Slovo moudrosti Volchva Velimudra
Každý národ má svoje tradice, kulturu, Víru v jejichž základech jsou vždy uložené moudré výroky Předků. Proto v národu věřili hlavně tomu, kdo je starší, tj. svým Předkům. V Bělovodí jestvuje výraz – k Bohům vysoko, do Moskvy daleko, budeme žít tak, jako radili Dědové. Pod pojmem dědové rozumíme Předkové našich Rodů a Moudrost, kterou nám zanechali, uchovali v pověstích, pořekadlech apod.
Libovolné přísloví či výrazy, to je vždy filozofická mysl. Například: jeden um – dobře, dva – lepší, ale tři – raději zahodit. Znamená to, že před začátkem nějakého díla člověk začne rozmýšlet, používajíc svůj um a to je dobře. Ale jak se zapojí se Svědomím a Rodovou pamětí je to ještě lepší. Jestliže se však snaží někdo zvenku přivléct cosi cizího, tak to raději zahodit. Každý člověk potřebuje vyplnit to předurčení, kvůli kterému se narodil v závislosti na cestě vývoje po jaké se vydal.
Fyzické tělo je nástrojem na materializaci svých myšlenek. – Velimudr
Podíváme se na některé výroky Volchva Velimudra s komentáři.
„A pověděné vám, děti, bude Slovo jasné, Slovo velmi Moudré, Slovo Staré. Jasné Slovo to není to, co počalo se v mlze ale to, které samotná matka život vytvořila a Volchva jménem Velimudr obdařila. Slovo Moudré toto, šíří Zvěst, jeho dobří lidé uchovávají celý život. Přijměte pozvání, děti, Zvěst poznávat není to, co přes močál staví jez (nebo cesta přes vodní plochu). Tuto Zvěst třeba umem přijímat i srdcem přijímat ale nejlepší do každého obrazu Slova Moudrosti vnikat.“
Velimudr upozorňuje, že nejen umem je potřebné poznávat Moudrost, třeba ji přijat do svého srdce a vniknout do každého obrazu.
„Těm dětem božím, které si vybrali Pravou Cestu k výšinám Ducha, s každým krokem se bude kráčet náročněji, neboť cesta po které oni jdou, se stále zužuje, mění se na chodníček, která stále strměji a strměji stoupá nahoru a mizí v nadoblačné dálce. Ti, kteří projdou do konce po této Cestě, nehledíc na těžkosti a útrapy, dostanou takové Duchovní blaho, Moudrost a Duchovní sílu, o jakých ani nepomysleli. A ti, kteří se rozhodnout jít dolů po vychozené cestě, nikdy nedostanou dostatek síly, aby vrátíc se k pramenům, vyzdvihli se do výšin, protože jdoucí dolů ztrácejí rozum a sílu a Peklo před nimi otvírá svoje široké brány ale pro vytrvalé, jdoucím k výšinám Ducha, Veles-Bůh Bránu od Nebes otvírá a všechny mnohobarevné Svargy Přečisté houževnatých Duchem pro sebe nachází.“
Smysl uvedeného je v tom, že si každý musí vybrat sám jakou cestou jít – vedoucí dolů nebo nahoru, tzn. k výšinám Ducha. Lidé žijí v daném světe Javi nato, aby dosáhli výšiny Ducha. Ale výšiny Ducha dosáhne ten, kdo buduje a naplňuje Kony Rodu. To znamená, že nikoli ten člověk se stane duchovním, který během svého života nic nedělal jen se modlil, dodržoval půsty, obřady a všechny podobné věci. Nevyhnutelné je ještě plnit Kony a přikázání našich Bohů a Předků.
„Posvátný dluh každého muže ze všech Rodů Velké Rasy je bránit svoje Rodné Otčiny, staré a malé z Rodů svých, Rody přátel a blízkých svých.“
„Když někdo polaská a nakrmí dítě – sirotu, dajíc mu střechu, teplo a domácnost z Duše a nikoli pro kořist, tak vykoná čin blahý a účinek z něho bude větší, než od stovky blahoslavených Mudrců.“
O jedné věci se velmi těžko uvažuje – když jde o bezprizorní děti bez rodičů. Lepší je, když člověk v souladu s danými přikázáními, přijde na oddělení sociálního zabezpečení a nebo do dětského domova a chce si dítě osvojit. Protože si chce vzít dítě, zaplatí. Cizinci dostávají dítě mnohem jednodušeji, bez problémů. Co se s ním bude dít dál nikoho nezajímá. Třeba aby z něj vychovali nepřítele naší země, jako mameluka? Mameluk znamená vychovaný daleko od mateřského náručí. Jestvuje i pojem mankurt. To je fanatik, jenž byl na příkaz svého učitele ochotný položit život bez zaváhání. Naši Předkové měli heslo: když ne ty, tak kdo? Znamená to, že člověk mohl odmítnout bojovat za jiného člověka ale nikdy nesměl odmítnout bránit svůj Rod, svoje děti, své Předky.
