Tartárie aneb ukradené dějiny 4
Prudké ochlazení a změna klimatu na území Sibiře a dálného východu přinutilo velké množství Slovanů a Árijců opustit domovinu a přesunout se do tehdy neobydlených oblastí Evropy. Toto vyústilo v závažné oslabení Rassenie. Její jižní sousedé – Arímijci, obyvatelé Arímie (tehdejší starověká Čína) se toho okamžitě pokusili využít, a vtrhli mohutnými vojsky na území Rassenie. Válka byla velmi závažná a nerovná, ale nakonec Naši Předkové zvítězili. Tato událost se stala před 7531 lety a dala tak vzniknout novému letopočtu. Ten se začal počítat od Uzavření Míru v Hvězdném Chrámu. Symbolem tohoto vítězství se stal bílý jezdec na koni, kopím probodávající draka (i tento obraz/symbol, nám byl ukraden).
Tento článek je volným pokračováním předchozí části.
Hlavní město Slovansko-Árijské Državy, Asgard Irijský, byl zničen nájezdy kočovných Džungarů v Letě 7039 od Uzavření Míru v Hvězdném Chrámu, neboli v roce 1530 tzv. n.l. Bylo to město mohutných kamenných pyramid, město volchvů a vedunů. Šlo o pokladnicí vědění, která byla střežena v umělých jeskyních pod pyramidami. Nemělo žádné opevnění; nicméně, po velmi dlouhou dobu se žádný nepřítel nebyl schopen dostat ani na dohled tohoto města.
Asgard byl obklopen sedmi koncetrickými silovými poli/bariérami, jenž znemožňovali průchod jak nepřátelským armádám, tak jednotlivcům záškodnického smýšlení. S počátkem Noci Svaroga, toto ochranné pole začalo pomalu slábnout. Nakonec černí mágové („žreci“ kultu Kali-Ma, Černé Matky) za použití poměrně odporné metody, uspěli v neutralizaci této ochrany těsně před tím, než město vzaly útokem najaté hordy hrdlořezů. Takže volchvové neměli žádnou šanci toto ochranné pole obnovit.
Město bylo vypleněno a vypáleno, většina volchvů a ostatních obyvatel zabita, a letopisy nevyčíslitelné hodnoty, některé přinesené do Asgardu ještě z Daarie, zničeny. Naštěstí však neuspěli ve zničení všeho, ty nejcennější knihy byly vždy uchovávány ve speciálních komorách hluboko pod zemí, o nichž nájezdníci neměli povědomí.
Společné energetické (silové) pole Říše udržováno nejvyššími volchvy mj. pomocí pyramid bylo po zničení Asgardu Irijského značně oslabeno. Toto oslabení se nejdříve a s největší intenzitou projevilo v okrajových částech říše, a ze všeho nejdříve v evropských provinciích. Projevilo se to tím, že vládci těchto provincií povstali v revoltě, a prohlásili spravované provincie jako nezávislé na centrální správě. Država již dříve ztratila část své původní síly, když přišla o některé své okrajové části v době o 4 století dříve, díky machinacím svých nepřátel.
Ale až po druhém pokusu v jejich roce 1530 se jim podařilo zničit Asgard Irijský. Začali pak systematicky ničit veškerou evidenci jakéhokoliv spojení mezi původní říší a jejími částmi. Staré knihy byly zničeny, a nové napsány. Byly „mírně poupraveny“, takže neobsahovaly žádnou zmínku o Slovansko-Árijské říši. Období před 10. stoletím v Evropě bylo prohlášeno za doby temna, století barbarů, jež byli osvíceni teprve návratem vzdělanosti tzv. Svaté Říše Římské.
Větší část Slovansko-Árijské říše, ačkoliv rozštěpena na několik samostatných částí, po odtržení okrajových provincií, však stále uspěla v zachování základních Védických tradic a hodnot Předků.
