Ruskolaň, Makedonie, Bosporské království a Sarmati

Nejpevnější a nejmocnější byla Slovansko-Árijská Država Rassenia. Pevně si zachovávala svoje pozice Dauria, Slovenia, Skandinávie a Venea (Venedia). Postavení Makedonie kvůli sílícímu vlivu Říma už nebylo tak silné. Ještě horší to bylo v Ruskolani, kde vnitřní rozkol poškodil rodové základy, což způsobilo zkázonosné následky už v blízké budoucnosti. Konfrontace s Makedonií byla důvodem k navázání přátelství s Řeky, rozšiřováním obchodních vztahů a růstu jejich civilizačního vlivu. Působil však negativně na skifské společenství a v krátkém čase zapříčinil jeho duchovně-mravní pád a následnou katastrofu. 

Nejslabším článkem v tom (4. – 3. století před tzv. n.l.) období celého slovansko-árijského světa byla Ruskolaň. Navázala těsné hospodářské vztahy s Řeky v období válek A. Makedonského. Řekové v daném období znovu získali svoje kolonie. Příliv Řeků na sever se zintenzivnil po začátku řecko-makedonských a makedonsko-perských válek. 

Právě to mělo za následek vznik Bosporsko-řeckého království koncem 4. století před tzv. n.l. V tom čase Bosporské království zachvátilo východní část Kerčského poloostrova (nejvýchodnější část Krymu), včetně Feodosie, Tamanského poloostrova a pobřeží, dolní tok Kubáně a některé její přítoky. 

Po výpravách A. Makedonského a rozpadu Velké Makedonie se vztahy Bosporského království a Řecka značně upevnili, vzrostl i zájem o otroky. Od té doby a během dlouhých roků mezi Bosporským královstvím a Ruskolaní pokračovali války. Už koncem 4. století před tzv. n.l. Bosporské království začalo konflikt s cílem dobýt zbývající část Tavrie (Krymu) a celého zůstatku Přičernomoří. 

Řekové totiž využívali potenciálních nepřátel Ruskolaně – Makedonie a kočovných Semitů – Sarmatů. Vystihli, že král Makedonie a Frakie Lysimachus uskutečnil výpravu proti Ruskolani. Bosporští Řekové zaútočili v Přičernomoří a postoupili do Olvie. Skifové ale odrazili útok a donutili Řeky aby ustoupili a proto se jim podařilo dobýt pouze část Krymu. 

Římani začali budovat říši, v Íránu se vytvořili dvě národnosti, jenž sehráli velkou roli v minulosti Íránu a Ruskolaně. Tyto dva národy byly reprezentované Pharfenonci a Sarmaty. Pharfenonci se vyvinuli díky smísení ostatků Peršanů, Asaků a Asagetů Rassenie, kteří šli spolu s A. Makedonským do Indie a později se vrátili do Persie. Po smrti A. Makedonského se jeho Velká Makedonie rozpadla. Jeho nejbližší spojenci si rozdělili mezi sebou krajiny i vojsko. Východní část říše převzal Selevk, zakladatel královské dynastie Selevkidů. Asaky a Asagety rozdělil na dvě části.

První část se nechal pro sebe a druhou přidal k Severnímu Kavkazu, protože se obával, že Rusové (Skifové) Ruskolaně, kteří byli nepřáteli Alexandra, mohou napadnout jeho krajinu přes Kavkaz. Na Severní Kavkaz přišli Asakové a Asageti jako Asové a Geti. Ale protože přišli z Indie, nazývali je Indy.

V roce 251 před tzv. n.l. začali Rusové a Árijci povstání. Z počátku se jim nepodařilo vítězit. Jejich vůdce Arcak (Aršak) utekl do Rassenie a odtud se vrátil s obrovským „húnským vojskem“. Toto vojsko a povstalci, kteří se k němu připojili, rozdrtili vojsko Selevkidů a následně se jejich stát rozpadl. Rusové (můžeme říct i Slované) a Árijci opět dobyli území současného Afganistánu a značnou část současného Íránu. 

Semitům – Sarmatům nezbylo nic jiného než odejít na sever do Ruskolaně. Před vpádem Rusové (Skýtové) navázali blízké vztahy s Řeky. Ty však zapříčinili rozklad skifské společnosti a ztrátu zodpovědnosti za vojenskou bezpečnost krajiny. V tom čase se Semiti – Sarmati řítili podél Kaspického moře na sever. Do bitek se vrhali s pokřikem „Mara! Mara!“, což tehdy znamenalo „Smrt! Smrt!“. 

