Rassenia a rodovo-kmenová organizace společnosti
Organizace občiny původních obyvatel se jen málo odlišuje od organizace živočišného stáda. V živočišném stádě a v občině původních obyvatel je hierarchie. Avšak tato hierarchie slouží převážně na zachování druhu, nikoli na jeho zdokonalování. Občina těchto obyvatel tedy nedokáže vytvořit hierarchii ducha. Na to je potřeba jiná organizace společenství. A to rodová organizace a její odvozenina – individuální rodina.
Rodiny s vyšším mentálním a duchovně-mravním vývojem zastávají v Rodě dominantní postavení. Právě oni určují celou organizaci života Rodu. Nemíchají se s rodinami s nižším mentálním a duchovně-mravným vývojem. Rody a rodiny se ve snaze vyvarovat se degradaci, řídili pravidly a přikázáními Světlých Bohů a velkých Předků. Slované a Árijci dodržovali ještě následující – zajímali se o vědomosti a tvorbu, dodržovali pravidla lidského spolužití. Dále – lepší rodiny vstupovali do příbuzenských vztahů s těmi lepšími, jenž se nacházeli výše od ostatních, co se týká duchovně-mravních vztahů. Rovněž porovnávali svoje činy s požadavky Svědomí a Spravedlnosti, nepřipouštěli mísení krve s lidmi jiných druhů a vyháněli narušitele stanovených pravidel a přikázání ze svého Rodu.
Ve skutečnosti se tedy individuální rodina jeví jako důsledek přechodu k rodové organizaci společenství, které uskutečnilo skok od běžné reprodukce k mentálnímu a duchovně-mravnímu zdokonalování. Jak a kdy se uskutečnil tento skok dosud není známo. Je jasné jen to, že tato organizace je příznačná pro bílé lidi a byla jim dána Světlými Bohy a velkými Předky.
Slované spolu s Árijci dlouhá období zachovávali svou Državu. Zdrojem našeho vědění o Državě jsou Védy. Organizace života lidí v Državě dodržovala harmonii s přírodou, protože se nezakládala na zájmech konkrétních lidí (panovníků, úředníků apod.) ale na tradici, přikázání Světlých Bohů, našich Předků a na svědomí lidí. Država neměla individuálního panovníka. Uplatňovalo se tam samovládnutí Rodů Slovanů a Árijců. Síla Državy se zakládala na síle Rodů a duchovnosti jejich představitelů. V Državě každého člověka považovali za potomka Světlých Bohů a před nimi si byli všichni rovni nezávisle od úlohy, kterou plnili ve společnosti.
V ponímání Slovanů a Árijců národ nebyly jen obyvatelé žijící na určitém území ale souhrn Rodů a Kmenů. Pojem národ není totožný s pojmem obyvatelstvo, protože obyvatelstvo nemusí žít v Rodech ale můžou ho tvořit vyděděnci, cizozemci apod.
Duchovním základem Državy byly stará víra Prvopředků, jenž vysvětlovala a řídila všechny stránky života Rodu. Z ní neustále získávali starodávnou Moudrost a velkou duchovní sílu pro svoje bytí a tvoření. Nacházeli v ni taktéž odpovědi na všechny otázky se kterými se potkávali v životě. Stará víra je souhrn moudrostí a vědění Prvopředků, které jim ve starodávných časech darovali Světlí Bohové.
Ve slovansko-árijském společenství jestvovala duchovní jednota všech Rodů, občin, kmenů, základem které byla stará víra Předků. Právě oni udržovali národ v jednotě. Z toho vyplývá, že pojem Država se vztahuje k takovému společenství, v kterém se jednota národa udržuje jeho duchovností, založenou na staré víře.
Základem Državy byl Rod. Skládal se z jednotlivých rodin, jejichž jednou z úloh bylo pokračování a upevnění Rodu. Hospodářský život, výchova a vzdělávání dětí se uskutečňovalo v Rodě. Rod sám pro sebe zabezpečoval obydlí, stravu, oblečení, obuv, domácí nářadí a jiné předměty a zbraně. Pokud něco chybělo, vyměňovalo se to na trzích. Základem každého člena Rodu byla jeho práce, zacílená na blaho jeho a celého Rodu.
Rodová osada byla skit nebo skuf. Včele Rodu stála hlava Rodu. On však nerozhodoval o všech otázkách samostatně. Sám řešil jen každodenní úlohy a reprezentoval Rod v kruhu Državy (Državném kruhu). Při řešení společných otázek se scházel Kruh hlav individuálních rodin mající vlastní děti. Všechny otázky organizace života v Rodu se řešili v souladu s přikázáními Světlých Bohů, velkých Předků a též rodovými pravidly. S nárůstem počtu členů Rodu vznikla potřeba jeho rozdělení. Dělil se většinou na dvě části. Starší část zůstávala na starém místě pobytu a mladší část Rodu odcházela na nové místo, tam vytvářela svůj skit nebo skuf. Se vznikem nového Rodu vznikal kmen, který mohl mít do 16 Rodů. Jestliže kmen měl více než 16 Rodů přeměnil se na národ.
Později si za účelem urovnávání mezirodových vztahů začali volit kníže. Knížetem se stávala buď hlava starodávného nebo nového velkého Rodu. Zvolený kníže měl na starost řešení sporů mezi Rody, přípravu družiny a obranu kmene (národa) a jeho území. Poté co se Rody Slovanů a Árijců usadili v Irijských (Sajano-Altajských) a Ripejských (Uralských) horách, osídlili celé Bělovodí (současnou Sibiř), se Država Rassenia téměř úplně obrodila.
