Žena z pohledu védské tradice
Kdysi dávno, v naší minulosti, znali naši Předkové základní princip života, sílu a zvláštní úlohu pohlaví. Lidé se řídili svou přirozeností a žili v harmonii se sebou samými i s ostatními. Naučit syna být Mužem a dceru Ženou bylo hlavním úkolem rodičů. Když se to naučili, mohli si být jisti, že děti splní úkol, pro který se narodily.
Role žen ve společnosti byla zvláštní. Díky čistotě a moudrosti žen se udržely při životě celé národy. Byla zdrojem rovnováhy v rodině i společnosti. Ženská moudrost a rozumnost byla zárukou, že zavládne mír a že se vyhneme konfliktům. Klid uvnitř i navenek je přirozeností ženy (měl by být).
Žena sama byla zdrojem klidu a štěstí pro všechny. Je to ona, kdo v životě nejsnáze ztělesňuje vlastnosti charakteristické pro Duši. Lásku, laskavost, milosrdenství, protože Duše má ženskou povahu. Tyto vlastnosti jsou dívkám vlastní již od narození v souladu s jejich přirozeností. A právě tyto vlastnosti umožňují lidstvu žít ve štěstí, míru a harmonii. Muži byli strážci žen a jejich oporou. Ušlechtilost a síla odpovídá mužské povaze Ducha.
Narození dívky v rodině bylo vždy požehnáním z nebes. Samotné slovo dívka je zdrobnělinou slova děva. Rodiče věděli, že s jejím narozením přišla do rodiny láska, radost a božské světlo. Dnes, v době, kdy se téměř vytratilo poznání života v harmonii a štěstí, mají dívky podvědomě tendenci projevovat svou božskou povahu už od dětství. Jsou poslušnější než chlapci, lépe se učí, snaží se kolem sebe vytvářet krásu a harmonii, jsou starostlivé a laskavé. Při výchově dcery se k ní rodiče vždy chovali jemně a něžně. Přísné tresty ani ostrá slova nebyly povoleny. Naopak úkolem rodičů bylo zachovat její čistotu a dát jí příležitost maximálně projevit a rozvinout vlastnosti ženského charakteru.
Dívka, které od dětství vštěpovali všechny potřebné dovednosti a pomáhali jí objevit vlastnosti ženské povahy, se stala strážkyní štěstí všech lidí. Vlastnosti ženy můžou ochránit nejen její Rod, ale i celý národ. Psychická síla něžného pohlaví je několikanásobně vyšší než u mužů. To je zákon harmonie. Muž je silnější na fyzické úrovni, žena na energetické. To znamená, že myšlenky, touhy a meditace ženy mají mnohem větší vliv na svět kolem ní. Védská prameny říkají, že myšlenka ženy se rovná činu muže.
Víme, že žena je schopna chránit svého manžela na bojišti pouze svou čistotou a věrností. Její ženská síla obklopila manžela neproniknutelnou ochrannou zdí. Takoví muži se z každé bitvy vraceli domů bez úhony. I kdyby na něj letěly stovky šípů, prostě proletí kolem cíle. Podvědomě to chápeme i dnes. Žena má moc povznést muže do nebývalých výšin, pokud je čistá a inteligentní. Jak říká známé rčení, žena dokáže z každého blázna udělat moudrého muže a z moudrého muže blázna. Tím, že se stala matkou, získala posvátnou povinnost a možnost tvořit budoucnost Země. Vychovávat ty, kteří budou rozvíjet život na zemi. Žena věděla, že její děti budou pěstovat semínka, která do nich zasadila. Jedním z životních úkolů každé ženy tak bylo rodit a vychovávat děti.
Něžné pohlaví bylo na tuto velkou roli připravováno od dětství. Každá kultura měla seznam povinných znalostí a dovedností, jenž by měla znát každá žena. Mezi ně patří umění oblékat se, hrát na hudební nástroje, zpívat, tančit, kreslit, vyprávět příběhy, ovládat jazyky, zdobit a mnoho dalších, mnohem složitějších dovedností. Tyto schopnosti dílem Duše, tvořivosti, tvoření, schopnosti harmonizovat životy lidí, přinášet jim krásu, radost a mír, což je podstatou ženské role. Mezi další povinnosti ženy patřilo vytvářet krásu uvnitř i navenek. Naši Předkové si byli vědomi důležitosti dobrého rodinného života, a proto jasně definovali manželské povinnosti.
Žena by se ke svému muži neměla chovat konzumně, považovat ho za zdroj materiálního bohatství ale nezištně, jako matka, která se celá věnuje svému dítěti, aniž by za to něco chtěla. Takové ženy jsou pod ochranou Bohyně Makoš, která jim zajišťuje rodinné štěstí.
V naší době dochází k setkáním podivných spřízněných duší, které se buď okamžitě zavrhnou, v důsledku čehož i bez válek děti vyrůstají jako sirotci, nebo se nějak přizpůsobí a většinou živoří v šedivém, nudném životě. Proto se spojení dvou spřízněných duší nazývá svatba (sňatek) a setkání dvou cizích lidí manželství.