Tento pokřik vznikl ve starodávných časech, když Rusové (Slované) a Árijci dobyli Babylon a Dvojřečí (=dvě řeky), zakázali lidské oběti jako to dělali v Indii a Číně. Zavedli tak kult uctívání Bohyně Mary (Smrti). Po jejich odchodu se nejvíc rozšířil v řadách značné časti kočovných semitských národů. A tyto národy tvořili hlavní část Semitů – Sarmatů. Skýti (Rusové) kladli odpor ale často byl neorganizovaný a bez účinku. V důsledku toho byli nuceni ustoupit na všech frontách. Bosporské království, založené Řeky, navázalo se Semity – Sarmaty obchodní vztahy.

V tom stejném čase Rusové, Geti a Asové, vytlačeni z východu Semity – Sarmaty, vytvořili na Západním Kavkazu svoje království, které delší čas vedlo nerovný boj se Sarmaty a Řeky. V průběhu tohoto nerovného zápasu se morálně a duchovně zlomení Rusové, Geti a Asové ve 2. století před tzv. n.l. vzdali Světlých Bohů a přijali křesťanství. Apoštol Andrej Prvozvaný jim přinesl tuto víru. 

Ruskolaň tísněná Makedonií, Bosporským královstvím a Sarmaty ze třech stran se ocitli téměř v izolaci. Skýtové (Rusové) houževnatě bojovali, odpovídali úderem za úder. Zvláště mohutný tlak na západní Skýty vytvářeli Sarmati. Pokračovali ve válce s obrovskou krutostí a snažili se úplně zlikvidovat právě Rusy (Skýty). Skýti se zachránili pouze na okrajích krajiny, v bukových a habrových lesech Podněperska. 

V Skýtii (Ruskolani) začala nová epocha. Změnil se i vzhled obyvatel. Místo světlovlasých Rusů (Slovanů) přišli černovlasí kočovníci Semiti – Sarmati. Porážka Ruskolaně zkázonosně ovlivnila osud Makedonců, Tráků a Dáků. Z jihu proti nim vystoupili Řekové s Římany, ze západu Římani a z východu Sarmati. 

Za vraždění Rusů (Skýtů a Makedonců) Ruskolaně a Makedonie by se dala dát tečku, když by toto vraždění a vliv Řeků naň neměli svoje následky v pozdějším období v dlouhém boji Moskovské a Litevské Rusi. Dle E. I. Klassena, část Makedonců se okolo roku 320 před tzv. n.l. přestěhovala k Baltskému moři a vybudovala svoje nové osady pod názvem Bodriči, kteří až do svého zániku zachovávali erb Alexandra Makedonského. Zanedlouho se však určitá jejich část přestěhovala na Ilmen a Lovat. 

Když vypukl boj mezi Moskovskou a Litevskou Rusí, Moskva dokazovala starodávné podrobení Litvy Rurikovcům ale Poláci tvrdili: I před Gediminasem známe knížata Litevců a po Gediminasovi začali je nazývat Velký. Co se týká původu kmene těchto knížat, pochází od ztracené avantgardy vojsk Alexandra Makedonského. Když se tyto vojska na Kavkaze dozvěděli o smrti vůdce, nasedli do lodí a plavali domů po Kaspickém moři, protože si mysleli, že je to Středozemní moře. Samozřejmě, připlavali do neznámých stepí, přešli tyto stepi a zabloudili v lese. Přeměnili se na divochy a stali se Litvou. 

Dvě zajímavé svědectví ale zároveň pololegendární a polomýtické. Může se tak zdát ale jen na první pohled. V těchto svědectvích je část skutečnosti a část něčeho mýtického. 

Makedoncům, kteří šli s Alexandrem Makedonským se v pověstích, mýtech, v etnické paměti nakonec zachovali vzpomínky na svojí starodávnou vlast na Uralu, jenž opustili jejich předkové velmi dávno. Pověsti, mýty, jiné svědectví, etnická paměť a biologická orientace, všechno to zahrálo rozhodující úlohu v tomto fenoménu, kdy se část Makedonců rozhodla vrátit do své starodávné Vlasti.

Okolo roku 320 před tzv. n.l. nasedli do lodí a plavili Kaspickým mořem na sever ve snaze uskutečnit svůj sen. Buď se jim nelíbilo na Jižním Uralu nebo z jiných závažných důvodů byli nucen jít nahoru po Volze a potom se ocitli na Západní Dvině a následně ve Venedském moři, nakonec se dostali do Pomořanska. 

Přirozeně Rusy (Makedonce, budoucí Bodriče a Lutiče) jiné národy Rusů přivítali přátelsky, protože podobné osady Slovanů (Rusů) a Árijců nebyli pouze zřídkavé. Byli dobří vojáci a hned se zapojili do války proti Keltům a zastavili jejich postup. Fakt tohoto přestěhování potvrzují i jména Makedonců a Litevců. Makedonci mají jména: Filippos, Alexandros apod. Litevci: Gediminas, Brazauskas apod. Skýti mají jména: Avaris, Anarhis atd. Podobnost jmen poukazuje na etnické příbuzenstvo a jejich společnou slovansko-árijskou minulost. 

Zdroj:

Bystvor kniha 2 (Svetozár)