Místa Síly
Kdysi byla celá naše Země jediným ohromným Místem Síly. Ale v závislosti na tom, jak se část Člověčenství začala spouštět ve své Hře dolů – do nižších Rozměrnostních Struktur – jak celá naše Země, tak část Člověčenství také začaly ztrácet svou Svítivost i část své Síly. Místa Síly na Zemi zůstala pouze jako prameny na zamrzlé řece, tedy je to obdoba takových pramenů, které nikdy – ani v zimě – nezamrzají. My očišťujeme sebe i Zemi od negativu, a tak celá Země se opět stane jedním mohutným Místem Síly.
V této souvislosti si ještě připomeňme, že žijeme – z pohledu názvosloví Metafyziky – ve 12-rozměrné Hře. Stejnou realitu naše starověrecká Tradice nazývá Perunovo Vejce. Naše Hra byla vytvořena z Patnáctirozměrného prostoru. Podle Konu Všehomíra je možné vytvořit jakoukoli reálnost o tři rozměrnosti nižší než je ta, ve které se tvůrce nachází, tj. 15-3=12. Takto byla vytvořena i Dvanáctirozměrná Hra, ve které nyní žijeme. Systém vyčíslování uvnitř Hry je určen její rozměrností, proto v současnosti je na Zemi „aktuální“ dvanáctkový systém: 12 hodin, 12 měsíců v roce atp. Dříve, když jsme byli v Šestnáctirozměrné Hře, jsme měli šestnáctkový číselný systém. Někde se zachovaly i chrámy se šestnáctkovými číselníky, které potvrzují, že dříve jsme žili ve Hře vyšší rozměrnosti. My jsme přišli do této Hry hrát ne z 15-rozměrného, ale 16-rozměrného prostoru, odkud k nám přišlo i veškeré znání. Dvanáctkový systém nám zavedli proto, aby naši Hru-vejce izolovali od vysokorozměrných energií.
Také nezapomínejme, že Az je Člověk (tedy bytost, která má Tělo, Duši, Ducha a Živatmu), jehož mysl je umístěna v 16-té rozměrnosti, tedy nad (mimo) 12-rozměrné Hry. Bohové jsou entity, které jestvují ale v 9-té rozměrnosti. Pokud se sami „vmontujeme“ do křesťanství, tak naše mysl je umístěna v rozměrnostech 1-2-3 (tedy po 3. čakru), což je žalostně málo, ale zato výhodné pro ty, kteří působí na 6. rozměrnosti a jsou sluhy bohů z 9. rozměrnosti. „Sluhy“ znamená i zdrojem životní energie (potravou).
Pokud si navrátíme svou vlastní mohutnost Asa, tak bohové jsou daleko pod námi, tj. my jsme v pro ně absolutně nedostupném prostoru a mají povinnost – pokud nechtějí podléhat likvidaci ze stanu Konů Všehomíra – se podřídit naší Vůli.
Pokud se sami přizpůsobíme energiím emocí (1-3 rozměrnost), včetně strachu, tak – podle Konů Všehomíra – se musíme podřídit vůli těch, kteří jsou na vyšších rozměrnostech (4-6). Je to naše svobodné rozhodnutí. Rabi (1-3 rozměrnost a čakrální struktura) nemají právo vystoupit do Zlatého Věku.
Tradiční Slavianství přebývá v prostorách Světlé Navi i Javi napravo, tedy pod kontrolou Světlých Bohů. Ale – ať už to zní jakkoli nepříjemně – ti tam jsou také potravou (i když Světlých) Bohů. Je to lepší než podléhat kontrole Temných Bohů (Temná Jev i Nav nalevo od Střední Cesty Duchovního Výstupu), proto to byl nezbytný kompromis na přežití Noci Svaroga. Svitlo však už Ráno. Slunce Ra už vychází zpoza horizontu, v Jemnohmotném Světě je již vidět. Rabi však vidí pouze své pány.
Zlatý Věk – pro zopakování – jsou Kolektivní Rozměrnosti 10-12 (My Slaviani, ne Já s ambicemi). Proto ti, kteří jsou nastavení na „sám mám málo“ – byť ať přežili klinickou smrt a mají jiné vidění – v kolektivních rozměrnostech My nevidí nic, resp. pouze Tmu. Při případech zážitku klinické smrti vždy dochází ke změně chování toho, kdo ji zažil. Důležité je však vždy vědět z jaké rozměrnosti pochází kanál, přes který takto přeživší dostává znání. Přístup vždy závisí na minulých inkarnací, tedy je individuální. Proto je třeba se seznámit s naší tradicí – popisem struktury Stavby Jemnohmotného Světa (Astrálu) – jinak lze snadno podlehnout cizím programům a omezenému vnímání. Astrál tak funguje – co prohlásím, to i jsem.
