Zhmotnění ve Světě Javi

V souladu s Védským učením Našich Předků lidé po zhmotnění se na Zemích Světa Javi (náš čtyřrozměrný svět), tu podstupují výuku s cílem nahromadění zkušeností a poznání pro další vývoj ve Vyšších Světech. To znamená, že pozemský život ve Světě Javi, obrazně řečeno, není nic jiného než výuka v první třídě nekonečného systému Vesmírného vzdělávání. Ten, kdo se narodil je nováček a je potřeba aby poznal vědu života. Ti, jenž umírají, jsou vybraní ze skupiny. Přecházejí do další třídy (Svět Legů). Člověk, který neuspěl zůstává na druhý rok a rodí se opět ve Světě Javi. Stává se to i vícekrát, za hrubé narušení však mohou být odeslaní na učení do Světa Pekla. 

V každé třídě je tzv. vedoucí, který zodpovídá za všechny žáky a jejich učení ve všech předmětech. Je to Předek Ochránce daného Rodu, k němu je možné obracet se se všemi otázkami. Studijní plán života sestavuje Makoš, jenž přede se svými dcerami Dolou a Nedolou nit Osudu. Na konci život, když člověk umírá, tzv. pedagogická rada rozhodne o jeho osudu o přechodu do Vyššího Světa. Každý člověk, jak říkali Předkové, prochází třemi soudy. Soudem Svědomí, Předků a soudem Bohů. 

Dživa posílá do Javného Světa matici Duše, kterou si můžeme představit v tvaru čtyř bloků. První zahrnuje poznatky o životě na obývaných Zemích, poznatky o daných rozměrech prostranství. Daný soubor smyslů a pokyny na cestu po které musí projít Duše, aby došlo k završení.

V druhém bloku najdeme, matici sounáležitosti Duše s tím nositelem, v kterém se bude nacházet (fyzické tělo, sounáležitost po matce, protože ona dává tělo). Sounáležitost obrazů Ducha a krve nositele (po otci, otec dává obraz Ducha a krve). Sounáležitost obrazů a pojmů okolitého Světa v kterém se Duše zhmotňuje. A na závěr sounáležitost těch poznatků, které jsou vložené do Duše při jejím vyslání s poznatky, jenž se nacházejí tzv. venku, v tom světě, kde se Duše zhmotnila. 

Třetí blok obsahuje informaci o tom, co je potřebné odevzdat potomstvu. Čtvrtý blok jsou kvality a poznatky, které musí Duše nabýt v procese vývoje. Je to čisté pole, zaplňující se postupně životními zkušenostmi. 

Když se Duše dostává na Zem, sama si vybírá rodiče. Všechno přizpůsobuje tomu, aby v určitý časový úsek spojila dva příhodné systémy. S danou maticí – otec a matka, tak aby při slití těchto dvou energií se mohla Duše narodit. Při narození člověka se v čase do 22 minut od okamžiku vystoupení z mateřských útrob Duše přijímá všechny nevyhnutelné informace pro život ve Světech Javi, které se přenášejí od Dživy. Pokud se děťátko nachází v těle matky, v jeho těle je přítomná částice Duše matky. Jakmile se přestřihne pupeční šňůra, dostává svou Duši. 

Dvojčata, které se narodí do 22 minut si budou psychologicky podobní jako dvě kapky vody. Ale když se druhé dítě narodí ve 22 – 23 minutě, tak už nebudou. Jestliže při narození dítě nezakřičí znamená to, že paprsek od Hvězdy-Ochránkyně byl překrytý druhou Duší, která svůj javný život přerušila násilnou smrtí. Děje se tak proto, aby mohla splnit svůj program. Odtud pochází význam slova re-in-karna-ce. Bohyně Karna povoluje opakované osazení Duše. Jestvuje i pojem in-karna-ce, pod-osazení, schizofrenie, tzn. když v těle jedné Duše se dočasně usadí druhá Duše. Vypadá to, jakoby v jednom těle byli dva lidé. Pod-osazená, silnější Duše dovyplní svůj program a odchází. 

Po narození, do 12 roků, dítě vstřebává obraz budování a tvoření, mající jeho rodiče. Následně se by se mělo naučit tvořivé práci, aby pracoval a budoval pro blaho svého Rodu. Materializujíc svoje myšlenky ve Světě Javi, člověk zvětšuje a rozšiřuje formu bytí daného Světa ale po životní přeměně (fyzické smrti) se on stává Bohem – Tvůrcem nové Reálnosti. Když člověk završí všechny úlohy v Javném Světě, mění rozměrnost svého bytí. Přechod na vyšší úroveň vědomí a život ve vícerozměrném světě se v prosté řeči nazývá smrt (= směna rozměrnosti tvořivé). 

