Vždy a všude
Reálnost je tady, všude kolem vás. Vnímejte ji. Vychutnejte si to, co tady a teď vytváříme. Vždycky jsme to dělali. I když jsme to nepotřebovali, tvořili jsme. Ať je okamžik tady a teď vaší stálou oblíbenou praxí. Stav vědomí „tady a teď“ se vždy rodí z původního stavu „všude a vždy“. „Tady a teď“ jsme vy i já subjektivní lidé s vlastními subjektivními názory. „Všude a vždy“ jsme objektivní. „Všude a vždy“ jsme Ra-M-Cha (jeho součástí). Víme to a toto znání oslavujeme. Toto superznání nám dává zvláštní energetický oddech, jako jakýsi duchovní mír a relativní psychický klid v naší, i když ne zcela klidné době.
Znovu pokračujeme v učení se Moudrosti Našich Předků. Rodit, vytvářet a uskutečňovat znání. Ty, které nás spojují nikoliv někde s minulostí, nebo někde s budoucností, neztotožňují nás s žádnými událostmi, ale dávají nám pocítit sebe sama v „tady a teď“. To je velmi důležité.
Mnozí zřejmě mají děti. Podívejte se na své děti. Dokážou se lépe vžít do okamžiku než my. Jsou to skvělí učitelé. Měli byste se od nich učit. Jen je pozorujte a objevíte to tajemství. Pozorujte je a uvidíte, jak jsou vždy plně ponořeny do přítomného okamžiku a prožívají ho celý, jasný, vášnivý a radostný. Možná právě proto nám dospělým Moudrost Véd doporučuje, abychom byli jako naše děti (samozřejmě nikoliv ve všem). Někdy se nám také spontánně podaří prožít plnost okamžiku „tady a teď“. Například když jsme byli celí zamilovaní, když jsme byli okouzleni krásou přírody, když nás pohltily zvuky hudby nebo obraz, který jsme viděli. V těchto okamžicích jsme „tady a teď“.
Místo „tady a teď“ nás to táhne k „tam, tehdy, kdysi dávno“. Protože právě v minulosti, v dětství, v mládí a ve více různých obdobích máme stále záchytné body pro negativní zážitky, které jsou zafixovány v podobě bloků v našich jemnohmotných tělech. V naší energetické panence matrjošce, v našich emocionálních a éterických tělech a tak dále. Měli byste tomu věnovat pozornost.
Právě tato zkušenost nás nutí se k ní tak či onak vracet. A právě do této minulosti, do „tam a tehdy“ a „někdy“ a „tam někde“, odtéká naše životní energie a odvádí ji z přítomného okamžiku. V tom možná spočívá problém některých nerealizovaných projektů, které kdysi směřovaly k posílení rodné kultury, především k jejímu posílení prostřednictvím vlastní rodiny. Možná je někde moment odloučení a rozvodu vinen i tím, že jste kdysi chvíle své energie věnovali momentům minulosti, místo abyste chvíle své energie vášnivě a promyšleně věnovali momentům přítomnosti.
Tento článek není ani zrnkem písku na pozadí vesmíru, ale pomůže vám. Dá vám vědět o tomto marasmu, jemuž jsme všichni vystaveni. A pomůže vám uvědomit si, že je možné žít jinak. Že můžete žít v přítomnosti a zachovat si životní energii. To je důležité. Není snadné žít v „přítomnosti“, uvědomuji si, že to není snadné pro každého. Přesněji řečeno, nikomu se to nepodaří hned.
Budeme-li pozorovat své myšlenky, brzy si všimneme, že většinou utíkají do naší minulosti a tam se neúnavně točí. Brousíme, přežvykujeme minulé zážitky, zkoušíme znovu a znovu situace a události, které se nám staly. Velmi často se snažíme přehrát si některá slova, která jsme v těch situacích, při některé z těch událostí řekli, a někteří z nás si dokonce vybírají nové odpovědi do budoucna: „Co by se stalo, kdybych odpověděl takto?“; „co by se stalo, kdybych ji dohonil, obrátil se na ni, požádal ji, aby mi všechno odpustila, nestál si za svým, ale jen se jí podíval do očí, požádal ji, aby mi odpustila, a žili jsme dál, co by to přineslo?“.
Na tom nezáleží. Důležité je, abyste si uvědomili, že ve Védách se praví: „Pokud se má něco stát, stane se to v každém případě“. Promarněné příležitosti jsou jen čárkou nebo dokonce tečkou v celkovém scénáři. Judžismus říká: „Naše mysl je nekonečný lapač myšlenek. Uspořádává je do mnohočetných kombinací a upíná na ně naši pozornost“.
Nelžete si, víme, kde je naše pozornost. Kde je naše pozornost, tam je energie. A my sami můžeme na základě těchto postojů dospět k jasné odpovědi na otázku: „Proč? Proč je tak důležité žít dnes a tady, v přítomnosti a teď?“, a nikoliv ve včerejšku, předvčerejšku a v rozsáhlých polích všech našich minulých zkušeností.
Vy i já v hloubi své Duše, v hloubi svého Vědomí tuto odpověď známe. Tato odpověď zní jako rajské písně. Od počátku víme, že je pro nás důležité uchovat si životní sílu pro dnešek. Když svou pozornost a s ní sloučenou energii prostřednictvím myšlenek donekonečna posíláme na cestu po bezbřehých prostorech minulosti, ztrácíme svou energii, neboť ta plyne do včerejška a ještě dál. Prakticky totéž se děje, když visíme myšlenkami v budoucnosti, navrhujeme ji podle svých přání a kreslíme si v mysli duhové nebo smutné scénáře (v obou případech velmi oblíbená činnost). Cokoli, podle nálady stavu obrazu. V těchto chvílích také nežijeme v přítomnosti a naše teď je bez energie, protože dáváme energii tomu, co ještě nemáme a nevíme, zda bude.
Pokračování příště.
Zdroj:
vk.com/@-176218205-vezde-i-vsegda-ch1
