Prastaré umění Kazaků – charakterníků
Přestože charakternictví je v našem ponímání spojováno výlučně s bojovníky, kteří mají doslovně nadlidské schopnosti, není to zdaleka všechno. Můžeme dokonce říci, že charakternické umění ve významu vojáků s nadlidskými schopnostmi není co do obsahu více než 15 až 20% celého prastarého umění Kazaků, které se podle tradice nazývá Velký Spas. Je to všeobsahující umění jak správně žít – klíčový je zde kořen Prav, tedy podle Konů Pravi.
Podíváme se tedy v krátkosti na několik oblastí, které pokrývá učení Velkého Spasu. V tomto povídání si shrneme umění charakterníků, základní poznatky o tom, jak se má stavět dům a také jeden z jednoduchých rituálů jak vyčistit svůj dům od negativních energií.
Praktické základní metody staré slovanské tradice zaměřené na rozvoj člověka v našem Javném Světě si můžeme nejjednodušeji přiblížit právě na příkladu Kazaků charakterníků. Co to vlastně bylo za člověky a čím se lišili od běžných smrtelníků? Odpověď známe – ve starých časech se charakterníky nazývali Kazaci, kteří měli nadlidské schopnosti a žili v divokých, neprobádaných krajích, jenž se nazývaly „Divoké pole“.
Charakterníci dokonale znali stavbu a vlastnosti lidského „biopočítače“. Oni sami snadno a dokonale ovládali své tělo a Duši tak, že si vytvářeli v nich nové a stále dokonalejší „programy“. My, děti Předků, stvořeni Šestý den – nikoli osmý jako biblický národ – i sami činíme na svůj Obraz. My jsme stvořeni k Obrazu Našich Předků, a tedy i naše tvoření odráží tuto zákonitost. Počítač jako takový je naším výtvorem, tedy na jeho principu – jako na našem vlastním obraze – můžeme dobře názorně pochopit i naše vlastní fungování . Většina z nás však neví, co je co a už vůbec netušíme, jak náš vlastní „biopočítač“ ovládat. Proto nás řídí viry (Tóra a její demoverze Bible) a nikoliv vlastní „operační systém“ (tj. poznání Předků – Védy).
Charakterníci však měli v tomto naprosto jasno. Dokázali prolomit obranu jakéhokoli cizího nepřátelského těla – biopočítače – a zavést do něj rozličné virové programy, které nazývaly „Morok“. Pokud bylo potřeba, uměli se přepnout i na přímé řízení cizího těla. Dnes můžeme charakterníka nejsnáze porovnat s hackerem. Ale srovnání je jen přibližné, neboť dnešní hacker je pouze žalostná parodie. Charakterník uměl vědomě a mistrně pronikat do „biopočítačů“ lidských těl, přičemž dnešní hacker dokáže proniknout akorát tak do procesoru v železné či plastové krabičce.
Samotné slovo „charakterník“ znamená: „cha“ – vyšší, kladný, „ra“ – světlo, záření, „k“ – který, „tern“ – udržovat. Je to tedy ten, kdo v sobě udržel Vyšší Světlo a proto má dar neobyčejných, nadlidských schopností. Takové Kazaky-čaroděje často nazývali i „gardovníky“ nebo „zamoročníky“, protože dokázali zahalovat „morokem“, ale nejednou je nazývali pouze znachary či veduny.
Podle starých podání charakterníci toho dokázali opravdu hodně. Uměli přežít celé týdny bez vody; viděli na stovky kilometrů; přeměňovali se na kočky a psy. Celé dny dokázaly být pod vodou a na břeh vycházeli zcela suší, přičemž z ohně vycházeli mokří a napouštěli „mlhu“ či děsivé sny na nepřátele dokázali nacházet poklady. Rovněž uměli postavit mrtvé na nohy; z jednoho kraje stepi na druhý se dokázali přemísťovat v okamžiku; pomocí speciálních zrcadel viděli na stovky verst (naše původní jednotka vzdálenosti, 1 versta = 1066,8 metru) kolem sebe a dokázali se dozvědět úmysly nepřátel.
Pokud bychom také chtěli dosáhnout výjimečných výsledků, tak musíme vědět, že se cvičením je nutné začít už v dětství. Rituály a posvěcení vojáka-kazaka začínají doslovně od plenek. Otec synovi přikazoval: „Nestraš se smrti, straš se konce bez Slávy!“. Potom junák, který se chtěl stát charakterníkem, musel projít množství zkoušek a mnohé se musel naučit, musel poznat tajemství síly, které je ukryto v samotném způsobu života. Jako malý kazaček vyrůstal, dávali ho na učení ke zkušeným kazakům a starším. Takové děti volali „novoluně“ nebo „džuram“. Délka výcviku „novoluňátka“ nebyla vyhraněna, ale nebylo to méně než deset let. Ukončení přípravy určili poradci.
