Slovanské písemnictví

Mezi našimi Slovanskými Předky byli nejvíce rozšířené Runy a Staroslovanská Bukvice. Nejrozšířenější a nejvíce používaná byla právě Bukvice, což ukazuje gramotnost Slovanů. Byla tu byla tisíce let před tím než se objevilo křesťanství. Mimochodem, článek o Staroslovanské Bukvici najdete rovněž na našich stránkách. Rozsah dědictví našich Předků je za všemi očekáváními, jenž jsou nám známi z prostředí ve kterém vyrůstáme a žijeme. Stále nám je předkládáno, že Slované byli nějací divoši, kteří slezli ze stromu těsně před tím než přišli nějací dva pologramotní mniši. Samozřejmě opak je pravdou. 

Začněme např. Etruskami. Existuje etruský nápis na čtyřhranném kameni z Volterry, který po přepsání do našeho současného písma vypadá následujícím způsobem: DVIARASADENTMASELAEITRECSDENSTMENADA. Bukvice pravděpodobně existovala již polovině prvního tisíciletí před n.l. a spadala pod etruské písmo. Přepíšeme text bukvicemi a zjistíme, že každý jižní Slovan (Srb nebo Bulhar) ho bez problémů přečte a pochopí jeho význam. Po přepsání: 

двиаразадѣнтмасѣлаєитрєчдѣнстмєнада: двиа раза диен тма сиела е и треч диенс тменада. Po překladu získáme: dvakrát za den tma sestoupila, i třetí den je této tmě podobný. 

Jedná se o první z třech tisíc etruských nápisů, které nepotřebují speciální vysvětlování. Srozumitelné, gramaticky stanovené pořadí slov v provedení jižních Slovanů. Díky tomuto můžeme konstatovat holý fakt přítomnosti slovanské řeči a písemnictva v místech nedaleko od Balkánu. Co se týká času, jde o období jeden a půl tisíce let před příchodem Cyrila a Metoděje. Nejednou bylo takové rozluštění etruského písma publikováno v sovětském časopise Prostor č. 5 z roku 1968 v článku s nadpisem „O jazyku některých etruských nápisů“. Lingvisticky a gramaticky je dokonalý tento text, nepotřebuje žádné odhady a kombinační porovnávací výklady. Není to žádný praslovanský jazyk, jak by se nám snažila vnutit tzv. moderní věda, ale jazyk jižní větve Slovanů. Praslované jsou pouze jeden z dalších výmyslů. Dodnes si tento živý jazyk zachoval základní dialektické znaky, jenž jsou zafixované v lexice a gramatice staré zprávy. 

Možná se ptáte, proč jsou slova psaná dohromady. Stejným způsobem je to např. i v sanskritu. V jazyku Hindu už text rozdělený je. Tibetský jazyk také nemá rozdělená slova. Všechny mateřské jazyky nemají znaky na rozdělování slov. Takové znaky totiž narušují odevzdávaný obraz a převádí ho na plochou informaci, která ve vnímání našich Předků znamená poznání formy „ležící na povrchu“, což je „lež“. 

Sanskritolog a mytolog Friedrich Max Müller (1823-1900) patřil mezi největší představitele porovnávací jazykovědy a napsal: „V období předcházejícímu vytvoření současných etnik každé slovo v prvopočátečním árijském jazyku bylo mýtem, každé jméno obrazem, každé podstatné jméno určitou osobou a každý předmět malým dramatem. Z tohoto důvodu mnozí pohanští bohové nejsou nic jiného než výsledek personifikace poetických označení jmen neočekávaných dokonce i pro ty, kteří je vymysleli.“

Podívejme se nyní na konkrétní písemnosti. Ku příkladu uzlíkové písmo sloužilo kromě běžné funkce odevzdávání informace i jako okrasa interiérů nebo jako oberegy. Svou podstatou to jsou trojrozměrné hieroglyfy ze kterých byla sestavená prastará abeceda, z té po mnohých tisíciletích vznikla hlaholice. O Bukvici již víme, že každá má několik hlubinných, tj. tajných obrazů, jenž pomáhají vyjádřit podstatu slova vytvořeného z bukvic. Bukva „Азъ“ má tyto významy: počátek, prvopočátek, zdroj, jediný, jedinečné, člověk, já, ve skutečnosti může být obrazů i více. 

Naši Předkové měli celostní systém zobrazování, kompletní Bukvici. Z obrazů tak sestavovali slovo ale potřebný obraz věděli už dopředu. Při změně zápisu se mění obraz slova. Jakékoliv zkažení základní osnovy neodvratně vede k povrchnosti v úsudku o čemkoliv, tzn. ke lži. Naše původní systémy písemnictví včetně Bukvice a Hlaholice v sobě nesou obrazy odrážející klíčové filozofické významy vnímání rozumného člověka: Bůh, Duše, Duch, Svědomí, Život, Bytí, Míra, Istina (Absolutní Pravda), Pravda, Rozum, Hmota, Síla (energie), Skutečnost, Podstata, Obraz, Poznání, Práce, Tvoření, Pokoj, Cíl, Lad (harmonie), Světlo, Tma, Dobro, Zlo, Počátek, Libost, Matka, Otec, Rod, Národ a obsahují v sobě překvapivé množství nápověd, které jsou zacílené na samotnou podstatu jevu. 

