Stínové obrazy Bukvice

Bukvice jsou seřazeny do tabulky o 7 x 7 čtvercích. Je jich celkem 49 a tvoří tak mozaiku. Jednotlivé bukvice se dají číst všemi směry a každá má svůj obraz. Lze natrénovat sjednocení obrazů ve slově a tím pochopení hloubkového významu slova. Bukvice jsou do tabulky zapsány určitým algoritmem, díky němuž je možné z tabulky získávat v ní zapsané informace. V tomto uspořádání je zapsán celý světonázor. Tvoří mozaiku a v této mozaice je zapsáno veškeré vědění. Díky uspořádání do mozaiky je možné slova číst i v případě, že některé bukvice budou chybět. Když chybí dílek v mozaice, jsme stále schopni vidět obraz. V dnešním povídání se podíváme na její stínové obrazy. 

Az. Otroctví, pasivita; strach, deprese, slabá vůle; nízká sebeúcta, pocit méněcennosti; ctižádostivost; sobectví; násilí proti sobě a ostatním; agresivita jako způsob jak se zmocnit a stát se mocným; ztráta propojení se sebou. Důsledkem je ztráta síly a snaha o její znovunabytí vkládáním vůle na ostatní. To se projevuje skrze vydírání, zastrašování, manipulaci s vinou, strachem ale i soucitem.

Bougi. Služba jednotlivým Bohům; ztráta bohatství – chudoba bez kořenů; ztráta uvědomění si kdo jsem, pocit vykořenění, pocit sirotka, pocit jsem samoten. V důsledku toho podrobení se egregačním silám (různé party, politické systémy apod.), které jsou cizí a jímž se slouží. Ztráta životní orientace a z toho plynoucí sklon k agresivnímu náboženskému fanatismu. Bohové na straně stínu příliš naléhavě požadují plnění pravidel, což vede ke ztrátě volnosti a svobody. 

Viedi. Cizí moudrost, povrchní znalosti bez systému, dezinformace, nízká soudržnost lidí, předsudky. Vede k manipulaci a ovlivňování. Mocní té doby této úrovně se pokouší manipulovat s člověkem a využít jeho touhu po poznání. Překládají pouze část informací, mnohdy ve zkreslené podobě. To se může dít vlivem zavření vzpomínek. Prioritou jek konfrontace v dualitě, nikoliv vnímání informací z různých úhlů pohledu vcítěním se do nich. 

Glagoli. Nízké sebevědomí, chabý vlastní názor, destruktivní programy chování. Důsledkem je kopírování názorů jiných a předávání kopírovaného. Názorům chybí osobní zkušenost a důvěra nejen v sebe ale i v předávané informace, proto je předávají bez posluchačů a bez zájmu. Je u něj rozpor mezi slovy a skutky. Je to past, slepá ulička.

Dobro. Degradace, ztráta, poklesnutí, dluhy, zrada, násilí překryté okázalou dobrou povahou, málo síly ljubljenia (lásky), smrt. Dílo bez dokončení nebo bez odměny, plýtvání. Lenost, činy pod tlakem cizí vůle. 

Jest. Vykořenění a z toho plynoucí život v klamu a sebeklamu. Člověk klame a je klamán, život ve falši. Lži a milosrdné lži. Dvojí pohled: morálka, mravnost, průběžně se měnící (zlo je dobrem a dobro je zlem), za niž se dnes kdekdo schovává, a zapomenutá istina, jako původní čistý plán života. 

Jesm. Člověk se cítí jako oběť, zhoršuje se jeho postavení, upadá do podrážděnosti; ztrácí schopnost improvizace, protože si přestal věřit. Touha skrýt se, utéct, zavřít se, izolovat se, bují strach z cizího. K fungování potřebuje nejlépe stereotypy či předem přesně plánované akce. Strach ze změn i obecné obavy ústí do přejídání, alkoholismu, drog, chorob.

