Staroslovanské védické léčitelství – celitelství

Volchvové, znachaři, veduni, kolduni, vědmy, čarodějové, kudesníci. Kolik názvů máme ve staroslovanském jazyce pro výjimečné lidi, kteří mají poznání a schopnosti, jež pomáhají obyčejnému člověku v každodenním životě. Jestvuje ještě mnoho slov, která vyjadřují příslušnost člověka ke kastě zasvěcenců do védského poznání Našich Předků. Význam těchto slov je odvozen od slov, která mají pouze jeden význam – „(po)znání“, „světlo“, „dobro“, ale ani jedno z nich není odvozeno od slova mající význam „zlý, špatný“.

Dokonce i takové slovo jako „Vědma“, které v mnohých vyvolává negativní emoce a strach, je jen prostou zkratkou slova „Vědoucí Matka“. V anglickém ekvivalentu se používá výraz „witch“. Podle výkladu Dr. Mora toto slovo neznamená nic jiného než prostě „moudrá žena“. Slovo pochází z anglického slovesa „weet“ znamenající „(po)znat“. Takže i ve shodě s „vědmou“ jsou jména „veduna a vedun“ rovněž odvozena od slovesa „vědět, znát“.

Dalšími staroslovanskými slovy označující lidi se poznáním, jsou slova znachař a znachařka, která mají stejný slovanský kořen – „znát“. Podle Henryho Mora tato slova označují „lidi, kteří mají poznání a schopnost konat nebo mluvit neobvyklé věci“.

Křesťanská církev nejvíce zakazovala a bojovala proti jménu „Volchv“, který rovněž představuje jeden z prastarých názvů člověka, který má nadlidské schopnosti. Volchvové a kudesníci, byli koldunové zvláštní kategorie, kteří měli velký vliv na život země a společnosti. Jestliže se například u Slovanů od nepaměti některým žřecům říkalo volchvové a jejich činnost byla volchvování, pak se v důsledku toho toto slovo stalo synonymem pro čarování a čarodějnictví. Volchvové znali mnoho meteorologických příznaků, sílu a účinky různých bylin a velmi obratně používali hypnózu. V některých případech Slované považovali knížata za volchvy a někdy jimi skutečně byli, zároveň volchvové i vojáci. Například se předpokládalo, že kníže Všeslava Polockého „matka porodila z volchvování“ (tj. za pomoci zaříkávání). A volchvovia mu na hlavu přivázali nauz (obereg, tj. ochranný přívěšek v podobě čarodějného uzlu), čímž kníže získal nadlidské schopnosti. Obraz knížete-volchva, vůdce družiny, mocného kolduna byl zmíněn i v pověstích. V pověsti o Volge Všeslaveniči on, voják, bohatýr, se měnil na štiku, vlka anebo ptáka.

Volchvové byli bylinkáři i „vodníci“. Dnes věda potvrzuje také význam a účinnost fytoterapie a možnost „naprogramovat“ vodu změnou složení jejích molekul a přidáním nových, neobvyklých a léčebných vlastností. Volchvové měli hluboké znalosti netradiční medicíny. Úspěšně léčili nemocné léky rostlinného i živočišného původu a dobře se vyznali v léčivých rostlinách. Léčili (scelovali) pomocí minerálů, kovů, různými popeli a tajnými prostředky, znali reflexní terapii dříve a lépe než Číňané. Ovládali akupresuru a různé druhy masáží, chiropraxi a manuální terapii, znali stavbu kostí a umění léčit orgány, úspěšně léčili zranění různého původu a úrazy, znali chirurgii včetně energetické, stejně tak metody asistence při porodu a gynekologických zákrocích.

Uměli používat fyzioterapeutické prostředky léčení: moxování, akupunktura, pouštění krve, energetické masáže, tlaky a aplikace, léčení blokád, minerální vody a aerosoly, aplikace bahna, hydroterapie, léčba chladem atd. Originálně léčili revmatismus, natažení svalů a vazů, bolesti zubů a zubů, krvavého zvracení, bolesti očí, srdce a cév. Úspěšní byli taktéž u dnes neznámých, složitých duševních chorob a mnoha dalších.

