Veneti a Venedi
Veneti a Venedi jsou kmeny, které jsou považovány za staroslovanské. Zabírali rozlehlé území od Baltského po Jadranské moře i Atlantické pobřeží a vyskytli se i v Malé Asii. Ti nejstarší se spojují s Lýdií na západě Malé Asie a s Trójou (na pobřeží Egejského moře). Kde se nacházela jejich pravlast za posledních 3500 roků? Buď v Pobaltí, na Jadranu, v Malé Asii nebo možná na Ruské nížině a odtud se rozešli právě těmito směry. To však nevíme.
O Enetech (synonymum pro Venety) psal Herodotos v 5. století před tzv. n.l. takto: hranice území Sigínů se rozprostírají po oblast Enetů v Jadranském moři… Dále se v jeho textu objevuje ještě spojení (v souvislosti s dalším): ilyrských Enetů. Jak vidíme, Venety/Enety spojují antičtí pisatelé s Ilýrií, kam jiní umisťují pravlast Slovanů. V 1. století před tzv. n.l. se jejich (Venetů) oblast nazývala Venetia, region Veneto, město Benátky. O Venetech mluví ve svých knihách i Julius César. V třetí knize César píše: tento rod je nejvlivnější na celém mořském pobřeží, protože Veneti disponují největším počtem lodí, na kterých jezdí do Británie a též převyšují ostatní Galy vědomostmi o mořeplavbě a zkušenostmi v ní. Při silném příboji, kterému nic nestojí v cestě a při nízkém počtu přístavů, jenž se kromě toho nacházejí v rukách Venetů, udělali ze všech, kteří plavali po tomto moři, rukojmí.
Venety už považovali i za ilyrský národ na území dnešního Maďarska. Jejich jazyk klasifikují jako venetský románské skupiny, ačkoli lingvisti pracovali s mnoha variantami jazykových souvislostí. Někteří lingvisti se domnívají, že jadranští Veneti mají slovanský původ (což si myslím, že je nejpravděpodobnější), jako i balto-slovanský kmen Venetů ve východní Evropě a že vytvořili jednotnou komunitu. Ukázky venetského písma (velmi podobné praslovanštině).
Tento text (obou obrázku) byl pravoběžný (čtený zprava) a psaný dohromady. Po rozdělení na jednotlivá slova můžeme přeložit text druhého asi takto: nech nést do věčnosti, na křídlech do věčnosti, dary věčnosti nechej být, nechť cesta pokračuje, ať zůstane.
Nyní k Venedům. Psali o nich Herodotos, Tacitus, Ptolemajos atd. Často je nazývají také „východní Venedi“ a umísťují je na území od Pobaltí po Dunajskou nížinu včetně severních Karpat. O jejich slovanském původu se nepochybuje. Všeobecně akceptované je také genealogické spojení mezi Venedy a dávnými Slovany druhé poloviny 1. tisíciletí tzv. n.l. včetně Antů a Sklavů. Opisy Venetů se spojují ještě s poslední čtvrtinou 2. tisíciletí před tzv. n.l., s obdobím před více než 3000 roky. V této souvislosti jsou východní Venedi mladší.
Řecký badatel Jordan ve svém díle „O původu a skutcích Getů“ (rok 551 tzv. n.l.) vzpomínal Venety ve dvou fragmentech ale podle současných představ hovořil přitom o Venedech nebo je neodděloval. Přečteme si co napsal:
Ve Skýtii jako první ze západu žije rod Gepidů obklopený velkými a slavnými řekami. Na severu a severozápadě teče Tízia, z jihu ji (tuto oblast) odděluje sám velký Danubius a z východu Flutauzius. Prudký a plný přehrad se směle valí do vod Istra. Mezi těmito řekami leží Dakia, kterou jako koruna oddělují skály Alp. Vedle jejich levého úpatí zvažujícího se k severu, počínajíc místem zrodu řeky Vistuly, se na bezbřehých územích usadil mnohopočetný kmen Venetů. Ačkoli se jejich názvy teď mění podle rozličných rodů a lokalit, všichni se většinou nazývají Sklavéni a Antové. Sklavéni žijí od města Novietuna a jezera, nazývaného Mursianské, po Danaster a na sever po Visklu. Namísto měst mají močály a lesy. Území Antů, nejsilnějších z obou dvou (kmenů), se rozprostírá od Danastra po Danaper, kde Pontské moře vytváří meander. Tyto řeky jsou si navzájem vzdálené s odstupem mnohých přechodů.
