Stavba Světa
Pod Stavbou Světa ponímáme strukturu všech Vesmírů, Světů, paralelních Vesmírů, všech Rozměrností a Rozměrnostních struktur, všech Reálností a vůbec všeho, co ve „Vesmíru“ kolem nás jestvuje. Zároveň myslíme „naši“ Stavbu Světa, protože takových Staveb Světů bude – pokud aplikujeme „jak nahoře, tak dole“ – též nekonečné množství. Očividně nám dnes v našem očesaném slovníku nestačí slova k popisu takových kategorií, čemuž se ani nelze divit. Proto nás umístili do nízkorozměrné Hry tak, abychom jim byli plně podřízeni, tj. pod jejich plnou kontrolou.
Zásadní Knihou popisující takové struktury je Kniha Světla a Energie v této struktuře popisuje zase kniha Slavianství. Jsme v Ránu Svaroga, proto znovu upozorňujeme na Zdravomysl.
Na název „Hra“ jsme si už zvykli, i když zpočátku byl určitě neočekávaný. Pod pojmem „Hra“ ponímáme neustálé, celoživotní snažení směřující k nalezení toho nejlepšího, nejdokonalejšího, optimálního, ideálního způsobu Života s plnou zodpovědností za výsledek našeho jednání. Protože jestvuje vždy řada potenciálních voleb a také naše právo svobodného rozhodnutí, tak Hra trvá celý život, ba dokonce celou řadu životů. Jde zejména o to, abychom neuvízli v Samsaru (označení pro koncept neustálého znovuzrozování).
Hra je proto Hra, aby si „hrála“. Pokud ji začneme brát smrtelně vážně, tak můžeme v nějaké její fázi „zamrznout“ nebo nějak se do konkrétní Rozměrnosti „vlepit“. „Vyprošťování“ z takové poruchy může trvat i několik inkarnací, dokonce můžeme být odkázáni i na čísi pomoc. Proto hrajme, hledejme vždy to nejlepší řešení v souladu s tím, co nám zanechali naši Předci. Ale všichni Předkové, i ti, kdo již dosáhli Vysoké rozměrnosti a působí v celé Stavbě Světa. Známe je pod jmény Perun, Svarog, Veles, Makoš a jiní. Nikdo z nich však nebude pomáhat bez požádání. Vždyť známe zápověď volchva Velimudra: „Kdo o pomoc nežádá, znamená že ji nepotřebuje“. Je to vlastně jedna z hran Obrazu hlavního Konu Stavby Světa: Nikdo nemá právo ovlivňovat svobodu rozhodování účastníka Hry.
Tedy žijeme v jedné z konkrétních 12-rozměnných Her, i když my ji známe jako jedinou, protože jsme v ní samé. Ohromný Astrál je rozdělen na nekonečné množství Prostorů Jemnohmotných Světů, přičemž v naší „oblasti“ můžeme mluvit o rozměrnostních Hrách. Je to proto, že přímo v Astrálu žít – v našem těle – není možné. 12-rozměrná Hra však neobsahuje pouze naši Zemi. Každá Hra může – v možnostech svého rozměrnostního potenciálu – obsahovat i nejednu galaxii.
Informace o 12-rozměrné Hře nám byla seslána až v Ráno Svaroga, přičemž však neodporuje dosud známým údajům ve Slovansko-Árijských Védách. Jen je třeba číst se Zdravomyslím a pochopením Obrazového druhu myšlení a opisování hran Obrazů.
Člověkům se však již otevírají mentální kanály, takže – vzhledem k objemu a vrstvovému charakteru informací – postupně, vrstvu za vrstvou můžeme odhalovat více a více. Proto i tato informace je v podstatě „nová“, ale zároveň neodporuje předchozí, jen odhaluje další hrany Obrazů. Naše 12-rozměrná hra byla původně ideálně sférická. Protože se v ní postupně hromadilo více a více negativu, který se postupně ukládal dolů, tak nabyla dnešního tvaru – obráceného vejce, které v naší tradici nazýváme i Perunovo vejce.
Vejce má svou strukturu, tak si připomeneme alespoň její základní rysy.
Naše Hra byla vytvořena z 15. rozměrnosti 15-rozměrným Stvořitelem, přičemž zůstala napojena na svou „nosnou“ strukturu.