Život. Odmítání jiných forem života, než je jejich vlastní, z čehož plyne popření života někoho ve prospěch druhého; zneužívání jiných životních forem; schopnost obětovat ostatní pro své vlastní zájmy. Stagnace, z toho plynoucí degradace a navazující mutace – primitivizace. Život bez přirozených rytmů budí dojem, že život prochází kolem, což vede u některých jedinců ke stagnaci atd. nebo naopak radikalizaci.

Dzielo. Zášť a závist. Strach a chmury. Motání se v kruhu, posedlost. Všechno je viděno černě bez schopnosti vnímat vyšší, čisté, světlé. Sžírání sám sebe v důsledku pokušení, posedlosti, touhy, jimž jedinec podlehl. 

Zemlja. Na jedné straně choroby, instinktivní divokost až agrese bez sebeovládání živočišného původu. Na straně druhé putování v oblacích, posedlost duchovními praktikami bez jakékoli vděčnosti, naopak s arogancí vůči ostatním. 

Iže. Pubertální projev maximalismu; na jedné straně velká potřeba něhy a fyzické blízkosti, na straně druhé potřeba realizovat se potlačením všech ostatních; z toho plyne rozpolcenost a vnitřní konflikt a potřeba tohoto konfliktu. Konflikt se projevuje v problémech ve vztazích, které jsou závislé (tyran-oběť, povýšení-ponížení); chybí v nich jakýkoliv projev citu a ljubljenija – ztráta samostatnosti, svrchovanosti a volnosti. Ztráta individuality, touha vymazat hranice a rozdíly, vymazat toleranci k odlišnosti. 

Ižeji. Klam, lež, arogance jako důsledek odpojení se od sebe. Důsledkem čehož je ztráta soběstačnosti v rozhodování a dání přednosti vedení, tedy souhlasu s rozhodnutím jiného – o nás bez nás – souhlas s podřízeností na úrovni osobní, což se promítá do úrovně státní. Souvisí s tím předání zodpovědnosti za rozhodování a následování silnější nebo domněle silnějšího na úkor převzetí odpovědnosti za svůj život a činy. Subjektivní vnímání objektivní reality je vždy zkreslené, mísí se istina s mentálním odpadem. 

Iniť. Rozrušení, vzrušení, zmatek, napětí, revolta. Stádovost a spasení. Porušování smluvních vztahů, konfrontace, odpor, zášť, zloba, asociální chování bez schopnosti vyjít s ostatními, bez schopnosti pracovat ve skupině (týmu) za stejných podmínek. Stav, kdy je pro člověka snazší udělat práci sám než rozdělit a předat odpovědnost dalším. Zároveň strach ze zodpovědnosti plodí nadměrnou naději na pomoc ze skupiny, závislost na ní a na jejím rozhodnutí; strach ze zodpovědnosti ničí sebedůvěru a soběstačnost. 

Gjerv. Lhostejnost, šeď všedních dnů. Rutina, nuda, průměrnost, samozřejmost, až marnost a bezvýznamnost úsilí. 

Kako. Dělení, dělení v dělení a další dělení, systém kaleidoskop – systém rozčlenění oborů a v oborech bez vzájemného uspořádání, vzájemných návazností a souvislostí, rozervanost. Syndrom vyhoření, rozpolcená osobnost. Nadměrné ponoření do detailů procesu, čímž se ztratí význam řešeného problému a nadhled nad tím. Prospěchářství. 

Ljudie. Podlost, pokrytectví, triky a intriky, zákulisní kejkle a podvody, arogance. Samolibý postoj ke světu i k sobě vyznačující se zaměřením na své já = ego toužící řídit ostatní. Jedinec závisí na názorech ostatních, na přání splnit jejich očekávání za odměnu, pochvalu, převládá u něj strach z lidského odsouzení. 

