Význam slov běžně užívaných 2
Dnes bych začal tzv. kódovými slovy. Skládají z několika slovních základů či slabik, nahrazující slovní základ, v nichž je skryto – zakódováno – poselství původního významu slov, z nichž je slovo tvořeno. Je to slovo – zkratka – uschované a skryté informace. Mnoho zeměpisných názvů je kódovými slovy. Slova byla například pozměněna pořadím, zpřeházením hlásek. Některé hlásky byly vypuštěny, jiné zaměněny – např. znělé/neznělé. Jedním z těchto slov je slovo planeta, jenž si uvedeme jako příklad. Dnes je bohužel stále hojně užíváno.
Plan-Eta = plan ve smyslu naplánování + eta mámení, omámení, zavření vzpomínek, paměť = pominutí v původním významu > čili plán = pa-lán pominutí – typ vězení, v němž jsou všichni spojeni sítí lan – pa-lan-eta = past sítě mámení.
Staří Řekové tímto výrazem označovali bludné hvězdy.
Podívejme se rovněž na pojem, jenž je „modlou“ do dnešních dnů, není to však dobře. Je to tzv. demokracie. Ve skutečnosti je to otrokářský systém, vytvořený otrokáři. Ukážeme si nyní pohled praslovanský.
Řecký název demokratia je převzat a upraven z názvu domácích Praslovanů, kde název „dámokaráčijá“ označoval doslova domácí vedení. Každá osada či obec byla samostatnou jednotkou hospodářskou i organizační. Řídícím orgánem byl domácí staršina nebo starosta, jenž měl k ruce držitele pořádku a odborné pracovní poradce. Veškeré vedení bylo tedy v rukou domácího lidu.
Všechno bylo jinak po vpádu asijských tatarských Řeků. Domácí obyvatelstvo praslovanské včetně předáků a starostů zotročeno, samostatnost obcí zrušena. Vládu nad celou zemí převzal řecký nejvyšší kněz jako samovládce a tyran, ostatní příslušníci útočníků se staly tzv. svobodnými obyvateli, osvobozeni od jakékoliv fyzické a intelektuální práce. Později od 5. století př. tzv. n.l. došlo ke změně, ze svobodných obyvatelů byli voleni přední správci měst a obcí. Pro tento systém byl převzat od domácích Praslovanů název „demokratia“, který ovšem neplatil pro domácí lid. Řecká demokracie platila pouze pro nepracující panstvo, tedy pravý opak původního významu tohoto názvu.
Nejen systém byl obrácen naruby ale i složky názvů. Řecky „démos“ označoval poddaný lid „démonické-ďábelské“ povahy a „krátés“ (síla, násilí) označoval vládu násilím nad domácím lidem. Řecká demokracie znamenala zotročení pracujícího domácího lidu. Je tedy výsměchem toho názvu a nemůže být vzorem pro dnešní společenský systém, jak se mnozí mylně domnívají.
Následují slova, která častokrát znamenají něco úplně jiného než si většina myslí.
Anděl
Další slovo, znamenající pravý opak, podíváme se na dva výklady.
Astrální nebo také Svět Navi je 16 a vícerozměrný.
Astrál může být Světlý a Temný.
Leg je název entity 16 rozměrného Astrálu, Arleg 256 rozměrného.
Temné bytosti se označují následujícím způsobem a sice, 16 rozměrná bytost je Gel, 256 rozměrná Argel.
V dobách starého Řecka jim přidali předponu An.
Temná 16 rozměrná bytost se nazývá Angel (v latině Angelos, česky anděl).
256 rozměrná Arangel (archanděl).
Andělé jsou Temné bytosti, proto se často objevují ve spojení jako anděl smrti, zkázy apod.
Teď se na slovo anděl můžeme podívat ještě z tohoto úhlu.
an ge sumersky – zatmění neboli padnutí (nebeského či jakéhokoliv)
ango – ange latinsky – sužovat, týrat
ange švédsky – vstoupit
anger anglicky – hněv (posun je jen z neznělého l na znělé r)
české slovo anděl má posun z g na d
Dalo by se vysvětlit i následujícím: an – opak, děl – dělání = opakem dělání je boření, ničení.
Peníze
pe-níze
pe – prasl. (praslovanština) pečať – pečeť
pěmá – ímajá – majetek
pěšči – péci, péče
níze – prasl. níza – ořezání, zkrácení, řez
Vezmeme-li obrazný význam: zapečetění a ponížení.
