Trizna
Obřad Trizna je obřad vzpomínky na zesnulé. Mámě několik druhů obřadu Trizna. Vojenská trizna – na památku vojáka padlého v boji. Bojarská trizna – na památku padlého bojara, tj. bystrého a moudrého člověka (Bo-Jarij), tj. muže, který za svého života vykonal světlé skutky. Světská trizna – na čest zemřelého občinníka. Malská trizna – na čest zemřelého dítěte. Někdy se říká „dětská trizna“, ale to je špatně, protože tak se nazývá hra, kdy se děti jakoby ve hře učí provedení obřad. Proto, aby nedošlo k záměně s hrou, se trizna nazývá malská.
Rodová trizna – na čest zemřelého člena Rodu. Lidská trizna – vzpomínkový obřad na čest zemřelého cizince. Řekněme, že na tržiště přišel kupec, který se zde na čas usadil a potom ho odvedla smrt. To znamená, že zde neměl žádné příbuzné ani blízké přátele, byl cizincem, ale obřad se přesto musel vykonat, a tak se na jeho čest konala Lidská trizna.
Vojenská trizna byla rozdělena do tří částí. 1. Knížecí trizna byl obřad na památku vojenského náčelníka, který padl v boji. 2. Slavná trizna je trizna na čest vojáků, kteří padli v bitvě, tj. všech ostatních, to se týká desátníků, setníků a dalších. 3. Stará trizna (neboli Velká trizna) je na čest válečníků, kteří zemřeli stářím.
Boyarska trizna se dělila na světlou a starobojarskou. Světlá trizna – když zemřel bystrý, osvícený člověk, tj. aktivní člověk, ve věku 50-60 let, tj. mladý. Na jeho památku byla uspořádána Světlá trizna, tj. vážený člověk zanechal po sobě stopu v životě. Starobojarská trizna – znamenala, že zemřel starý, starší člověk, moudrý. Například Volchv Velimudr, zemřel stařešina, proto se říkalo: Starobojarská.
Pod světskou triznu patří následující. Závětná trizna – když zesnulý nařídil, co se má dělat po jeho smrti. Řekněme, že kníže Skand Irisjký si přál, aby nebyl krodírován, ale pohřben v kurganu, aby zde byla jeho Duše a mohla pomáhat chránit danou zemi. Proto vznikla Skandinavia. Nebo mohl zesnulý nařídit, aby pro něj ženy a děti neplakaly, nebo aby na trizně byli určití lidé, tj. i když žijí daleko, aby byli pozváni. Tj. zanechal svou závěť. Dajná trizna – trizna nad ženou, která nemá děti, tj. nezanechala potomky. Předpokládejme, že vypukla válka (muži a ženy byli společně v obraně) a ona zemřela, nestihla zplodit potomka. Nebo nemohla porodit. Možná porodila, ale děti zemřely.
Navi trizna – provádí se za lidi, kteří zemřeli na nemoc, pokud byli posedlí zlým okem, uřknutí, prokletí apod. Jestliže to převedeme do naší doby, pak Navi trizna může být vykonána například tehdy, pokud mladý člověk zemřel na infarkt myokardu. Dále Mlado trizna je trizna nad mužem, který nezanechal potomky. Boží trizna je, když byl člověk pohřben celým Světem, tj. Občinou. Předpokládejme, že muž žil, vychoval své děti, ty vytvořily rodiny a všechny se odstěhovaly, a on zůstal u mohyl otce a jeho mladší syn s ním. Jeho syn však zemřel a muž zůstal sám. Proto ho pohřbívá celá Občina.
Do Malské trizny patří. Mladičná trizna – vznikla v rodě, když bylo dítě zasvěceno Předkům. To znamená, že nezemřelo, ale bylo dáno k Žrecovi do Skitu. Rodiče nemohou dítěti vybrat nevěstu nebo ženicha, nežije s nimi. To znamená, že pro rodiče toto dítě jako by zemřelo, i když vyrůstalo, mohlo k nim přijít, přinášet dary, starat se o ně, ale už nebylo pokračovatelem otcova díla. Už by bylo z Žrecovského Rodu. Proto když bylo dítě zasvěceno Předkům, konala se Mladičná trizna a loučili se s ním. Luna trizna – konala se u dětí, které se nedožily 29 měsíců. Pokud budeme počítat, Leto = 9 měsíců, dostaneme 3 roky a 2 měsíce, tj. jak bychom řekli, Luna trizna se konala u dětí mladších 3 let.