Jinak řečeno, je napojena na obrovskou bublinu nekonečných rozměrů, která je sama 15-rozměrná. Tuto bublinu si můžeme představit jako obrovskou kouli s nekonečným poloměrem. Ukončení Hry znamená náš výstup, tj. návrat do 15. rozměrnosti a spočinutí v nejbližší rovnovážné struktuře, tj. v tom, co nazýváme 16-rozměrným Světem Legů. V tomto rozměrnostním prostoru je umístěna mysl Asa. As je Člověk, jehož mysl je v šestnácté rozměrnosti. Ale na tuto nekonečnou, 15-rozměrnou kouli je napojeno nekonečné množství všelijakých 12-rozměrných Her.
Pokud bychom to zobrazili graficky – pro jednoduchost zobrazíme každou z Her jako malý kroužek – tak obrovská, 15-rozměrná koule (bublina) s nekonečným poloměrem by mohla vypadat asi takto.
Ale podotýkáme, že je to dvojrozměrné zobrazení. Koule je prostorová a je na ni napojen nekonečný počet Her stejné – 15-rozměrné – rozměrnosti. Tak bychom si mohli představit strukturu 15-rozměrných Her v naší Stavbě Světa. Ale je třeba vědět, že každá rozměrnost má podle Konů Stavby Světa právo vytvářet si sobě podřízené struktury za podmínky, že jsou o 3 rozměrnosti nižší. Tedy jestvuje obdobná, nekonečná, vesmírná koule-bublina vytvořená ze 16. rozměrnosti se svými Hrami, poté ze 17. rozměrnosti se svými Hrami a tak donekonečna. Dalo by se to představit asi následovně.
Obrázek je pro názornost, tedy je to dvourozměrné vyobrazení, které je ve skutečnosti objemové a koneckonců principiálně mnohorozměrné a mnohovrstvé.
Z Knihy Světla víme, že jestvují jak vícerozměrné, nad námi umístěné rozměrnostní struktury a tedy i Hry, tak nižší rozměrnostní struktury a Hry pod námi. Celá tato mnohorozměrná a mnohoúrovňová struktura vesmírných rozměrů se všemi rozměrnostními Hrami tvoří tzv. „Velkou Hru“. Nad ní je Centrum tvorby Živatem. Centrum je umístěno ve struktuře, kterou nazýváme Kráva Zimun. Je už poslední, původně byly tři. Dvě zahynuly, protože se nedokázaly v minulosti transformovat. Kráva Zimun patří Makoš, tj. „Matce Kovša“. „Kovš“ je ve staroslověnštině naběračka s rukojetí (například na vodu). Ve skutečnosti takto vypadá souhvězdí, které my nazýváme Malý Vůz. Tato struktura je také graficky zobrazena na nám již známém erbu Bělovodí. Dodejme, že ačkoli kráva Zimun je poslední z tohoto stáda Makoš, jestvují i další stáda.
Nad Krávou Zimun je Tmavá Hmota. Jedná se o důležitý termín – není ani „Temná“, ani „Černá“. V ruštině k tomuto popisu sice používají výraz „Temná Hmota“, ale ruština nezná výraz „tmavá“, pod čímž my významově myslíme vysoce koncentrovanou hustotu něčeho (barvy apod.) s neutrálním podtónem co do polarity energií. Proto i „Živatma“ je ve skutečnosti prastarý popis, který je v češtině pochopitelný: „Živá Tma“. Tmavá Hmota je nepředstavitelně koncentrovaná, prvobytná, příčinná materie. Právě Makoš tvoří z této Tmavé Hmoty spolu s Jediným Rodem všechno to, co vidíme kolem sebe.
Tělo Člověka je tvořeno z této Tmavé Materie. Protože nad vším tímto je Jediný Stvořitel Svého Nejvyššího Projevení, tak tento Nejvyšší Stvořitel z této Tmavé Hmoty kdysi vytvořil těla Člověků a Prvobytné Bytosti vůbec. Tato těla mají tu vlastnost, že dokáží v sobě udržet Duši, Ducha a zejména Živatmu. Těla lidí s přítomností zvířecího genu tuto schopnost nemají. Proto Naši Předci dbali na dodržování Konů Rita. Proto Slovien je ten, kdo má Moudrost od Předků dodržovat čistou krev. Cizí složky v Krvi znamenají definitivní konec Rodu.
