Starověrci

Starověrec, v dnešních dobách špatně chápaný výraz. Základ slova tvoří kořen STAR, který při znalosti Staroslovanské Boukvice, rozluštíme jako ST+AR. Z obrazů slov dostaneme slovo Tvrdý + AR. Příponu AR používáme jako indikátor, že jde o uchování, ochránění toho, co je před samotnou příponou. V tomto případě jde o člověka, jenž pevně uchovává slovo (tzn. Moudrost). 

Starověrci jsou tedy lidé, kteří nabyli Poznání a uchovávají jej. Proto Víra je Poznání, v žádném případě náboženství. Starý v našem původním jazyku, staroslovanštině, neznamená vetchý, sešlý věkem ale Člověka ovládající Poznání a pevně se ho drží. Je však pravidlem, že Moudrost nabyde ten, kdo má dostatek vlastních zkušeností.

Dá se říct, že dnes nám zůstali spíše informace z oblasti mýtů. Věda o mýtech, mytologie, není až tak neužitečná smyšlenost, jak by se neznalým mohlo zdát. Je to zdroj cenných informací, jestliže umíme oddělit informační šum od obsahu. Právě proto už mnohý vědci nazývají mytologii koncentrovanou minulostí. Mají pravdu. Mýtus je povídání odevzdávající představy našich Předků o původu Světa, přírodních jevech a o činech slavných Předků. Nejživěji zachytává informace podávané z hlubin věků. Když odstraníme lživé nánosy, tak uvnitř, v jádře, zůstane nejčistší Pravda. 

Každý z nás se nachází na své vlastní specifické úrovni Duchovního vývoje. Jako neexistují dva stejní lidé, neexistují ani dva identické rozsahy uvědomování si. Uvědomění si té či oné skutečnosti bude vždy záviset od úrovně, kterou si daný subjekt ve své evoluci dostal. Uvědomění si je to, co nepotřebuje vysvětlování, je to vedení bez sprostředkovatelů. Co si uvědomujeme zohledňuje skutečnost nebo její hranu takovou jaká je. Tato skutečnost může mít množství názvů ale její podstata bude taková, jaká je. 

Ve všeobecnosti nám učený svět nabízí vzorovou epochu minulosti, antickou řeckou kulturu. Před ní však existoval všeobecný, védský časoprostor. Řekové se dlouho snažili dostat k základům védského poznání, což popisují mnohé příběhy z jejich mytologie. Ku příkladu příběh Ifigénie je popis použití lsti a klamu s cílem ukradnout a vyvézt védské poznatky. Tato operace se jim podařila. Ifigénia se stala žrekyní Bohyně Artemis a její bratr Ares přebral otcův trůn. Dobře známý je i příběh Argonautů. Pokud odebereme z popisu příběhu dekorativní pozadí, uvidíme záznam z výpravy řeckých speciálních jednotek (vyjádřené dnešním způsobem), které měli za úkol donést písemné zdroje Árijců. Nehledali jakési abstraktní „zlaté rouno“ ale jednoduše „zlaté runy“, posvátné texty zapsané Runami. Nejde o jakékoliv texty, jsou to texty popisující jak vytvořit funkční kontakt s Vyššími Silami. 

Díky krádeži těchto poznatků se podařilo Řekům vytvořil a sestavit jejich Olymp – Panteon Bohů. Poznání ale bylo získáno pomocí pirátských nájezdů a upravené pro jejich podmínky a Světonázor. I přesto je dnes řecký panteon známý po celém světě. 

Achájská civilizace se začala rozvíjet v 13. století před n.l. Achájci neboli Árijci a jejich myšlenkové procesy, posuzování Světa, rychle přestalo odpovídat ohromnému území, jenž si svými loupeživými nájezdy dobyli. Proto velmi rychle nastal reálný problém, jak řídit takový ohromný prostor. Nutně potřebovali vytvořit systém Bohů, kterému by zodpovídala vlastní mytologie a návazně vlastní filozofie. Nemohli použit mytologii a filozofii árijskou stojící na Svědomí a Cti, bylo pro ně cizí. Svého však neměli nic. Jsou dvě cesty jak vyřešit tento problém. Evoluce nebo krádež cizího. Protože všude okolo existovala původně védská Kultura, jednoduše z ní vykradli, co se jim podařilo a vhodné použili. Do rozměrů a mohutnosti původní védské Kultury jednoduše dojít nemohli. Kopie není originál. 