Rodová trizna. Památná trizna – je pořádána na památku Předků svého Rodu. Koná se ve Dnech Paměti Předků, jsou vyznačeny v kalendáři. Starší trizna – za zemřelou Hlavu Rodu. Stařecká trizna – za nejstarší ženu v klanu. Stará žena nemusí být nutně manželka Hlavy Rodu, ale třeba mu zemřela matka nebo babička. To je důvod této trizny. Rodovičná trizna – pro zemřelého příbuzného. Tj. tomu, kdo patří k vašemu Rodu-Kmeni, se říká Rodovič. Těžká trizna – prováděla se za děti do 12 let (108 měsíců), tj. od 30 do 108 měsíců.
Jmenná trizna – na památku všech, kteří nosili dané jméno v Rodu. To znamená, že zpravidla se vnoučata pojmenovávala na čest svých dědů. Věřilo se, že pokud se koná Jmenná trizna, pak všichni Předkové Rodu s tímto jménem jako by přišli na triznu a po trizně pak pomohou svému Rodu. Čistá trizna – pro ty, kteří zemřeli od věku 12 let před dosažením dospělosti (tj. dívky do 16 let, muži do 21 let), tj. do doby vytvoření Rodu. Velkorodná trizna – sem zahrnujeme všechny ostatní. Tj. rodinu, mající děti, a další, kteří učinili Rod Velkým, zvětšili Rod tvůrčí činností, blahem, dětmi.
Ještě se podíváme na strukturu trizny. Pamatování (Vzpomínka) je, když Žrec nebo Kapen přijde k zemřelému a vyzve všechny příbuzné, aby vyšli. Přečte Pokyn (Poučení) nebo Pamatování (Vzpomínku). Pokyn je, když je člověk poučený o cestě čtením Knihy Mrtvých. A Pamatování je, když se čte určitý text, tj. jako by se vzpomínalo na tohoto člověka, který žil spravedlivým životem, a před Předky se vypráví o jeho zásluhách. Obdarování je, když se danému člověku položí určité dary, např.: květiny, placky, svíčky, kadidlo, tj. položí se to všechno kolem. Pokud bojovník leží, pak vedle něj položí meč, štít, zbroj, tj. neoblékají ho do toho, ale položí vedle něj to, co si s sebou vezme na cestu.
Obrazné skutky – konají se zpravidla na zvláštním místě, pokud se jedná o bojovníka, jeho společníci ukázali epizody z jeho života, bitvy, ve kterých bojoval. Ukazují se buď tancem, zpěvem, nebo souboji. Trébnica – každý přináší tréby. Řekněme, že pokud se to stane na pogostu, kde je rodový obětník, každý tam přináší tréby. To zůstalo do současnosti, když chodíme na mohyly (hroby) a přinášíme dary, tréby, provádíme Trébnici. Všeobecné pamatování (vzpomínka) je, když se u společného stolu sedí a vzpomíná se na zemřelého vlídným slovem, přeje se mu Svarga Přečistá, tj. každý mu vysloví přání. Společné jídlo a dobré výroky o člověku.
Pamatování – to je trizna. Ale jestvuje Poučení a jestvuje Pamatování (Vzpomínka) – rozdíl je pouze v tom, komu se čte. Tj. Naši znali tyto Instrukce téměř nazpaměť, nebo jak mnozí říkají „Slovanskou Knihu Mrtvých“ – kam se mají přesunout a podobně. Naši to všechno věděli, proto jim po smrti dávali jakési Pamatování, tj. prostě jim připomínali, jak a co mají dělat, a on už znal cestu, protože byl vychovaný v naší tradici, znal celý systém. Poučení (Pokyn), ta samá „Kniha Mrtvých“ – Poučení, se mu četlo, když to ještě neznal, tj. bylo mu 12-16 let, když k tomu ještě nedospěl.
Zdroj:
telegra.ph/Trizna-08-29