Aby se člověk mohl duchovně rozvíjet, měl by rozhodně sloužit svému duchovnímu učiteli, ale štěstí mít ho neustále po svém boku je dostupné jen málokomu. Výhodou ženské inkarnace je, že žena má vždy po boku svého manžela, který by měl být jejím duchovním učitelem. Manželka by přitom měla převzít hlavní břemeno rodinného života a umožnit svému muži, aby měl čas na duchovní sebezdokonalování. Právě tato nesobecká činnost je cestou jejího povznesení a hlavní výhodou oproti mužské inkarnaci, proto védská prameny přirovnávají ženu k lodi, s jejíž pomocí může muž překonat oceán života.
Žena by měla být v dětství pod ochranou svého otce, v mládí svého muže a ve stáří svých dospělých synů. Moderní civilizace však uměle vytvořila novou představu o ženě jako o nezávislé bytosti, a proto dnes mravy většiny žen nejsou na vysoké úrovni. Když lidé ve své nevědomosti niuznávají přikázání užitečná pro společnost, neřídí se zkušenostmi velkých mudrců, nedodržují védská pravidla, jejich kultura je v žalostném stavu.
Tak jako země vytrvale plní svůj účel a udržuje život, tak i žena musí být za všech okolností laskavá a klidná. Pokud žena nivykazuje deprimující špatné sklony, pokud je rozumná a není tvrdohlavá, stačí to k tomu, aby se muž rozhodl pro ni. Měl by být vděčný, pokud objeví manželku se vzácnými talenty a duševní citlivostí, a nikoli se snažit pečlivě hledat chyby. Důležitá je mírná a klidná povaha ženy. Není pak příliš obtížné doplnit tyto vlastnosti vnější kultivovaností. V této službě pomáhá ženám sama Matka Země.
Lada je Bohyní štěstí, bohatství, prosperity a krásy. Tím je myšleno, že žena by měla být pro svého muže vždy přitažlivá. Bohužel moderní ženy považují za normální být před manželem neupravené a podrážděné. Když ho jdou navštívit, obléknou se, vyzdobí se a nasadit přetvářku veselé bezstarostnosti, přívětivosti a šarmu. Ukáže se však, že to nedělá pro svého muže.
Lidé s malou znalostí védské kultury se často podivují nad nespolečenskou povahou slovanských a árijských žen, které jako by si vůbec nevšímaly přítomnosti cizích mužů. Rády se hezky oblékají, pro své muže. Čistí si pleť, pečují o vlasy, nosí šperky, pro své muže. Učí se zpívat a tančit, pro svou spřízněnou Duši. Pokud je muž živý, zdravý a oddaný rodině, žena je šťastná a nechce nic víc.
Dalším zákeřným důsledkem civilizace je žena s krátkými vlasy. Dovedete si představit podrážděnou, nivyrovnanou, nervózní ženu s hustým copem až na paty? Příroda nedává nic navíc. Vlasy jsou určeny ke shromažďování informací na jemné úrovni a k akumulaci životní síly. Hlavním úkolem ženské inkarnace je najít přitažlivost a schopnost milovat svého muže. On je na prvním místě a děti na druhém. Pokud si žena myslí opak, bude nucena trpět sama a odsoudí k utrpení i své děti.
Moderní žena žije ze vzrušení, jenž jí přináší citové potěšení a tak si získává lásku celého světa. Strach z toho, že není dostatečně milována, ji nutí konat co nejvíce dobra co největšímu počtu lidí. Posledním na seznamu může často být její vlastní manžel. K tomu, aby byla pro svého manžela přitažlivá, stačí mít vysokou úroveň duchovního a morálního rozvoje. K dokonalosti, jak v přitažlivosti, tak ve vytváření plnohodnotného potomstva je třeba mít zdravé a krásné tělo.
Dívka se před svatbou učí, jak být atraktivní, vést domácnost a stát se dokonalou manželkou a matkou. Mladý muž věnuje tento čas duchovnímu rozvoji a slouží svému duchovnímu učiteli. Žena se stává žákyní svého manžela v rodinném životě a musí od něj pilně přijímat duchovní poznání, čímž se časem stane moudrou a důstojnou společnicí. Bohyně Vesta je patronkou védské moudrosti. Bohyně Dživa a Rožana pomáhají ženám počít a porodit děti.
Výhodou muže jsou jeho vousy. Slouží jako rezervoár duchovní síly a je přípustné ho holit pouze při dobrém vědomí všech důsledků tohoto rituálu a při jeho rozumném využití. Jinak se člověk stává neschopným plně vnímat tento či onen svět. Proto se ve věznicích a v armádě lidé holí dohola, čímž člověk přichází o svou individualitu a osobitost.
Slovo moudrosti Volchva Velimudra říká: čím delší má člověk vlasy, tím více Boží Síly dostává, neboť tato Síla živí tělo, Ducha i Duši člověka a směřuje ho k tvorbě a činům spravedlivých, v nichž je mírou všeho Svědomí.
(Pozn. k záporu, byl do naší řeči dodán uměle. Pokud už naši Předci chtěli nějaký použít, bylo to právě – ni. Nejedná se tedy v článku o překlepy. Zmiňuji to také v povídání Čistota řeči jako základ interakce mezi vědomím a podvědomím.)
Zdroje:
rodoswet.ru
ups1970.livejournal.com