Expanze si vynutila zkopírování cizích Božstev a začlenění do svého Panteonu. Ilias a Odysea popisují přesně tento proces. Pomocí krádeže sestavená kopie nikdy nefunguje tak, jako původní originál. Všechno Poznání se nedá převzít a zůstali tedy prázdná bílá místa, které nevěděli čím zaplnit. Celková konstrukce už byla práceschopná, proto mechanismus začal fungovat jako celek. Předtím se Řekové dlouho nemohli dostat ke zdrojům poznání ale vítězstvím v dlouhotrvající Trojské válce nakonec získali přístup do prostoru, kam jim před vstupem bránila právě Troja. 

Následoval antický Řím. Opět rychle překročil hranice městského státu, stal se nejdřív republikou, potom impériem ale neměl vlastní koncepci a systém Bohů. Nastal před nimi ten stejný problém jako v minulosti u Řeků. Řím však expandoval ještě silněji než Řekové. Proto kompletně převzali řecký Panteon, akorát pozměnili jména Bohů. Do systému však zakomponovali bombu s opožděným účinkem, křesťanství. Když přišel čas, toto velmi rychle zničilo římské impérium. Římský Panteon nebyl podložen Duchovností. Je to logické vyvrcholení toho, jaký Obraz je uložený ve slově západ. Žádné slovo nevzniklo jen tak náhodou, i když ne každé slovo v našem jazyce je našeho původu. Západ je ale západem ve všech slovanských jazycích. Je to popis přesunu na západ, ZaPádem. Nejdříve ukradli první, od nich druzí atd. Postupně se ztrácely sakrální významy až se dostali úplně k západu. Zmizením zapadajícího Slunce dochází k pádu uvědomování si sakrální podstaty. A Poznání postupně upadá do spánku. 

Ani dnes kralující doktrína, křesťanství, se nedostávalo k moci jednoduše. Ještě v 3.-4. století n.l. si konkurovalo s tehdy rozšířeným Mitraismem. Název pochází od jména Mitridat. Toto jméno dostával podle tradice Pontském království nejstarší syn, jenž nastupoval na trůn po otci. Druhý syn dostával jméno Kristus a vždy zaujímal místo velekněze. Staré kroniky hovoří, že Mitridat přežil dětství v horách u žreků. Ovládal všechny tehdejší jazyky a měřil 190 centimetrů. Ovládal skryté poznání, měl vysoké zasvěcení. Římské legie dlouho a tvrdě bojující v Pontské válce proti Mitridatovi, postupně přijímali Mitraismus. To v takové míře, že ještě ve 4. století nebylo jasné, jestli zvítězí Křesťanství nebo Mitraismus. Nakonec i vítězné Křesťanství přebralo mnohé z Mitraismu. Už jen slavnostní úbor papeže se dodnes nazývá mitra. 

Mytologie absolutně není samoúčelná zábava pro případ nudy. Jde o praktickou aplikaci védského „jako nahoře, tak dole, jako uvnitř, tak navenek“. Jako je sestavený mechanismus vztahů „nahoře“ (ve Světě Bohů), tak se zrcadlí v myslích pospolitého lidu. Není náhodou, že ty samé védské, Hermetické spisy hovoří:

Věčnost je odrazem Boha

Vesmír je odrazem Věčnosti

Slunce je odrazem Vesmíru

Člověk je odrazem Slunce

Jen dnešní vládnoucí všeobecné bezvědomí, jeden z výsledků matrixové demokracie, umožňuje lidem přehlížet skutečný stav věcí a vnímat je izolovaně. 

O tom jaký je rozdíl mezi védským Světoponímáním a jednou z jeho projekcí do daného prostoru, času a podmínek, dnešním Světonázorem, si můžeme vytvořit představu poměrně rychle. Základními kategoriemi ve védském Světoponímání jsou Svědomí a Čest. Obě tyto slova nezná aramejština, semitský jazyk, kterým byl napsaný původní text toho, co dnes Křesťanství přijímá jako svůj základní posvátný text, Bibli, tedy Starý a Nový Zákon. Pokud nemá nějaký národ výrazy pro Svědomí a Čest znamená to, že tyto pojmy jsou v podstatě cizí. Jestli se objevují v dnešních překladech Bible znamená to pouze, že jde o upravené překlady. 

