Slovo jako projev podstaty
Měli bychom se pokusit shromáždit slovo uvnitř svého vědomí. K tomu je nutné pochopit následující: dokud je vědomí rozštěpené, rozštěpuje jakýkoli svůj obsah. To znamená, že i slova uvnitř rozštěpeného vědomí se rovněž nacházejí v tomtéž stavu. Ve skutečnosti je struktura slova samozřejmě mnohem složitější. Například z pohledu Bukvice jestvuje minimálně čtyřicet devět úrovní čtení. Z pohledu Karuny je jich již sto čtyřicet čtyři. A to ještě nemluvíme o Tragách, kde počet čtení není vůbec omezen.
Probereme strukturu slova na sedmi úrovních a uvidíme, že i na těchto sedmi úrovních je slovo rozštěpené. Naším společným úkolem je shromáždit slova uvnitř našich vědomí. Nejsložitějším pojmem je zde podstata.

Podstata je rozumová síla, obdařená mocí a silou, které se může projevovat na úrovni smyslu, na úrovni zvuku, na úrovni symbolu, na úrovni myšlenky, na úrovni obrazu, na úrovni věci. Jestvuje podstata a jsou formy jejích projevů. To vše jsou slova. A zachytit podstatu slova je velmi obtížné. Pokusíme se však popsat určitý algoritmus, který učí vědomí integrovat všechny tyto formy slova do jediné podstaty. Sestavit slovo do jediné podstaty.
Naše jemnohmotná těla lze vnímat jako jakési obrazovky, na které se promítá božské. Na každé obrazovce se božská podstata odráží po svém. Ale v podstatě jde vždy o tu samou podstatu. Na mentální obrazovce se božská podstata jeví jako jméno, jako své vlastní jméno, jedinečný symbol, jakýsi magický znak. Jedná se o projev božských podstat na mentální obrazovce vědomí. Na astrální obrazovce vědomí se bytost jeví jako nehmotný obraz, jako idea, kterou můžeme vnímat, ale nemůžeme ji pocítit. Na éterické obrazovce vědomí je bytost viditelná i hmatatelná. Nikoliv pro všechny, ale přesto.
Pokud se božská bytost projevuje na fyzické obrazovce vědomí, tj. v naší fyzické realitě, pak se projevuje v podobě nějakého přírodního objektu. Buď v podobě člověka, nebo v podobě nějaké věci. Tedy ve formě vyzařujícího bytí. Jelikož je vědomí „moderního“ člověka rozštěpené, nemůže svým vědomím současně postihnout podstatu na všech těchto úrovních.
Řekněme, že mluvíme o Makoš. Dokážete si představit, jak se toto jméno píše? Samozřejmě. A to je mentální vyjádření bohyně. Takto vypadá bohyně Makoš na mentální obrazovce. Tak se promítá na mentální obrazovce našeho vědomí. Dokážete ji okamžitě vidět na astrální, na éterické obrazovce? Nikoliv. To znamená, že ve vašem vědomí žije mentální úroveň slov sama o sobě, astrální úroveň slov sama o sobě, éterická a fyzická sama o sobě.
To ani nemluvíme o vyšších úrovních. To právě svědčí o roztříštěnosti našeho vědomí. O neschopnosti „moderního“ člověka pojmout svým vědomím jednotný obraz bytí, jednotný obraz podstaty, představovaný jejím jménem.
Pokusme se na toto schéma podívat podrobněji. Slovo je tedy podstata. Tato božská podstata, kterou lze představit jako zvukovou vibraci. Tuto podstatu lze představit jako její vlastní jméno. To, čemu se říká schéma nebo grafém, tj. ve formě nějakého zápisu: písmenného, symbolického, grafického. Může být představena ve formě myšlenky, tedy jakéhosi abstraktního obrazu. Obrazu, který v sobě zahrnuje všechny možné podoby této podstaty. Tedy jde o jakýsi „všeobraz“.
Je to obraz, který popisuje podstatu jako takovou. Podstata může být také představena jako nějaký konkrétní obraz, který si dokážeme představit se zavřenýma očima. Podstata může být rovněž představena jako význam, tj. jako nejrůznější popisy sebe sama. A právě to vše dohromady tvoří slovo, to vše dohromady tvoří jméno.