Jedna z těchto části – Moskevská Tartárie, s východní hranicí podél Volhy (původní slovanské jméno této řeky je Ra) – byla vystavena důmyslné manipulaci „prozápadních“ skupin. Ta způsobila fyzickou likvidací dynastie Rurikovců a nastolení vlády Romanovců, kteří namísto zájmů vlastní země, hájili mnohem více „západoevropské“ zájmy. Romanovci dle tehdejších tradic neměli žádné právo na moskevský trůn – „dostali“ jej z rukou západoevropských politiků výměnou za „malou“ službičku.
V prvé řadě, Romanovci, kteří dychtili po moci, nejprve důkladně „očistili“ tehdejší aristokracii od těch, kteří, ke své smůle, měli buďto více nároku na trůn nebo byli více věrni tradicím jejich národa. Tak se stali překážkou na cestě Romanovců na moskevský trůn. Když Romanovci vykonali tuto špinavou práci, jejich „loutkovodiči“ z toho křivě obvinili Ivana IV. Každý, kdo se jim pokusil odporovat, skončil s hlavou na popravčím špalku. Za vlády prvních Romanovců se děly poněkud zajímavé věci. Mezi lety 1653 – 1656, hlava církve, patriarcha Nikon, provedl náboženskou reformu.
Před Nikonovou reformou křesťanství, v Rusku byla pravoslavná víra. Křesťanství, jako „státní“ náboženství, většina lidí přijímala jako nutné zlo, protože bylo v zásadním rozporu s jejich pohledem na svět, se slovanskou duší. Slovansko-Árijské Rody, potomci Nebeského Rodu, vnuci Dažďboga – Tarcha Perunoviče, nemohli přijmout dogmata křesťanství, jenž transformovala všechny v otroky boha, jejichž úděl bylo snášet bez reptání všechna neštěstí a muka osudu, jakožto trest za jejich „hříchy“.
Tato reforma-diverze byla učiněna za účelem podvést slovanskou duši za jakoukoliv cenu. Křesťanství se začalo nazývat „pravoslavné“, aby „dopřálo“ sluchu Slovanů, a mnoho védických obřadů bylo jakoby zahrnuto do tohoto nového „křesťanství“. Avšak otrocká podstata se nezměnila, jen se navenek křesťanství obléklo do jiného hávu. Křesťanství (i když pod jinými názvy) bylo původně vytvořeno jako ospravedlnění otroctví. Nástroj „uvěznění“ majority otroků pod autoritou minority otrokářů v zemích a říších, kde otrokářství bylo společenskou normou (zůstává dodnes).
Téměř současně s tímto, v roce 1682, během vlády cara Fjodora Alexejeviče Romanova, byl zrušen systém obsazování vyšších státních funkcí a úřadů dle urozenosti kandidátů nebo funkcí držených jejich předky. Zároveň, knihy s tímto spojené, týkající se obsazování státních pozic za předchozích 200 let, a všechny genealogické knihy mapující rodové linie staletí nazpět byly zničeny. A nová genealogická kniha byla napsána – tzv. Sametová Kniha, ve které bylo všechno „jak bylo potřeba“.
Ještě jedna grandiózní „úprava“ byla provedena za časů Petra Alexejeviče Romanova, více známého jako Petr I. Podřizujíc církevní moc autoritě státu, de facto stávající se její hlavou, v Letě 7208 (1700 jejich letopočtu), Petr I. zavedl na území Moskevské Tartárie používání křesťanského kalendáře. Tahem pera, obrazně řečeno, stalo se Leto 7208 (od Uzavření Míru s Arímií ve Hvězdném Chrámu) z vůle Petra I. rokem 1700 tzv. n.l., okrádajíc tímto slovanskou kulturu o 5508 let minulosti, nehledě na tisíciletí která předcházela.
Zdroj:
kniha Zamlčená historie Ruska (N. Levašov)