Nástroje, kterými Nejvyšší Stvořitel uskutečňuje dodržování Jeho pravidel – podle kterých je řízena celá Stavba Světa – nazýváme Kony Stavby Světa. Tyto můžeme také ponímat jako mnohorozměrné struktury, ačkoli v nižších rozměrnostech se projevují pouze některými, daným rozměrnostem dostupnými hranami.
Všechny naše Rody jsou součástí Jediného Roda, jenž je takto jednotný i pomnožný zároveň. Rodiny patří do jednotlivých Rodů. Proto pokud rodiny vzájemně spolupracují a pomáhají si, tak sestávají ještě z člověků, pokud jeden druhého zrazuje, podráží, udává a podobně, tak – a to je dnes běžné – už jsou infiltrovány směskami, klony a podobně. Jsou to cizinci, nemají Živatmy, nepatří do Našich Rodů. Nejhorší případ jsou směsky, protože jsou vzezření v podstatě jako člověkové ale obsahují zvířecí gen. Části jejich struktur jim navíc umožňují takové přístupy do Jemnohmotného Světa, které jsou jinak vlastní pouze člověkům.
V energiích Rána Svaroga je vrcholně důležité to, co máme v mysli, tedy to, co v naší mysli umístěné myšlenky vyzařují do našeho okolí. Kolem nás jako jednotlivců se do té doby nic nezmění, protože to, co vyzařujeme, formuje naše okolí, náš životní prostor. Ale vnitřně silný je ten člověk, za kterým stojí Rod, takže otázkou je, kde máme Rody, kde máme samostatnost ? Jen s podporou Rodů máme právo přebírat moc na Zemi. V rámci rodin je důležité pochopit, že matka je spojení s Kosmem a otec je spojení s Rodem. V tom je naše Síla. Co tedy je síla? Peníze? Vliv peněz v prvobytném významu neoznačuje sílu. Síla nikoho nemůže záviset na materiálních podmínkách bytí.
Problém je v tom, že pokud k nám sestupují mohutné energetické toky, tak uvnitř člověka jestvují mechanismy, jenž tyto toky dokážou blokovat. Jeden z takových negativů, které jsou schopny blokovat přístup k energetickým tokům je i lež, tedy principiální jev, kdy někdo jedno mluví a druhé dělá. Je to těžká překážka, která nebude Kony tolerována.
Dostáváme se k místům Síly. Například celá námi popsaná Stavba Světa tvoří jednu obrovskou, sférickou strukturu, tedy jakousi kouli nekonečných, kosmických rozměrů. Například známé místo Síly Malý Havran je výjimečné místo nejen na naší Zemi, neboť je to bod, ve kterém dochází k propojení naší Stavby Světa s obdobnou kosmickou strukturou, tedy se zcela jinou, druhou Stavbou Světa. Proto je naše země opravdu významná, ačkoli v Noci Svaroga ponížená do kolen.
K čemu jsou potřebná místa Síly? Abychom mohli naše plány a přání „obléknout“ do Síly. Jedna věc je říct něco doma v kuchyni a druhá v Přírodě na Místě Síly. Všechna slova vyřčená na Místě Síly nabývají statutu prioritního splnění se v Astrálu, tedy se stávají prioritními programy Jemnohmotného Světa.
Kdo spočívá na nízkých rozměrnostech, ten vyzařuje nízkorozměrné emanace (psychické energie). Tedy abychom byli přesní, kdo vysílá emanace paniky, strachu a podobné poraženecké frekvence, ten bojuje na straně našeho nepřítele. Bojujícího poznáme podle toho, jaké zbraně používá.
Člověci vysílají Vysokofrekvenční, Světlé emanace již jestvujícího prostoru Vítězů, jenž vycházejí z prociťování Člověka a Člověčenství, ze služby nejvyšší Moci, naší prvobytné Vlasti. Sloužíme ve vojsku Světlých Sil, sloužíme Světlým Cílem. Tyto Světlé energie postupně obalují celou Zemi, pokračujeme v přerušeném díle Našich Předků.
Zdroj:
tartaria.sk