Léčitelství bylo ve všech časech sférou činnosti vědoucích lidí. Znacharů, koldunů, vědem atd. Proto je všechny můžeme souhrnně nazývat Léčiteli – nebo v původním staroslovanském výrazu – „Celitelé“ („ce“ = to, „l(e)“ = stmelení, obnovování, „tel“ – tělo). Což v našem staroslovanském jazyce znamenalo: obnovit celistvost daného člověka. To znamená, že neléčili, jak to dělá současná medicína, následky nemoci ale obnovovali původní celistvost člověka, který se na ně obrátil. Odstraňovali jak příčiny nemoci, tak její následky na všech energetických úrovních. Tito lidé se často již narodili s darem léčení, který rozvíjeli pod vedením moudrých rádců a předávali si své znalosti z generace na generaci. Celý tento systém léčebných praktik byl postaven na základech a poznání Slovanských Véd.

Učení vědoucího člověka začínalo základy stavby Vesmíru, neboť jen jejich poznáním bylo možné pochopit podstatu různých léčebných postupů. Prastará Víra Našich Prvopředků učí, že základem všech Světů našeho Vesmíru – Javi, Navi a Pravi je energie, která pochází z prvobytného zdroje (RA-M-CHA), projevujícího se v naší skutečnosti. Prvopočáteční zdroj vydává tok světlonosných jisker (Atma, Duch), které vydávají záření. Toto záření, rozlévající se po Vyšších Světech se celý čas materializuje až do té doby, dokud se nestane živou formou v našem fyzickém Světě Javi. Živá forma vstupuje do vzájemného vztahu s ostatními energiemi, jenž se již zhmotnily do stavu hmoty Světa Javi a s jestvujícími jemnohmotnými formami. Energie tak proniká do všech koutů Vesmíru, do každé buňky, podstaty atd. V souladu s prastarým učením Slovanů je základem každé energie Energon – nejmenší a největší částice, která v sobě nese veškerou prvotní informaci o Stavbě Světa.

Při vytváření spojení Energonů probíhá zrození a vývoj různých systémů, probíhá výměna a obnovování informací. V souladu s výše uvedeným Naši Předkové od pradávna věděli, že jakýkoli objekt ve Světě Javi není nic jiného než souhrn energií různých hustot. Věděli také, že musí jestvovat řídící síla, která tuto strukturu v té či oné podobě udržuje. Tuto řídící sílu nazývali Předkové Duší a proto říkali: všechno má Duši – kámen, strom, jezero atd. Takže i člověk má Duši, která řídí tělo prostřednictvím energií určitého spektra a nese tyto informace. Znamená to, že slovanský Védický systém jasně hovoří, že Svět řídí informace. Člověk však může tyto informace přijímat pomocí smyslů a zpracovávat je pomocí mozku. Proto Naši Předkové považoval mozek člověka za systém ovládání fyzického těla vědomím (společného vědomí/vědomí Duše a Ducha) člověka. Věděli, že pozemská lidská bytost nepředstavuje pouze fyzické tělo, ale že je multistrukturálním energetickým systémem, který se skládá z následujících částí:

Dvourozměrný rozum (systém učení a poznávání);

Trojrozměrné tělo (žije ve čtvrtém rozměru – čase);

Šestnáctirozměrný um (systém zhmotňování a tvořivosti);

Mnohorozměrná duše;

Bezrozměrný Duch;

Svědomí (společné vědomí s Bohy a Předky), tj. vnější Světlo pronikající dovnitř a osvětlující ty či ony okamžiky Života člověka, jeho struktury.

Trojrozměrné lidské tělo má rozvětvenou energetickou síť tvořenou kanály a centry koncentrace energie. Slovanský systém energetických center je většího rozsahu než systém východní. Obsahuje 37 základních energetických center, z nichž 9 je hlavních a 28 určujících, a společně tvoří energetický kříž. Hlavní střediska jsou rozdělena do 3 struktur:

Spodní tři čakry zodpovídají za Javný (fyzický) vývoj člověka;

Střední tři čakry zodpovídají za Duševní vývoj;

Horní tři čakry zodpovídají za Duchovní vývoj.

