodnes udrželo jejich slabičné písmo a četné jazykové prvky.
Japonsko. Nástup neolitu je zde od Číny sice o něco pozdější a musel probíhat už pod terorem čínských císařů. Také vláda kromaňonské samurajské šlechty je zde pozdější, proto se zde praslovanský živel uschoval dodnes výrazněji než v Číně. Z Japonska se vrátili čeští technici a umělci, jenž vyprávějí, že poznali v japonštině mnohá slova slovanská. Např. japonsky „haj“ („ano“ – od praslov. slovesa „hajá“ – obhajovat – souhlasit), jako dodnes ve slovenštině „hej“ téhož významu. Dále jap. „mama“ (naše mama – maminka), jap. „čuj“ (dej pozor) apod.
Tichomoří. Neolitiční Praslované se nedali odradit ani velkým Tichým oceánem. K tomu měli vlastní vynález, čluny opatřené plachtami, jak to dokládá řecká báje o Prométheovi. Už v 7. tisíciletí před tzv. n.l. jsou doloženi na Havajských ostrovech, později ve 4. tisíciletí na Velikonočním ostrově, tam „lapitskou“ keramikou a slabičným písmem i skromným zemědělstvím. Potom se dostali až na Novou Guineu a do Austrálie, kde zanechali bumerang a po genetickém míšení u tamních mužů plnovous.
Na Velikonočním ostrově, skalnatém a neúrodném sice zanikli a zůstalo po nich jen slabičné písmo. Původně bylo psáno na palmové listy ale že promlouvalo lidskou řečí, domorodci okopírovali listy i s písmem do dřevěných tabulek, uchovaných dodnes. Tyto tabulky nazývají „kohau rongo-rongo“ (dřevo mluví-mluví), užívají jich pouze k magickým obřadům ale číst se je nenaučili.
Písmo rongo-rongo nebylo dosud rozluštěno, avšak jeho znaky jsou podobné znakům keramického disku z krétského paláce Faistos ze 3. tisíciletí před tzv. n.l. Text disku se po mnoha marných pokusech přece podařilo rozšifrovat sovětskému luštiteli ing. Gennadii Griněviči, který o tom píše v časopisu Sputnik (1986, č. 6). Prohlašuje daný text za praslovanský a je pochopitelné, že „profesionální“ vědci se mu vysmáli.
Stará Amerika. Na americkém kontinentě nastupuje neolit mnohem později ale má s Orientem souvislost. Neolitické prvky jsou zde příbuzné s havajskými a z toho lze soudit, že Neolitikové připluli na svých plachetnicích z havajských ostrovů k americkým břehům někdy v první polovině 2 tisíciletí před tzv. n.l. Příchod Praslovanů na americkou pevninu je dokumentován starou indiánskou bájí o příchodu „bílého vousatého boha“, který je mnohému naučil a potom vystoupil zpět na nebesa. Dnes ovšem víme, že to byli bílí vousatí Praslované, jenž nevystoupili na nebesa ale naopak tamními šamany zotročeni a jedinci často bohům krvavě obětováni, jako od Keltů v Evropě.
V místech Mexika zavedli Neolitikové zemědělství z místních rostlin, především kukuřice, brambor a jiných hlíz, dýní, tabáku, zeleniny a ovoce. Domestikovali zdejší lamy, z jejichž vlny tkali látky. Pálili keramiku, tavili kovy, těžili zlato, stavěli rodinné domy se šáchorovou krytinou. Stavěli šáchorové čluny dodnes užívané, zavedli slabičné písmo podobné orientálnímu. Všechny tyto prvky jsou na mexickém venkově v užívání dodnes a barevné ornamenty na keramice a tkaninách jsou podobné lidovým slovanským.
Pro tamní šamany – náčelníky Maye (mágy), Aztéky a Inky byli Neolitikové nuceni stavět rozsáhlé areály, chrámy a kláštery na horách až 4000 metrů vysokých a tam jim vynášet z úrodných údolí poživatiny a spotřební zboží. Aby stačila úroda, budovali zavlažovací systémy. Za to všechno byli ponižováni a vyvražďováni ve jménu křesťanství. Časem po genetickém smíšení s domorodci splynuli a zanikli. Přesto zanechali ve starých indiánských jazycích četné slovní kořeny své praslovanštiny. Z toho všeho je patrné, že to byli neolitičtí Praslované, kteří už asi 3000 let před Kolumbem a Vikingy nejenže Ameriku objevili ale i položili základy starých amerických civilizací.
