Světonázor Slovanů
Slovansko-árijský světonázor je starobylá nauka hlubokého poznání našich Předků. K okolnímu světu se chovali pozorně, s úctou a znali podstatu věcí a jevů. Vesmír je podle názoru Slovanů vícerozměrný a představuje strukturu, v níž člověk žije podle základních přírodních principů. Řídí se přírodními a astronomickými rytmy. Protože naši Předkové byli neoddělitelně spjati s přírodou, byli její součástí a poznávali přírodní principy zevnitř, skrze sebe. Jejich pohled na svět byl živý, dynamický a mnohorozměrný, stejně jako příroda sama.
Světonázor Slovanů odráží nejširší škálu pojmů a představ, neoddělitelně spjatých s univerzálním kosmem a védskou přírodou. Védismus je holistický světonázor, poznání základních principů harmonického fungování vesmíru, vyjádřené v pojetí vzájemného působení vesmírných sil, jejich mnohočetných projevů v jednom a jednoho v množném čísle. Védismus, védy – od slova vědět, příslušné znalosti se po staletí tradičně předávaly ústně, z učitele na žáka. Pro obyčejné lidi v Rusku jestvovali bajani, jenž prostřednictvím pohádek, legend nebo pomocí písní předávali znalosti ve zjednodušené formě. Mnoho védských poznatků je zakódováno v ruských lidových pohádkách.
Staří Slované jsou často obviňováni z polyteismu těmi, kdo se neobtěžují zabývat se jím do hloubky a spokojí se s povrchními informacemi. Na vyobrazeních našich Předků je Bůh vlastně jednotný, jeho jméno je Rod. Je zobrazen ve všech možných podobách. Staří Slované nazývali Rodem celý vesmír, což zahrnuje všechny Bohy. Rod je vlastně nejstarším archetypem jediného a nesmrtelného v prostoru a čase Stvořitele, který stvořil celý obydlený svět od Země až po hvězdy. Všichni slovanští Bohové jsou ztělesněním Roda, konkrétními pozemskými projevy té či oné jeho vlastnosti.
Pojetí jednoho Boha projevujícího se v mnohosti, tj. „mnohosti jednoho“, je protikladem pojmu „mnoho různých“ jako kategorie různorodých prvků, které nejsou spojeny v jeden celek. Proto je obvinění Slovanů z polyteismu neopodstatněné, protože v našem vesmírném světě není místo pro nic nahodilého a útržkovitého, vše je v něm podřízeno nedotknutelným principům přírody, je úzce provázáno a propojeno.
Mnoho slov je odvozeno od kořene Rod: narození, rodný kraj, příroda (to, co při Rodě) apod. Příbuzenství je pro člověka oporou, bez něj není ničím. Pokud bychom jej brali jako celek, byl to lidský druh, druh spolu se světem zvířat a rostlin, celým vesmírem. Člověk se dříve vnímal jako jeden celek s celým vesmírem. Bohové nebyli odděleni od přírodních sil. Naši Předkové uctívali všechny síly přírody, velké, střední i malé. Každá síla pro ně byla projevem Boha. Byl všude. Ve světle, horku, blesku, dešti, řece, stromu. Všechno velké i malé bylo projevem Boha a zároveň Bohem samotným.
Vesmír Slovanů je složitý a mnohorozměrný. Již před mnoha tisíciletími měli staří Slované ucelený světonázorový systém založený na třech hlavních faktorech: Javi, Navi a Pravi. Jav považovali za pozemskou fázi bytí, Nav za nebeskou, nebo jak bychom dnes řekli, jemnou sféru života a Prav vyjadřoval jednotný princip života, jenž prostupuje oběma sférami bytí. Pozemský i nebeský život měly stejné postavení. V nebi, stejně jako předtím na zemi, Slované pokračovali v práci, ale již bez nepřátel a nemocí. Žili obklopeni Bohy a cítili se být v pokrevním svazku se svými „velkými příbuznými“. To představovalo přirozenou evoluci, která ve své božskosti rostla až k absolutní kráse a nakonec vytvořila živou strukturu slovanského kosmu.
Symbolem světa, v němž Slované žili, byl Velký Triglav. Jedna z hlav byla bílá jako světlo, vyjadřovala Jav, okolní svět. Proto byla bílá barva symbol čistoty, radosti a míru. Prav symbolizuje hlavní princip vesmíru, na němž je založen Jav. Je tedy nositelem morálních, kvalitativních a světonázorových zásad, jimiž se Slované v životě řídí. Pravda ve svém absolutním vyjádření je poznání umožňující „překonat temné síly a vede k dobru“. Za Pravdu se často muselo bojovat a prolévat krev, ale kdo se nebál postavit se za ni, získal věčný život u Bohů a věčnou slávu.
Nav je symbolem Zimy a světa, který jestvuje před a po Jav, je to vnější Světlo, kde žijí Bohové a duše zemřelých Předků. Naši Předkové věděli, že Javi se přirozeně vynořuje z Navi a opět přechází do Navi, stejně jako po zimě přichází jaro a opět přichází podzim. Celá paleta obsahuje tyto barvy. Bílá (Jav), červená (Prav), modrá (Nav), světle modrá (Svarog), zlatá (Perun), zelená (Svantovít). Ztělesnění Triglavu je tedy Svarog-Perun-Svantovít.
