Svastičná výchova 2
V současném světě, ve kterém nyní žijeme, ljubost naplňuje vše kolem nás. Stačí ji jen vidět, pozorně se dívat. Kvůli agresivním podmínkám však nikoliv každý může tento pocit všeobecné ljubosti poznat. Naše rodiny, nikoliv internetové, ale skutečné, Rodové Svazky, jsou klidným přístavem a spásnou oázou před agresivním prostředím Midgardu. Měli bychom z nich udělat místo, kam by naše děti toužily odejít, daleko od všech bouří a starostí. Nikoliv však do našich rodin, ale vytvářet tyto oázy. Udělaly by kanály přes poušť, osázely by je ovocnými stromy, naplnily by všechno kolem vláhou a zachránily by se před suchem. Tento článek o svastické výchově má za cíl vytvořit, nebo spíše pomoci vytvořit dobrou „svastickou“ obranu proti větru pro všechny rodiny Starověrců a ostatních člověků z Našich Rodů žijících na Midgardu-Zemi.
Toto je pokračování předchozí části – Svastičná výchova.
Velmi často jsme neseni, abychom podali nějaké výkony: abychom někomu pomohli, abychom někoho zachránili. Naši Předkové se nás ale při směně měrnosti zeptají: „Co jsi udělal pro svůj Rod?“ Jak jsme se starali o svou rodinu, o svěřené děti, jak jsme je vychovávali? Jak jsme vytvořili podobu Našich Předků? V tom spočívá podstata! Neříkám, že bychom neměli pomáhat. Ale pomáhat může jen ten, kdo je soběstačný a má vyřešené ty otázky, ve kterých si pomůže sám.
Kdo jsou to naše děti? Jsou naším pokračováním? Jsou naším majetkem?
Děti nám dává Bohorodička Rožana, posílá je do Našich Rodů. A děti si tyto Rody samy vybírají. Rod nám je dává na čas, dává nám je jako poučení, jako vědu, jako lekci. Aby nás vyzkoušely – jakou úroveň interakce s Rodem má každý z nás. Až to vy i já pochopíme, pak si přestaneme dělat falešné iluze a truchlit ze zášti vůči našim dětem. Často se stává, že slyšíme, že jsme na své děti vynaložili celý svůj život a síly, ale nedostali jsme to, co jsme chtěli. Víte, je to zločinný nápad rodit děti proto, abychom za to něco dostali. Rodíme děti, abychom dali vzniknout Životu, jsme jeho pokračováním.
Ve většině případů rodiče ljubí děti více než děti rodiče. Očekávat obrovskou ljubost dětí je prázdné očekávání. Je to sobectví, chcete-li. Vycházejme z toho, že normální otec a normální matka mají děti proto, aby pokračovali ve svém Rodu, aby do něj vložili svůj obraz, obraz Předků, a předali ho dál. Není to tak? Protože v tuto chvíli nás vůbec nenapadne, že by někdo našim dětem za něco děkoval. A motivy vedení jsou velmi jednoduché: ljubost k dětem nebo mít oporu ve stáří – tak uvažuje „moderní“ společnost, která je těmito dvěma myšlenkami nemocná.
Každý Starověrec ví, že třetí den po narození dostávalo dítě Rodů Rasy Velké své první, původní jméno. Určené v ladu s Rodovým Konem dávného Žrece Ljubomira. Když bylo dětem Slovanských a Árijských Rodů dvanáct let, tedy sto osm měsíců, a když dosáhly sedmi pídí v čele (asi 124 centimetrů), začala pro ně nová životní etapa. Měli byste vědět, že všechny generace prošly prastarými Obřady Plnoletosti a Obřady Jmenořečení. Naši Předkové je totiž považovali za důležitou součást. Po absolvování prastarých Obřadů Staré Víry byli chlapci a dívky bráni za dospělé, plnohodnotné členy společnosti.
Na co jsou připraveni? Připraveni pokračovat v tradicích svých Rodů. Připraveni nebo připraveny naučit se základy výchovy podobné jim samotným. Pokud byli před Obřadem Plnoletosti neboli Jmenořečení pod ochranou a plnou péčí svých rodičů, pak, jak víme, karmická odpovědnost a obecně odpovědnost rodičů byla po Obřadu Jmenořečení odstraněna. Z Véd je známo, že mladí muži ve věku dvanácti let dostávali dva meče. Znamenalo to, že po devět let museli dokonale zvládnout bojové techniky ovládání meče a stát se bojovníky, ochránci svých Rodů, své Staré Víry a své Rodné země. Každý muž musel tyto dva meče obdržet a naučit se jimi vládnout, bez ohledu na zvolenou cestu, bez ohledu na příslušnost ke společnosti a jméno po Obřadu Jmenořečení.
Ve dvanácti letech dostávaly dívky symbolické vřeteno a kolovrátek. To znamenalo, že během čtyř let musely zvládnout vyšívání, vedení domácnosti, práci na poli, zahradničení, různé kulinářské činnosti a také moudrost péče o malé děti. To je důležitá část, kterou můžeme zvládnout i my dnes. Nikdo nám nebrání dát našim malým dcerám vřetánko a kolovrátek. Ale musíme je přece umět sami používat. I nyní můžete sedět, i když máte děti starší dvanácti let, můžete se tato umění učit společně s nimi.
Při Obřadu Jmenořečení Žreci Staré Víry, smývali z dětí původní jména. Mladí muži tento Obřad absolvovali v tekoucí vodě a dívky mohly tento Obřad absolvovat jak v tekoucí, tak ve stojaté vodě – v Kapišti, ve Svatylišti nebo na jiných místech. Do Posvátných vod vstupovaly malé děti Velké Rasy a z Posvátných vod vycházeli bezejmenní, obnovení, čistí a ryzí lidé. Připraveni přijmout od Žreců dospělá jména Občiny, kteří začali zcela nový, samostatný život. Život, který byl veden v ladu se Kony Prastarých Nebeských Předků a svých Rodů.
To je vše. Mluvili jsme s vámi o Obřadech Jmenořečení. Již po dvanáctém roce věku začali mladí muži a dívky, kteří prošli Obřady Plnoletosti a Jmenořečení, důkladně studovat Prastaré Kony Rita, Rodovou Istinu Tvierdo Asů – Nebeské Kony Čistoty Rodu a Krve, jejichž znalost a dodržování bylo vždy povinné při dosažení určitého věku a vytvoření Rodinného Svazku, stejně jako tradice a tajemství Předků, které se uchovávaly v jejich Rodech. I nyní, když se provádějí Obřady Posvěcení Rodinného Svazku, je jednou z podmínek přípravy znalost Konů Rita. Je to důležité, nezbytné, stejně jako Obřady Jmenořečení a dodržování všech tradičních Rodových Pravidel.
Zdroj:
vk.com/@-176218205-svastichnoe-vospitanie-ch-2