Člověk, počínajíc početím a narozením po celý život neustále zapojen do různých událostí, které vedou k vyčerpání energie z těla. Špatný vzduch, voda a jídlo. Omamné látky (alkohol, tabák, čaj, káva). Přejídání. Sex mimo rodinu (jenž vede nejen k nemocem a rodinným dramatům ale také zkracuje život). Hazardní hry. Únava a stres. Všechny tyto a další vlivy jsou mimořádně škodlivé pro zdraví, tj. porušují Kony Rita. Na základě těchto hlubokých znalostí Našich Předků byly připraveny a praktikovány různé metody navrácení zdraví. K tomuto účelu se používaly prostředky širokého spektra účinků, od hrubého mechanického působení (masáže, přikládání, chirurgie atd.) až po informační účinky (zaříkávání, rituály atd.).

Za nejrozšířenější byly považovány informační úkony, které se používaly jak jako samostatné metody zotavení, tak i ve spojení s jinými terapeutickými prostředky, mechanickými úkony apod. I v dnešní době věda potvrdila, že svět je řízen informacemi, které Naši Předkové znali už dávno. Společná práce vědců-mediků ukazuje, že pro vyvolání účinku na tělo, který změní jeho fyzické vlastnosti a vyvolá léčebný účinek, není nutné vnitřně užívat léčebné prostředky ale stačí působit pouze řízenou informací. Zkušenostmi je prokázáno, že pomocí leukoplastí si člověk může nalepit potřebnou tabletu na tělo a po určité době, kterou na sobě stráví, bude výsledek stejný, jako kdyby ji užíval vnitřně. Síla spolupůsobícího účinku bude jistě slabší, ale směr účinku je stejný.

Naši Praščurové (Předci) tabletky neznali ale nosili kvůli léčivým účinkům různé kořeny rostlin, očarované oberegy (ochranné přívěsky) nebo prostě používali různá zaříkávání nasměrovaná na změnu informačního pole člověka. Čas však plynul a vnucování cizího, křesťanského náboženství Slovanům změnilo původní informační význam mnoha zaklínadel.

Po příchodu křesťanství byla tato starobylá vzývání doplněna o jména Spasitele, Matky Boží, apoštolů a další vhodné doplňky (tj. slovanská Božstva byla nahrazena židovskými). Mnohá zaříkání byla novou (tj. cizí) vírou natolik propracována, že byla v 15. a 16. století zařazena do křesťanských modlitebních knih pod názvem modlitby.

Slované byli od počátku vždy dětmi svých Bohů (Našich Velkých Předků, od nichž vede rodosloví každého slovanského rodu). Naši Bohové nevyžadují od svých potomků ponížení. Vždy s námi jednali jako se sobě rovnými, tak jako se to se svými dětmi má. 

Při přednášení zaříkávání a provádění rituálů a obřadů se Slované v souladu s dávnou tradicí označovali Svatým znamením, jenž se často označuje jako Perunica a které starověrci praktikují dodnes. Provádí se tak, že špičkami spojíme tří prsty pravé ruky (palce, prsteníčku a malíčku) na čest Velkého Triglavu – Svaroga, Peruna a Svantovíta, jehož podstatou je Svědomí, Svoboda a Světlo (vzájemná pomoc). A dva prsty (ukazováček a prostředníček) se spojí a vztyčí, což představuje Boha Roda Nebeského a Ladu-Bohorodičku. Takto položené prsty se nejprve přiloží na čelo, pak na levé a pravé oko a nakonec na ústa. Tímto způsobem se provádí malá Perunica. Velká Perunica se provádí na čelo, levé rameno, pravé rameno a pupek. Svaté znamení opisuje tvar blesku Boha Peruna, osvětlujícího život Našich Předků.

Kromě Perunice Slované během rituálů provádějí též tzv. Znamení slávy – pravou ruku s otevřenou dlaní položíme na srdce, pak ji zvedneme k Nebesům a řekneme: sláva Bohům a Předkům Našim.

Zdroj:

slovanskakosile.cz