Mysliť. Bezmyšlenkovitost, destruktivní myšlení, tlumení významu, podvádění, rafinovanost, sebeklam, iluze, přecitlivělost. Život ovládaný hmotou. Nadměrná činnost mentální roviny bez intuice.

Náš. Svět Nav temnoty. Odcizení, moc, podřazenost, popření a popírání čehokoliv i sebe. Ztráta ochrany, štítu. Stav bez schopnosti cítit a vnímat, co je potřeba pochopit, stav bez intuice. Z toho plynoucí tvrdošíjné zastávání stávajících názorů, pohledů.

On. Izolace, blokování Rodové paměti, degenerace, autoritářství. Jednostranné, schematické, zkostnatělé, myšlení. Nahrazení vědění náboženstvím – slepá víra v autoritu, chození v kruhu. Samotná vůle bez respektu a úcty je aktem sobectví. Uzavření komunikačního kanálu s nebeskými pomocníky, zbývá pouze paměť – paměť uzavřená v genech, která je ale v této úrovni blokována, bez přístupu.

Pakoi. Zastavení, pohybu i činnosti bez touhy žít, klid, tzv. zazděnost. Zastavení vede k zakonzervování se ve stávajícím. Smrt a brána smrti, pohřebiště. Jediná vnímá pouze emoce, nikoliv mysl a cit; to je projevem neurotického stavu chaotické aktivity která přináší zmatek bez výsledků činnosti. 

Riecy. Osudovost, odříznutí všeho, co se stalo zbytečným a zastaralým, je vnímáno jako katastrofa. Hledání obětního beránka jako rozřešení pro sebe. Bolestivé vymáhání práva.

Slovo. Prázdná slova, jimž chybí realizace. Živost v souladu se scénáři jiných lidí. Potíže s dorozumíváním s jinými lidmi – odnětí schopnosti naslouchat a slyšet ostatní, s tím spojené odnětí schopnosti jednat a jasně formulovat myšlenky. Zanedbávání odpovědnosti za to, co bylo řečeno; slovo má nízkou váhu, proto zůstávají myšlenky, i myšlenky vyřčené, bez realizace.

Tvierdo. Systém falešné víry bez jistot, pochybné podniky pro náhodný úspěch, nadměrné sebevědomí, tvrdohlavost, urputnost. Oběť manipulace, kdy je snažší dohodnout se než pevně bránit své postavení.

Uk. Zmatek a chaos, diktát, negativní přesvědčení a postoje, bezectnost. Přenos odpovědnosti na vnější faktory a ztráty kontroly. Člověk zahluší svůj vnitřní hlas, jenž odmítá slyšet; mysl a logika jsou důležitější než volání srdce. Lidé následují zavedené sociální stereotypy, které jsou v rozporu se skutečnými touhami a směřováním. 

Ouk. Bezcitnost. Zlo záměrně vytvořené nebo vytvořené hloupostí. Rozdrobenost myšlenek, pocitů a tužeb, která škodí nejen tělu a stavu mysli ale také se destruktivně odráží v životních událostech. 

Fiert. Hrdost, arogance, domýšlivost, nafoukanost, pokrytectví, přetvářka, licoměrnost. Člověk se nachází vně sociálního systému. Slabá vůle, nízká sebeúcta, uctívání autorit, bez schopnosti postavit se za sebe. Potřeba obecné pozornosti spojená s pocitem naprostého opuštění. Prožívání hluboké osamělosti, izolace od kořenů. Člověk se cítí cizincem mezi svými.

Chier. Rozklad, rozruch, porucha. Malý smysl pro partnerství bez spokojenosti v něm. Náchylnost k mystifikaci a zahrávání si s fakty. Zanedbávání důležitých dění. Rozporuplnost vědomých cílů a podvědomých programů. Vnímání sebe a světa jako psychologické trauma. 