Traduje se, že k nám křesťanství přišlo od Řeků – Cyrila a Metoděje. V případě, že mluvíme o Řecích, hovoříme prvně o cizincích. Samotní Řekové označovali své území, které mi dnes ne zrovna správně nazýváme Řeckem, Helada. Můžeme se lehko zorientovat o jaký národ původně jde, když se zaměříme na toto slovo.

Mauro Orbini uvádí, že celou Evropu kdysi obýval jeden národ – Slované. To je v souladu s naším Poznáním, všichni lidé bílé barvy kůže mají jeden společný původ. Tedy i ti, kteří se dnes oficiálně dělí na Slovany jako takové a „neslovany“ – dnešní Skandinávci. V slovanských jazycích dodnes zůstali výrazy Nebe a Nebesa. Nebe je tam ,kde NeníBůh (NietBoha), Nebesa je tam, kde NeníBesa (NietBesa). Tam, kde není Bůh je Peklo. Nejde tedy o stejné výrazy. Výraz Nebe vyjadřuje podstatu Duchovní kategorie, výraz Peklo fyzickou realitu takového druhu Vesmíru. Pouze dodejme, že v původní Staroslovanské Boukvici jsme používali JAŤ, zvuk IE, jenž nám starostlivě odstranili ale zahladit se to nepodařilo.

Mytologie je principiálně nejdůležitější částí našeho života. Je to ten referenční systém se kterým se každý z nás dennodenně porovnává. Ověřuje si své činy, jenž během dne udělá, zda jsou správné či nesprávné. Správně v jednom systému hierarchie hodnot je často nesprávně v druhém. Světlé Síly mají svůj Světlý systém hodnot, Temné Síly zase svůj Temný systém. Jak se říká, co posíláme, to dostáváme. Je to prostě principiální pravidlo. Měli bychom si vyjasnit jednu věc. My Slované jsme nikdy neměli žádný Panteon. Takto se můžou o našem chápání Světlé hierarchie vyjadřovat pouze ti, kteří čerpají z cizích zdrojů, tj. cizinci.

Védská moudrost praví, že když nám někdo dává na výběr dvě možnosti, správná je ta třetí. A tak dostáváme na výběr formáty stylu, náboženství a ateismus, jednobožství a mnohobožství a podobné věci na řízení mysli. V případě, že bychom sáhli do učení tibetské Šambaly zjistíme, že i Tibeťané rozlišují ateismus, teismus a neteismus. Ateisti jsou nihilisté, věřící jedině a výhradně v materii jako základu veškerého bytí. Teisti všechno bytí odvozují od Theos, tj. Boha. Problém by v tom nebyl, ale dnes je, protože současné náboženství jsou postavena tak, že vychovávají z lidí své ovečky – otroky. To už je porušení Konu Stvořitele. Teismus se dá lehko poznat podle toho, že v něm existuje vyhrazená skupina lidí s patřičným vzděláním. Jsou to teologové, kteří si vyhradili výsostné právo komunikovat s Bohem. Ostatní, laici, nemají „možnost“ komunikovat s Vyššími Silami. 

Neteisti je skupina, která uznává existenci Vyšších Sil ale zároveň neuznávají potřebu studovat teologii. Nejčastěji jsou schopni komunikovat s Vyššími Silami sami. Sem patří Stará Víra, tibetská Šambala a podobně, jasnovidci, extrasenzoři, proroci, přírodní léčitelé. Frekvence energií s kterou komunikují však závisí od výšky jejich evolučního vývoje. 

Tradičním naším způsobem chápaní Světa je Rodoboží. Princip je jednoduchý. Každý má dva rodiče, kteří měli též dva rodiče, a tento řetěz sahá nepřerušeně miliardy let do minulosti. Prvopočáteční Prarodiče jsou Vyšší Světlý Bohové, od kterých odvozujeme naší existenci. Ale všichni Vyšší Bohové jsou pouze projevem, Ipostázami Jediného Stvořitele. Má nespočet množství projevů ale žádné z nich nikdy nebojují proti sobě. Rodoboží není ani jednoboží ani mnohoboží, ale má prvky obou, protože obě byli kdysi vytvořené jeho kopírováním. 