Nyní se to pokusíme rozebrat na velmi jednoduchém příkladu. Takže, stůl. Vyslovujeme „stůl“, tj. zvukový obraz. Dále, na úrovni schémat, to zapíšeme písmeny. To je grafický obraz. Dále jestvuje představa stolu, tj. abstraktní obraz stolu, konkrétní stůl, který si můžeme představit se zavřenýma očima. A věc, to je již zhmotněný stůl.
Co je to představa stolu? Je to jakýsi abstraktní stůl, jako určitý model stolu, tj. popis stolu, na jehož základě může být vytvořen ten či onen obraz stolu, popis ve formě obrazu. Již na úrovni významu – to jsou všechna významová obsažení, která tomuto pojmu přisuzujeme. Všechny možné významy slova „stůl“. To je právě ten smysl. Stejně tak smysl zahrnuje vše, co bylo řečeno: zvukový obraz, grafický obraz, věcný obraz, abstraktní obraz i ideální obraz.
Podstata je to vše dohromady, plus smysl. Je zřejmé, že je velmi obtížné si představit abstraktní stůl, ideální stůl. Ideální stůl však představuje chápání stolu jako takového. Kdybychom neměli představu o stole, nikdy bychom v jiném objektu nepoznali stůl.
Protože máme představu o stole, můžeme v jakékoli formě stolu ten stůl rozpoznat. To je právě ideální obraz stolu. To je to, čemu se říká vnitřní forma nebo aktivní obraz, tj. představa, která formuje, obraz, který se vytváří jako konkrétní. Jestvuje tedy obraz formující a obraz zformovaný. A idea je ten formující obraz, na jehož základě vzniká konkrétní obraz. Teprve poté se konkrétní obraz ztělesňuje a stává se věcí. Tedy něčím, co se projevuje v tomto světě. Když se na toto schéma podíváme s plným vědomím, stává se to velmi zajímavé: vidíme, že celý Svět je Slovo.
Samotné slovo o sobě podává dost podrobné informace, pokud je zapsáno správně a jestliže se odráží v nerozděleném vědomí. Celistvé vědomí vnímá i slovo jako celek. V podstatě jde o vlastnost lidského vědomí vnímat obraz jako celek. Na všech úrovních najednou. Za tuto schopnost odpovídá intelekt nebo razum. Razum či mysl není schopen vše pochopit najednou. V zásadě vnímá podobu, věc, zvuk a jméno. Podstatu, myšlenku a smysl však zpravidla neuchopí. To je výsadou razumu. Mysl je spjata s objektivní realitou, s podmíněným světem.
Razum nedokáže uchopit představu stolu, protože ta se odvozuje přímo ze slova. Aby rozum uchopil představu nějakého jevu, podstaty či předmětu, nemusí tento předmět vidět. Stačí mu vnímat jeho název. Vše ostatní se pak ukáže. Je-li intelekt rozvinutý, pak jste schopni pouhým zvukem nebo grafickým obrazem odvodit vše ostatní. Vytvořit, zviditelnit tento objekt. I když jste ho ani jednou neviděli. Razum je však vázán na objektivní svět. Pokud něco neuvidí a nedotkne se toho, nedokáže si to představit. Dokáže si představit pouze to, s čím alespoň jednou přišel do styku. Intelekt to nepotřebuje. Chápe to okamžitě. Chápe myšlenku, smysl, odráží podstatu.
Právě proto je pro nás tak důležité rozvíjet intelekt, tj. schopnost našeho vědomí vnímat to, co není viditelné. Projevovat toto neviditelné na všech úrovních vědomí, až po tu fyzickou.
Kdysi jestvovala magie vymazávání jmen. Jméno je zničeno a tím, že je jméno zničeno, není této podstatě dána možnost se projevit. Úplně prvním projevem podstaty je projev ve slově, ve jméně. Pokud jestvuje jméno, znamená to, že je možnost být. Pokud jméno nejestvuje, není ani tato možnost.
Proto bychom se měli naučit číst slova, jako by nám byla zcela neznámá. Musíme se odpoutat od vzhledu, od formy. Musíme je prostě vnímat jako soubor symbolů, jako vibrační řadu, a pomocí abecedního klíče je rozluštit. Jestliže se to naučíme, naučíme se z nich vytěžit myšlenku. Skrze myšlenku se dostaneme i k smyslu podstaty slova.
Zdroj:
alexfl.ru/vechnoe/vechnoe_ist18.html