Ot. Připoutání se na něco – někoho, vyčerpání, vydané úsilí je mnohem větší než jaký výsledek. Marnost dosáhnout cíle. Člověk ztrácí schopnost cokoli řešit, ztrácí schopnost se rozhodnout, ačkoli by měl, ztrácí životní sílu a přestává plnit životní poslání.

Cie. Bezcílnost či falešné cíle – zaujatost bez zkušeností. Rozpor Luči (světelné vědomí, podstata; obsahuje vše, neb je oddělenou částí Všehomíra) a rozumem, kdy rozum něco prosazuje ale Luči je proti, protože cítí iluzornost a klam v plánech, na jejichž uskutečnění je málo síly i energie, cesty jsou blokovány, jsou lstí, pastí. 

Červl. Zločin a černá magie mají volný průchod. Potíž udržet si osobní prostor umožňuje ostatním překonávat jeho hranice. Chybí přirozenost i vytrvalost. 

Ša. Ničit hodnosty čehokoliv, uchvátit cizí prostory. Potíže při snaze o dosažení vnitřního ticha. Vnitřní rozpory, protichůdné myšlenky, smyšlenky a výmysly. Úzké vnitřní hranic, v nichž se člověk cítí těsně, což způsobuje napětí. Vědomé zabrání, obsazení prostoru někoho jiného, porušení hranic jednotlivce, státu. 

Šta. Uctívání vědomí, bezbrannost. Volné osobní hranice – aniž by byly uzavřeny, tudíž jedinci do jeho prostoru může kdokoli vstupovat a zasahovat. Ne je tabu, člověk se bojí říci ne. Strach z agrese. Mylně pochopená vlastnost – silná vůle, s níž se spojují slova jako musím, zvládnu, dokážu.

Jero. Automatická, mechanická práce bez osobního přičinění, inciativy, která je otročinou. Práce bez „duše“, jež je kopírováním již vytvořeného. Činnosti a postupy tvrdohlavě ignorující varovná upozornění a rady druhých. 

Jery. Istina říká, že každý člověk má svobodnou vůli; důsledkem jejího porušení či mylného pochopení je narušování osobních prostorů druhých lidí. Do popředí se dostávají vlastní potřeby plněné na úkor ostatních, což jsou potřeby sobecké. Tím se upřednostňuje já = ego a přerušuje vztah se sebou – Luči. Nastává úplné odpojení a z člověka se stává troska.

Jerj. Přesouvání zodpovědnosti na druhé, čímž se člověk stává závislým. Tato závislost nutí k dalším a různým jiným závislostem. Člověk patolízal podlézá, pochlebuje, čímž se propadá v hierarchii a potřebuje se obalit jako obrana proti bolesti a strachu – tloustne a nabývá kyprých tvarů. Dostává se do bodu volby, kdy buď bude pokračovat v načaté cestě a propadat se hlouběji nebo přijme fakt, že je potřeba s nastalou situací rázně vypořádat.

Jať. Základní vlastností je odpojenost od sebe. Uzavřené, zamrzlé srdce bez ljubljenia; citový chlad a mráz, zavřené vcítění. Snaha propojit jemné a hrubé do celého života, aniž by byla dotčena jedna ze stran ve vztahu k druhé, je platná, marná, bezvýsledná.

Jun. Tíseň, sklíčenost, úzkost, které brání rozvoji, zastavují jej, nasazené okovy, jež drží člověka na místě bez možnosti se pohnout. Z toho plyne pocit bezcennosti a strachu z vnějšího světa, jedinec s i připadá jako vyvrhel, má strach ze seberealizace. Důsledkem toho se uchyluje k matce, u níž hledá pocit bezpečí, přijetí, ochrany.

Jarj. Zrada, zbabělost, chtíč, agrese. Nadměrný individualismus, jehož důsledkem je odmítnutí spolupracovat se skupinou a ve skupině. Člověk nastupuje cestu, po níž musí jít sám, bez podpory lidí se kterými počítal.