V jednom ze starých Slovansko-Árijských podání Santií Védy Peruna, Perun hovořil o smrti takto: Jen v poblouznění bardi (básnící) učí o smrti. Já to nazývám klamem – smrt, a nikoli klamem Nesmrtelnost nazývám. Smrt nikoliv jako rys požírá rozených, nemá ona vnímanou formu. Smrt vy pozorujete okolo ale pro sebe ji vy nenajdete. To znamená, že člověk vidí smrt jen u bytostí, které ho obklopují, jakoby z boku. Pro něho samotného smrt není, protože po opuštění svého těla přechází na druhou úroveň jestvování, pokračujíc ve své Cestě Duchovního vývoje.

Stará Moudrost Slovansko-Árijských národů učí: na devátý den, co ustanou životní funkce fyzického těla, Duše vstoupí nahoru a opíše osmičku kolem Země a Luny. Tyto vrstvy atmosféry člověk obrazně vnímá jako řeku, oddělující dva Světy, Svět Javi (fyzický) a Navi (astrální). Dále, Duše se nachází v éterickém těle Země do 40 dnů, podle zemského času, však tam čas plyne jinak. Celý ten čas člověk přijímá obraz města ze Světa, stojícího na druhém břehu řeky. Vidí a ví, že v tom městě najde odpovědi na otázky, které ho mučili a zajímali. 

Potom člověk podstupuje tři soudy. První je soud Svědomí – člověk vystupuje sám pro sebe v roli souzeného, soudce, prokurátora, advokáta. Druhý, soud Předků – ti se ptají: co si udělal pro vzkvétání našeho Rodu? Třetí je soud Boha – Ochránce. Když Duše přichází do Světa Slavi, tam se střetne s Bohem – Ochráncem Rodu, který rozhoduje zda se tento člověk hodí mezi Budovatele. 

Když tyto tři soudy projde, tak Duši posílají do 16 rozměrného Světa Legů. Pokud by bylo na Soudě Předků zjištěné, že člověk netvořil pro blaho Rodu anebo konal velmi málo a takových nedodělků by se našlo více, tak Karna ho vrací zpět na Zem (reinkarnace). Duši, jenž dočasně opustila Svět Javi, dovolí vrátit se zpět Varuna (manžel Karny). Varuna posílá svého pomocníka – Vránu, na to, aby vrátil Duši. V písních a pověstích je Vrána prorocký pták, dávající možnost Duši se opětovně vrátit se na Zem. 

Toto poznání o přehmotnění Duše Slované odevzdávali druhým národům, jako i černokožím obyvatelům Dravidie (staré Indie). Vzhledem k tomu, že tyto obyvatelé Dravidie zpočátku neměli svoje představy o kosmických zákonech, nedokázali přijat tento systém. Tehdy Naši Předkové, dávajíc jim učení, jim to objasnili jednoduše. Jestliže žiješ jako prase, tak se v následujícím životě narodíš prasetem a někdo tě sní, když jsi tupý jako dřevo, narodíš se jako baobab, když jsi chladný a necitlivý jako kámen – budeš v příštím životě kamenem. Takové vysvětlení na Indy dobře zaúčinkovalo a na základě toho postavili svoje učení o převtělování Duší.

Duše, která dosáhla Svět Legů nebo Vyšší  Svět se může na základě svého přání přání spustit do nižšího Světa, jako poutník. To znamená, že se může zhmotnit ve Světě Javi, aby učila lidi Moudrosti. Takový lidé jsou přijímáni jako proroci, velcí učitelé apod. V případě, že lidé ztratí Duchovní spojení s Bohy a Předky, tak Poutníci sestaví jakékoliv učení, jenž lidem pomůže se vrátit na Cestu Duchovního vývoje. 

V starých Slovansko-Árijských textech se připomínají Učitelé lidstva: jsou to bytosti daleko Vyššího řádu složitosti, které se spouštějí do Světa Lidí aby vedli a odevzdávali Vyšší poznání. Vždyť na vývoji Duchovní a Duševní podstaty člověka pracuje nejen on sám ale i Vesmírné Síly, vyzdvihující člověka nebo zadržující jeho Duchovní a Duševní vývoj. 

Zdroj:

Potvrzení Knihy Světla Slovanské Světoponímání (Veleslav, Dobrognev, Svetozar, Darijar, Jarosvet, Mlava)