Kromě bojových umění – nutných, ale pro charakterníka nepostačujících – se učili mistrně vnikat do umu nepřátel a ovlivňovat psychiku nepřítele: vyvolat u něj vystrašení, demonstrovat svou převahu, navádět „manu“, „vyprazdňovat vědomí“ a další věci. Teprve když se toto všechno naučili, tak vstupovali do stavu charakterníků.
Z „jiného úhlu“ védického učení Velkého Spasu je umění správného stavění domu k bydlení. Kromě již zmíněných souvislostí závislých na metrice domu – používáme tradičně stopový systém, který začíná určením aršinu (délka ruky) domácího pána.
Tato míra byla nanesena na hůl, která sloužila stavitelům jako „metr“ , ale vyloženě od slova „měřit“, nikoli od názvu jednotky SI soustavy. Takovýmto způsobem se postavil dům „na míru“ jeho majitele, stejně jako oblečení či obuv nebo nástroje. Dům postavený podle stopového systému se vyznačuje „zlatým řezem“, je tedy postaven na „obraz majitele“ přesně tak, jak majitel je stvořen k obrazu Bohů. V takovém domě nevznikají stojaté vlny, které – jelikož patříme do Světlého Vesmíru – ničí stavby, které neodpovídají „Obrazu Bohů“, tj. zlatému řezu. Protože však člověk, který žije v nějakém domě nechce, aby se mu rozpadl, tak (nevědomě) „investuje“ svou životní energii na likvidaci stojatých vln, které vytváří Vesmír. V takovém domě si lidé zkracují vlastní životy, neboť dům je postupně zabíjí. Jsou to ty domy, které když přestanou být obydlené tak se začínají samy rozpadat. Stavby, které byly postaveny podle zlatého řezu, stojí i tisíciletí.
Aspekt použitých mír není jediný problém, který je třeba brát v úvahu při stavbě domu. Podle naší prastaré tradice je totiž dům oberegem. Vše začíná již výběrem pozemku, který nebyl nijak náhodný, ani nebyl otázkou finanční „výhodnosti“, ale vždy musel být vhodný pro budoucího majitele. V minulosti nebylo možné stavět například na křížných cestách, zásadně se dům nestavěl na nebo v blízkosti hřbitova, ani tam, kde předchozí dům shořel. Nemohlo se stavět ani tam, kde udeřil blesk, neboť to je svaté místo. Ne tam, kde byli oběšenci a podobně.
Na začátku se provedl obřad na přípravu vybraného pozemku pro konkrétního člověka. V procesu výstavby se speciálně ukládaly do rohů předměty, například zrno či mince. Podstata je ta, že s postupem zvedání materiálních stěn domu se zvedaly i jeho energetické stěny, včetně základu. Po vyvedení základu se na místo, kde budou stát kamna posadil strom. V naší kultuře platí zásada, že to, co je uvnitř domu, se podřizuje paní domu – včetně domovního ducha – a to, co je mimo domov je zase doménou domácího, tedy muže. V tomto duchu i domovního vždy krmí žena. Na základě této logiky se sázel „ženský“ strom. bříza, višeň, jabloň a podobně. Po ukončení domu se postavila kamna, zakryla se střecha a okna. Byl to svátek, při kterém se strom vykopal a prosadil před dům ve dvoře a paní se o něj starala. Energetika domu se tedy zásadně podřizuje domácí paní.
Hlavním předmětem domu jsou kamna, v nich žije Čur. Kolem něj se hlavně kroutí domácí paní. Muž se zase „kroutil“ na dvoře, ale dnes má zpravidla „těžší“ práci – sedí s ovladačem a pivem v ruce před televizí a doslovně zabíjí čas. Toto je jeden z hlavních důvodů hádek v domě a postupného vzájemného odsuzování se partnerů. Vychová takový muž ctnostné potomstvo? Každý si dokáže odpovědět sám.
Potom se energeticky spojovaly všechny „základky“ (ochranné předměty) které byly uloženy v perimetru stavby. Oni obklopili dům do výšky cca 2 až 3 metry a poté se nahoře napájeli jako střecha a nakonec se spojili na komíně. Takto se vystavil energetický dům a na celou stavbu „sedl“ mocný energetický blok, který má pěknou, světle modrou barvu, v žádném případě nikoliv temnou. Obrana – obereg – takového domu pracuje pak už vždy pro blaho svého majitele. Náhodně nebyly rozmisťovány ani pokoje. Na jih má být vždy orientovaný pokoj pro hosty – například obývací pokoj, kde chodí hosté – kdysi se nazývala také krásná palata. Na severu žili rodiče, neboť potřebují sílu, východní část je dětské teritorium. Západ je zase pracovní oblast.
Všechny hlavní dveře by měly být orientovány na východ. V takovém domě bude mnoho dětí a také brzy „vyletí z hnízda“, tj. najdou si partnery a budou mít své děti. Pokud je hlavní vchod na západ, tak bude materiální dostatek, ale děti budou žít u rodičů a Rod se nebude rozmnožovat.
V týdnu po svátku Kupala se večer kolem domu ukládaly misky dnem vzhůru. Ráno se otáčeli a tam, kde byla nalezena v misce vláha, se kopala studna, protože tam byla voda.
