Vždy a všude 3
Védy říkají, že člověk, který žije tak, jak musí, je nevědomý člověk. Neklade si složité otázky. Prostě žije dál, jak je zvyklý, a opouští tento plán, plán vědomí, plán Předků. Odchází a ani si neuvědomuje, že jestvoval, aniž by se probudil. Jak byl v Noci Svaroga a také v ní odešel. Ve stavu hlubokého spánku, hluboké stáze. A tento člověk si vlastně ani neuvědomil a neuvědomí, že kdy žil. Nejzajímavější je, že mnozí hledající, kteří se v prostředí Starověrců považují za probuzené z Noci Svaroga, se zabývají sebeklamem. Jsou na cestě k probuzení, ale ještě nejsou probuzeni. Jsem si jistý, že jste tomuto triku také naletěli a možná mu naletíte i nyní. Nepřistihujte se, že ještě spíte, ale s každým článkem a každým okamžikem, s každým novým znáním jste připraveni se probudit v „tady a teď“.
Dokážeš přečíst spoustu knih, že? To jsi přece dokázal! Je to skvělé pro naši zvědavost. Můžete přečíst tisíce knih, ale to ještě neznamená, že jste Probuzeni.
Toto je závěrečná část, předchozí části – Vždy a všude a Vždy a všude 2.
Samotné probuzení se bohužel nestane každému a neděje se libovolně, ale stává se mnoha lidem, to je fakt. Děje se to spontánně. Najednou zahrne člověka do jeho pravé reality a člověk sám se stane vším tímto: reálností, bezmezným vědomím, bytím, blažeností, pravým „já“, Asem, Tvůrcem, Inglií, Ra-M-Chou.
Ve Védách je tento stav popsán jako „sigový“, tj. mgnovený, jako záblesk. U některých lidí může být delší a trvá… U každého je to jiné: někteří z vás, to mohou pocítit – jako byste byli vyhozeni ze své obvyklé reálnosti. Nebo můžete pocítit chvilkové rozšíření, zejména před spaním, chvilkové rozšíření sebe sama do velikosti vesmíru. I když je hloupé mluvit o velikosti nezměrného. Je možné změřit Svargu? To je jen satira naší mysli. Její zvyk omezovat věci, jevy, aby se uklidnila. Z rozměrů Svargy se pak člověk stejně vrací do svého obvyklého bytí.
Ve třetí části článku jsme se dostali k tomu nejdůležitějšímu! Došli jsme k tomu, co je cílem mnoha duchovních praktik, bolestných hledání, prožitků, utrpení. Samozřejmě nikoliv všech, ale těch, kteří hledají určitě. Ve Védách se říká, že ten, kdo pozná sám sebe pod tou hromadou vrstev osobnosti, pod množstvím všeho, co není „já“, ten pochopí, kde to „já“ je a co to je.
Kde je ono „já“ a co je to.
Každý Starověrec, který vyznává Starou Víru Předků (ale i běžný člověk), si musí uvědomit, že „já“ je zde a že to je Istina našeho bytí. Je to Istina, která je ve Védách popsána jako absolutní bytí Asa-znání, blaženost, svrchovaný mír a všudypřítomnost, jež se vymyká jakémukoli konceptu, představě, popisu. Nelze ji popsat, nelze ji převyprávět, ani předat. Lze ji však náhle pocítit. Lze ji spontánně zažít. Vstoupením, vanutím, dotykem, rozšířením a dovolením.
Pochopte, že nejsou žádné totožné zážitky a ve Védách ani nikde jinde nejsou doporučené způsoby, jak prožít Istinu. Je tam pouze klíče k Istině. Jediné, co lze říci, je, že pokud má člověk to štěstí, že pocítí její dotek, bude to stav, kdy už nebude mít žádné otázky. Pak si uvědomíte, že jste úplným jednotným všezahrnujícím znáním všeho, co bukvice „Jest“ znamená. Uvědomíte si, že toto „Jest“ je možné pouze v přítomnosti. To je možná ta nejdůležitější věc na „teď“, která se nám může stát pouze v okamžiku „tady“. V tom bodě vývoje, kam jsme se vy a já, dostali nyní. V bodě prostoru, kde se ty nyní nacházíš.
Ale co nám dává toto soustředění? Jakou hodnotu má přítomný okamžik? No, například schopnost vrátit své vědomí zpět do okamžiku „teď“. Jaký to má smysl? Na jedné straně Védy popisují dovednost setrvávat v „teď“ takovým způsobem, že poskytuje ochranu před utrpením, bolestí, pocitem viny a podobnými pocity z minulosti. Ale také Védy popisují, že zavazadla minulosti zůstávají v minulosti a nezatěžují přítomnost. Pro každého člověka je to velmi důležitý zisk. Takový člověk žije každý den jako čistý štít, nebo se tak alespoň snaží žít. Takový člověk nemá zatížená křídla pro rozjezd a vzlet, emocionální a mentální stavy nějakého druhu. Má nejvyšší Duchovní stav, je nezávislý.
Pokud jde o budoucnost, která je v „přítomnosti“, stává se člověk z hlediska přítomnosti emocionálně a mentálně stabilnějším. Protože je v „tady“ a nezabývá se myšlenkami v tom, co bude nebo nebude. Nevyčerpává se tím, že by plýtval energií na chaotické obrazy své nekonečné mysli, nekonečné hádanky, naděje, obavy a strachy z budoucnosti.
Proto je, tak důležité setrvat v „této hodině“. Každý z nás totiž dnes vytváří zdravou reálnost a cítí uspokojení z každého okamžiku, který proudí naším vědomím. Je ještě jedna důležitá výhoda bytí v „teď“, kterou Védy popisují jako „soustředění se na přítomný okamžik, pronikání a ukotvení vědomí v přítomnosti“. K čemu to slouží? Tak trochu to otevírá dveře novým možnostem poznávání. Jinými slovy, „tato hodina“ je vždy prahem možností. Zvládnutí života v okamžiku „teď“ vás bude neustále vést dál, do reálnosti duchovního sebepoznání nových objevů na této cestě. Jinak by to nemělo smysl, nebylo by to tak cenné a nemělo by to tak dalekosáhlou perspektivu, že?
Z tohoto článku: V přítomném okamžiku, v dnešním dni, je třeba přijmout plný smysl života. Být v „přítomnosti“ totiž neznamená „nepropásnout život“, ale ve skutečnosti je to prostě „umět žít“ vůbec. Dělejte, co máte rádi, žijte smysluplně, buďte pozorní, měňte pravidla, nebojte se je měnit. Buďte vědomí, probouzejte se každý den s úsměvem, nechte se překvapit životem, buďte vděční za vše, co vám život nabízí. Milujte upřímně, odpouštějte rychle, otevřete své srdce. Realizujte své sny, změňte svět, udělejte nemožné, staňte se Asem! Nechte se zachránit krásou tohoto světa, odvažte se nebojácně. Buď Tvůrcem. Věřím, že překonáte sílu gravitace v Tady a teď.
Zdroj:
vk.com/@-176218205-vezde-i-vsegda-ch3
