Život 13 000 let zpátky – 2. část

„Živou vodu nelze nabrat sítem. Znání a naplňování Staroslovanských tradic, obřadů, rituálů, hymnusů, svátků, tanců, písní a dobrých skutků, tedy slov a myšlenek – tvoří prostor Ljubosti kolem nás. Velký a silný prostor Ljubosti je průchodem do čistého pole Vesmíru, naplněného Božskou září Inglie“.

Orden Zlatých Opasků

Dnes znovu pokračujeme v třídění letopisných svědectví Našich Předků. V minulém článku jsme spekulovali o neshodách v Rassenii před 13 000 lety. Asi před 5200 lety došlo k obrovské bitvě u Kurukšetru, která se dnes nachází v Kurgánské oblasti. Mimochodem, tamní byliny (lidové podání o tom, co se již projevilo v tomto Světě) si ji velmi dobře pamatují. Některým bylinám a slovanským eposům jsou dokonce věnovány etnografické práce.

Toto je pokračování předchozí části – Život 13 000 let zpátky.

Víme, že když byl Ráma a jeho stoupenci poraženi, museli se přestěhovat do oblasti, která se dnes nazývá Ruská nížina a Dravidie. Je třeba si uvědomit, že Dravidie není jen současná Indie, ale také Pákistán, Afghánistán a část Íránu. O své porážce samozřejmě nechtěli říci nic. Proto jsou v eposu informace o ní, stejně jako o mnoha dalších poznatcích a událostech, zašifrovány. To je důležitý detail. Naši Předkové byli, upřímně řečeno, velmi gramotní a zároveň velmi silní luštitelé. Dokázali zašifrovat své texty, které dodnes nedokážeme rozluštit.

Nyní si řekneme důležitý detail, jak byly různé informace zašifrovány. Bohužel nikoliv každý, kdo studuje například dravidské eposy, tzv. Védy, se jim věnuje, jako istině. Nicméně Naši Předkové nemohli vše podat tak, jak to je. Přinejmenším to „přikryli hadříkem“, „hadříkem“ z Run.

Takzvané seskupení, které zvítězilo v Rassenii, budovalo novou společnost, která se vyznačovala větší svobodou mravů na každodenní úrovni. Zachovala si však v celistvosti své Slovansko-Árijské světoponímání. To mimochodem říká, že Naši Předkové měli také problémy se společností a vzájemnými vztahy, ale byly vyřešeny.

Stalo se to na konci působení záření Čertogu Finista na Midgard Zem. Co to znamenalo? Znamenalo to nástup zlomu, ačkoli všechny vnější atributy života společnosti Našich Předků zůstaly zachovány. Danilov a jeho stoupenci, opírající se o učení krišnaitů, tvrdí, že tehdy začala kali-juga. Kali-juga tedy znamená naprostou temnotu. Taková temnota pak u Slovanů a Árijců ještě nenastala. Potvrzují to „Kruhy let“, Letopisy Starověrců. Proto bych se zdržel tvrzení, že bitva na poli Kurukšétra proběhla mezi Našimi Předky a předky Židů. To je zásadně nesprávné. Výskyt Izraelitů na Midgard-Zemi byl důsledkem příchodu cizinců z pekelného světa. Ti zhruba před 5800 lety přistáli v Dravidii.

Stav etnika našich Slovansko-Árijských Předků zhruba před 5000 lety, se vyznačoval počátkem rozdělení etnického pole. Rozštěpení tohoto pole je zcela přirozený jev. Letopisci to vnímali jako něco, co nevyhnutelně přichází. Tento rozkol začal od okamžiku stěhování části etnika do jiných oblastí a skončil s rozvojem nových území. Jak to Naši Předkové přežili? Vytvořili nová socioekonomická centra. Pak v procesu vývoje se izolovali od své původní domoviny.

V době, kdy se Ráma a jeho stoupenci kvůli rozkolu přesunuli na jih do Dravidie, se jiná část Našich pod vedením Žrece Ilmera přesunula na západ. Na území, které se nazývalo země Skanda Irijského neboli Skandinávie. „Velesova kniha“ o tom nepřímo vypráví takto: „A byla tam knížata Slavien se svým bratrem Skýtem a tehdy se dozvěděli o velkém rozšíření na východě a řekli: „Pojďme do Ilmerovy země.““ A tak se stalo. Tento úryvek, z „Velesovo knihy“ nám Starověrcům ukazuje, že dávno před tažením knížat Slaviena a Skýta na západ se tam vydali Naši Předkové se Starcem Ilmerem. Na jehož čest byly mimochodem země od Ra-řeky, naší matky Volhy a až po Odru nazvány Ilmerovou zemí. Ilmera nazývat Starcem, nikoliv knížetem. Co to znamená? Kdekoli něco takového uvidíte jednoznačně to znamená skrytý titul Žrece. Jen musel být pod tímto slovem trochu zamaskován. 