Svarog je dědeček Bohů, náčelník celého Rodu Bohů. Je bohem Javi a Navi, základních principů starověké védské filozofie, založené na trojjedinosti světa. Svarog je vládcem celého vesmíru. Je zdrojem věčného života, počátkem, vesmírem, vědomým Já. Představa praotce Bohů u Slovanů dokládá starobylý původ tohoto obrazu i celé filozofie slovanského védismu. Druhou tváří Velkého Triglavu je Perun Hromovládce, Bůh bitev a bojů, jenž vede věrné po cestě spravedlnosti a otáčí koly Javi, koly Života. Je to Bůh činu, věčného pohybu, síla proměňující vesmír. Třetí tváří je Svantovít, Bůh Pravi a Javi, Bůh světla, jehož prostřednictvím jsou lidé spojeni se světem projeveného.
Pokud se vrátíme k barvám je třeba poznamenat, že Velký Triglav je znázorněním tří ročních období, jestvujících u Slovanů a Árijců. Je to čas zemědělských prací (jaro), čas zrání a sklizně (zahrnující léto a podzim) a čas odpočinku země (zima). Vládcem jara je Svantovít, v tomto období se vše probouzí, objevuje se první zelená tráva, symbol života. Proto je barva Svantovíta zelená.
Perun je znamením ohně, sluneční Bůh, jeho živlem je léto, jeho barva je zlatá (žlutá). Svarog je Bůh Nebes, mající modrou barvu. Je to také barva Navi, z níž Svarog podle plánu Pravi stvořil svět Javi. Ve sféře ročních období Navi odpovídá zimě. Ve znamení Velkého Triglavu se tak zobrazoval slovanský cyklus jaro-léto-zima. Obrazy staroslovanské filosofie jsou mnohorozměrné a obraz Velkého Triglavu se neomezuje pouze na tyto funkce. Jeho symbol také vystihuje tři základní živly, jenž uctívali naši Předkové, vzduch-oheň-země, označené stejnou modro-žluto-zelenou trikolórou.
Svarog odpovídá modré barvě, což je barva Nebes a světa Navi, kde sídlí Bohové a duše zemřelých Předků. Pokračují ve vztazích se svými příbuznými, kteří zůstali na Zemi, přicházejí na pomoc v těžkých chvílích, dávají moudré rady ve snech nebo se „zhmotňují“ v podobě ptáků, zvířat, lidí. A v hodinách války sestupují z mraků na zem v plné síle a pomáhají porazit nepřátele. Perun střílí ohnivé šípy a ničí nepřátele plamenným mečem, oslepuje je jiskrami a nesnesitelně jasným světlem. V tu chvíli na sebe bere podobu strašlivého a nemilosrdného Boha-bojovníka. Pro své slovanské děti je však ochráncem a často vystupuje jako patron úrody. Svým mečem protíná mraky a sesílá déšť na pole.
Perunova barva, od žluté po oranžovou, odpovídá barvě ohně. A stejně jako oheň může být i Perun nezdolný a něžný, může být prskajícím ohněm i domácím ohněm. Semargl má plamen na starosti, ale zapaluje ho Perun. Je to Nebeský kovář, mistr v kování mečů. Perun je sluneční Bůh, Bůh léta, tepla, světla, ohně, všeho, co je spojeno s aktivním žlutooranžovým spektrem. Svantovít – živel Země. Je to znovuzrození, jaro, zelená tráva, probuzení všeho života. Zelená je barva života.
Na jaře Slované oslavují svatbu Otce – Svaroga a Matky Země (Bohyně Lady), zpívají se písně, všichni se radují, házejí Svarogovi věnce z kvetoucí trávy. A Země, oplodněná nebeským býkem Svarogem, který do jejího lůna vlil stříbrné deště, počne nový život aby do podzimu porodila plody, obilí a další hojné pozemské dary. Živel Země je neoddělitelně spojen s živlem Vodou, a je jeho neoddělitelnou součástí, neboť jím protékají řeky, rozprostírají se na něm jezera, sousedí s ním moře, oceány a padají na něj deště.
Božský počátek Slovanů prostupuje celým vesmírem, počínaje inkarnací ve Velkém Triglavu, přes ostatní Triglavy až po nejmenší, z nichž však každý zaujímá v božské hierarchii své specifické místo, protože je součástí jednoho a nedělitelného. Védský světonázor je tedy založen na pronikání do podstaty přírodních mechanismů a budování vlastního života v souladu s principy, které z nich vyplývají.
Síly, které u Slovanů vládnou vesmíru, nebyly protikladné: Černobog a Bielobog jsou dvě strany bytí, jako den a noc, stojí proti sobě, bojují na obou stranách Svargy, ale zároveň jsou to síly vyvažující svět. Všechny projevy v přírodě jsou variantami jejího přirozeného stavu. Toto nejhlubší chápání božských principů bylo Slovanům vlastní mnohem zřetelněji než nám, odříznutým od přírody.
Ve většině knih převládá názor, že Slované se jako civilizovaný národ vyvinuli až s přijetím křesťanství. Dějiny a zejména archeologické údaje svědčí o tom, že naši Předkové se po mnoho tisíc let udržovali jako národ, zachovávali si původní jazyk, kulturu a zvyky, založené na nerozlučném spojení s přírodou, odvážně prosazovali územní a duchovní nezávislost. Kolem nich se rodily a zanikaly velké říše a v některých dobách mnohé kmeny a národy navždy zmizely z povrchu zemského. Naši Předkové však hluboce chápali základní principy přírody a byli s ní neoddělitelně spjati, naučili se žít v souladu s přírodou, stali se její součástí, a tak nám mohli po staletí předávat oheň života.
Zdroje:
rodoswet.ru
ladstas.livejournal.com