Vznikla nutnost vymezit území mezi kmeny a národy, které se začali formovat. Bělovodí rozdělili na 16 vsí (oblastí, krajů). Každá měla svoje hlavní město, v kterém se nacházelo vesné, obecní Kapiště (kultovní místo). Včele vsi stálo Velké kníže a Vesný žrec, které volili z řad nejschopnějších knížat a žreců. Država neměla císaře, faraóny ani cary ale řídil ji Državný kruh žreců a vládců. Jestvovali i Vesné kruhy, které tvořili knížata kmenů, hlavy Rodů a volchvové (žreci). Žreci a knížata patřili mezi nejschopnější. Právě jim svěřovali výkonné funkce řízení vsi a právo reprezentovat ves v Državném kruhu.
Od devátého tisíciletí před r. 2000 údajně n.l. začalo ochlazování na severu Rassenie. Osídlování Rodů Velké Rasy směrem na sever se zastavilo. Nyní se Rody začali stěhovat na jih, západ a východ. K osmému tisíciletí před r. 2000 údajně n.l. se na západe usadili až po současnou řeku Volhu, na jihu po Hindúkuš, Tibet a současnou řeku Huang He. Osídlili i tehdejší ostrov Sachalin, Východní (Japonské) ostrovy a oblast Ordos v současné Číně. Takže Država Rassenia a Dauria se rozprostírala na obrovském území a vstupovala do kontaktů, zdaleka nikoli přátelských s jinými národy. V těchto časech rodovo-kmenové zřízení v Rassenii dosáhlo vrchol svého rozvoje.
Ve slovansko-árijské společnosti jestvovali i kasty. Znamená to ale něco jiného než si většina z vás asi představí. Dle Slovansko-Árijských Véd se pod pojmem kasta označuje svazek lidí toho-kterého druhu činnosti. Kasta je duchovní svaz sjednocující lidi snažící se uskutečnit duchovní cíle. Sjednocuje lidi lidi podle jejich snažení plnit určitou duchovní povinnost vůči společnosti a nikoliv vůči profesnímu svazu. Kasty nejsou jen dělení Rodů a Državy na jakési samostatné skupiny lidí žijících podle vlastních pravidel. Je to duchovní hierarchie v které lidé na každé úrovni díky svým duchovním vlastnostem dobrovolně plní v Rodě, občině nebo v Državě příslušné funkce. Cílem kastového systému je zlepšení blahobytu Rodů prostřednictvím zvýšení efektivity dobrovolné práce člověka díky využívání jeho vrozených vlastních, jenž určují jeho specializaci v konkrétní pracovní činnosti.
Byli tři základní kasty, které se dělili na několik menších. Do první patřili věštci. Byli to žreci a kňažky, volchvové a volchvyně, čarodějníci a čarodějnice. Do druhé spadali vládcové a obránci. Byli to knížata, hlavy Rodů a občin, hetmani (vojvodové), bohatíři a vojáci. Do třetí patřili pracovníci. To jsou rybáři, včelaři, rolníci, dobytkáři, řemeslníci a obchodníci. V Državě kastám nikdo nesloužil. Naopak kasty pomáhali sjednocení lidí a upevnění Rodů a Državy prostřednictvím dobrovolné efektivní činnosti členů kast. Našli se ale i tací, kteří chtěli žít jenom pro sebe, uspokojovat vlastní rozmary atd. Tyto lidi vyháněli z Rodů a stávali se z nich vyděděnci.
Základ vojenské organizace Državy tvořili družiny. Družiny vytvářeli Rody, občiny a žreci u kultovních míst (Kapiště). Družiny formovali z profesionálních vojáků, kteří zasvětili svůj život na obranu vlasti. Včele družin stáli hetmani. V případě potřeby bránit Državu dávali dohromady i domobranu. Do ní zařazovali všechny muže, pracovníky Rodů a občin. Fakticky v Rassenii jestvovala všeobecná vojenská povinnost, proto obrana vlasti byla posvátnou povinnosti každého Slovana a Árijce. Kromě družin a domobrany organizovali i pohraniční službu. Tu tvořili Rody pohraničních vsí.
Řízení na úrovní Rodů a občin vykonával v Državě Kruh staršinů. Skládal se z lidí starších 64 let, měli dobré vědomosti, velké životní zkušenosti a velké zásluhy před Rodem a občinou. Hlavy Rodů a občin se zodpovídali Kruhu staršinů a staršinové je mohli jmenovat nebo odvolat v případě, že spáchali něco zlého. Řízení na úrovni kmenů v Državě vykonávali knížata, které volili z prostředí nejvýznamnějších a nejzkušenějších vojenských velitelů. Jejich úloha byla příprava vojáků a družin kmenů a taktéž vedení válek proti nepřátelům. Kromě toho řešili i spory mezi Rody a občinami.
Ve Slovanské Državě nebyla žádná moc jako taková ale řízení a vykonávalo se na čtyřech úrovních – občinovo-rodové, vesno-kmenové, žrecké a državné. Jestvoval Državný kruh v němž bylo 16 lidí, kteří řídili Državu. Ti samí lidé připravovali rozhodnutí pro Velký državný kruh, které se skládal ze všech vesných a kmenových knížat, všech vesných a kmenových žreců a vojenských velitelů. Svolával se jednou za devět roků a řešil nejdůležitější otázky Državy, zejména otázky vedení válek a nastolení míru.
Država představovala federaci samosprávných Rodů, občin a kmenů, spojených duchovním řízením žreců a ochranou profesionálních vojáků. Díky své sociální organizaci a úrovni duchovního rozvoje členů Rodů a občin Država Rassenia jestvovala mnohé tisíciletí. Přestala jestvovat po rozhodnutí žreců v polovině druhého tisíciletí tzv. n.l., kdy dobrovolně vstoupila do sílící Moskovské Rusi.
Zdroj:
kniha Bystvor (Svetozár)