V rozšířeném významu zapečetění majetku, o něhož je pečováno (tedy stará se jiný, ne majitel) a jeho ponížení, zmenšení ( v rámci péče), rozhoduje, velí, vládne, kdo pečuje.
Osvobodit „peníze“ jako sílu, znamená začít pečovat o své sám, vládnout svou silou.
E – Emoce
Emoce je novodobé slovo.
Všechna slova začínající na „e“ jsou nová, neb slova původní začínala na „ě – ie – je“.
„e“ je na začátku slova ve smyslu uzemnění, zhrubnutí, odpojením „i“ – spojení se sebou, „e“ se připojuje k vnější realitě, z níž přichází to, co následuje za „e“
emoce – e + moc – v tomto slově moc jako hrubá síla – energie, proto se posunul význam do mnoho
celkový význam je síla, moc, jež ovládá zvenku
Např. vztek, zlost, radost – emoce ovládá člověka, nikoli člověk emoci – uspokojení z jejího prožívání – táhne člověka dolů.
Pohan
Slovo, které se bohužel často užívá v souvislosti se Slovany (nebo místo Slované, slovanské apod.) .. má však úplně jiný význam.
pahan – jednotné číslo
pahaná – množné číslo
pahaná později pohané znamenalo název obětníků, těch, kteří zabíjeli Praslovany, poháněli je a zneuctili
obětníky tak nazvali sami obětovávaní – Slo-Wané
později se otočil název proti Wánům, jimž se začalo říkat pohané jako nadávka
do latiny přešel název jako paganus
pakaná – tvar odvozený od pahaná, jehož význam je pokonání, skonání – od základu kon (s-kon = smrt)
z toho bylo pakaná i názvem smrtící dýky
kon-čát – jiný název smrtící dýky odvozený od kon (smrt) a čabár (mísa, lavor), do něhož se chytala vytékající krev oběti, t – kříž, uzavření
Zakončit bychom to mohli tím, kde se vlastně vzal název Slované.
Pokusů o etymologické odvození tohoto názvu je tolik různých, kolik badatelů se o to pokoušelo. Kronikář Pulkava ve 14. století od „slovo“, Kollár v 19. století od „sláwa“ („Slawmež sláwu slawných Sláwů“). Jiní dokonce z cizích jazyků. Tyto uvedené ale i další varianty vycházejí z pozdějšího zúženého začátku názvu „Slo-“ nebo „Sla-„, proto nemohou postihnout jeho původní odvození. Texty kréto-mykénských tabulek z doby asi 2 tisíce let před tzv. n.l. ukazují, že původní praslovanština byla převážně slabičná a půjdeme-li po této linii, pak nás ten název dovede až na počátek neolitu. Zdá se, že cestu k němu nám poskytne rusko – bulharský dnešní název „sěljánin“ (venkovský rolník), jenž doplníme pouze o slabiku „lo“ takže zcela původní název mohl znít: sělo – ján (čti sjeuoján) – zemědělec.
Totiž první složka „sělo-„, dnes „selo-“ označuje venkovskou rolnickou usedlost, odvozená od slovesa „sějá“ (sít – zasévat), druhotně pak „sílo – sídlo“. Druhá část „-ján“ je zpodstatnělý přechodník „jášč“ (začínající – provozující), doložený např. nálezem krétského (praslovanského) písma na Moravě, na keramickém kroužku pocházející z doby před 4670 lety. Dodnes srbochorvatsky „jáčati“ (začati – činiti).
To by znamenalo, že zcela původní název v množném čísle „sělojáná“ by označoval venkovské zemědělce, kteří nejenže obdělávání pole a zasévání plodin provozovali ale i začali. Stálým užíváním se původní název v průběhu tisíciletí zjednodušil, první složka „sělo-“ vypuštěna, takže z druhé složky „-jáná“ vznikl na Krétě a v Řecku ve 2. tisíciletí před tzv. n.l. etnický název „Wáná“, doložený nápisy ku příkladu na Pylské tabulce nebo na keramickém kroužku z Moravy. A dnes jsme Slované (Wáni – Slo-váni).
Zdroje:
kniha O Slovanech úplně jinak (Antonín Horák)
kniha Projít Peklem (Věra Ovečková)
veraoveckova.cz