V naší mytologii nazýváme Stvořitele RA-M-CHA, jenž stvořil vše, co existuje, včetně množství Bohů. Ramcha byl přítomný ve Skutečnosti a Reálnosti, kterou on sám stvořil. Dnes jako by nebyl. Stvořil a odešel tvořit další Světy. Někdy nakoukne ke kontrole ale nic víc. Všechno, co se odehrávalo po Jeho Ozáření se rozvíjelo podle Konů a algoritmů už jiným vektorem vývoje s jinou algoritmickou a Bytostnou naplněností, kterou dali do pohybu ním zrození synové a dcery, jenž nazýváme Vyššími Bohy. 

Jakmile se Záření začalo transformovat na Lásku a Boha Rodu-Prarodiče Ramcha zmizel, protože on je vše naráz a ne po částech. Láska je Síla, protože v Prostoru, který nemá Sílu se nemůže nic odehrávat, dokonce ani vyčlenění jejich Toků – Bohů. Když není Lásky-Síly, není Bohů dokonce ani Boha Rodu. Další věc je, že při tvoření Světa Javi Bůh Rod transformoval Lásku v množství jemu dostupném na SVA, tj. Nebesa. Sva není Rod, protože úroveň je rozdílná, jako zároveň i vše co existuje.

Začaly se objevovat Prvopočáteční Toky, Vyšší Bohové Pravi, což se odehrálo 100 milionů let před vytvořením materie. Jsou schopné se spojit i rozdělit na části. Tvoří Globální, Všeobecné, Energo-informační Pole Rodu Prarodiče, neoddělitelnou část Velkého Ramcha.

Rod Prarodič je Věčný Zdroj života našich Bohů a Rodů. Je Bohem Ochráncem Vesmírů Světa Pravi, Vyšší Ochránci všech Živých a Rozumných obyvatelů ve všech Světech, které existují ve Vesmírech. Trojrunový symbol Rodu Prarodiče je složený z Run Rod (spojující cokoliv dohromady, genetický princip bytosti), Otce (ochránce Potomků Rodu), Eor (rozhraničení s cílem zavedení pořádku), což potvrzuje uvedenou charakteristiku Všeobecného Energo-informačního Pole. Do Energo-informačního pole patří Vyšší Bohové, Bohové Ochránci, Řídící Bohové, Bohové Uchovávatelé a jiní. Proto z jakých částí jakých Toků byl vydělením nebo syntézou vytvořený nový či konkrétní Tok je poznat v Jméně Našeho Boha. Takto víme jak se zrodil a jaké má Rodiče, principy jeho činnosti, jeho energetická výbava. 

Ačkoliv v případě člověka vyjádření jeho pohlaví nevyvolává problémy, u Vyšších Bohů se všechno určuje podle vztahu vzájemného spojení s Toky. Tyto jsou muži (Perun, Svarog) a tyto ženy (Lada, Makoš). U „specializovaných“ Bohů je daná příslušnost uložená v závislosti od jejich funkcí. Tok vyrábějí ženy a katalyzují ho muži. Ve slově БОГЪ se původně ve staroslovanštině namísto bukvice O psalo slovo Titlo, např. Б169ГЪ, nakonec se může ukázat ne jenom jedním tokem a kterého specifikace vyplývá z použitých Obrazů.

S mytologií je to o něco složitější ale i jednodušší zároveň. Dnes si mnozí myslí, že je možné jakkoliv kombinovat naše Bohy a jejich vzájemné vztahy. Jde ale o nevědomost. A nevědomost je z védského pohledu nejtěžším hříchem, protože je matku veškerého zla. Právě proto přinášíme Staré Poznání abychom se uměli zorientovat a neupadli do pastí nevědomosti. Už jedním nevhodným výrazem si můžete přidat další inkarnaci v tomto Světě. 