Ra-řeka nebyla tak úzká, jako je dnes Volha. Byla to velmi široká řeka. Museli tedy plout na severozápad, překonat její proud a pak od jejích pramenů k jezeru, kde Ilmer zřídil svůj Skit. Založil ho na břehu jezera, kam dorazili, Skit svého Rodu. Na jeho čest bylo jezero pojmenováno Ilmerovo jezero. Od těch prvních dnů uplynulo mnoho času. Lidé začali mluvit jinak, vznikla různá nářečí. Dnes z názvu tohoto jezera vypadl tvrdý zvuk „r“ a místo něj se objevil měkký zvuk „n“. Jezero se tedy začalo jmenovat Ilmen, nikoli Ilmer. Výstup Našich Předků k jezeru však neznamenal konec tažení, protože jeho cílem nebyl výstup k jezeru ale dosažení samotné Skandi Navie.

Bylo zřejmé, že Ilmer už nemůže jít dál. Stejně jako mnozí z Rodovičů. Byl nutný dlouhý, ozdravný odpočinek. Mějte na paměti, že mnohým Rodovičům bylo také 300-400 let a jejich těla se v drsném prostředí Midgardu změnila. Podmínky se staly ještě drsnějšími, a těla nevydržela všechno. Toto putování se ukázalo jako nesmírně náročné.

Během těchto tažení se však zrodila nová generace. Takříkajíc mladí, jak o tom píší „Kruhy let“. A byl tu mladý kníže Odin. Došlo také k docela velkému sporu. Báli se, že bez Žrece by výprava mohla skončit neúspěchem. Pak zasáhl sám Žrec Ilmer – přesněji řečeno Volchv. Urovnal spor mezi mladými a starými. Umožnil knížeti Odinovi vybrat mladé a silné strážce a pokračovat v tažení za poznáním cesty do Skandinávie. Je třeba si uvědomit, že nejde jen o turistickou výpravu za poznáním tamních krás. Byl to velmi strategický a pochopitelný tah. Výsledkem bylo vítězné tažení, které skončilo úspěšným dobytím celé Skandinávie.

Určitý dobrodružný duch a touha po dalekých výpravách se staly nesmiřitelným rysem povahy Skandinávců – Svejů. Tento úspěch vyvolal psychologický posun ve vědomí Předků, kteří byli součástí vojska knížete Odina. Nyní se úspěch jakéhokoli tažení začal spojovat nikoli se Žrecy ale s osobností úspěšného knížete a vojevůdce. Po dobytí Skandinávie vznikl asimilací těch co zůstali po Skandovi a Našich Předků obnovený skandinávský Slovansko-Árijský etnos. Hlavním rysem jejich mentality byla touha po dalekých taženích a výbojích.

Samotná Skandinávie, toto území, je ostrovní stát. Po určitou dobu, přesněji asi 500 let, nebyla spojena s Rassenií. To znamená, že neměla žádné vazby na náš národ. A tak na ostrově vyrostli jako enkláva. Stejně jako v dravidských dobách převzali vládu válečníci. Nerozuměli všem základním Moudrostem Našich Předků Staré Víry a tak si prostě nechali to, co se jim líbilo, co by se jim hodilo při taženích. Psychologický posun byl tedy velmi velký. Zrodil se zcela nový jedinec, který přestal naslouchat Moudrosti Žreců a začal se spoléhat jen sám na sebe. 

Proto je zcela zřejmé, že Slovani a Árijci, kteří se usadili u Ilmeňského jezera a osídlili země až k Odře, a obnovení skandinávští Árijci se v průběhu posledních 5 000 let ostře lišili ve své mentalitě. Dobývání Evropy skandinávskými Slovany a Árijci v následujících letech rozdíly v mentalitě nově vzniklých Keltů jen prohloubilo. Za posledních 5000 let získal evropský individualismus takové obrátky, že se neshoduje s mentalitou Našich. 

Zdroje:

vk.com/@-176218205-zhizn-13000-let-nazad-2-chast

vk.com/@-176218205-zhizn-13000-let-nazad-3-chast