Kdo se trvale projevuje do „ Já sám“, ten prostě nemůže vidět Vyšší Rozměrnosti (10-12) „My jsme“. Ale my Slaviani a Árijci jsme vždy žili v Državě a Občinách. Je to prostě jeden z Konů Všehomíra, tedy projevení Vůle Jediného Stvořitele Všech Světů a Vesmírů. Tady není co „opravovat“, to je Vůle Kosmu. Kdekdo dnes šíří „vlastní“ názory, ale budoucnost tvoří Činy, nikoli názory. Armáda, kde je každý generál se svým názorem je předem odsouzena k porážce a zániku.
Zopakujme, že egregor Slavianstva byl vytvořen kdysi našimi Žreci z 10. rozměrnosti bez krvavých obětí. Temní mají přístup maximálně (a to pouze bohové) po 9. rozměrnost. Proto museli krutě mučit našich Předky a v posledních sekundách života od nich vymáhat souhlas – poslední vůli – k použití jejich životní energie a ostatních struktur pro vytvoření egregoru. Takto dosáhli, že my – vysokorozměrné bytosti – jsme na jejich pokyn „pro nás“ vytvořili egregory a všechny egregoriální struktury (matrice apod.). Znamená to i to, že na mnoha Místech Síly jsou stále uvězněny Živatmy Našich Předků. Egregor je živá bytost, která dokáže vytvářet myšlenky (člověk je pouze přebírá ze svého Kanálu Výstupu do Jemnohmotného Světa nebo z náhrady – egregoru, který však řídí bohové).
Pokud se pozorněji podíváte na dobový obrázek mučení, tak všude uvidíte někoho, kdo – zpravidla jezuita – vymáhá s křížem v ruce poslední vůli krutě mučeného. Potom – samozřejmě – musí co nejdříve zemřít, aby svou poslední vůli nemohl odvolat.
Naše tradiční svátky se organizovaly na Místech Síly. Jsou spojeny s určitými obřady i vedením chorovodů. O chorovodech je třeba vědět něco víc. V první řadě kořen slov je od „chór“, nikoli od „chorý“. Dokud se formuje, tak má „chvost“. Zatímco chvost jestvuje, tak se k němu mohou připojovat další. Pokud přijde někdo nový, tak nemá vstupovat leckde – pouze do „chvostu“. Když se jednou chorovod uzavře, už do něj nesmí vstoupit nikdo další. Kruh energie se uzavřel, uprostřed se začíná koncentrovat a začíná se s ní pracovat. Chorovod vede vodící, která/který tento proces kontroluje. Všichni se tomuto vodícímu musí podřídit.
V chorovodu se nesmí mluvit, rozebírat rodinné a jiné společenské problémy, mluvit vtipy, pomlouvat a podobné věci. Všechno se totiž začíná přenášet na ostatní. A hlavním cílem práce s energiemi je pozitivně formátovat (programovat) stávající stav (tj. kam se chceme dostat), nikoliv potvrzovat či šířit aktuální.
Přemísťovat se nelze jen tak ledajako, ale vždy podle pokynů vodícího. Chorovod je kolektivní práce, individualisté nejsou dobří na nic kromě vlastního prospěchářství a ambicí. Často se najdou tací, jenž se připojují pouze k tomu, aby si načerpali energii a pak si šli po svých zájmech. Energii lze v chorovodu dostávat, ale je třeba vědět, že to není „jen tak“. Zároveň se vytváří povinnost něco zato oddat, něco provést ve prospěch všech, nikoli jen pro sebe a své zisky.
Energie chorovodu se šíří po celé louce. Do chorovodu však vstupují pouze Člověkové, jen všichni zdraví. V chorovodu nesmí být nemocní, chromí – tedy jakkoli postižení, – cizinci a podobně. Nemocní mohou čerpat energii tak, že budou stát vedle. Pokud nejsou v chorovodu jen zdraví a s jasnou myslí, tak ti, kteří jsou tam „vmontováni“ kradou energii zdravým. Tomuto je třeba se kategoricky vyhnout.
Všichni účastníci chorovodu vyzařují své emanace, které se stávají společné pro celý chorovod. Emanace nemocných a jakkoli postižených či trpících se přenášejí také na ostatní, dosud zdravé a v naprostém pořádku. Takto se „trpícímu“ může ulevit, ale na úkor ostatních – a to je obyčejný parazitismus. To nemá s našimi tradicemi vůbec nic společného.
Požadavek zdravého a nepostiženého Člověka platí samozřejmě i na toho, kdo vede celý obřad oslav. Chorovod je sakrální činnost. Kromě toho je důležité i tempo, tj. takt. Všichni musí dodržovat stejný takt.
Zdroj:
tartaria.sk