Indie. V šíření neolitických Praslovanů z jejich pravlasti směrem jižním byly překážkou vysoké hory, takže do Indie pronikli přes horské průsmyky a údolím řeky Kabulu o něco později než do Číny. Už v 8 tisíciletí jsou zjištěni v úrodném povodí řeky Hindu a severní Indii. Právě ona hradba vysokých hor byla zřejmě příčinou, že o nich středoasijské lovecké kmeny nevěděly a Praslované v Indii mohli rozvíjet svou kulturu po dobu asi 5000 let. Za tu dobu celý indický subkontinent osídlili v úrodných krajinách a svůj praslovanský živel zakořenili. Takže když tam kněžské kmeny z Asie teprve okolo 2000 před n.l. vnikly, nepodařilo se jim vymýtit praslovanský živel, jen jej poněkud zdeformovat.
Asijští Kromaňonci nasadili vládu svého kněžstva. Domácí neolitiky si podmanili a učinili z nich otroky zvané „paria“ (praslov. „párajá“ = pracovat). Vynutili si od nich v povodí řeky Hindu postavení dvou vládních měst a do nich odevzdávání daní v naturáliích. Od toho nesou tato města praslovanská jména „mohen-džo-dáro“ (mocným co darováno) a druhé město rovněž praslovanského jména „Hára-ppa“ (prá-hára, pra-hromadění). Výběrčím daní museli domácí písaři vyrábět razítka neboli „pečetidla“, jimiž tito potvrzovali příjem daní a jichž se v troskách těchto měst nachází velké množství.
Zruční písaři se stávali pak profesionálními chrámovými, kde na přání kněžstva spisovali náboženské spisy sanskrtské a védské. Písaři vkládali do chrámových spisů (protože kněžstvo nechápalo zvukové písmo) nejen svou vlastní filosofii odlišnou od falických kultů kněžích ale také část své praslovanštiny. Uvedeme si pár příkladů. Ohnivý bůh Agni (ahniě – ohně), dárce života bůh Šiva (živáji – živý), pán tvorstva Brahma (od praslov. „prána“ – síla), záření těla aura (zora – záře).
Střední orient. Snad současně s průnikem do Indie postupovali Praslované z ámudarské pravlasti povodím řeky Heri – rud (hára – rud = zásoba kovových rud) do Afganistánu a Iránu. Časem zabydleli celé tyto krajiny až do severní Mezopotámie, kde zakládají neolitickou osadu Džarmo už okolo 6800 před tzv. n.l. Zde našli neobyčejně úrodné náplavy veletoků Eufratu a Tigridu. Když v průběhu více jak tří tisíciletí zabydleli a obdělali celou Mezopotámii, přepadli je tatarští Sumerové, kteří si zde vytvořili nad nimi své panství. Název „Mezo – potamie“ je původu praslovanského a znamená „mezi – potočí“ (meziříčí).
Přelidnění Mezopotámie už před vpádem Sumerů způsobilo další pohyb Praslovanů do Malé Asie a podél pobřeží východního Středomoří do Palestiny, kde založili osadu u Jericha a dále do úrodného povodí Nilu v Egyptě už v 6 tisíciletí před tzv. n.l. Postupují dále jednak po severoafrickém pobřeží do Alžírska, kde jsou doloženi v 5. tisíciletí ale současně přes Jordánsko do Arábie a přes Etiopii podél východoafrického pobřeží do střední až jižní Afriky.
Evropa. Z Malé Asie měli Praslované jen skok na velký ostrov Atlantis (později Lémnos) v Egejském moři, vulkanickým teplem ohřívaný a úrodný. Už okolo roku 6100 před tzv. n.l. zakládají na Balkáně osadu Sesklo a to byl jejich první záchytný bod na evropské půdě. Následovalo osídlení celého Balkánu, ještě koncem 6. tisíciletí před tzv. n.l. jsou už v Itálii, potom v jižní Francii a Španělsku. Ve 3. tisíciletí byli už téměř po celé Evropě včetně Skandinávie a Británie.
Nejdříve se Neolitikové rozšířili skoro po celé Zemi a teprve potom na základech jimi vybudovaných vznikaly pod vládou loveckých kmenů kromaňonských výstavné místní civilizace. Asi vás napadne, jak je možné, že když Praslované obývali některé země po dobu třech, čtyřech, pěti tisíciletí a přesto žádnou říši ani civilizaci nevytvořili. Spočívá to v jejich přírodou dané povaze, skromné a nevýbojné. Namísto válkám se věnovali práci a přemýšlení. Teprve rozluštěné nejstarší praslovanské nápisy nás dovedli k závěru, že poté co prošli celou zeměkouli, Evropa se stala jejich domovem až naposled.
Zdroj:
kniha O Slovanech úplně jinak (Antonín Horák)