Dnes žije mnoho lidí v bytovkách, které mají úplně jinou energetiku. Proto se používají techniky, kterými se bytovky musí energeticky čistit a upravit byt pro majitele. Tyto techniky mají za cíl vytvořit a ochránit blahodárný prostor, ale je třeba to nejpozději po osmi letech opět obnovovat. Dům obereg se však nemusí už nikdy energeticky obnovovat, trvale chrání ty, kteří v něm bývají před negativní energetikou zvenčí.
V takto stavěných osadách za starých časů bylo mnoho dětí a všichni se měli dobře. Pokud šlo o město, tak před vstupem do jeho brány se pálily dvě velké vatry. Hořeli i do výšky 5 metrů a mezi nimi bylo jen něco kolem 60 cm k přechodu. Takové vatry vytvářely při zemi teplotu kolem 1 000 °C a mezi sebou cca 1 500 °C. Sloužili k očistě těch, kteří chtěli vejít do města. Taková očista se provádí i při přeskakování vatry na oslavách svátků. Toto však zároveň zaručovalo, že dovnitř nevešli ti, kteří nebyli schopni vydržet takovou záři. Později se na tento starý zvyk „zapomnělo“. Na cestách k osadám se sázely aleje topolů, neboť topol snímá všechno záporné. takové stromy jako topol, dub či buk by se neměly vysazovat blíže než 25 metrů od domu.
Uvnitř města byly ulice ve tvaru kruhů a radiálních paprsků, přechody mezi nimi ve tvaru svastiky. Dnešní města se staví chaoticky, což ovšem také není náhoda.
Čištění bytu či domu je zapotřebí zejména tehdy, když opravdu nevíme, kdo před námi v domě bydlel a co tam dělal. Takovým obřadem se aktivizuje energetická ochrana.
Jestvují různé techniky pro takovou očistu. Popíšeme si jeden jednoduchý postup.
Vezmeme 100g kamenné soli a za přibývajícího měsíce ji nožem zarovnáme a rozhrneme na pánvi. Pánev může být zcela běžná, ale nikoli teflonová. Přes celou takto rozhrnutou sůl vytvoříme velký, rovnoramenný kříž. Potom ve směru hodinových ručiček uděláme v každé čtvrtině malé, rovnoramenné křížky. Pánev dáme ohřívat na zvýšenou teplotu na sporák a necháme působit teplo. Sůl začne postupně prskat a vydávat specifický zápach. Kříž představuje pradávný symbol. Je to symbol Čtyř tváří Boha, nebo čtyři Světy, které jestvují na Midgard-Zemi. Je to Svět minerálů, Svět rostlin, Svět zvířat a Svět člověka. Kříž se začal zneužívat až s nástupem křesťanství.
Když máme již připravenou sůl, vezmeme svíčku, jenž obalíme papírem tak, aby stékající vosk nepadal na zem, ale zůstával pouze na svíčce nebo papíře. Se zapálenou svíčkou a během toho, jak hoří sůl na pánvi, postupně projdeme všechny kouty bytu tak, že v každém uděláme křížek. Musíme projít opravdu všechny kouty, včetně záchodu, koupelny či skříňových šatníků, přičemž postupujeme směrem od vchodových dveří proti směru hodinových ručiček. Nakonec očistíme vchodové dveře, poté svíčku zahasíme. Svíčka se nesmí hasit foukáním, neboť na oheň se nesmí plivat. Potom vše, co nakapalo na papír a zůstalo stečené na svíčce shrneme papírem a vyhodíme, ale ne do koše doma, ale rovnou do kontejneru.
Proč se zaměřujeme na kouty? Protože právě kouty „vysávají“ energii z pokoje. Tomu napomáhá ještě hodně i to, když stěny domu nebo bytu jsou hladké a rohy naprosto pravoúhlé. Nikdy nestavte takové domy, tedy nedělejte „dokonale hladké“ omítky. Po stěnách a do hladkých pravoúhlých rohů odchází hladce vaše životní energie. Počkáme až sůl dostřílí a utichne. Očistu vždy provádíme jen do té doby, než sůl hoří, tj. střílí. Potom ji vysypeme, pánev očistíme a můžeme ji normálně používat.
Každý člověk si kolem sebe vytváří svůj svět, svůj obereg. Dům, který je od počátku stavěný jako obereg, nebude nikdy potřebovat takovou dodatečnou ochranu. Kromě toho, za starých časů na okrajích osad vždy sídlili nejlepší lidé z osady. Ti jako první vždy přijímali na sebe útok nepřítele. Byli to vojáci. Vesnice jim zase za to pomáhala v těch věcech, které potřebovaly, aby se mohli soustředit na obranu. Ve středu osady zase vždy sídlili ti nejslabší a děti. A jak to změnila civilizace později? Právě naopak, na kraj vesnic začali vytlačovat „méněcenné“, nejčastěji chudé.
Zdroj:
slovanskakosile.cz
