Význam slov běžně užívaných

Všichni mají v sobě temnou

i světlou stránku.

Až teprve po srovnání,

jejich pochopení a přijetí,

můžeme jít dál.

Do svého středu a rovnováhy. 

Může přijít to lepší. 

V tomhle povídání se budeme zabývat slovy, jenž běžně každý z nás říká. Mohou však mít úplně jiný význam. 

Co ve skutečnosti znamená slovo harmonie?

HAR znamená v praslovanštině – harac, zkráceně harc boj, válku, ničení. Z toho je slovo harcieř – harant jako voják, bojovník, ničitel. Harant v přeneseném slova smyslu je zlobivé dítě. Vojáci se stále přemísťovali z místa na místo, proto se slovo harc – harcovat – harcování zažilo jako časté putování, přemísťování, někdy i útočení. Další odvozené slovo je hra – hara jako soupeření, soutěžení, příprava na boj, válku.

MON – mo – ma – život dávající, M – MA v prasl. znamená maljáz, což je štěp, roub, přirovnání je k matce dávající nový život stejně, jako maljáz – dává život roubované větvičce. N má nejčastěji význam na – na povrchu, tedy roub na mateřské větvi, dítě na (v) matce.

IE zhmotnění, z informace se tvoří život, vzniká hmota, tělo, sestup informace do hmoty, přimknutí se ke hmotě, IE informace – in – informace, myšlenka, for – do, ma – materie, hmota, ce – cíl jest.
HARMONIE = zničení, rozrušení, života vznikajícího, sestupujícího z jiných rovin do hmoty

Je význam slova úžasný to za, co ho všichni považují?

Vzniklo přesmyčkami hlásek: běs – děs – ďas – žas – u ďasa – úžas. Úžas či úžasný v původním významu strašný, děsný – děsný od ďasa. Je to jedno z nejtěžších slov, které by mělo být použito výjimečně pouze u událostí děsných, strašných, hrozných. Poslední dvě slova – strašný a hrozný, jsou též ve svém významu posunuta. Jsou paralelami slovům děsný – úděsný a žasný – úžasný. Taktéž by se měla užívat výjimečně pouze při těchto příležitostech.

Tohle je dle mého velmi zajímavé, jde o srdce. 

Řešíme-li nějaký problém a nevíme-li si s ním rady, uložíme jej večer před spaním k srdci. Srdce nám dá ráno odpověď. Proč? Protože srdce ví vše. V srdci je láska i moudrost. S jedinou silou nedokáží temní manipulovat, a to je síla srdce. Na tu jsou krátcí. Proč? Energie srdce vibruje na podstatně vyšších frekvencích, než jakých jsou temní schopni dosáhnout, proto nemohou Vědomí srdce ovlivnit.
Každý kolem sebe máme energetický obal, který má podobu vajíčka, bubliny až kapky. Správně je ve svém nejužším místě nahoře napojen na Svědomí (Světlé společné Vědomí lidí a Bohů) a ve své nejširší části vespod napojen na Matku Zemi Živu. Je hodně podobný cibuli, skládá se z mnoha vrstev, ve spodní části „kořeny“ spojuje svoje bytí se Živou a v horní části „natí“ čerpá ze Svědomí ze světa Slavi.

Každý z nás se na zem rodí s úkolem v určitém časovém rámci něco splnit, s cílem něčeho dosáhnout. Někdy se životy jednotlivců spojí, jindy rozejdou. Srdce si dávají zamilovaní lidé, kteří své životy spojují v jeden společný. Životní úkoly se jim prolínají a cíle se spojují v jeden. Jejich energetické bubliny se prolnou, splynou a sjednotí, řeč a projev se přizpůsobí jeden druhému, směřovat budou ke společnému cíli. Srdce = sjednocení řeči dvou cílů.