„Chyby nedělají jenom ti, kteří nemyslí na vykonání jakýchkoliv dobrých činů a nepřikládají ruku svojí na budování blaha svého Rodu.“
Dnes zní tato fráze jinak – chybu nedělá jen ten, kdo nedělá nic. To není přesné, protože konat třeba ale pro blaho svého Rodu. Člověk si myslí, že když nic neudělá, tak neudělá ani chyby. A tu je velký omyl. Jakmile člověk nic nedělá znamená to, že se nevyvíjí a jak se nevyvíjí znamená to, že degraduje.
„Ten, kdo pochopí málo, málo i najde, ale ten, kdo pozná mnoho nenajde nic ale jeho Duch zmocní.“
Pokud člověk málo pozná, tak i málo dosáhne. Ku příkladu. Člověk poznal jak vyrobit koloběžku a nebo kolo a našel koloběžku a kolo. Když člověk pozná víc, např. okolitý svět, Vesmír, tak už nenachází nic. Vesmír nepatří jen jemu samému. Jeho Duch i tak zesilní.
„Jestli má někdo na duši břemeno, je nejjednodušší rozdělit se o něj se svými blízkými ale se svým Rodem. Ale když je vašemu blízkému potřeba vaše pomoc, pomůžete mu vy.“
Když někdo přichází k vám o pomoc, nemožno odmítnout, pomozte. Velimudr vždy upozorňoval: pomáhejte jen tehdy, když vás prosí o pomoc. Jestliže neprosí, netřeba jít: člověk, který neprosí o pomoc, znamená to, že ji nepotřebuje.
„Někdo se snaží poznat malé, někdo velké ze Staré Moudrosti, rozmýšlející přitom, že se to dá lehko udělat. Aby poznal malé a velké ze Staré Moudrosti, nemusí stačit ani stovka lidských životů.“
Celý život se dá strávit v knihovně, číst dlouhý rukopis a nakonec se i tak ukáže, že i když přečteme za život několik rukopisů, dokážeme poznat jen jediné zrnko. Ale kolik Moudrosti je v dalších zrnkách, které jsou hned vedle. Předkové hovořili, že Moudrost je potřeba přijímat obrazně.
„Poznávajíc obklopující nás Svět Javi, dříve nebo později přicházíme k jasnému pochopení toho, že poznáváme sami sebe, neboť naše jestvování ve Světě Javi je neoddělitelnou součástí nás samotných.“
Lidé poznávají okolitý svět z pohledu svého vnitřního světa. Člověk přestává jestvovat v tomto světě a tento svět se ruší, mizí. Tento svět pokračuje jen do té doby, pokud se v něm člověk nachází, když mizí, lidé mizí spolu s ním a odchází do druhého světa, jenž se vůbec nepodobá tomuto. Naši Předkové věděli, že jakmile národ bude shromažďovat negativ, sbírat negativní energii, tak i Příroda vůkol místa žití toho národa se začne ničit.
„Kdo je jako člověk, který žije jen pro své vlastní touhy a nejrůznější špatné skutky, ničí svou čistou Duši a neplní svůj dluh vůči Rodu. Ostatně není divu, že útočištěm takových lidí na konci Životní Cesty je Peklo bezhraničné.“
Jestvuje slovanské pořekadlo – budeš vést správný život tak dosáhneš Svargu Přečistou, ale když budeš vést neslavný život, tak se dostaneš do křesťanského ráje. Protože křesťanský ráj se nachází tam kde Peklo – na Východ od Země. Když člověk žije jen pro svoje přání tak nic netvoří a odchází do Pekla. Tam mu nedají oddychnout a budou ho sledovat všechny oči.
„Nic se neděje náhodně, v libovolné náhodnosti je ukrytá zákonitost.“
Co znamená ukrytá zákonitost? Je skrytá před těmi, kteří nesprávně pozorují.
„Tři Velké Tajemství Bytí jsou ukryté pro paměť člověka a uchovávají se devíti pečetěmi: jak se narodil člověk v bílém světě, jak jeho celý Život nepozorovaně proběhl a kdy se člověk vydá po Čestné Cestě Slavi přes Svět Světlé Navi do Nebeského příbytku Svargy, kde znovu uvidí své Předky.“
Jako kdybychom pověděli, že člověk neví jak se narodil. Nepostřehl jak uběhl jeho život a neví kdy zemře. Je to tak zařízené proto, aby člověk nerozmýšlel nad tím, jak se znovu narodil, aby neprožíval tento stav, neodcházel ale stoupal dál.
Zdroj:
Potvrzení Knihy Světla Slovanské Světoponímání (Veleslav, Dobrognev, Svetozar, Darijar, Jarosvet, Mlava)