Řekneme si něco u Runách. Mnozí tzv. odborníci dnes tvrdí, že dokážou číst staré texty a nenachází v nich moderní doplňky, často používaný argument je např. slovo energie. Chybí jim však elementární poznatky o systému našeho písemnictví. Znaky sanskritu mají každý až 50 významů, od jednoduchých, povrchových až po hloubkové, obrazové čtení a to je jenom zjednodušená forma ch´Árijské Karuny. Možná jste se střeli s jevem, že několik překladů toho samého textu je vysvětlováno rozdílně. Někdo čte povrchně, někdo hlouběji a jiný vidí obrazy. Díky tomu se po tisíciletí uchovalo množství cenných informací, protože je bioroboti nedokážou přečíst. Krátký text tak může obsahovat množství informací v původní, nezkreslené formě. Nutno říci, že překlady pro veřejnost jsou úmyslně dodávané v co nejprimitivnější, povrchové formě.

Co je vlastně ta Runa. Není to ani písmeno ani hláska. Na rozdíl od sanskritu má každý znak 144 významů (obrazů). Tak ti filozofové, kteří tvrdí, že umí číst runový text lžou sami sobě. Zvládají pouze vrcholky a nemají ani ponětí o existenci kořenů. Runa je tajný (nejvyšší, hlubinný) obraz toho jevu, události, jenž se zobrazovala v runovém nápisu, jeho podstata. Karunu, svaz run, není lehké rozšifrovat a nedokážou ho přečíst ani různí samoukové a amatéři. Svedou to pouze dobře vyškolení profesionálové, mající dar sjednocovat a chápat cestu obrazu runy (daarungové). 

Ch´Árijská Karuna je svaz run, písmo žreků, sborník tajných runových obrazů. Základní počet run je 144. Doplňkově se používají runy času, prostoru, směru, rozšiřování se, měnících se obrazů, pronikajících obrazů atd. V Knize Světla je použito 256 run, je jich však mnohem více. Zjednodušené formy Karuny jsou: 

Sanskrit, samostatně skrytý jazyk žreků. Forma jazyka, kterou odevzdávali v tanci na chrámové hoře speciální tanečnice se tak i nazývá devanagare (děva na hoře, dnes je to jeden z „fontů“ sanskritu). Dále Futark, Slovanské runy, Sibiřská (chakalská) runnice. Příklady psaní (Ch´Árijské Karuny):

Runa Ka: svaz, spojení (když je na začátku slova), jedno z mnoha (pokud je na konci slova)

Runa Ras (Расъ): svatý leopard bílé barvy, nebeský čertog

Da´Árijské Tragi (Тьраги, stvrzená zářící cesta), hieroglyfické (ideogramové) načrtávání odevzdávaných obrazů. Četli se všemi čtyřmi směry. Příklady psaní:

Traga RA: světlo, záření

Traga: umisťuje se v čase na dodání smyslu děje

Rassénské obrazově-zrcadlové písmo (molvice), toto písmo dnes nazývají etruské (tyrhénské) písmena, jenž se stali základem starofénické abecedy na bázi kterého bylo vytvořené později zjednodušené řecké písmo a latinka. Ruský vědec P. P. Oriškin ve své knize o rozluštění starých jazyků, Babylonský fenomén, vyzdvihuje jednu neopakovatelnou osobitost rassénského písma, zrcadlivost, před kterou se ukázala dnešní lingvistika s jejím heslem „etruské se nečte“ bezmocná. Jak vidíme, tak rassénské písmo je organickou syntézou obrazného naplnění bukev a slov ale i způsobů na vyjevení tohoto obrazového naplnění. Příklad psaní: 

Svatoruská Bukvice, nejrozšířenější druh písma mezi slovanskými národy starověku. Používali ho i žreci při uzavírání důležitých mezinárodních dohod. Jednou z forem svatoruské Bukvice je známé polorunické písmo, kterým byla napsána Velesova kniha. „Velesovice“ je typologicky starší než cyrilice. V textu Velesovo knihy byla objevena fonetická zvláštnost jakou je „cokání“, to znamená, záměna č za c. Toto je velmi rozšířené v novgorodských gramotách. Příklad psaní Velesovy knihy:

Formou Bukvice bylo i písmo „Slovieni“ v kterém se podobně jako v sanskritu používalo ještě slovanské struktury „tha“ „bha“ apod. „Slovieni“ byl dost těžký systém písma na denní používání, proto se následně objevila zjednodušená forma objemná, všeobsažná Staroslovanská Bukvice. Skládala se ze 49 znaků (obrazů) v které zápis odevzdával ne jen grafému sestaveného slova ale i jeho obrazový smysl. Příklady psaní:

Bůh žijící na Zemi, je Tvůrce

Mnohoobrazný Božský smysl

Moudrost na Zemi a Nebesích

Hlaholice, trhové (obchodní) písmo, které se později začalo používat na psaní pověstí a křesťanských knih. 

Slovanské národní písmo, čáry a řezy. Používané na odevzdávání krátkých zpráv běžného života. Příklad psaní:

Další byli: Vojvodské (vojenské) písmo, tajné šifry

Knížecí písmo

Uzlíkové písmo. 

Karuna, Tragi, Světloruské Obrazy nejsou výtvorem pozemského tvoření. Futark, Sanskrit, 49 znaková Bukvice a jiné byli vytvořeny na Midgard, vytvořili je naši Předci v čase. Obraznost našeho jazyka vyplývá z run, které jsou grafickým Obrazem Skutečnosti a Všech, kteří v ní jsme. Nemají pouze jeden obrazový význam, tento princip je zachovaný v Bukvici, i v Hlaholici. 

Zdroje:

tartaria.sk

jasenka-nasaotcina.cz