Grafickým ztvárněním a symbolem sjednocení dvou lidí je srdce. Dvě bubliny (kapky) – člověkové s energetickým obalem – přimknuté k sobě. Správně by měla špička srdce směřovat vzhůru, aby zůstalo napojení Srdce na Svědomí a Slav.
Srdce se ale vždy zobrazuje v opačné poloze, špičkou dolů, čímž je symbolicky odpojeno od energií a informací Svědomí a Slavi. Dva lidé jsou sice spojeni společnou řečí, ale jsou na to sami. Jsou odříznuti nejen od Matky Země, ale i od Rodu, Předků a Bohů. Jsou doslova a do písmene vzhůru nohama. Z pozitivního symbolu se stává negativní, jak to velmi dobře temná strana umí využít ve svůj prospěch.

Podívejme se na slovo světlo.

Tam, kde je shluk souhlásek, můžeme vždy vložit samohlásku „A“.

sa-vě-tlo – sa-vě-ta-lo

Výklad podle významů slabik v praslovanštině:

SA – sáka, suchá, uschlá větev, vysátá

WĚ – wě – wězěu, vazel, smyčka, uzel, tedy svázání něčeho, v praslovanštině se používalo převážně dvojité „W“, jednoduché „V“ mělo význam zejména jako „I“, ale též „N“ stejné v řečtině a občas i „V“

Pokud bychom ještě „Ě“ rozebrali jako „I“ a „E“, tedy „IE“, vyjde:

I – tok informací
E – uzemnění
IE – usměrnění
VI – život, ale WÍ – wích, tedy chochol jako výstraha, ale též věchet, snop slámy, v obrazném významu svázání

Latina překládá slovo vieo jako stáčet, splétat, plést.

TA – tárá-, tará-, tára-, jsou základem slov ve významu tahat, vléci, zajmout, trápit
LO – ronár, potápěč, praslovanština ztotožňuje (pokud jsem mohla dohledat) znělé „R“ a neznělé „L“

Vezmeme-li část slova TLO jako celek, jako samostatné slovo, znamená prkenný strop, později strop obecně.

Z toho všeho v základu vyplývá, že slovo světlo označuje „vysátý, svázaný a uzemněný informační tok proudící z pod stropu dolů“.

Nad dalším rozšíření výkladu se můžete zamyslet sami.

Co takhle paměť. 

Slovo, jež by málokdo zpochybnil. Přesto je jeho význam otočený.

v ruštině – память (pamjať)
ve slovníku srbochorvatštiny z r. 1925 je slovo pamet

v prasl. bylo slovo pomě-t znamenající šílenství, pomatenost, zmatenost, šálení smyslů, v důsledku oběť svého umu (mysli, rozumu)

po = po směru + mě = zmatení a matení, šílení, změti

ve slov. starosl. je již uváděno slovo памѧть ve smyslu otočeném, to je dnes používaném – bystrý um (rozum)

rozum znamená rozdělení roz umu um – tedy šílenství a pomatenost

odvozená slova jsou například:
měna (finanční)
směna, změna, záměna, výměna, obměna, změť
mina – např. nášlapná, člověk jež na ní šlápne, je její obětí
Mínójci – též byli obětníky, kteří v rituálech míjeli – utráceli životy poddaných
vzpomínání, upomínání, zapomínání, minulý, minout

Dnes si mnoho lidí stěžuje na zhoršující se paměť. Naopak málo lidí je schopno si vybavit informace z minulých životů. Minuly. Člověk se stal obětí zapomínání. Jak může člověk něco udělat jinak, když zapomněl, jak to dělal dříve, naposledy. S největší pravděpodobností, to dělá stejně. Stejně se stejnými důsledky. Stává se vězněm, obětí sám sebe a své pa-mě-ti.

Zdraví.

cělís staroslovansky, staročesky – od základu slova cěli – celistvý člověk, úplný ve smyslu celistvosti všech silových polí
cělítel – ten, jenž umí srovnat silová pole, dnes bychom řekli uzdravit

rozbor: cěl – celistvý, lís – síl – síla – celá – scelená, plná síla člověka na všech rovinách života – wijá

zdraví je slovem novodobým, jeho předchůdcem bylo sódravie staroslovansky, jež nahradilo původní cělís, ve starých slovnících chybí, což dokazuje jeho novodobost; co skrývá, nese to, co si pod ním všichni představují?

Zdroje:

veraoveckova.cz

kniha Projít peklem (Věra Ovečková)