V 1. století tzv. n.l. Plinius Starší a Pomponius Mela (římský geograf) umísťují Venedy východněji od Vistuly na jihovýchodní pobřeží Baltského moře. V 2. století Řek Klaudius Ptolemajos z Alexandrie nazýval Baltské moře Venedským zálivem a Karpaty Venedským pohořím. Ve své „Geografii“ (kniha třetí) věnoval Venedům hodně prostoru. Řada autorů spojuje jadranské Venety a pobaltské Venedy s Jantarovou cestou, jiní je fakticky ztotožňují. Pokládají je za Slovany nebo za jedno západoevropské seskupení. Za Slovany je považují proto, že jejich území, jenž Venedi obývali v 1. – 2. století tzv. n.l. zodpovídají územím, které obývali Slovani v polovině 1. tisíciletí tzv. n.l.
Zatím nemáme DNA z vykopávek Venetů nebo Venedů, tkaže budeme pracovat s tím, co mají naši současníci k dispozici. Nejvýraznější je u Slovanů haploskupina R1a. Celkově zůstává okolo 20 větví haploskupiny R1a blízkých k Pobaltí nebo ke Karpatům tvoříc součást R1a-Z280, které je možné posuzovat jako kandidátů na Venety nebo Venedy.
Putujíc po stopách Venetů zaměříme svou pozornost nejprve na Itálii. Tam je celkově málo zastoupená haploskupina R1a, od 4 do 4,5%. V Itálii jestvuje celé spektrum subkladů (větví) haploskupiny R1a. Patří hlavně k „subkladu Ruské nížiny“ – R1a-Z280, další 4 haplotypy k středoevropské větvi R1a-M458-CTS11961, jeden k západoslovanské R1a-M458-L260, jeden k severozápadní větvi R1a-L664. A jedna reliktní nejstarší větev R1a-M459-YP1272, která vznikla před 13200 roky. Zajímavé je, že v Itálii jsou zejména severní haplotypy R1a, baltické a karpatské. Pokud přišli na Apeninský poloostrov někdy nedávno tak z fatianovské kultury (před 4300 – 3500 roky).
Jako pomocnou variantu si můžeme všimnout haplotypů R1a v Srbsku, protože jestvuje množství důkazů o válečných výpravách dávných Srbů v Malé Asii. Ukázalo se, že 18 z 20 srbských haplotypů v databázi pochází ze severokarpatské větve, jeden z jihokarpatské a jeden ze středoeuroasijské. Takové relativně velké množství severokarpatských a jiných karpatských větví okolo Jadranského moře umožňuje nanovo zhodnotit přebytek karpatských haplotypů v Itálii. Společný předek všech severokarpatských haplotypů (subklad R1a-Z280-CTS1211-Y35-CTS3402-Y33-CTS8816-T3301-L1280) ze Srbska a Bosny-Hercegoviny žil před 2000 +- 230 roky, zatímco snip L1280 vznikl před asi 4300 roky. Dva haplotypy severokarpatské větve z Itálie patří tomu stejnému snipu a to L1280. Z toho vyplývá, že souvislost mezi pobaltským územím a jadranským pobřežím není jen vymyšlená.
Dá se říci, že větev haploskupiny R1a-Z280-z92 a s velkou pravděpodobností subklad L1280 je dobrý kandidát na „venedskou větev“. Mohla vzniknout asi před 4300 roky. Přesunula na jihozápad do oblasti balkánského Jadranu, dále do Patagonie, Lýdie, Tróje jako Eneti později Veneti. Potom se ocitla před přibližně 3200 roky na Apeninském poloostrově v regionu dnešních Benátek a Benátského jezera. Dále se přesunula na sever Jadranu do regionu Ilýrie a Trákie a už jako Veneti se mnohokrát opisovala v evropských kronikách.
Ještě ke struktuře subkladu Z280 a jeho možné genealogické souvilosti s Venety/Venedy. Máme tři nejstarší subkaldy Z280, a to Z92 (severoeuroasijský), S24902 (středoeuroasijský) a CTS1211 (východoeuroasijský). Mnozí nazývají Z92 „venedským“ ale ostatní dva, jako i jejich subklady a celá řada jiných neustupují Z92 v takovém názvu. Třeba říci, že R1a-Z92 vznikl před 30 snipy, 4300 roky, tisíc a něco let před trojskou válkou. Jeho potomkové s potomky dvou základních východiskových subkladů (Y4459 a Z685, vznikli před 3500, resp. 4000 roky) mohli celkem pokojně vytvořit kontingent Venetů.
Zdroje:
kniha Původ Slovanů, genealogie DNA (Anatolij Klosov)
kniha Venetic language (Andres Pääbo)