Problematiku mytologie můžeme ukončit jednoduchým Obrazem. Všichni Bohové jsou Ipostázami Stvořitele. Ipostáza znamená projevení se. Máme je i my. Jinak se projevujeme hned po narození, jinak když chodíme po čtyřech, jinak po dvou, jinak ve škole, v životě atd. Ale to všechno jsme my. Protože jsme nízkorozměrné bytosti, žijeme v čtyřrozměrném Javi, naše ipostázy se projevují v rozličných časových úsecích. U vyšších, mnohorozměrných bytostí to je tak, že mohou projevit všechny ipostázy najednou. Jde však o jednu a tu samou entitu. Za naše ipostázy můžeme považovat i naše vnitřní orgány. Poslední poznámka ke Konům, kterými je vytvořen Vesmír. Stvořitel nemůže tolerovat porušení ani jediného Konu, protože takové porušení by vedlo ke zničení celého Vesmíru. Nenechejme se omámit tím, že dnes je takové konání „standardem“. Hovoříme o Stvořiteli, který je mimo čas a prostor a zároveň v každém z nás. 

Už víme, že Starověrec nebo také Bílý mág je ten, kdo jde cestou Duchovního vývoje, která je specifikovaná třemi složkami. Je to život podle Svědomí, znalost Konů Stavby Světa (povídání o Konech máme na webu) a ochota překonávat vnitřní překážky. Po fyzické stránce je Duchovní vývoj stoupání Živatmy nahoru uvnitř energetického kanálu, jenž je asi v oblasti páteře. Je to co do plochy bezrozměrný bod přibližně ve středu průřezu našeho biopole. 

Při práci s energiemi rozeznáváme dvě metody, rituály a obřady. Vždy jde o energeticko-informační působení, které mění energeticko-informační stav v našem okolí. Rituál je působení jednoho člověka, který se nalaďuje na rytmus Vesmíru samostatně. Obřad je od slovního spojení oba řadem, tedy vykonává ho více lidí, minimálně dva. 

Kdo pracuje s energiemi, měl by si umět poradit i se sestavováním vlastních obřadů a rituálů pomocí gest a specifického držení prstů. Takovým gestům se říká mudry. Mág často dosáhne nejjednoduššími rituály víc, než filozofický spekulant. Mudry samozřejmě musí odpovídat žádanému efektu. Žehnající gesto nebude vhodné vyjádřit bojovně sevřenou pěstí. Zkušený mág může mít ruce v kapse a dosáhne čeho potřebuje. Sestaví si svůj rituál tajně, nikým nepozorovaný. Tento postup nazýváme obřadová magie. Jestliže se jedná o gesta, tak výchozím bodem je analogie Živlů odpovídající konkrétním prstům. Živlů je pět, i prstů je pět. Platí, že: ukazovák – Oheň, palce – Voda, prostředník – Éter (Akaši), prsteník – Zem, malíček – Vzduch. Pravá ruka je aktivní princip, levá pasivní. 

Účinek se dosahuje nejprve kombinací rituály a představy. Kdo dospěje tak daleko, že přání ve své představě zautomatizoval, tomu stačí už jenom rituál nebo gesto a představa, evokovaná síla působí automaticky. Opakování představy s vybraným gestem nebo rituálem se ve sféře příčin Akaši vytvoří zásobárna, která podle přání a účelu aktivizuje potřebnou vibraci, barvu, zvuk a všechny související analogie. Pokud je tato zásobárna častým opakováním rituálu dostatečně nabitá silou, stačí už jen vykonat rituál. Tím se ze zásobárny uvolní částice, jenž přinese potřebný výsledek. Toto je však potřeba uchovávat v tajnosti, protože stejným rituálem může i někdo cizí dosáhnout stejný účinek a odčerpat tak nabitou sílu. 

Stačí vědět, že každá myšlenka, přání či představa může být realizovaná rituálem bez ohledu na to, jestli je hmotné, astrální nebo mentální úrovně. Platí to pro Svět Javi i Slavi. Doba uskutečnění závisí na Duchovní zralosti, však výsledek je závislý i od toho, jak intenzivně je rituál použitý.

Nedejme si vzít naší minulost, naši mytologii. Je to naše Kultura. Nevědomý člověk se lehko stane předmětem ovládání. Máme být na co hrdí, naši Předkové v těžkých podmínkách dokázali zabezpečit, že dnes můžeme číst tyto řádky. Jsou to řádky o nás, o našem původu. 

Zdroje:

tartaria.sk

jasenka-nasaotcina.cz