Edo. Člověk popírá skutečnost, vymýšlí si, propadá fantazii. Připoutává se k autoritám a podřizuje se jim. Posuzuje či spíše odsuzuje bez dostatečného důvodu a znalosti okolností.

Om. Doba ledová; zamrzlé, zavřené srdce, z toho plynoucí zášť, zloba a odpor k lidem a proti lidem. Uzavření se v materialismu, zatemnění myšlení. Ničící, bořící síly, odklon od sebe a světla tvoří hrubé myšlenky a emoce. 

Jen. Odtrhnutí se od celku. Pokrytectví, licoměrnost, schovávání se za pózy a přetvářky. Vedou člověka opačným směrem, než si přeje, vedou ho pryč od životního poslání a splnění přání.

Oď. Zapomenutí Rodových tradic nebo trvání na přežitých tradicích, které spíše brzdí vývoj, než posouvají dál. Globalizace, vykořenění. Diktát předků bez úcty k volnosti a svobodnému rozhodování, proto únik potomků z dosahu diktátu. Pohrdání, opovržení vědoucími bez jejich hmotného zajištění. Proto předávání vědomostí je za odměnu rovnou předávajícímu, nikoliv zdarma. 

Jota. Potíže tkví v osobě samé, která se štěpí, drobí, ruší, blokuje přijímání informací, zvěstí, znalostí, darů, věnování. Vše odmítá i úvahu, že co jí je dáno jako dar, má hodnotu. Dary opovrhuje úměrně otevírajícím se možnostem. 

Ota. Degenerace. Splynutí pravdy a lži. Odmítání toho, co je ale to co je, zůstává pro člověka cizí nebo skryté.

Ksi. Posedlost v jakémkoli směru – strachem, duchy. Závislost na egregoru – hledání bezpečí. Odmítání sebe sa-mého. Touha stát si v každém případě na svém a své principy klást nade vše. Boj se situacemi, v nichž se člověk nachází, odmítání pochopení, zatemnění mysli, propadnutí do skleslosti, tísně a sklíčenosti. 

Psi. Člověk v této úrovni má chorou psychiku, což se v důsledku projevuje i na jeho fyzickém stavu. Málo si věří, s tím souvisí zbabělost, pocit zranitelnosti, trpí nadměrnou sentimentalitou, přecitlivělostí, zvýšeným vnímáním. Jeho smysly jsou stále ve střehu. V důsledku výkyvu emocí se obírá o životní sílu, která chybí při řešení běžných situací. 

Fita. Přírodní zdroje jsou pokládány za spotřební statky; tím se popírá souznějící vztah s přírodou a staví se do roviny využívání, až zneužívání. Odloučením se od země jako Matky vzniká hlad po mateřském náručí a přijetí v důsledku toho závislost na matce, jíž je jedinec pohlcen. Vzhledem ke svému postoji a přístupu k přírodě člověka příroda též pohlcuje a hubí, je bez schopnosti v ní přežít, protože se oddělí od přirozených rytmů. 

Ižica. Stálá rozladěnost se sebou samým a s ostatními bez opodstatnění se schovává za honění se za potěšením a uspokojováním tělesných potřeb. To plyne z infantilnosti a stísněnosti, z kladení si vysokých požadavků a očekávání bez díku za to, co člověk má. 

Iža. Vypadnutí z toku událostí. Důsledkem je pocit, že je na vše málo času, pozdní odchody i příchody. Člověk tzv. nemá na nic čas, nic nestíhá, proto se realizace jeho plánů ujímají jiní lidé. 

 

Všichni mají v sobě temnou i světlou stránku. 

Až teprve po srovnání, jejich pochopení a přijetí, můžeme jít dál.

Do svého středu a rovnováhy.

Může přijít to lepší. 

 

Zdroje:

kniha Projít peklem (Věra Ovečková)

veraoveckova.cz